wz

Nad šálkem kávy…

Spolu s čajem je káva nejrozšířenější a nejoblíbenější nápoj. Kromě lahodné a osvěžující chuti má také i svou zajímavou historii.

Slovo káva má původ v arabském slově gahwak ( Arabové zprvu tento výraz používali pro víno). Kávová zrnka se zprvu jen žvýkala, až později se přišlo na to, že zrnka je možno upražit, rozdrtit, pak povařit a tak připravit výborný nápoj.

 

Malý slovníček - jak se řekne káva

Existuje několik teorií, kdo a jak objevil kávovník...

Jemenci tvrdí, že kávovník a účinky jeho plodů objevili první oni, tedy přesněji řečeno jejich kozy! V jednom klášteře měli stádo koz. A pastýř vypozoroval, že ty kozy v noci neklidně přešlapávají, podupávají – prostě nespí. Pátral po příčině nespavosti svých koz a tak na pastvině objevil okousané keře, které se ukázaly mít spánek odhánějící účinky. Tak prý byl objeven kávovník...

Habešané zase tvrdí, že sazenice kávovníku do Jemenu přivezli oni. Odtud se rozšířily do Egypta, odkud si je odvezl do Turecka sám sultán Selim I., kterému káva velmi zachutnala.

A jak se káva dostala do slavné kavárenské metropole do Vídně? To bylo tak: roku 1683 Vídeň obléhali Turci. Na odražení útoku měli lví podíl Maďar Kalchitzky a Řek Theodat, kteří několikrát v přestrojení pronikli do tureckého tábora. Odtamtud nepřinesli pouze zprávy vojenského charakteru, ale také tam ochutnali výborný nápoj - kávu. Když se jim pak chtěl obránce Vídně hrabě Starhemberg odměnit a zeptal se jich, co si přejí za své služby, vyžádali si tito jen pytel kávy. Vděčný hrabě jim dal celou kořist, která čítala přes 500 žoků kávy a protože to asi byli podnikaví chlapíci, tak si otevřeli ve Vídni  kavárnu, potom druhou, třetí...

Pro milce historických dat

Původním domovem kávovníku byly pravděpodobně horské oblasti Etiopie, odkud byly v 6.století rostliny přenášeny do Arábie. Zde poprvé zdomácněly. Po dlouhou dobu byla káva užívána jako potravina, teprve v 15.století z ní byl poprvé uvařen nápoj. I předtím se však užívala jako povzbuzující prostředek.

Není známo, kdy a kde se káva začala poprvé pít, jisté je ale to, že v Jemenu kávové plantáže existovaly už v 15.století. Předpokládá se, že prvními ochutnávači kávy byli muslimští súfové, kteří tak zjistili, že káva zahání únavu a povzbuzuje duševno při jejich meditacích…

Koncem 15.století obchodníci a poutníci kávu donesli do Mekky a odtud už pak pronikla do celého islámského světa. Arabové si zvykli pít kávu při svých sedánkách a rozhovorech, což byl pravděpodobný základ pro vznik prvních kaváren. Ty mužům nabízely kromě kávy další zábavu - hudbu, tanečnice a příjemnou atmosféru.

Ale káva kromě zábavy vzrušovala smysly a podněcovala návštěvníky kaváren k politickým půtkám a spiknutím, začali brzo imánové a světští vládcové pití kávy potlačovat. Docházelo k uzavření kaváren pod záminkou, že jsou dějištěm korupce a kávu se snažili prohlásit za nápoj, který islám zakazuje požívat. Na krátkou dobu měli úspěch a pomocí několika vyhlášení se jim to i povedlo, ale pití kávy se po nějaké době zase v kavárnách obnovilo a to vždy do vydání nového zákazu a tak dokola…

Také arabské ženy si kávu oblíbily, ale protože nesměly vycházet na veřejnost, scházeli se přítelkyně v bytech a kávu pily doma.

Do Evropy se káva dostala v 17.století. V roce 1615 italský cestovatel Pietro della Valle popisoval kávu jako hořký černý nápoj, který v létě osvěžuje a v zimě zahřívá a jež Turci pospolu pomalu popíjejí. Dále zaznamenal, že tento nápoj se jmenuje cahve a že se vaří z plodů nebo semen stromu rostoucího v Arábii.

