wz

Naprosto úžasná informace

Článek, který vám tu nabízím, je sice z listopadu loňského roku, ale naprosto mě ohromil ...

Nějak nedokážu pochopit, jak mohla tahle informace zapadnout - je to přece snad ta nejsenzačnější věc, jaká byla zveřejněna od vynálezu knihtisku, rozhlasu a televize !!!

Napadá mě bohužel jedno jediné, ale o to pro nás horší vysvětlení ... tato informace je záměrně potlačována, neboť z ní může vyplynout jednoznačný závěr - my, jako lidstvo, nejsme ta správná civilizace, co má tuto planetu propůjčenou. Jsme tu jen trpěni - ale skutečná inteligence je jinde. Nerozpoutává války, neničí si své vlastní životní prostředí, nepotřebuje technologické berličky, politiku, celebrity, bulvární zvratky, peníze, módní oblečení ... a jak je vidno, obejde se bez toho všeho ... a ještě nám s nekonečnou shovívavostí a pokorou odpouští to, co v jejím domě pácháme my.

Toto je překlad původního článku We Are Not Alone - The Discovery of Dolphin Language, který byl v listopadu 2011 zveřejněn na stránkách SpeakDolphin.

Vlk Samotář


Lidé dekódovali delfíní řeč a užasli: nejsme sami !

Vědci ze Spojených států a Velké Británie dosáhli průlomového úspěchu při luštění jazyka, kterým se dorozumívají delfíni. Získali sérii osmi objektů, které delfíni zvukově identifikují. Vedoucí výzkumného týmu, Jack Kassewitz z SpeakDolphin.com, "promluvil" k delfínům způsobem, který z vlastních slov vytváří zvukový obraz. Delfíni ze dvou samostatných výzkumných center nezávisle na sobě dokázali tato slova chápat. Tím byl přinesen přesvědčivý důkaz, toho že delfíni se dorozumívají jakýmsi univerzálním "sono-obrazový" jazykem.

Tým byl schopen učit delfíny jednoduché i složité věty obsahující nejen podstatná jména, ale i slovesa. Tím se prokázalo, že delfíni jsou schopni pochopit prvky lidského jazyka, stejně jako vnímají vlastní komplexní vizuální jazyk.
Kassewitz poznamenal: "Začínáme chápat vizuální aspekty jejich jazyka, například v identifikaci osmi ponořených plastových předmětů, které delfíni identifikovali tzv. vizuálními zvuky snímanými hydrofonem a odpovídajícími  příslušným podstatným  jménům.

Britský člen výzkumného týmu, John Stuart Reid, používá přístroj nazvaný CymaScope; ten umožňuje zviditelnit zvuk a tudíž lépe pochopit, jak delfíni "zvukově vidí" Podařilo se mu zobrazit sérii zkušebních předmětů, jako sono-obrazy vytvořené jedním z delfínů, účastnících se výzkumu.

 

Při svém pokusu „mluvit delfínsky“ Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com, sídlící v Miami na Floridě, navrhl experiment, při kterém nahrával zvuky vytvářené delfíny a odražené od ponořených předmětů - například plastové krychle, kačera a květináče. Objevil, že odražené zvuky vlastně obsahují obrazy zašifrované ve zvuku. Když pak v rámci hry přehrál tyto zvuky delfínům, byli schopni identifikovat předměty s 86% přesností, což dokazuje, že delfíní chápou echolokační zvuky vlastně jako obrázky. Kassewitz pak odjel na jiné pracoviště a přehrál tam zvukové obrazy delfínovi, který s nimi neměl dřívější zkušenost. Tento delfín identifikoval předměty s podobně vysokou měrou úspěšnosti a potvrdil tak, že delfíni opravdu používají zvukově-obrazovou formu komunikace. Někteří výzkumníci předpokládají, že delfíni používají sono-vizuální smysl k „fotografování“ (zvukovému) blížícího se predátora a odeslání jeho obrázku ostatním členům hejna, aby je  uvědomili o nebezpečí. Tento mechanismus předpokládá zobrazení přímo v mysli ostatních delfínů.

