wz

Hyper ? ... super ? ... a co bude dál ?

Nové supermarketů a hypermarketů nedeformují zdaleka jen charakter našich měst a předměstí a nepředstavují zdaleka jen ekologické ohrožení. Deformují také sociální strukturu a ohrožují ty vrstvy, které historicky garantovaly rozvoj občanské spolčenosti.
Jan Keller, sociolog

Tak začíná text informačního letáku Suchozemští žraloci, který připravilo Hnutí DUHA Olomouc v říjnu 2002 v rámci projektu "Stop dalším supermarketům v Olomouci".

Kdo jste měl dítka školou povinná, jistě mi dáte za pravdu (alespoň většina ...), že kámen úrazu byly převody jednotek. Předpony, jako kilo-, centi-, deci-, mega- a tak podobně byla jen prázdná slova a ratolesti v nich odmítaly vidět násobné číslovky čehokoliv (ale vždy stejně). Marné bylo vysvětlování, že když je tam kilo-, tak je to prostě tisícinásobek, ať už je to co je to. Kilopes je tisíc psů - ani to nepomohlo. Asi tu tak nějak trochu rušil ten pojem "kilo" obecně vžitý pro stokorunu - i když je v ní korun jen sto a ne tisíc. Stokoruna je tedy spíše kilodesetník, ale teď, když nám ty desetníky mocipáni zrušili, jsme i s tímhle příměrem v háji. Jo, ale asi pořád ještě nevíte, proč to píšu.

Tak, jako mé dcery nechápaly, proč mají proboha dělat něco tak zoufale nelogického, jako převádět hektary na ary, tak zas já nechápal, proč se některé ty děsivé stavby označují slovem hypermarkety, jiné supermarkety, když jsou to jen trochu přerostlé obchoďáky a proč už nejsou samoobsluhy, ale markety bez předpon (což takhle decimarket, pikomarket?) - ale ono už tu a tam je i nějaký ten minimarket, tak je to vlastně OK. Nechápu ani, proč se obchod, kde prodávají vuřty a rohlíky honosí vývěsním štítem koloniál - když už kolonie dnes v podstatě nejsou a české už vůbec ne. A koloniál je přece zkratka od pojmu "obchod koloniálním zbožím" - tedy káva, pomeranče, vanilka a tak všelijak.

Teď budu mluvit jen sám za sebe. Můj primitivní a laický a amatérský pohled na celou problematiku je takovýto. V nákupech v těchto kolosech neshledávám nic vzrušujícího. Je tam moc lidí (určitě víc než 10, a to už je dav... = děs a hrůza), je tam přetlak z klimatizace, ze kterého se mi začíná tak do 20 minut dělat čím dál tím víc špatně (vztek na celý svět, že jsem opět podlehl), lidi jezdí s vozíčkama skoro stejně hrozně jako řidiči na silnici (chaos, zácpy ...). No nic moc. Víc mě zrovna nenapadlo. Jo - a mám pocit, že se tam ze mě chystají udělat blba. O tom to pak dál celé bude. Prostě abych tam "výhodně" utratil co nejvíc - platba kartou je přece tak milosrdná. Po odchodu se pocit mění v jistotu. Jsem blb. Zase jsem koupil věci, co jsem vůbec nechtěl. Nechápu lidi, co jezdí do těchto prostor i s rodinou trávit víkendy. Ale jak jsem napsal, mluvím za sebe.

No tak co mě tam tedy, do těch hyperprostor, probůh vede? Říkám na rovinu, že mi je úplně jedno, co je hyper a co super a kde mají dneska o 0,005 % levnější podprsenky. Pro mě je rozhodující, že na cestě z Krče domů do Brandýsa nad Labem jedu kolem Globusu na Černém Mostě. Že tam snadno odbočím a nemusím někde popojíždět v kolonách. Mám jistotu, že tam zaparkuji - a zadarmo. A skoro vždycky dostanu, to, pro co jsem přijel. Většinou i spoustu věcí navíc. SNAD mají dneska to či ono levnější v Kauflandu v Mladé Boleslavi nebo v Tesku na Proseku - ale já nehodlám provozovat obchoďákovou turistiku, chci nakoupit a PROBOHA rychle vypadnout. Než mě okradou nebo ukradnou auto nebo zbije ochranka, protože jim zrovna náhodou nejsem sympatickej. Proto jsem tedy věrný Globusu. Kdyby někde na trase stálo místo něj nákupní středisko jiné společnosti, jezdil bych prostě tam. Hnusí se mi reklamy v TV, kde se jednotlivé společnosti mlátí vzájemně přes hlavu tím, kdo je levnější. Jsou mi úplně šumafuk a kašlu jim na ně.

