wz

Medvěda na Šumavě nepotkáte

Opravdu, Šumavu můžete prochodit křížem krážem, ale medvěda nepotkáte. Ale nebylo tomu tak vždy. Stačí se podívat do historie tohoto kraje a dozvíte se, že medvěda zde potkati nebylo až tak vzácné…

Z celého tehdejšího území Čech přežíval medvěd nejdéle na Šumavě. Ještě do poloviny 18.století tu nebyl nijak vzácný. Podle "Spisu velkostatku Českého Krumlova" bylo v polovině 17.století na Krumlovsku uloveno 85 medvědů a v rozmezí let 1690 až 1719 celkem 38 medvědů. Další, avšak nedoložená informace v "Dějinách královských svobodných sedláků" uvádí, že bylo v lesích bavorského polesí Zwiesel, hraničícího s železnobrodskými a prášilskými lesy v letech 1760 až 1800 uloveno přes 60 medvědů.

Nutno podotknout, že v těchto počtech nejsou zahrnuti medvědi střelení pytláky, kterých tenkrát v pohraničních lesích nebylo málo. Starý záznam popisuje jednu takovou příhodu z roku 1572, při které rychtář z bavorského Zwieselu se svými biřici zatkl a vsadil do vězení pět českých "lovců", kteří v tamních lesích honili medvědy. Byli mezi nimi také dva bratři Glaserové, z nichž jeden měl později sklárnu v Zejbiši, a jakýsi Jakub, poddaný paní Bohuchvalové z Hrádku, který se několik dní před zatčením oženil a tak líbánky trávil o vodě a chlebu ve zwieselské šatlavě.

 

Nebyla to jen lovecká vášeň a kožešina, která pytláky sváděla, ale též zvěřina, z níž zejména uzené tlapy byly považovány za prvotřídní lahůdku, sádlo bylo vyhledávané na léčení revmatických bolestí a žlučí se léčily žaludeční neduhy. Ještě koncem 17.století se medvědí maso prodávalo v masných krámech všech větších měst. V "Kulturním obraze českých měst" se lze dočíst, že se prodávalo i v Plzni. Roku 1572 byli tu jistí řezníci obžalováni Jiřím Brtníkem, že "z masa medvědího, kteréž v krámích masných koupil, z některého ošklivení v nemoc upadl a Staňka šafáře manželka že z téhož masa medvědího umřela". Soud však žalobu zamítl s odůvodněním, že "z většího počtu svědků netoliko sousedů zdejších, někdy k svatebnímu veselí pozvaných, a jiných lidí cizích se to nachází, že sou téhož masa medvědího za pokrm užívali bez ublížení zdraví svého". Spor však nebyl ukončen a nejvyšší tehdejší instituce, císař Maxmilián rozhodl, že "ti z mistrů, kteří jsou i takové maso medvědí prodávali, všichni za tři dni vězením ztrestáni býti mají podle práva".

Ze střední Šumavy vyhnal medvědy z prostoru lesů bývalého prášilského panství a stodůlské rychty ruch, který tu nastal po zřízení Schwarzenberského plavebního kanálu po roce 1800. V prášilských panských lesích i v lesích města Kašperských Hor se začalo v nebývalé míře těžit a obrovské těžby rychle likvidovaly původní pralesy, ve kterých předtím jen tu a tam sklárny vykusovaly menší plochy. A tak v posledním dvacetiletí 18.století byl tu medvěd již řídkým zjevem. Větší škody na dobytku, které se tu a tam objevovaly byly způsobeny většinou starými jedinci, kteří dovedli v poměrně krátké době zahubit hodně dobytka. O jednom z nich je zmínka v "Topografii království Českého", kde se výslovně uvádí: "V lesích svobodné královské rychty Stodůlky na Šumavě měl v lednu roku 1779 sedmnáctiletý myslivecký mládenec štěstí, když střelil starou medvědici, která tu ohrožovala stáda. Vážila 360 českých liber (185 kg), dala 40 žejdlíků (14 kg) sádla a krásnou kožešinu. kromě toho se mu dostalo dvou šestitýdenních medvídků, kteří matku doprovázeli".

