wz

Homeopatii budiž chvála

Snahy potlačovat všechny možné směry označitelné slovem „alternativní“ hýbou společností. Projevuje se to ve zdravotnictví, ve školství, ale i leckde jinde – například v technologiích výroby a spotřeby energií. Je to celkem pochopitelné; cokoliv alternativního přiškrcuje tok peněz osvědčenými a stabilními kanály do bezedných kapes „těch (chudáků) nahoře“. Že to brzdí pokrok a cestu lidí k vyšším hladinám poznání? Ale prosím vás, neotravujte s takovými pitomostmi a jděte si raději pustit televizi; dávají právě 856-té pokračování oblíbeného seriálu …

Jedním ze směrů alternativních metod zdravotnictví je homeopatie. Není sice tak úplně v nemilosti, ale věční skeptikové rýpají a rýpají
“… jak může léčit lék, jehož účinná látka v něm již prakticky není obsažena? Když je to vlastně (skoro) čistá voda? Tady máte bedničku antibiotik, tady lopatku, nacpěte se tím a nezapomeňte to zapít, TO je přece lék a ne ta vaše čistá voda.“
A jdou si pustit rádio nebo televizi. A jak by se vysmáli někomu, kdo by jim tvrdil, že ta bednička nemůže hrát, když tam přece nebí žádnej trpaslík s housličkama ani v televizi za sklem oblíbená mediální obluda zmenšená do měřítka modelové železnice.
„Vidíte snad nějaké vlny, které do bedničky jdou, …“
řekl by „skeptik“ o pár generací dozadu
“… vlnu mají leda ovce a ta nelítá kolem, jděte s tím do háje!“

Tak to možná jednou bude i s homeopatií. I skeptikové třeba uznají to, že voda, to nejsou jen tříatomové molekuly H–O–H, trochu prohnuté do úhlu 108 stupňů. Že voda může vytvářet a také vytváří složité struktury připomínající polymery, schopné na sebe brát informace obsažené v látkách majících léčivé (nejen) účinky. Co takové pohádky, ve kterých vystupuje živá a mrtvá voda; říká se, že v pohádkách, bájích a pověstech je zakódováno spousta z poznání lidstva – ale jen pro toho, kdo si to umí přebrat.

Před časem jsem psal o hříbátku, které se narodilo v dubnu 2001 a jmenuje se Rominka i když mu panička Alena obvykle říká Ňůňa. No, dneska je Ňůňa skoro větší než maminka a ještě stále je „na vychování“ po hřebčínech, ale již brzy se vrátí „do rodiny“.

Ale maminka Rozárka to měla teď velice nahnuté - a na tom, že je stále mezi námi, tak na tom má velkou zásluhu právě homeopatie.

Stalo se asi tohle; pokud jsem to dobře pochopil. Rozárka byla kdesi na závodech a byla k čemusi uvázaná za ohlávku. Najednou se něčeho polekala, prudce sebou trhla a neštěstí bylo hotové. Došlo ke zhmoždění tkání na krku těsně pod lebkou, tak nešťastnému, že se vyvinul hnisavý zánět probíhající hluboko pod kůží. Hnis se nedokázal provalit na povrch a vytvořil rozsáhlé ložisko, které rostlo a granulovalo a začalo postupně tlačit i na mozek. V této fázi se stal neodvratným chirurgický zásah a Rozárka se ocitla na operačním stole Veterinární kliniky v Brně. Tam ji při několikahodinové operaci, ojedinělé svého druhu u nás, doslova hrobníkovi z lopaty vyrval skvělý Prof. MVDr. Zdeněk Žert, CSc. Pro představu – granulovaného hnisu byly již skoro dva kilogramy! Rozárka pobyla na klinice ještě asi dva týdny a pak se již mohla vrátit do své stáje ve Staré Boleslavi - Hluchově.

To bylo koncem jara 2003. Dovedete si představit, jaká asi po vyjmutí dvoukilogramového ložiska zůstane dutina. Ta se pomalu zaceluje dodnes (je začátek srpna) a musí být volně přístupná k pravidelnému čištění. Stačí málo a zánět se může obnovit… Rozárka má ale to velké štěstí, že péči o ni převzali neméně skvělí veterinární lékaři, manželé Myslivečkovi z Toušeně. Paní doktorka Myslivečková je velkou odbornicí v oblasti veterinární homeopatie a léčí Rozárku právě pomocí homeopatik. Každého dne za svítání probíhá velký rituál. Zatímco Rozárka je zabavena ovsem, který opatrně, ale nekompromisně vylizuje pomocníkovi z ruky, páníček Martin čistí ránu zvenku a panička Alena zatím svědomitě protřepává homeopatické roztoky. Pak Martin pomocí tampónů vyčistí dlouhým peánem kanál i vnitřek rány. To je čím dál obtížnější, poněvadž operační kanál zarůstá příliš rychle, rychleji než dutina sama. Pak dlouhou hadičkou a velikou injekční stříkačkou vymývá vnitřek rány homeopatickým roztokem; spotřebuje ho plnou láhev - půldruhého litru. Rozárku to někdy bolí, někdy prostě jenom rozčiluje, takže občas se někdo z nás ocitne na chvíli ve vzduchu a přistane kousek opodál… Pak ještě dostane do drštičky velkou dávku jiného roztoku (ten je, tuším, z arniky) – a je zase na 24 hodin pokoj.

Musím to zaklepat na dřevo – zatím homeopatie funguje na jedničku. Manželé Myslivečkovi Rozárku navštěvují každý týden, paní doktorka operativně mění roztoky a jejich potence a Rozárka vypadá spokojeně. Dokonce se už ohlíží i po hřebcích v okolí a zdá se, že má úspěchy.

Takže, až vám někdo ze skeptiků bude říkat, že homeopatie je podvod, nevěřte mu a jděte se zeptat Rozárky, jak to bylo. Samozřejmě, ještě není vyhráno; to člověk nemůže nikdy tvrdit na jisto. Ale máme tu krásně potvrzeno, že účinky homeopatických léků nejde bagatelizovat placebo efektem. Těžko budete koni vysvětlovat, že voda, kterou mu je rána vymývána, obsahuje či neobsahuje to či ono, co mu „zaručeně“ pomůže.

Homeopatika do tlamičky ... Rozárka je vzorná pacientka! Ač se to nezdá, tampón je teď asi 20 cm hluboko ... Ještě že Rozárce MOC chutná oves ... ale ty zuby!
Vymývání rány homeopatickým roztokem ... konečně můžeme s Alenou na pastvu Na pastvě za svítání ... díky vám, pane doktore Žerte, doktorko Myslivečková a doktore Myslivečku !

JL