wz

I zvířata mají svá práva

Zákaz týrání

Jednou ze známek vyspělosti každé společnosti je úcta nejen k lidskému životu, ale i odpovídající úcta k dalším živým bytostem, ke zvířatům. I zvířata, přestože jsou v právním smyslu věcí a s ohledem na vlastnické právo člověka k nim sdílejí podobný osud jako např. dřevo nebo jiné neživé věci, mají v právu výrazně odlišné postavení s ohledem na to, že stejně jako člověk jsou živé bytosti a jejich život a příznivý vývoj je třeba chránit.

Hlavním nástrojem k ochraně zvířat je zákon na ochranu zvířat proti týrání, jenž určuje hlavní zásady přístupu člověka ke zvířatům. Zejména v souvislosti se vstupem ČR do EU, ale také s vývojem humanistického přístupu ke zvířatům jako takovému, rovněž posiluje ochrana zvířat využívaných k hospodářským a obdobným účelům v dalších zákonech. Před nejzávažnějšími zásahy do práv zvířat je také chrání trestní zákoník, a to jednak v rámci právní ochrany vlastnictví (usmrcení zvířete může být jednak poškozením cizí věci), ale rovněž v rámci samostatného trestného činu týrání zvířat (i vlastník zvířete, jenž sám sobě může způsobit škodu na vlastní věci bez odpovědnostních následků, se může vystavit trestnímu stíhání za usmrcení vlastního zvířete, učiní-li tak v rozporu s principy právní ochrany zvířat).

Zákon na ochranu zvířat proti týrání chrání život zvířat schopných pociťovat bolest a utrpení; je tak zakázáno jejich týrání, poškozování jejich zdraví a usmrcení bez důvodu, a to jak v případě úmyslu, tak z nedbalosti.

Týrání zvířat je obecně zakázáno; přiměřeně se tento zákaz týká i jiných živočichů. Zvířetem se totiž rozumí každý živý obratlovec kromě člověka včetně volně žijících jedinců (i chovaných v zajetí); není jím ale plod či embryo. Zvířetem v lidské péči se rozumí zvíře přímo závislé na bezprostřední péči člověka, hospodářským zvířetem pak zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmářském chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací. Zákon dále rozlišuje zvíře v tzv. zájmovém chovu, zvíře nebezpečné (jednotlivce), nebezpečný druh zvířete, toulavé zvíře, opuštěné zvíře, pokusné zvíře.

Člověk s určitým právním vztahem ke zvířeti je chovatelem (drží nebo chová zvíře trvale či dočasně, přemísťuje je či s ním obchoduje, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá svody zvířat).

Utrpení zvířete je jeho stav způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt; nepřiměřenou bolestí je bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku; usmrcením je jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete; utracením je pak takové usmrcení - pokud možno bezbolestné - stanovenými veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, osobou odborně způsobilou nebo provedené pod jejich kontrolou. Utýráním zvířete se rozumí přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázanými metodami.

Kupírování uší je kosmetický zákrok na obou stranách hlavy zvířete, v jehož důsledku dochází v podobném tvaru ke ztrátě ušního boltce, a tím ke změně vzhledu zvířete, pokusem pak jakékoliv použití zvířete k pokusným nebo jiným vědeckým účelům, které u zvířete vyvolá nebo je způsobilé vyvolat bolest nebo utrpení, anebo které může vést k trvalému poškození nebo ke ztížení přirozeného způsobu života zvířete, anebo které v důsledku provedených zákroků nebo provedených úkonů vede nebo může vést k tomu, aby se zvíře s takovýmto poškozením narodilo; za pokus se považují i případy, kdy bylo u zvířete vyloučeno utrpení nebo trvalé poškození úspěšným použitím prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod. Veterinární léčebné, preventivní a diagnostické úkony, inseminace a přenos embryí, porážení zvířat nebo označování zvířat v chovu nejsou pokusem.

Za týrání zvířat se považuje například:

Zákaz těchto činností se nevztahuje na případy, kdy uvedená činnost je odůvodněna naléhavou potřebou záchrany života zvířat nebo lidí v naléhavých situacích záchranných prací anebo jde o činnosti prováděné podle schváleného projektu pokusů.

Stejně jako týrání zvířat jsou zakázány i jakékoli formy propagace týrání zvířat. Mezi ty patří především vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zakázaný "okrasný" zákrok, na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat, a také zveřejnění popisu nebo vyobrazení, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, úpravám vzhledu zvířete a zásahům o jeho zdravotního stavu spojeného s týráním zvířete, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

Ochrana zvířat hospodářských, pokusných a chovných.