V té době byli i v některých částech jižní Šumavy medvědi natolik vyhubeni, že z příkazu knížete Schwarzenberga byli v roce 1772 vysazeni na Kleti dva mladí medvědi, původem z krumlovského medvědníku, jak je uvedeno v dokladu, uloženého v krumlovském fondu státních archivů. Na střední Šumavě zůstával medvěd omezen jen na prášilský velkostatek a sousední městské lesy Kašperských Hor, jak se lze dočíst v archivních dokladech těchto majetků. Dokládají, že v blízkosti Prášil byli v roce 1799 uloveni dva mladí medvědi, za které bylo myslivci vyplaceno 8 zlatých zástřelného, přičemž panství dostalo za jejich kožešiny jen 2 zlaté. Prášilský lesní úřad, jak patrno ze zprávy z 15.března 1800, zakázal proto odstřelů mladých medvědů, s čímž schwarzenberský jágrmistrovský úřad v Krumlově vyslovil souhlas a stanovil novou taxu zástřelného: za starého medvěda 4 zlaté, za středního 3 zlaté. V prášilském fondu krumlovského archívu nalézáme však o dva roky starší příkaz jágrmistra prášilské administraci, že v důsledku škod, které medvědi působí na panství Vimperk a Prášily, má být bez zvláštního povolení, které si před tím vyhradil majitel, uloven každý medvěd i s mladými, o kterém je zjištěno, že dělá škodu, a to popřípadě i samostřílem. V důsledku toho byli pak na Prášilsku uloveni dva medvědi v roce 1802, další v roce 1804 a poslední v Březníku roku 1808, kde strhl čtyřletého býka, který musel být pro těžká zranění poražen.

Zajímavá informace o úspěšném honu na medvěda uloveného na Prášilsku je v hlášení jágrmistra majiteli panství z 26.srpna 1804, kde uvádí: "Podle oznámení schätzwaldského myslivce Höniga z prášilského panství byl uloven ve kvildských lesích silný medvěd, který působil několik let značné škody a letos strhl 30 tří až pětiletých kusů dobytka. Při honu na tohoto medvěda střelil na něj revírní myslivec a lehce ho poranil na hlavě, ale bez následků. Nato se vrhlo zdivočelé zvíře přímo proti synovi vrchního myslivce, šestnáctiletému hochu. Ten se nezalekl, střelil medvěda na komoru a zastřelil ho. Po vyvržení a stáhnutí vážilo zvíře 300 liber. Zjistilo se, že má v kýtě pravého boku zarostlé dvě střely, což bylo asi příčinou, že se vyhnul samostřílům, často mu prášilskými myslivci nastraženým. Když se to dověděli místní obyvatelé, obdarovali srdnatého hocha. Jelikož odstranění tohoto lupiče byli také prášilští poddaní zbaveni nebezpečného nepřítele, považuje podepsaný za povinnost poslušně předložiti podepsané oznámení".

O ulovení medvěda v Zámeckém lese, polesí v blízkosti hradu Kašperku na území města Kašperských Hor v roce 1805 se dovídáme ze Sommrovy topografie prácheňského kraje. Bližší a přesnější data, která by potvrzovala Sommrův údaj však chybějí. V sazebníku zástřelného prášilského panství je uvedena taxa zástřelného za medvěda ještě v roce 1819.

Podle oficiální myslivecké statistiky byl poslední medvěd (v Čechách) uloven 14.listopadu 1856 v Želnavě na Českokrumlovsku. Zde zastřelil Jan Jungwirth, syn schwarzenberského hajného z Riedelhütte, posledního šumavského medvěda. Byla to medvědice, jejíž vycpanina je vystavena v Loveckém zámečku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Toto místo u lesní cesty dnes připomíná žulový kámen s nápisem Bärenstein

O výskytu medvěda na české straně Šumavy však existují ještě dva pozdější záznamy. Podle pamětní knihy polesí Zátoně u Lověšic (Český Krumlov), která je uložena ve státním archívu v Třeboni, byly v únoru 1864 jeho stopy zjištěny v lesích vimperského velkostatku, ale přišla obleva a ta zmařila jeho vystopování. Udává se však, že tento medvěd byl krátce na to střelen pytlákem z Volar. Dále se v Ottově slovníku naučném můžeme dočíst, že medvědí stopy se na Šumavě objevily ještě v roce 1875, ale tato informace se zdá velmi nepravděpodobná…

