wz

Babeta byla zrcadlem mé duše

Babeta byla, bohužel už není, odrazem našich vztahů, našeho bytí, našeho života. Láska a přátelství, které jsme od ní tak ochotně přijímali, to bylo přesně to, po čem jsme před jejím vstupem do našeho života toužili, ač to zůstalo nevysloveno. Byli jsme zoufale citově chudí, původní láska, která nečekaně mezi námi vyrostla, ta už měla povážlivé trhliny. Navíc jsme prožívali trauma se synkem, který zatoužil po životě na vesnici u svého otce. Pro mne to bylo období hrozné, neboť mne opustilo dítě, pro tebe zdroj rozladu, neboť ti chybělo tolik vzácné soukromí a hlavně svoboda jednání. Pro okolí jsme byli ideální dvojicí, my věděli svoje. Náš vztah byl udržován na základě biblického poznání, postupně dobudováván a prohlubován. V dobách absolutní důvěry mezi námi jsem měla pocit, že náš vztah je opravdu manželstvím, pro které dává náš Stvořitel návod v knize, kterou jsme tehdy dokázali studovat celé dny a někdy i část noci.

 

 

A v té době, koncem října roku 1991, přišla Ona. Vpadla do našeho života jako časovaná bomba. Ona opravdu byla načasovaná úplně přesně. Bombě podobná přeorganizovala naše životy ke své psí spokojenosti. Roztrhala, co vůbec roztrhat šlo, plakala při našem odchodu a byla nenáviděna rodinou sousedů, kteří se snažili to nevinné zvířátko otrávit, ksindl jeden! Doufám, že jim jejich „dobrotivost“ někdo za nás oplatil! Nejen, že jsem ji začala až nekriticky milovat, to už je mi jaksi vzhledem ke psům vlastní, ale ona mi začala dávat ty správné životní lekce. Přišla k nám 28. října roku 1991, odešla tiše od nás 30. dubna roku 2003. Jedenáct a půl roku a dva dni navrch byla mojí přítelkyní a učitelkou. Nasávala jsem bytostně všemi smysly a póry své kůže tu její instinktivní a jednoduchou, nezáludnou moudrost, kterou mi denně nabízela. Poté docházelo na pokusy z mé strany tuto její životní moudrost využít ve svém životě. Opravdu se jednalo pouze o chabé pokusy, neboť pes nedokáže lhát, zraňovat nevhodnými výroky, nedokáže být sobecký, pokrytecký, dvojaký a vůbec prostě řečeno neřád či sketa. Věřím tomu, že i my lidé máme schopnost disponovat takovými nádhernými vlastnostmi, čistým charakterem, ale jsme sobci. Musíme mít velmi silné pohnutky, abychom se trochu snažili. Snažíme se pouze v případě, když to chceme, když se chceme někomu ukázat v dobrém světle. Jinak klidně lžeme, podvádíme, dopouštíme se nevěry, žijeme dvojí život a další lahůdky pro Boha absolutně nepřijatelné. Omluvíme si úplně všechno, jen abychom udělali radost pouze sami sobě.

 

 

Je mi jasné, proč tomu tak je. Stačí nepatrně ztratit ze zřetele biblická měřítka a jsme na špatné cestě. Pes žádná biblická měřítka nezná, ale přesto žije absolutně čistě, jeho charakter se podobá průzračnému praménku křišťálové vody. Je mu to dáno do jeho spravedlivé mysli jeho a naším stvořitelem. Pes se nenechává ve svém myšlení a jednání jaksi ovlivňovat tím, co mu někdo radí nebo vnucuje, on je svůj. Ona ta Babetka věděla, že se mnou musí mít víc než obyčejnou trpělivost. Věděla, že v tomto světě je pro nás lidi těžké milovat čestnost a spravedlivost, že raději ublížíme druhým než bychom si odpustili trochu hříšné radosti. Tento svět klade důraz na odcizení se jednoho druhému. Ona mě jednou řekla: „Absolutní láska, oddanost a důvěra by vyžadovala, abychom akceptovali druhého i sebe bez předsudků. Ty předsudky, to je ten lidský kámen úrazu.“ Ani nevím, zdali to opravdu řekla Babetka ze své hlavy, nebo si to přečetla v knize „Psi v lásce nikdy nelžou“. To vůbec není podstatné. Babetko, díky, dala jsi mi do života cenný dar! Vzpomínám na tebe se sluncem v duši.

 

 


Text Ivana Lena Němcová, foto Jaromír Němec


 

Zpět na Stránky našich zvířecích přátel

 

Zpět k Mostu ?