Když Reid zobrazil odražené echolokační zvuky na CymaScope, bylo možné poprvé vidět zvukově-obrazové obrazy, které delfín vytvořil. Výsledné obrázky připomínají typické zobrazení z ultrazvuku používaného v nemocnicích. Reid vysvětlil:
„Když delfín skenuje předmět svým vysokofrekvenčním zvukovým paprskem, vysílaným ve formě krátkých pulsů, tak každý puls zachycuje statický snímek, podobně, jako fotoaparát. Každý delfínem vyslaný zvukový puls je pulsem čistého zvuku, který je pak modulován tvarem předmětu. Jinými slovy, puls odraženého zvuku obsahuje částečné holografické znázornění předmětu. Odražený zvuk je snímán dolní čelistí delfína, ve které putuje dvojitými tukem naplněnými „akustickými trubkami“ do jeho vnitřního ucha, kde vytváří sono-obrazový obraz.“

Přesný mechanismus toho, jak je zvukový obrázek „čten“ kochleou stále znám není, ale tým přišel s hypotézou, že každý impuls způsobí, že se obrázek okamžitě objevuje na bazilární a tektoriální membráně, tenkých blanách nacházejících se v centru každé kochley. Mikroskopické řasy se spojují s tektoriální membránou a „čtou“ tvar otisku, čímž vytváří složený elektrický signál představující tvar předmětu. Tento elektrický signál putuje do mozku přes kochleární nerv a je interpretován jako obrázek.

(Příklad na obrázku ukazuje květináč.) tým tvrdí, že delfíni jsou schopni vnímat stereoskopicky svými zvukovými zobrazovacími smysly. Protože delfíni vydávají dlouhé sady krátkých zvukových pulsů, věří se, že mají trvalé zvukově-obrazové vnímání, ¨podobné přehrávání videa, kde je řada nehybných obrázků viděna jako pohybující se obrázky.

Reid řekl: „Zobrazovací technika CymaScope nahrazuje kruhovou vodní membránu delfíni tektoriální, gelu podobné membrány, a kamera delfíni mozek. Zobrazujeme zvukový obrázek jako otisk na povrchovém napětí vody, kdy této technice říkáme „bio-kymatické zobrazování“, zachycující obrázek dříve, než přesáhne její hranice. Myslíme si, že něco podobného se děje v delfíní kochlei, kde zvukový obrázek, obsažený v odraženém pulsu, putuje jako povrchová akustická vlna po bazilární a tektoriální membráně a otiskuje se v oblasti, která souvisí s nosnou frekvencí zvukového pulsu. Věříme, že pomocí této zobrazovací techniky vidíme podobný obraz, jaký vnímá delfín, když skenuje předmět zvukem. Na obrázku květináče lze vidět dokonce i ruku člověka, který ho drží. Obrázky jsou zatím poněkud neurčité, ale doufáme, že v budoucnosti techniku zdokonalíme.“

Dr. Horace Dobbs je ředitelem International Dolphin Watch a přední autoritou v terapii pomocí delfínů. Tvrdí:
„Považuji mechanismus zvukového zobrazování delfínů, navržený Jackem Kassewitzem a Johnem Stuartem Reidem, z vědeckého hlediska za možný. Dlouho jsem tvrdil, že delfíni mají zvukově-vizuální jazyk, takže jsem přirozeně potěšen, že tento výzkum přinesl racionální vysvětlení a experimentální údaje, potvrzující mé dohady. Již v r. 1994, v knize kterou jsem napsal pro děti -  Dilo a volání hlubin (Dilo and the Call of the Deep), jsem popisoval Dilův „magický zvuk“ jako metodu, kterou si Dilo a jeho matka předávají informace pomocí zvukového zobrazování, tedy nejen vizuálním posuzováním tvarů, ale i příjmem informací prostřednictvím  vnitřních orgánů.“