Pro milovníky turistických tras

Medvědí stezka je nejstarší naučná stezka nejen na Šumavě, ale také v jižních Čechách -- vznikla v roce 1967 a patří mezi nejkrásnější šumavské turistické trasy. Ve směru od Ovesné po osadu Jelení Vrchy stezka prochází mezi 26 útvary žulového skalního města, z nichž většina má svá pojmenování: Perníková skála, Soutěska lapků, Skalní kaple, Hřib, Kamenná kráska, Hlava telete, Medvědí vyhlídka, Obří kostka, Viklan… Stezka dále sestupuje k umělému Jelenímu jezírku, které je zásobárnou vody pro Schwarzenberský plavební kanál a pokračuje kolem staré lovecké chaty k pomníku "Medvědí kámen", což je památné místo skolení posledního šumavského medvěda. Od Medvědího kamene lze dojít Rudolfovou cestou k dalším dvěma pamětním kamenům: Rudolfstein 17.7.1873 a Kronprinz Rudolf Steig. Z osady Jelení Vrchy vede krátká odbočka k novogotickému Hornímu portálu Schwarzenberského plavebního kanálu. Medvědí stezka je dlouhá 14 km a není na ni dovolen vjezd cyklistům.


Jan Jungwirth
Stalo se tak roku 1865 a na dramatickém honu osamělé medvědice málem došlo k tragédii. Medvědice se obrátila proti čtyřem honcům, které před rozsápáním zachránil na poslední chvíli dvěma ranami z těsné blízkosti syn schwarzenberského hajného z Riedelhütte Jan Jungwirth. Na místě skonu stojí skromný žulový kámen s nápisem Bärenstein. Místo leží na "Medvědí stezce", nejstarší naučné stezce na Šumavě a v jižních Čechách vůbec. Dva kilometry od medvědího památníčku leží stará dřevařská osada Jelení. Fotografii z 14.listopadu 1856 najdete na webové stránce Stará Šumava:

Lovecký zámeček Ohrada
Dva kilometry od Hluboké nad Vltavou můžete navštívit barokní Lovecký zámeček Ohrada, který si v letech 1708 až 1722 nechal postavit kníže Adam František Schwarzenberg. V roce 1842 bylo v prostorách zámečku založeno Lesnické a lovecké muzeum, jedno z nejstarších v Čechách. Stávající myslivecká expozice zahrnuje hlavní druhy pernaté a srstnaté zvěře, jejich lov a chov, preparáty zvířat, unikátní sbírky trofejí a loveckých zbraní. Rovněž jsou k vidění četné exponáty z oborů lesnictví a rybářství. V sousedství loveckého muzea se nachází jediná jihočeská zoologická zahrada. Otevřena byla v roce 1939 s původním zaměřením na tradiční lovnou zvěř. Od roku 1972 se specializuje na šumavskou faunu.

Medvěd hnědý
Stavy medvědů byly v západní a ve střední Evropě už před několika sty roky díky pronásledování člověkem silně sníženy, v řadě oblastí byl zcela vyhuben. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen na Šumavě v roce 1856. V ČR je to kriticky ohrožený druh. Občas k nám zaběhne na Moravu některý jedinec ze Slovenska… Medvěd je všežravec - maso tvoří 25 % potravy, zbytek je rostlinného původu: borůvky, jahody, maliny, jeřabiny, žaludy, bukvice, traviny. Denně spotřebuje 10 až 25 kg potravy. Samci dosahují váhy v dospělosti až 800 kg, samice okolo 350 kg. V zimě dodržuje období klidu, ale nejedná se o skutečný "zimní" spánek - jeho tělesná teplota klesá jen velmi nepatrně. Dožívá se věku 25 až 30 let v přírodě, v zajetí až 50 let.


Doporučuji k nahlédnutí:


Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?

VEZA