Onehdy jsem tedy pojal úmysl napsat o celé téhle problematice článeček (a vy to teď, chudáci, odnášíte ...). Říkal jsem si, jestli to hyper a super etc. atd. blablbla něco vlastně znamená, nebo se jen někdo podíval náhodně do slovníku cizích slov a nenašel už nic megalomanštějšího. A hele, ono v tom určitý klíč doopravdy je:

No vida. Tak první informace, která je k něčemu. Takže v supermarketu podle definice neprodávají šroubečky, ale jen syrečky? No nic. Setkal jsem se ale se slovem, které se ještě moc často neužívá - hobbymarket. Tak tam mají zase právě ty zmíněné šroubečky (mimo jiné...).

Já vám něco navrhnu. Abych pořád nemusel vypisovat "supermarkety a hypermarkety" - budu psát třeba xxxmarkety, jo? Zavedu si to jako takovou makroproměnnou a zároveň budu mít jistotu, že kdyby jednou vymyslely další název, třeba gigamarket, megamarket nebo tak něco, budu za vodou.

Problematiku koexistence lidstva se zmíněnými xxxmarkety bych si pořádkumilovně rozdělil do následujících témat:

Proč xxxmarkety?

První supermarkety se objevily (jak jinak ...) v USA, V padesátých letech minulého století začaly vznikat  jako reakce na nákupní horečku, která zachvátila v období zvyšující se prosperity Spojené státy po hubených letech válečných. Utrácení peněz se stalo oblíbenou lidovou kratochvílí (myslím tim tam a tehdy, probůh...) , která se postupně šířila po celém „západě“. Proto jsme se tam asi nesměli jezdit dívat - stejně bychom tam neměli co utrácet. Takže to rozhodnutí mátušky Strany Radnój vlastně bylo moudré - chránilo nás před šokem z pocitu méněcennosti. No a co, my tu přece měli Bílou labuť a pak Kotvu a Máj, tak proč jim lízt tam, žejo...

No, ale po roce 1989 jsme dostali příležitost xxxmarkety ochutnat i my - a hezky rychle jsme jim přišli na chuť, jen co je pravda. Ty veeeeliké samoobsluhy s minimem obsluhujícího personálu, s labyrinty uliček mezi regály a podlahou, na které se projevuje zakřivení povrchu Země. Regály s neustále doplňovaným zbožím, tichá nevtíravá hudba, všude čisto, úsměvy personálu se ani nezdají nacvičené a povinné ... a mezitím kráčíte VY s obrovským vozíkem a máte pocit, že se to celé točí kolem vás a je to tu kvůli vám. Jak snadno se zapomíná na to, že jedním z nejfrekventovanějších slov v dialogu zákazník - prodavač(ka) bývalo ještě před pár lety obávané NEMÁME...

Ono to ale má své pozlátko, jako leccos jiného - jenže i své odvrácené strany. Teď se podívejme na xxxmarkety jako budovy. Určitě jste si všimli jedné věci. Někam jezdíte třeba na prázdniny. Na jaře se tam jedete podívat, pak uplyne třeba čtvrt roku a jedete tam znovu - a hele, oooobrovskej obchoďák, u něj ooobrovský parkoviště - jůůů, kde se to tu vzalo? Tak rychle? Bohužel, staví se to dost neekologicky. Žádné podzemní prostory, skladiště a parkoviště pod zemí - všechno do šířky. Orná půda se přece vykoupí a právník-šikula se postará o vyjmutí z pozemkového fondu. Budovy se roztáhnou do šířky, sklady a parkoviště jakbysmet. Přece na zákaznících nebudou chtít přesuny mezi patry - s vozíkem. No a mizí nám háječky, remízky, loučky, zajíci a bažanti nevěřícně zírají, než je někdo na parkovišti přejede. Jednou v zimě jsem u příjezdové silnice ke Globusu viděl lišku. Klusala vážným krokem podél obrubníku směrem k sídlišti, asi k popelnicím, na večeři.

