wz

Když se řekne - "Mokrý jako myš ..."

To, že si někdo připadá mokrý jako myš, se říká hodně často. Ale mezi námi - už jste někdy viděli mokrou myš - tedy dobrovolně mokrou, ne takovou, která si zapomněla doma pláštěnku nebo deštník? A přece takové jsou - mokré jsou skoro pořád a voda jim nejen nevadí, ale dokonce ji vyhledávají a jsou v ní jako ve svém živlu.

Onehdy jsem šel - bylo to někdy v únoru - na procházku s Benýskem. Potulovali jsme se kolem Labe ne tak úplně daleko od města (bydlíme v Brandýse nad Labem), když tu najednou jsem koutkem oka viděl, že hafan zpozorněl. Zareagoval jsem velice rychle - v takových okamžicích nezbývá mnoho času a pes akceleruje rychlostí závodního vozu - a navíc jsem již i já viděl to cosi, co viděl i on, takže v následujícím okamžiku zacvakla karabinka vodítka a hned poté byl chudák Benýsek dočasně zaparkován u stromu. Ne že bych mu nepřál zábavu, ale on by mi to zvíře vyplašil a já bych vám neměl teď o čem psát. Abych byl upřímný, tak Benýsek je jako zlatý retrívr velmi družné povahy a každého dvounožce i čtvernožce bere jako potenciálního kamaráda, se kterým by si chtěl hrát - jenže ne vždy a všude tak reaguje i protistrana. Ale musím psa pochválit ... nejednal podle hesla - když nemohu já, nebudeš moci ani ty - a nezačal štěkat, vrčet a provádět psí prostná ... ale tiše a se zájmem se díval jako já.

 

 

Nutno konstatovat, že ze začátku jsem si připomněl romány Karla Maye a plížil se ke břehu jako Old Shatterhand, zkoumajíc kam jde vítr - jenže milé zvíře si ze mě nic nedělalo a věnovalo se svým zájmům. Plížil jsem se blíž a blíž .... a těch zvířat tam bylo pět ... deset ... nakonec, když jsem měl výhled na vodu a popadané stromy v ní, tak snad dvacet nebo pětadvacet. A všechna mokrá jako ... no jako myš.

Některá zvířátka seděla na kmenech a tulila se ve skupinkách k sobě - asi relaxovala. Jiná si plavala sem a tam po vodě a další se čímsi živila na břehu. Když jedno ze zvířat připlavalo až ke mně a začalo loudit, div že nepodávajíc pac, zapomněl jsem na indiánskou obezřetnost a cvakal záběry o sto šest; snad dokonce o sto sedm. Packou jsem ale onomu zvířátku nepotřásl ... přece jen ty jeho veliké žluté zuby nepůsobily až tak důvěryhodně - i když se ten mokrý chlupáč zubil celkem přátelsky.

 

 

 

Vy už určitě víte, s kým jsem měl tu čest - ale ono to člověka přece jen překvapí, když najednou objeví celou kolonii zvířat ne tak zcela na dostřel od civilizace obvyklých. Takže jsem přemýšlel - bobr to nebude, ten má jiný ocas a navíc by neměl žluté zuby, neb bobři si zuby pravidelně čistí zubní pastou, jak nám říká televizní reklama - a televizní reklamy přece nikdy nelžou ... No vydra nebo ondatra v Brandýse - to přece jen asi není tak úplně pravděpodobné ... králíci na potápěčském kursu to také nebudou ... no tak co třeba nutrie? Jo, byly to nutrie. Někdo je někde choval, pak už to milé hlodavce přestalo bavit a zařídili se pro sebe.

S kým máme tedy tu čest? Nutrie říční (Myocastor coypus) má spoustu dalších jmen ....  vodní krysa, řekomyš, koypu či Mus coypus a původně pochází z Jižní Ameriky, Lidé si ji oblíbili pro kožešinu a maso, což ale neznamená, že by taková láska byla nutriemi opětována. Proto se mnoha jedincům podařilo z chovů uniknout a založit místní populace. Přírodovědci tato zvířátka nazývají poměrně ošklivě, když o nich tvrdí, že patří mezi nepříjemné invazní druhy. Já osobně jsem zažil invazi spojeneckých vojsk v roce 1968, ale ti jedinci v tancích, co nás přijeli "osvobodit", vypadali úplně jinak.

