wz

Mumio - zázračný prostředek z velehor

Jestliže jste viděli filmy o krásné Angelice, pak se vám možná vybaví scény z filmu Angelika, kde se objevuje tajemná látka nazvaná mumio. V době, kdy se filmy objevily v našich kinech, znalo tuto látku u nás nanejvýš několik zasvěcenců, co měli štěstí, že pronikli kamsi ven, za železnou oponu a tam o této látce získali informace či mumio samotné. My ostatní jsme si nanejvýš pomysleli, že se jedná o cosi z alchymistické hantýrky, pokud nás to vůbec zaujalo.

Nicméně - o mumiu se v té době vědělo již více než tři tisícovky let - a to je odhad. Traduje se příběh, který se uvádí ve všech textech o mumiu pojednávajících - proč si ho tedy nevyprávět i zde.

„ V Persii žil císař Faridun. Několik jeho vojevůdců se vydalo na lov. Vystopovali gazelu a jeden z nich na ni vystřelil. Šíp ji probodl hřbet, ale gazela neupadla a dala se na útěk. Další šíp zasáhl nohu. Přesto však těžce raněná gazela dosáhla jeskyně ve skalnatém svahu a zmizela v ní. Lovci se ji snažili najít, ovšem marně. Za týden ji opět spatřili: ze zad ji trčel šíp, nicméně pásla se vedla jeskyně jakoby nic. Chytili ji živou a prohlédli. Raněná místa byla pomazána jakousi tmavou voskovatou látkou, která byla též v jeskyni. A tak ji vzali a donesli císaři. Faridun přikázal mudrcům, aby látku prozkoumali. Ti po ohledání jeskyně podali hlášení: ze skalních škvír prosakuje jakási hnědočerná hmota. Lížou ji zvířata a zobají ptáci, a tím léčí své neduhy. Na příkaz Fariduna byl vchod do jeskyně zakryt velkým kamenem, jenž hlídala stráž. Mumio se jednou ročně sbíralo a poté odesílalo do císařské pokladnice.“

Není divu, že ta podivná látka císaře zaujala. Mumio začalo být považováno za univerzální lék, jenž „celkově posiluje organismus, …normalizuje funkce vnitřních a také zevních orgánů…“

Faridun byl historicky doloženým císařem, který patřil k dynastii vládnoucí v Persii letech 558-330 předmět naším letopočtem. Jeskyně popsaná v našem příběhu dokonce skutečně existuje - leží na severu dnešního Iránu a jmenuje se Dorob. Také mumio tam lze dodnes nalézt a jeho vzhled, vzácnost i účinky odpovídají pověstem. Není divu, že mumio od pradávna patřilo k císařským darům.

V dávných rukopisech psaných jazyky národů Blízkého a Středního východu, jakož i Tibetu, je mumio nejedenkrát doporučováno pro léčbu mnohých onemocnění. Lze se přesvědčit, že mumio doporučují téměř všechny lékařské spisy pocházející z XI. – XIX a napsané arabsky, persky či indicky.

O mumiu psal již také Aristoteles (384 – 322 př. n. l.), Avicenna a další. Aristoteles dokonce čistou mumia testoval způsobem, které by dnešní ochránce zvířat přivedly k šílenství. Otevřel břišní dutinu zdravé ovce, nařízl játra a toto místo pomazal mumiem. Pokud se vše zahojilo a ovce to přežila, mumio bylo považováno za čisté a účinné. Avicenna mumio nazval „horský vosk“ a hodnotil jej jako nejdokonaleji složený lék.

Do Evropy se mumio dostalo ve středověku. V XVII. století jej zkoumali angličtí, francouzští a němečtí vědci. „Elixír života“ byl opěvován básníky, vyprávěli o něm spisovatelé, historici i lékaři. Nejedenkrát o mumiu hovoří hrdinové Shakespearových her.

Mumio je slovo řeckého původu a znamená „zachovávající tělo“. Stejně lze překládat i jeho arabský název - hafiz-al-adžssod. Existují však i jiné názvy. V Barmě byste se na něj doptali pod názvem kao-tui (horská krev), a v Tibetu a Mongolsku je mumio známo jako brang-šun (skalní míza).