Díky Reidově technice bio-kymatického zobrazování, nyní Kassewitz ve spolupráci s výzkumníkem Christopherem Brownem z University of Central Florida, začíná vytvářet nový model delfíního jazyka, který nazývají zvukově-obrazový exo-holografický jazyk (SPEL). Kassewitz vysvětlil:
 „Označení “exo-holografický“ vyjadřuje skutečnost, že delfíní obrazový jazyk je v podstatě šířen všude kolem delfína, kdykoliv jeden nebo více delfínů z hejna vyšle nebo přijme zvukové obrazy. John Stuart Reid zjistil, že všechny malé části odraženého paprsku delfíní echolokace obsahují všechny údaje potřebné k opětovnému sestavení obrazu kymaticky v laboratoři, nebo, jako tvrdí, v delfíním mozku. Náš nový model delfíního jazyka říká, že delfíni mohou nejen vysílat a přijímat obrázky předmětů kolem sebe, ale mohou také vytvářet zcela nové zvukově-obrazové informace prostě tak, že si představí, co chtějí sdělit. Pro nás jako lidi je možná znepokojivé vystoupit mimo náš symbolický myšlenkový proces a skutečně ocenit delfíní svět, ve kterém, jak se zřejmě ukazuje, kralují spíše obrazové, než symbolické myšlenky. Naše subjektivní pocity, víra, ideologie a vzpomínky prostupující a pokrývající veškerou naši komunikaci, nelze pochopit bez využití symbolů, jako je tomu v jazyku SPEL.

Zdá se tedy, že delfíni lidský symbolický jazyk překonali a místo něj si vyvinuli formu komunikace mimo lidskou vývojovou cestu. V jistém smyslu máme nyní „Rosettskou desku“, která nám umožní napojit se na jejich svět způsobem, který jsme si před rokem neuměli ani představit. Staré pořekadlo říkající: „jeden obrázek řekne víc, než tisíc slov“ náhle nabývá zcela nového významu.“

David M. Cole, zakladatel nadace AquaThought, výzkumné organizace, která se zabývá studiem vztahů mezi lidmi a delfíny již po více než deset let, řekl: „Kassewitz a Reid přispěli novým modelem delfíního vnímání pomocí zvuku, které se téměř jistě vyvinulo z potřeby tohoto stvoření vnímat svůj podvodní svět i v situaci, kdy nelze již použít zrak. Několik konvenčních lingvistických přístupů k pochopení delfíní komunikace v posledních dvaceti  letech skončilo neúspěchem, takže je tato nová a naprosto odlišná strategie přístupu se jeví být velmi slibnou.

K lidské schopnosti vnímat určitý jazyk patří získávání a využití komplexního systému zvuků vytvářených hlasem, kterým přisuzujeme specifický význam. Jazyk, vztah mezi zvuky a významy, se vyvíjel u každého kmene a národa jinak. Obecně se má za to, že schopnost lidského jazyka je zásadně jiná, než u ostatních druhů, a že je mnohem komplexnější. Vývoj hlasem interpretovaného jazyka údajně souvisel se zvětšováním objemu mozku. Mnoho výzkumníků se divilo, proč mají delfíni mozek srovnatelný velikostí s lidským, když  příroda vytváří orgány odpovídající dané potřebě. Nálezy Kassewitzova týmu naznačují, že delfín potřebuje velký mozek, protože je to nezbytné pro použití zvukově-obrazového jazyka, který vyžaduje značnou mozkovou kapacitu.

Delfíni jsou po celý život vystaveni neustálé zvukové a zrakové stimulaci mozku, což může přispívat ke vzájemné koordinaci jejich mozkových hemisfér. Delfíní sluchová nekortikální pole sahají daleko do středního mozku, odkud jsou ovlivňovány motorické oblasti takovým způsobem, že umožňují jemnou regulaci zvukem vyvolané motorické aktivity, jako i komplexní fonaci potřebnou k vytváření podpisového pískotu a zvukových obrazů. Tyto výhody jsou využívány nejen samotným mozkem, který je velikostí srovnatelný s lidským, ale také přenosovým časem vzruchů mozkovým kmenem, který je výrazně kratší, než u lidského mozku.

Kassewitz řekl: „Náš výzkum poskytl odpověď na starou otázku, na kterou poukázal dr. Jill Tarter z Institutu SETI – „Jsme sami?“. Nyní můžeme jednoznačně odpovědět-  „Ne“. Jiná než lidská inteligence, kterou hledá SETI ve vesmíru, byla nalezena přímo zde na Zemi - v podobě elegantních delfínů.“

 

 


Vlk Samotář, s využitím článku zveřejněného na stránkách Speak Dolphin

 

Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?