Další zákaz se týká usmrcení zvířete bez zákonem uznaného důvodu. Důvody k usmrcení zvířete jsou:

Pro porážení hospodářských zvířat jsou stanovena přesná pravidla. Výjimky může povolit ministerstvo zemědělství pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat. Porážku musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální utrpení poráženého zvířete. Obecně smí utracení provádět pouze veterinární lékař, odborně způsobilá osoba nebo zletilá osoba pod odborným dohledem veterinárního lékaře nebo odborně způsobilé osoby.

Osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je podle prokazatelných příznaků mrtvé.

Zakázány jsou určité metody usmrcování zvířat (utopení a jiné metody udušení, ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, použití elektrického proudu bez okamžité ztráty vědomí, stejně jako použití lepů a jiných podobných prostředků dlouhodobě omezujících pohyb zvířete a usmrcujících zvíře v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku jiných metabolických poruch). Zakázána je výslovně výroba, dovoz a prodej čelisťových a lepících pastí.

Podrobně je upraven postup při porážení jatečních zvířat. Pravidla se týkající i domácích porážek včetně drůbeže a králíků (ty lze před omráčením zavěsit pouze za předpokladu, že se učiní opatření k tomu, aby v okamžiku omráčení byli v takovém fyzickém stavu, který umožní jeho provedení účinným a rychlým způsobem; při usmrcování drůbeže pro vlastní potřebu lze k vykrvení použít odtětí hlavy bez předchozího omráčení).

Vykrvování ryb při prodeji a pro vlastní potřebu se provádí po omráčení silným úderem tupým předmětem na temeno hlavy přetětím žaberních oblouků nebo přetětím míchy a cév řezem bezprostředně za hlavou.

Zákon dále zakazuje opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.

V případě veterinárních zákroků na zvířeti se mohou vykonávat zásahy, které způsobují bolest, jedině po celkovém nebo místním znecitlivění zvířete osobou odborně způsobilou. Znecitlivění není třeba pokud se při srovnatelných zákrocích na lidech znecitlivění neprovádí anebo pokud podle úsudku veterinárního lékaře není znecitlivění proveditelné nebo nutné anebo by způsobilo bolest větší než zákrok sám. V některých zvláštních případech se rovněž znecitlivení nevyžaduje.

K zajištění účinné kontroly nad dodržováním uvedených zákazů jsou chovatelé povinni umožnit výkon této kontroly. Každý chovatel nebo pořadatel veřejného vystoupení anebo svodu zvířat je povinen pracovníkům orgánů ochrany zvířat provádějícím dozor umožnit vstup do stájí a na pozemek, kde se zvíře nachází, do objektu a zařízení, v nichž je zacházeno se zvířaty, do míst, kde je konáno veřejné vystoupení nebo svod zvířat, do míst, kde je provozován útulek pro zvířata, do míst, kde se přemísťují zvířata, a do prostor dopravních prostředků, a do míst určených k usmrcování zvířat nebo do míst určených k provádění pokusů na zvířatech, dále je povinen poskytnout potřebné informace, doklady, věcnou a osobní pomoc nezbytnou k výkonu jejich činnosti, včetně umožnění bezplatného přístupu na svody zvířat a veřejná vystoupení, a konečně předvést na požádání zvíře nebo zvířata na místo určené pracovníkem provádějícím dozor.

Při veřejném vystoupení nebo svodu zvířat musí být pro jejich organizování stanoven pořadatel, který odpovídá za jejich přípravu a průběh. Vystoupení či svod zvířat se může konat jen na základě schváleného řádu ochrany zvířat a v souladu s tímto řádem. Pořadatel je v případě potřeby povinen poskytnout zvířatům neodkladnou první pomoc.

Řády ochrany zvířat zpracovávají chovatelská sdružení a organizace nebo podnikatelé a předkládají je ke schválení ústřední komisi.

Zvířata jsou chráněna i při přepravě (a to jak jateční, tak ostatní zvířata). Mají tak právo na dostatek prostoru na zaujetí přirozeného postoje, na zabezpečení před nepříznivým počasím a výraznými rozdíly v klimatických podmínkách, na větrání a odpovídající objem vzduchu, na vodu a krmivo a na přizpůsobení jízdy a provádění další přepravy bez nadměrných otřesů či naklánění.

Zvíře lze přepravovat jen v odpovídajícím tělesném stavu, odděleně dle druhů či dalších okolností (trvalá nesnášenlivost některých jedinců, nekastrovaní samci - samice a hřebci a kanci zvlášť) a za odpovídajícího doprovodu.

Nelze přepravovat nemocná nebo zraněná zvířata, samice ve stadiu porodu nebo samice do 48 hodin po porodu, mladé savce bez zhojeného pupku (ne u králíků), neodstavené savce a olýčené jeleny, srnce a daňky, není-li k jejich přepravě dán veterinární důvod.

Další požadavky se týkají nakládky a vykládky zvířat, užitých dopravních prostředků, jejich přivazování během přepravy a plánování cesty.