Mumio vyskytující se v přírodě je znečištěné, proto se musí čistit. Tím se získává extrakt, který lze získat jako přírodní léčivou látku. Máte-li o mumio zájem, nedejte se napálit. Čístý extrakt je temně hnědá až černá měkká hmota, která v ruce změkne ještě více,  voní specificky smolnatě, dobře se rozpouští ve vodě, a na chuť je hořká. Zlí jazykové tvrdívají (a nejsou daleko od pravdy), že mumio vzhledem, vůní i chutí připomíná ze všeho nejvíce asfalt. Mumio není levné - pokud se cena pohybuje pod hranicí pět korun nebo 0,25 € za jednu tabletu (údaje z roku 2009), je nutné mít se na pozoru. U nás se doporučuje preferovat produkty se zemí původu Kyrgyzstán v originálním balení. Kyrgyzstán je v současnosti zdrojem nejkvalitnějšího Mumia - jeho výroba tam podléhá státní kontrole kvality a čistoty.

Mumio - tedy to pravé - se obvykle distribuuje v blistrech, do jejichž dutinek je vpravováno v tekutém stavu, což je na tabletkách zřetelně vidět. Pokud produkt nevypadá tak, že vzbudí na první pohled asociaci s asfaltem, jde pravděpodobně o padělek nebo neúčinnou ošizenou napodobeninu. Také různé roztoky je rozumné odmítnout - pokud je třeba, roztok si připravíte sami z tabletek; rozpuštěné mumiou totiž beze ztráty účinků nelze déle uchovat.

Mumio není lék, ale látka mimořádně posilující organismus - v dnešní terminologii je bohužel nutno používat to podivné označení potravinový doplněk.

Na organismus má harmonizující a regenerační účinek. Mohou jej používat osoby bez rozdílu věku. Nemá žádné vedlejší účinky, lze jej tedy podávat nejen preventivně zdravým lidem, ale i při jakýchkoli chorobách (včetně vysokého a nízkého krevního tlaku), v průběhu těhotenství, a též u osob vysílených po lékařských zákrocích. Lze jej v zásadě požívat trvale a souběžně s jakýmikoli léky. Nemá návykové účinky.

Delší dobu si o tom mumiu povídáme, ale ještě nevíme, co to vlastně je a kde se to bere. Chemik by pravil, že se jedná o směs organických a anorganických látek. Geograf jeho informaci doplní tím, že je nalézáno v těžce přístupných skalních štěrbinách asijských velehor (obvykle ve výškách nad 2800 metrů).  Tam nejčastěji vyvěrá v jeskyních ze stropních prasklin ve tvaru krápníčků, které se podobají slzám.  Protože se odhaduje, že mumio vzniká asi tisíc let, nelze se divit, že je tak vzácné a drahé. Chemici navrhli hypotézu, že mumio má zřejmě minerální původ. Jde podle nich o jakýsi druh „horského vosku“, z něhož balzám vzniká po dlouhá staletí působením složitých geologických a dalším procesů. Má se za to, že organické látky se do některých druhů mumia dostanou průchodem zažívacím traktem ptáků a horských hlodavců. Tím se ale bohužel aktivní hodnota mumia snižuje, neboť se v něm sníží koncentrace stopových prvků, které jsou pro čistý produkt charakteristické.

A dostáváme se k tomu, co vás asi bude zajímat nejvíc. Proč a nebo proti čemu byste si měli mumio vyzkoušet?

Vyjděme z tvrzení, které není třeba dokazovat, neb je potvrzeno tisíciletími - mumio zvyšuje obecnou odolnost organismu vůči nepříznivým vlivům, a též jeho schopnost přizpůsobit se škodlivým výkyvům vnitřních a vnějších podmínek.

Paní Darina Datlová, vaše známá z prodejny Alterna-Medica, k tomu říká - mumio se v organismu dostane tam, kde je ho zapotřebí - a tam působí.

Ty dvě předchozí věty by klidně mohly stačit, ale dobrá, rozeberme si účinky mumia podrobněji. Má obecný stimulační účinek; brzdí nárůst únavy a povzbuzuje organismus při zvýšené tělesné a duševní námaze. Ani při dlouhodobém užívání však nemá návykové ani nežádoucí vedlejší účinky. Dále je vysoce účinné při léčbě veškerých zánětlivých onemocnění. Regenerační účinek ve spojení s účinkem adaptogenním činí z mumia jedinečný prostředek pro léčbu širokého spektra vnitřních, nervových, kožních a dalších onemocnění. Vynikající účinky má při zotavování se pacientů z lékařských zákroků.

Následuje seznam chorob a stavů lidského organismu, které může mumio příznivě ovlivnit. Byl bych nerad, kdyby vznikl dojem, že jsem sestavil seznam všech nemocí, na které jsem si vzpomněl. Zkuste se podívat na stránky Mumio - najdete tam bližší popis i dávkování pro jednotlivé problémy. Podrobný popis dávkování v ruštině je též k dispozici ...


JL

Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí

Zpět k Mostu ?