Co se týče vlivu na ekologii a dopravu, bývá vliv xxxmarketů hodnocen také záporně. v tom bych si ale snad i dovolil polemizovat - aby to nevypadalo, že jsou tu jen samá "minus". Přijde mi celkem ekologické dojet si na velké parkoviště u obchodního komplexu, zaparkovat a nakoupit. I když tam pojedu třeba 20 km. Vyhnu se popojíždění od obchodu k obchodu spojenému s věčným hledáním místa na zaparkování. Prodejny typu xxxmarketů jsou většinou na okraji větších měst, takže se k nim dá snadno přijet (a díky relativnímu "mládí") většinou i po solidní komunikaci); nemusím se někde v oblacích dýmu procukávat přes semafory do centra města. Stalo se také zvykem nakupovat na delší dobu, takže takový velký nákup se koná třeba jen jednou týdně nebo i méně často, což ospravedlňuje neekologickou dopravu osobním autem ještě o stupínek víc.

Vliv na větší dopravní nehodovost je také silně diskutabilní. Když bych dal na jednu misku vah denní popojíždění od krámu ke krámu někde ve městě v podmínkách naprosto nevyhovujících hustotě dnešního provozu a na druhou misku plynulý příjezd po solidní silnici, a bezproblémové zaparkování ... tak snad není ani co řešit. Pokud je ovšem systém předností v jízdě logicky propracovaný a jednoznačný.

Horší je to s kamióny. Všechny xxxmarkety téhož řetězce mají stejné zboží - a že je to nějakých pár položek. Silnice pak praskají ve švech pod monstrózními kamióny. Objekt zvící rodinného domku se v čase a prostoru přesouvá rychlostí stejnou jako osobní auto. Stovky koní mu také propůjčují srovnatelné dynamické parametry. Horší je to pak na sněhu (proč nejsou sněhové řetězy v povinné výbavě, proboha ...?) nebo v táhlých stoupáních, kde se plně naložené náklaďáky s oblibou začnou předjíždět s rozdílem rychlostí 0,5 km/h a těžce pak brnkají na nervy a trpělivost ostatních. Jenže ... dovedete si představit, jak k zadnímu traktu xxxmarketu vede železniční vlečka? Což o tu představu ...

Blížíme se "západním městům". Při příjezdu k větší metropoli nejsou kolem lesy a pole, ale kilometry a kilometry "průmyslových zón". Příroda kamsi mizí. Přece se nebudeme dusit "průmyslem" přímo ve městě. Lepší je ho takhle obklíčit a zardousit ze všech stran jako nestvůrná oprátka. A než se to stane, je spousta příležitostí k víkendové turistice od hyper - k super- a zpět. No nevyužijte to, autobus je třeba úplně zadarmo...

Zaměstnanci a zaměstnavatelé

Pokud se v obci staví nějaké takové monstrum, jako je třeba hypermarket, celkem logicky se dá očekávat, že v regionu přibude několik desítek nových pracovních míst. to je jistě lákavá perspektiva a dá se tedy předpokládat, že příslušná obec třeba i přimhouří oči nad způsobem či rozsahem záboru plochy, kde má středisko být postaveno.

Nějaká ta pracovní místa nakonec přece jen vzniknou, ale v úhrnu jich nakonec není zdaleka tolik, kolik se naslibovalo. Způsob provozu a samoobslužný prodej v těchto obřích prodejnách se projevuje v počtech zaměstnanců. Jak se ukazuje, je potřeba počtu zaměstnanců vztažená na prodejní plochu u běžného hypermarketu třetinová a u velkého hypermarketu až pětinová než u menších (běžných) prodejen. Podle statistik pak po zahájení prodeje během několika měsíců počet zaměstnanců ještě klesne - až o třetinu. Přesto však stále lze vykázat určitá pracovní místa navíc; je však nutné od nich odečíst počet zaměstnanců malých prodejen v okolí, které díky neúprosnému gigantu xxxmarketu pomalu ale jistě zanikají a krachují. Velmi překvapující je závěr průzkumu, podle kterého vznik dvou pracovních míst v hypermarketu znamená zánik nejméně tří míst v zaniklé sféře maloobchodu. Další nemilý vliv na zaměstnanost v okolí se trochu přehlíží, poněvadž je sekundární. Vlivem konkurenčních vztahů se může stát a také stává, že velký xxxmarket zlikviduje nejen malé prodejny, ale i menší nákupní centra téhož typu v okolí. Pak se ztráty pracovních míst ovšem pohybují v desítkách a celkový úhrn může být i záporný.

