wz

Óda na koblihy

Jako děti jsme měli rádi pohádku o koblížkovi a jako dospěláci se rádi vracíme k Jirotkovu Saturninu, zvláště pak k oblíbené koblihové scéně v restauraci hotelu Imperial. V ranním spěchu do práce se stačíme zastavit u stánku s pečivem a s marmeládovými koblihami v sáčku si připadáme jako bychom nesli poklad. Sladký poklad! Tyto příklady dokládají, jaké popularity požívá kobliha, která má v české gastronomii již odedávna své nezastupitelné místo.
V dnešní době si můžeme vybrat koblihy plněné vanilkovým krémem, polité čokoládou, s povidly a šlehačkou. Ale jistě mi dáte za pravdu, že ty klasické s meruňkovou nebo jahodovou marmeládovou náplní jsou ty nejlepší!

Od nepaměti jsou koblihy tradiční lahůdkou patřící především k masopustu. Popeleční středou začínal dlouhý předvelikonoční půst a proto se od Vánoc hodovalo a veselilo. Byla to doba domácích zabijaček, neboť zásoby krmení pro prase docházely... Maso z prasete nebylo možno uchovat v mrazáku a ve spížích nebo ve  sklípku maso užírali hladové myšky. Lidé ale věděli, že nejlepší je uložit si zásoby na vlastním těle, tak tedy baštili a baštili. Všem bylo jasné, že do jara to už vydrží a pak už bude nová sklizen. Nebyla to nějaká česká vymyšlenost, protože už i severoameričtí indiáni nazývali únor měsícem hladu a než přišel, tak se pěkně najedli.

  

 

 Koblihy a koblížky jsou v české kuchyni vlastně unikátem. U nás tradičně převažovalo vaření, dušení nebo pečení a koblihy spolu s božími milostmi jsou prakticky jediným smaženým moučníkem.

Dřívější doba rytmizovaná střídáním ročních období a s nimi souvisejících prací předurčila měsíc leden k lisování oleje. Olejnatých plodin u nás mnoho nerostlo a tak byla tato zimní práce zvláštní událostí. Nedočkavost, přirozená lidská vlastnost, vymyslela způsob, jak čerstvý olej rychle využít. Olej šel okamžitě do rendlíku, kam putovalo ve tvaru placiček vykynuté koblihové těsto a za chvilku už to po domě krásně vonělo! Do zlatohněda vypečené koblihy se tak staly tradiční pochoutkou masopustního veselí.

Koblihy mají bohatou historickou tradici po celém světě. Podobné moučníky těm našim koblihám najdeme prakticky ve všech evropských kuchyních. Je až překvapivé, do kolika variací se dá téma sladkého těsta smaženého v oleji rozpracovat.

 

 

Nejpodobnější českým jsou bavorské vdolečky. Jsou to menší kulaté vdolky z lehčího kynutého těsta. Usmažené do zlatova se potírají marmeládou nebo povidly a sypou strouhaným tvrdým tvarohem či se ozdobí šlehačkou. Chutnají báječně !

 

 

Ve Španělsku mají churros, které spíš připomíná tyčinky.

 

 

Ve Francii si můžete dát beignets, které jsou vyráběné v mnoha variantách: kulaté, hranaté, plněné nebo jen jako smažené placky.

 

 

V Dánsku mají exoticky znějící aebleskiver, které ovšem chutnají skoro stejně jako bavorské vdolečky. Koblížky tu smaží na pánvičce, která je specielně na ně.

 

 

Na druhé straně Evropy, v Itálii se smaží miniaturní struffoli.

 

 

O své místo na výsluní se snaží americká varianta zvaná doughnuts, která se chutí i zjevem starobylým evropským koblihám už vůbec nepodobá. Kýčovitě barevné polevy a cukrové dekorace je posunují někam jinam, spíše k líbivým dortíkům....
Copak by si asi s takovými výtvory počali v secesní kavárně, jak by se jimi asi házelo...?

 

 

Poznámka

V kavárně nově otevřeného hotelu Imperiál (roh ulic Na Poříčí a Zlatnická v Praze 1) si můžete objednat mísu Saturninových koblih. Jedná se o velkou mísu koblih z minulého dne, tedy tvrdších, určených k házení po ostatních hostech ...

Předpis na české koblihy (20 kusů)

Příprava zabere asi dvacet minut, kynutí těsta trvá jednu a čtvrt hodiny. Smažení od dvaceti do pětadvaceti minut.
Potřebujeme 500 g mouky hladké nebo polohrubé, 40 g krupicového cukru, 40 g másla, 4 žloutky, 30 g droždí, 3 lžíce voňavého rumu, 250 ml vlažného mléka, asi 200 g zavařeniny na plnění.
V misce rozetřeme droždí se lžící cukru a mouky, přidáme čtyři lžíce mléka a necháme kynout. V míse utřeme máslo se zbytkem cukru, postupně zatíráme žloutky, pak vlijeme vzešlý kvásek, přidáme špetku soli, trošku strouhané citronové kůry, mouku, mléko a vypracujeme hladké vláčné těsto. To přikryjeme čistou utěrkou a necháme čtyřicet pět minut kynout.
Na lehce pomoučněné pracovní ploše těsto rozválíme na centimetr tlustou placku a (například sklenkou) vyznačíme kolečka těsně vedle sebe. Na polovinu koleček naklademe zavařeninu - nedávejte jí moc, koblihy by byly těžké a neplavaly by v oleji. Čistá kolečka vykrojíme, položíme na ty se zavařeninou a okraje pečlivě přitlačíme. Teď teprve vykrojíme skleničkou okraje již celé koblihy, aby byly hladké a pevně spojené. Pak koblihy poprášíme moukou a necháme ještě na utěrce patnáct minut odpočívat.
Rozehřejeme 250 ml oleje v menším hlubším kastrůlku nebo hluboké pánvičce. Vhodíme na zkoušku kousek těsta - pokud bude prskat je olej správně horký a můžeme smažit. Koblihy smažíme do zlatova asi pět minut. Vyjmeme je děrovanou nebo drátěnou naběračkou a necháme na vrstvě ubrousků nebo papírových kuchyňských utěrek skapat přebytečný olej. Pak je posypeme cukrem (moučkou nebo krupicí) a baštíme!


VEZA

Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí

Zpět k Mostu ?