O rok později kotvila v jemenském přístavu holandská loď, která měla namířeno do Indie. Jeden z jejích pasažérů.- nějaký pan Van de Broek - který cestoval po arabském vnitrozemí, popsal své setkání s kávou takto: „Jsou to nějaká černá zrna, z nichž se připravuje černá tekutina, která se pije dokud je ještě horká.“

Jako první přivezli kávu do Evropy benátští kupci a zpočátku se prodávala jen v lékárnách. Zájem o ni ale vzrostl teprve tehdy, když byly otevřeny první obchody s kávou, které nabízeli i návody jak kávu správně upražit a umlít a pak doporučení, že je ji možno ještě ochutit cukrem nebo kořením (například vanilkou, hřebíčkem, mandlemi, …) – nikoli však mlékem!

Do Anglie byla káva dovezena Anthonym Sherleyem v roce 1601. Nejprve byla známa pod názvem "kahveh" (kávé), dnešní pravopis anglického coffee zavedl zanedlouho poté William Perry. Ve třicátých letech 17.století se káva pila jako nápoj při společenských příležitostech. Roku 1650 byla v Oxfordu otevřena první kavárna nazvaná Anděl.

Podobně jako v arabském světě také v Anglii vyvolalo její požívání jisté pobouření. V roce 1674 byla v Londýně zveřejněna Petice žen proti kávě, ve které se uvádělo že: „káva způsobuje, že muži jsou po ní neplodní jako poušť, v které se ta nešťastná zrna rodí.“ A tak muži museli obhajovat před nezaslouženým hanobením nejen vlastnosti kávy, ale i sebe.

V roce 1643 se nápoj dostal do Paříže a velmi brzy se zde rozšířil. Do roku 1690 mělo město dvě stě padesát kaváren a v roce 1782 již osmnáct set. Slavná pařížská kavárenská společnost v oné době již pevně zapustila své kořeny.

Móda kaváren se rozšířila také do Ameriky. První kavárna byla otevřena v Bostonu v roce 1689.

Pěstování kávy se velmi rychle rozšířilo za hranice severovýchodní Afriky a Arábie do dalších vhodných oblastí s vlhkým a horkým podnebím a hojnými deštovými srážkami. Koncem 17.století vysázeli Holanďané kávovník na Jávě a Cejlonu a během následujícího století se rostlina rozšířila do Jižní Ameriky, jež se stala největším výrobcem kávy. Zdrojem této rychlé expanze do Nového světa byl jediný stromek dovezený z Jávy do Amsterdamu, kde byl pěstován v botanické zahradě. V roce 1718 byla semena z tohoto stromu poslána do Surinamu, což vedlo k vysazení kávovníku ve Francouzské Guayaně a následně k vybudování ohromného brazilského kávového průmyslu v roce 1727.

Potomek původního stromu z Amsterdamu byl poslán do Jardin des Plantes v Paříži, a tak získali Francouzi semena k vysazení kávovníku na karibském ostrově Martiniku v roce 1720. Z těchto dvou zdrojů se kávovník rozšířil po celém Novém světě. Dokonce i havajské a filipínské kávovníky pocházejí z tohoto jediného stromu. Jedná se o pozoruhodnou ukázku významu botanických zahrad v historii koloniálního (a později národního) rozvoje v tropech.

Kávovníkové rostlinky jsou schopné se adaptovat ve všech krajích s teplým a vlhkým podnebím. A tak se s kávovníkovými plantážemi setkáme v Brazílii, v Africe (Kongo - Kinshasa), na Madagaskaru, na Cejloně, v Indii i ve Vietnamu

Kávovník dává první úrodu až po pěti letech. Jedna rostlinka urodí ročně zhruba 2,5 kg zelených bobulek, z kterých se získá po upražení necelý půl kilogram kávy. Káva neupražená - ještě zelená - vydrží poživatelná hodně dlouho (prý až deset let), po upražení však rychle ztrácí na vůni a na kvalitě. Takže kávu kupujte v menším množství nebo ji uschovejte (po omezenou dobu samozřejmě) pečlivě uzavřenou v lednici.

Oblíbené kávičky existuje víc než sto druhů

V podstatě se však dělí do dvou velkých skupin:

Káva, kterou kupujeme v obchodech, se neskládá čistě jenom z robusty nebo jenom z arabicy. Jedná se o odborně připravené směsi, kde se o chuť a vůni starají různé druhy arabicy a o barvu druhy robusty. Avšak nejdražší značky robustu.neobsahují.