Další nebezpečí je zpočátku skryté. Velké mezinárodní společnosti nejprve odebírají zboží i v příslušné zemi a nabídku "vylepšují" zahraničními lákadly. Jakmile se firma dostatečně zavede, přechází v nabídce na zboží pocházející od mezinárodních gigantů. Tuzemští výrobci pak bojují o existenci. A spolu s nimi i jejich zaměstnanci. Maloodběratelé jsou již z větší části zlikvidováni, pokud ne, tak se o to promyšleně pokouší stát důmyslným systém daní a podobných podnikatelských radostí. A konvoje zahraničních kamiónů se vydávají na cestu, aby rozjezdily silnice a zasmradili vzduch všude vůkol.

Být zaměstnancem takového xxxmarketu není také zrovna med. Pokud ovšem člověk není nějakým tím, jak se dnes módně říká, "manažerem", ale pohybuje se přímo "na place". Panující nezaměstnanost se zneužívá k vydírání ve stylu - "pokud se ti to nelíbí, za dveřmi čeká deset dalších". Zaměstnanec tak musí mlčky snášet pracovní podmínky a zacházení, kdy se vztahy pohybují na hranici pracovního práva nebo i za ní - ale není soudce, kde není žalobce.

Mezi oblíbenými praktikami xxxmarketů je zaměstnávat lidi na krátký pracovní úvazek, třeba jen poloviční, kdy vedle nízké mzdy může být omezeno třeba i vyplácení zdravotního pojištění. Přes oficiálně zkrácenou pracovní dobu jsou zaměstnanci nuceni pracovat i desítky přesčasových hodin (třeba za kolegy, kteří onemocněli) - ovšem výplaty za práci přes čas se obvykle nedočkají. Samozřejmě není možné tyto informace brát úplně všeobecně, ale výsledky kontrol hovoří za své. Zaměstnanci mívají hrůzu z nemoci, protože mnohde se onemocnění "trestá" ztrátou prémií. Lidé pak chodí do práce raději s chřipkou a radostně pak šíří viry mezi nakupujícími. Dostáváme se také na úroveň bezesporu "vyspělého" Japonska, kde si běžný pracující často bojí vzít dovolenou, aby se tím zaměstnavateli neznelíbil a neztratil práci. V porovnání s tím se pak jeví neposkytování zákonných přestávek na jídlo a odpočinek, překračování nejvyšší přípustné délky směny, neposkytování ochranných pomůcek a další jen jako banalita.

Tvrdí se také, že pro takový mamutí xxxmarket se stane neperspektivním ten z řadových zaměstnanců, který pracuje u firmy nad 3 - 4 roky. Jejich nároky na vyšší mzdu a případný postup se eliminují vyhazovem a přijetím nového zaměstnance, svěžího a neopotřebeného, ochotného v euforii nad nově získaným zaměstnáním pracovat tak, jak jeho nový "pán" píská. Odbory sice existují, ale málokde fungují doopravdy. Zaměstnanci dobře vědí, že jakákoliv opozice vůči všemocnému zaměstnavateli povede v lepším případě k přeřazení na horší místo, v horším celkem jasně ven bez možnosti návratu. A že se nějaký ten přestupek dá vždy nasimulovat, to není třeba říkat.

Také vás u pokladen xxxmarketů na jmenovkách pokladních v poslední době zaráží nezvykle velký výskyt slova "brigádník"? Jedná se novou a cílenou strategii trhu nabídky práce. Protože se za brigádníky neplatí zdravotní pojištění, dochází ke kurióznímu jevu, že mají vyšší plat než kmenový a kvalifikovaný zaměstnanec. A dá se očekávat, že bude ještě "hodnější" než on, protože ukončení brigády může být okamžitým důsledkem jakékoliv nesrovnalosti ve vztazích k zaměstnavateli.

Triky s cílem vytvořit průvan v peněžence

Snad to bude znít až trochu divně, ale člověk vcházející do bran xxxmarketu by si měl v duchu říkat jednu věc. Navenek je cílem toho celého monstra zákazníka nakrmit i jinak uspokojit jeho materiální potřeby. Ve skutečnosti tu ovšem jde o zisk příslušné obchodní společnosti. Takže když už tu zákazník je, měl by toho nakoupit co nejvíc. Nutit ho ovšem nikdo nemůže, takže jak na to? No přece pomocí desítek drobných triků a fint, které mnohdy nevnímáme vůbec a mnohdy o nich sice víme, ale bereme je jen jako součást "pravidel hry". Nejlepší zákazník je asi takový, kdo přichází ne zcela rozhodnut, co má přesně koupit. Dá se snadno upoutat jeho pozornost a doslova mu vnutit věci, pro které sem původně nepřišel (a které dosud třeba ani neznal). Zkusme si teď takové triky odhalit a popsat.

