wz

Jak měl Pan Pes žízeň…

To jsme takhle jsme šli s šéfovou z venčení a já měl takovou strašnou žízeň – no, co si budem povídat: léto a kožich.  Tak jsem jí řekl, že se napiju – a vona že prej né, že je ten potůček hnusnej a vůbec měla řeči. Ale já se nedal – no copak mají lidi nějakej smysl pro krásno, pro vůně, nebo copak vědí, co je dobrýho k jídlu?

  

 

1. Plnej potok vody, ale blbě se do něj z toho svahu leze…

 

 

2. Zkusím to tady vedle…ale nějak to tu klouže…

 

 

3. jé…jé…néé….. a PLESK!

 

 

 4. Ježiš, no to byla vostuda! Já tam spad – a přímo po čumáku!

 

 

5. No jak se mi to mohlo stát?

 

 

6. Prostě nechápu…

 

 

7. Ale na druhou stranu – vono to vykoupání bylo docela příjemný…

 

 

8. Že bych ještě jednou? Tady by to nebylo marný…No tak, šéfová, votoč se na chvíli! Co ti to udělá?


Tak tohle jsem psala podle diktátu Pana Psa – a protože se zrovna nekouká, můžu za sebe dopsat malý dodatek: ten potok je opravdu mimořádně hnusný. Voda je sice docela čirá, ale protože teče z důlních výsypek, nese s sebou obrovskou spoustu jemného jílu a tak jsou dno i břehy potůčku pokryty tlustou vrstvou rezavého nánosu. Všem psům se to moc líbí a lezou tam nadšeně, jenže dostat jim pak ten jíl z kožichu, to je nadlidské dílo. V tomhle případě byl namočený jen psí podvozek, ale stejně ten pacholek chlupatá nechával i po vykoupání ještě druhý den rezavé šlápoty…

A myslíte, že se aspoň trochu styděl? Přesně naopak! Celé loňské léto se pokoušel najít nějaký okamžik, kdy bych nedávala pozor a on by – samozřejmě čistě náhodou – do toho potoka znova vletěl!


Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?

Kateřina