Mezi nejdůležitější botanické druhy kávovníku patří:

Kávovník arabský náleží vysokou kvalitou produkovaných plodů mezi nejdůležitější botanické druhy kávovníku. Plod se podobá třešni a je také nazýván kávovou třešní (bobulí). Pod kožovitou slupkou a nasládlou dužninou se v tuhé pergaminové slupce skrývají většinou dvě jednotlivá semena - kávová zrna. Kávovník canephora lépe vzdoruje nepříznivým podmínkám a je odolnější vůči nákazám. Kvalita plodů je však nižší ve srovnání s plody kávovníku arabského. Kávovník liberský má větší plody než kávovník arabský, ale kvalitou nedosahují jejich úrovně.

 

Pěstujte si doma kávovník – je krásný!

Kávovník - cofea arabica - je stále zelená polotropická rostlina  a je jednou z nejvhodnějších rostlin pro bytové pěstování. Nevadí mu suchý vzduch, není příliš náročný na světlo, brzy a bohatě plodí. Kávovník pěstujeme v lehké, výživné a hlavně kyselé půdě ( pozor - nesnáší vápno! ). Rostlinu každoročně přesazujeme.

Během vegetace 1x za 14 dnů přihnojujeme nejlépe tekutými hnojivy. Výborným hnojivem je ředěný kravinec, který ředíme před zálivkou v poměru 1:10, avšak slepičí nebo holubí trus je pro obsah vápníku nevhodný.

Rostlinu často zaléváme, ale nepřeléváme. Jeho velká listová plocha odpaří hodně vody. Nedostatečná zálivka spolu se špatnou výživou, pokud jej nehnojíme a pravidelně nepřesazujeme se projeví žloutnutím a opadem listů. Rostlinu pěstujeme celoročně v bytě.

Venku na slunci se lehce spálí a je dost citlivá na chlad, nejnižší teplota pro pěstování je 10°C. Nesnáší přímé slunce na plantáží se pěstuje v porostu vyšších stromů. V bytovém prostředí je to výhoda, že nemusí být těsně u okna a spokojí se s východním, nebo západním oknem. U jižního okna jej v létě dáme za záclonu nebo dále od okna.

Rostlina začíná plodit ve 3 až 4 letech. Květy se objevují časně na jaře, jsou jasně bílé vonné a samosprašné. Někdy kvete i vícekrát během roku. Plod je bobule velikosti 10x5 mm se dvěma plochými semeny. Oplodí je ve zralosti jasně červené barvy, existují také rostliny se žlutým oplodím. Plody zrají 9 až 14 měsíců po odkvětu, na rostlině tedy můžeme mít květy i plody současně. Pokud je kávovník moc veliký můžeme jej klidně odříznout na polovinu výšky i méně. Tento zásah do života rostliny děláme raději v době vegetace, v jarních a letních měsících. Můžeme také zaštipovat dlouhé větve, aby se zahustila koruna. Pokud si vypěstujeme plody, můžeme si semena po očištění a usušení upražit. Pražíme na pánvi asi 20 minut. Pánev musí být rozpálená, praží se za stálého míchání.

Kávovník se pěstuje především pro krásné lesklé tmavozelené listy. Rostlina je stromovitého vzrůstu a potřebuje větší prostor - dorůstá zpravidla asi do 120 cm. Listy mají oválný tvar, jsou žilkované a až 15 cm dlouhé.

Kávovník můžete množit vrcholovými řízky nebo semeny. Semena klíčí při teplotě 24°C. Semena na 24 hodin namočte a sejměte z nich jemnou blanku. Klíčení trvá asi osm týdnů.

Škůdci se vyskytují výjimečně a jsou to vlnatí červci. Pokud rostlině začnou žloutnout listy je nejčastější příčinou nízká teplota.

A nakonec jeden nevšední recept na kávičku zvanou Bič pouště

Dáme do hrníčku 2 lžíce mleté kávy a přelijeme vřelým rumem...

Po požití se doporučuje ležet na zádech a sledovat, jestli vám ještě bije srdce nebo se vám to už jenom zdá...


VEZA

zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí

Zpět k Mostu ?