Již samo geometrické uspořádání prodejny hraje roli. Většina lidí jsou praváci, v důsledku čehož věnují pozornost spíše věcem po pravici. Proto bývají vchod, pokladny a levnější zboží vlevo. Na straně pravé je zboží dražší a luxusnější. Čerstvé zboží (jako je ovoce a zelenina) bývá poblíž vchodu, aby se rychle prodalo; u mraženého zboží na trvanlivosti tolik nezáleží, může tedy být někde vzadu. Aby vám polárka neroztála než se dostanete k pokladně, jsou pro vás připraveny "termotašky". Nejsou zrovna laciné, ale jsou funkční a navíc - jak jinak mražené zboží zachovat v původní podobě? Kdybyste měli mrazicí boxy hned u pokladen, podvědomě byste se snažili opustit prodejnu co nejrychleji. A pokud ne, na zpáteční cestě se každý obvykle řítí k pokladnám - dokud tam není fronta - a nějakou tu mraženou dobrotu rád oželí.

Pomalá nevtíravá hudba navozuje pocit pohody. Málokdo si uvědomí, že podvědomě řídí své nohy podle hudebného rytmu, zpomaluje a má více času vnímat roztodivné zboží v regálech. Snad jsou v hudbě zakódovány i skryté reklamy, schované pod prahem slyšitelnosti, ale mozkem vnímané. Zdá se vám, jako kdyby vám něco našeptávalo, že byste si měli koupit to nebo ono? Kdo ví, třeba to není zdání...

Kdyby bylo nejčastěji prodávané zboží denní potřeby na jednom místě, mnohý zákazník by udělal "krátké kolečko" a do míst s drahým zbožím, které se nekupuje tak často, by nezabrousil. Snahou je, aby zákazník prošel prodejnu pokud možno celou, takže neškodí regály trochu promíchat. A také bývá zvykem pořadí oddělení se zbožím tu a tam změnit, aby si pravidelný zákazník nenavykl jezdit po paměti, ale musel se trochu po prodejně porozhlédnout. Při tom snadno objeví zboží, které vůbec neměl v úmyslu koupit.

Uličky mezi regály také nebývají stejně široké. V úzkých uličkách s vyššími regály bývá zboží levné, takříkajíc "denní potřeby". Drahé zboží bývá naopak v širších uličkách s dobrou možností rozhledu. Jistě jste si všimli, že koše se zbožím typu "z našich novin..." a podobně bývají na křižovatkách, kde musíte svou rallye s vozíkem přece jen zpomalit nebo kde se rozhlížíte, kudy dál.

Zboží bývá členěno i vertikálně. Ve výši očí bývá to zboží, které je žádoucí prodat - tedy spíše to dražší nebo které nejde momentálně na odbyt. Levnější zboží bývá spíše dole - nebo hodně vysoko. Nějaké ty upoutávky ve stylu "výhodná koupě" nebo tak podobně oživí zájem zákazníka poklimbávajícího za rukovětí svého vozíku při přesunu desítky metrů dlouhou uličkou.

Obsah regálů se průběžně doplňuje, takže zákazník má stále pocit, že kupuje čerstvé zboží. Málokdy se stane, aby člověk přišel a lovil něco v poloprázdném regálu. Ale mně osobně se už několikrát stalo, že mezi zbožím relativně čerstvým jsem našel zamíchané kousky s téměř prošlou záruční lhůtou - což asi nejsem zdaleka sám, že...

Pulty s obsluhou jsou v jistém minimálním množství i v xxxmarketech. Obvykle jde o prodej různých uzenin, sýrů a salátů. Paralelně s nimi se však většinou prodává stejné zboží předem navážené a zabalené ve vakuovém balení, přesně zvážené a s vytištěnou cenou. Tím se doba potřebná k nákupu zkracuje - respektive máte možnost věnovat více pozornosti jinému zboží. A navíc člověk má pocit, že vakuové balení je zárukou hygieny a vyšší trvanlivosti potravin. Že je takové zboží ovšem dražší, to je jasné. Abyste neměli pocit, že jste šizeni tím, že cena je na výrobku již natištěna předem, bývají k dispozici skenery, jejichž pomocí si můžete ověřit, že druh a cena odpovídají deklarovanému výrobku.