Pro obchodní účely na vzdálenost nad 50 km může zvířata přepravovat jen dopravce registrovaný příslušným orgánem veterinární správy (za podmínek odborné kvalifikace, trestní bezúhonnosti a dopravní vybavenosti k dané přepravě).

Uvedená pravidla se uceleně vztahují na přepravu hospodářských zvířat a zvířat v zájmovém chovu určených pro další obchod.

Na přepravu jednotlivých zvířat s doprovodem odpovědné osoby se vztahují jen některá pravidla.

Zvířata chovná

Zvířata v zájmovém chovu mají právo na zabezpečení přiměřených podmínek pro zachování fyziologických funkcí a zajištění biologických potřeb, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete. Chovatel musí učinit opatření proti úniku zvířat. Jinak zvíře chováno být nesmí.

Každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku.

Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené.

Zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno nebo darováno osobě mladší 15 let bez souhlasu jejích rodičů nebo jiné osoby mající k uvedené osobě mladší 15 let rodičovskou odpovědnost, nebo osobě, která byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům, anebo osobě jíž byla pravomocným rozhodnutím soudu způsobilost k právním úkonům omezena, bez souhlasu jejího opatrovníka.

Nebezpečný druh zvířete může chovat pouze osoba starší 18 let. K zájmovému chovu jedince nebo skupiny nebezpečného druhu zvířat je třeba povolení orgánu veterinární správy, příslušného podle místa chovu zvířete. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem nebezpečné druhy zvířat. Podrobné povinnosti mají podnikatelé obchodující se zvířaty určenými pro zájmový chov.

K regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat může obec provádět informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči, dále finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku, trvalé označování všech psů v obci prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetování nebo identifikace čipem, a evidenci jejich chovatelů, odchyt toulavých a opuštěných zvířat, a konečně podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace. Tato opatření stanoví obec vyhláškou.

Volně žijící zvěř nelze odchytávat ani usmrcovat např. pomocí oka, tlučky, sítě, smyčky, pytláckého oka, harpuny nebo čelisťových pastí anebo pomocí obdobně zkonstruovaného zařízení, pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování, do jestřábích košů a pomocí lepu, pomocí výbušnin, pomocí luků a samostřílů, pomocí elektrického proudu, pomocí poloautomatické nebo automatické zbraně se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje, pomocí zbraně s hledím pro střelbu v noci, s elektronickým hledím apod., pomocí letadla nebo motorového vozidla, pomocí zvuku magnetofonu nebo podobného zařízení, pomocí zrcadla nebo jiného oslňujícího zařízení, pomocí zdroje umělého osvětlení a zařízení pro osvětlení terčů, pomocí formalínových nebo lepících pastí, a pomocí zvířat použitých jako živá návnada, nestanoví-li zvláštní zákony výjimky z tohoto zákazu.

Zakazuje se odchyt jedinců druhů původních volně žijících na území České republiky pro chov ve farmovém chovu, zájmovém chovu nebo chovu, jehož cílem je domestikace.

Každý, kdo se ujal péče o jedince volně žijícího druhu zvířat, který není v důsledku zranění nebo z jiných okolností schopný existence ve volné přírodě, je odpovědný za jeho zdraví a stav a je povinen zajistit o něj péči; za tu se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání zvířete do záchranné stanice, anebo pokud se jedná o zvěř, mysliveckému hospodáři. Jde-li o zvíře zvláště chráněného druhu, postupuje se v souladu se zvláštním právním předpisem.

Pro ochranu letišť, městských aglomerací nebo jiných objektů je povoleno použít sokolnicky vycvičených dravců, je-li to v souladu se zvláštním právním předpisem.

Podrobná pravidla platí pro ochranu pokusných zvířat, a to jednak na základě přísných podmínek, jednak na základě povolovacího řízení a důsledné kontroly povolených pokusů.

Orgány ochrany zvířat jsou ministerstvo zemědělství, ústřední komise, orgány veterinární správy, ústřední orgány státní správy a Akademie věd České republiky, pokud do okruhu jejich působnosti spadá předmět činnosti právnických a fyzických osob, které provádějí pokusy na zvířatech, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany v rámci své působnosti, a obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ve vymezeném rozsahu též obce.

Za porušení zákona lze ukládat sankce, a to za maření dozoru pokuty až do 100.000 Kč a za hrubé porušení zákazu týrání zvířat pokuty až do 500.000 Kč ( u fyzické osoby – podnikatele či u právnické osoby), případně zákaz činnosti až na 5 let. Fyzické osoby se mohou dopustit přestupku, za nějž lze uložit pokutu – dle závažnosti provinění – až 30.000 Kč nebo zákaz činnosti až na 2 roky. V případě potřeby je možno chovateli rovněž uložit přijetí zvláštního opatření k odstranění závadného stavu.


Doporučené odkazy


VEZA 

Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

Zpět k Mostu ?