Nutrie se vyskytuje ve volné přírodě na všech kontinentech mimo Antarktidu a Austrálii - v Austrálii už mají své zkušenosti s králíky a v Antarktidě by myškám asi přece jen byla zima i v kožichu. Rozšíření do severnějších oblastí brání to, že jde o zvíře teplomilné, lebedící si spíše v subtropických krajích, zato však  špatně snášející delší mrazivé zimy. V poslední době můžeme sledovat téměř žertovné spory o to, zda nás čeká globální oteplování nebo naopak malá doba ledová. Zde mají "vědci" spolehlivý barometr. Když si nutrie zabalí kufry a budu se shánět, kudy na jih, tak kecali globální oteploušové. V opačném případě se nutrie vydají po Labi vzhůru do Krkonoš, překročí jejich hřebeny a začnou putovat Polskem k severu ... uvidíme.

 

 

Podívejte se na ty téměř dětské ručičky, kterými si nutrie drží krajíc chleba. A teď si představte, že těmi tlapkami je schopna v březích budovat nory dlouhé 15 i více metrů ... Tedy, klobouk dolů. Já bych to kopat nechtěl ani turbo-krumpáčem. Však si také myšky svých nor považují a nevzdalují se od nich moc daleko - tak 200 metrů a dost. Ve svých norách nutrie hospodaří ekologicky, neb je nijak neosvětlují. Zato mají citlivé hmatové vousky, které jim prokazují stejnou službu jako nám elektrické lampy.

Benýskovi byly nutrie velmi sympatické svým vztahem k vodě. Tráví v ní většinu života a mezi prsty mají plovací blány. A to mají retrívři také ... i když to asi není odborně tak úplně v pořádku. Ale nemyslete si, že nutrie jsou takové myšičky, co proběhnou trubkou od vysavače. Tělo dospělé nutrie je dlouhé 40 až 70 cm, a to bez ocasu - ten má navíc dalších 30 až 45 cm. Dospělé nutrie váží obvykle 5 až 6 kg, dobře vyvinutý alfa samec může v přírodě dosáhnout klidně i deseti kil a samec vykrmený v zajetí váží mnohdy až 12 kg.

 

 

Lidé jedí nutrie - ale co jedí nutrie dříve, než je člověk sní? Nutrie jsou býložravé - živí se kořeny a bylinami, přičemž si potravu vyhrabávají nebo se pasou podél břehů. Jak vidíte na snímcích, nutrie si krásně a způsobně dovede potravu přidržet rukama ... nepřipomíná vám veverku? Kde se nutrie ubytuje na byt a stravu, nemusí být vítána, neboť její hrabací aktivity erodují břehy a třeba i hráze - ale vysvětlete jí, kde hrabat smí a kde ne.

A teď se dostaneme k tomu, proč by si našinec neměl s nutriemi potřást tlapou, jakkoliv to bude působit neslušně. Nutrie jsou hostiteli pro nematodální parazity (hlístnice), které mohou napadat i člověka (jde zejména a druh Strongyloides myopotami - hádě střevní).

Mláďata nutrií se rodí po celý rok. Březost samice trvá asi 130 dnů a v jednom vrhu má obvykle 5 až 6 mláďat. Rychlost dospívání je přímo úměrná dostatku kvalitní potravy, průměrně se malé nutrie stávají reprodukce schopné po čtyřech měsících.

 

 

Ve volné přírodě lze mezi nutriemi pozorovat sociální uspořádání. Skupině vládne alfa samice, jí je podřízen alfa samec - to ale jen do období říje, kdy si vedení prohodí. Mladé samice si vytvářejí vlastní teritoria, která se částečně překrývají s teritoriem matky. Mladí samci jsou ... pánové, raději nečtěte dál  - z rodiny vypuzeni. Už i ty nutrie ...


Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?

JL