wz

I ptáčkové chodí do školy

Vrabčák - dříve ten úplně nejobyčejnější ptáček, se péčí lidstva dostal do situace, kdy je vzácné ho vůbec uvidět. O to více potěší, když tak člověk potká takovou spořádanou vrabčí rodinku ...

 

 

V červnu je pod stromy již dost tma, tak se špatně fotí. Rámusení a vyzpěvování je sice slyšet odevšad, ale muzikanti jsou zalezlí v lupení. Jediná šance je, když vyvádějí mladé - ti jsou krásně nešikovní, tak je člověk stihne vyfotit.

 

 

Nedávno jsme měla štěstí na vrabčí rodinku - asi pět mladých vrabců polních, kteří už uměli docela dobře lítat a tak postoupili do dalšího předmětu: jak si slušný vrabec hledá potravu.

 

 

Rodiče je vyvedli na břeh kachního rybníčka, kde je vždycky dost drobků a řekli "a teď se snažte" - a mladí se snažili zobat a taky se trochu snažili rodiče uprosit, aby něčím přispěli - ale především byli vyplašení z toho velikého prostoru kolem sebe a tak se pořád k sobě tiskli jako ve hnízdě. Proto jsem si jich taky všimla - ty jejich žluté zobáky jsem zaregistrovala až potom.

 

 

Teď už lítají s hejnem jako plnoprávní a vzdělaní vrabčáci a na tom samém místě se školí v zobání mladá pěnkavčata.

 

 

Ale abych byla přesná, pěnkavčata se školila před třemi dny - dnes už tam jeden z nich skládal maturitní zkoušku: nejen, že si uměl najít a sezobnou něco k snědku, ale uměl i krásně louskat slunečnickvá semínka. Myslím, že dohlížející pěnkavák - snad předseda maturitní komise - mohl být spokojen.

 

 

 

A teď už zas napjatě čekám, kdo další zasedně do lavic v  ptačí škole.


Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?

Kateřina