Jdete některou z "hlavních" ulic a nemůžete nepřehlédnout pohlednou slečnu stojící za malým pultíkem a nabízející vám k ochutnání něco jedlého nebo pitného. S milým úsměvem vám podá vzorek, který je zcela zdarma. Ale přece byste té milé slečně pak nezpůsobili zármutek a nekoupili si celé balení .... Ochutnávkové pultíky se snaží roztříštit ucelené panorama nákupní haly něčím, co by upoutalo vaši pozornost, přilákalo vás a přinutilo k impulzivnímu nákupu.

Vína a likéry se nabízejí se s velkou péčí a pozorností. Oddělení jsou často jsou vybavena dřevěnými regály navozujícími atmosféru vinného sklepa (viz Ducháček to zařídí ...)nebo sbírky archivních vín. Někdy láhve dokonce jsou umístěny v poloze „naležato“, takže to samé co někde v samoobsluze za dvoutřetinovou cenu berete do ruky s posvátnou úctou (neexistuje náhodou už také prach ve spreji?).

Dostáváme se teď k tomu, co zákazníky asi zajímá nejvíce - nízkým cenám. Letáky, jimiž přetékají poštovní schránky našich domů se překonávají v halasné chvále cen dotyčného obchodního komplexu. Ceny snad i nízké doopravdy jsou. Zatím. Za několik let zlikviduje ten, kdo se svými cenami nejvíce zákazníkům podbízí konkurenci v širém okolí. Proč pak nenápadně nezdražit?

Mezitím ale k nám proudí letáky se slevami a "akčními nabídkami". Slevové akce musí být časté a položek se slevou být celá řada, aby nabídka vůbec zaujala. Kupodivu někdy "v akci" koupíte i dráž než v normálním obchodě. Cenu nemáte s čím porovnat a obrázek na letáku je podán tak, aby působil lákavě. Kde chcete ověřit cenu, která je na letáku uvedena jako "původní"? Pokud se na nabídku člověk někdy podívá s rozmyslem, působí pak často jako soubor kreslených vtipů. A i kdyby cena výhodná byla, tak za týden není problém ji zase zvýšit na takovou úroveň, aby se týdenní ztráta ze slevové akce bohatě kompenzovala. Takže následující "sleva" bude třeba jen návrat k běžné ceně, ale pak přijde zase schůdek nahoru .... atd.

Zvláště propracovaný systém je v oněch hobbymarketech. Jsou tu celé bedny (cedulemi o výhodné koupi opatřené) věcí, nad kterými plesá srdce každého muže, protože český národ je stále ještě národem kutilů - i když tento duch v posledních letech pláče a upadá. Kde jsou ty doby, kdy Škodovky po každé jízdě musely na dvorku kutilově po každé jízdě prodělat menší generálku ... Ale teď se oči rozjasní a ruce přehrabují sady levných vrtáků, hmoždinek a cojávímčeho. Může se to hodit ... šup s tím do košíku. Co na tom, že teprve doma zjistíte, že sada nástrčkových klíčů je kalibrována v palcových mírách nebo že z té výhodné krabice hmoždinek má jen zhruba pětina rozměr, který používáte.

Náš tip! Tři za cenu dvou! Patnáct procent obsahu navíc! Koupíte-li dvě balení, dostanete dárek zdarma! V promyšlených rozestupech útočí na váš zmučený mozek podobné nápisy. Pak si koupíte 25 kg psích granulí s kuřecím masem (a vyváženým poměrem minerálů a vitamínů...) - sice to stojí kolem tisícovky, ale nekupte to, když je tam 15 % granulí zdarma. Jediné, co vám snad trochu kalí radost nad výhodným nákupem je to, že vlastně nemáte psa. A co teprve takový dárek zdarma! Do vozíku se stěhuje balení dvou lahví bílého vína, ze kterého se na vás šklebí nějaká sklenička potištěna reklamou, jakých máte už doma plnou skříň. Co na tom, že bílé nepijete a že to je nějaká prapodivná značka a že ty dvě láhve stojí víc než kvalitní víno z Moravy. Máte přece skleničku zadarmo (i když ve skutečnosti za 45 Kč....). Často bývá zboží s visačkou výhodných nákupů soustředěno  na jednom místě, úmyslně v chaosu a nepořádku (na hromadě). Proč? No přece aby se vytvořila atmosféra orientálního tržiště, kde se přece dělají  ty nejlepší obchody.

Tady narážíme na jednu skutečnost, která zatím asi v takových výčtech triků na zákazníky trochu chybí. Je to používání cizích slov. Docela by mě zajímalo, kolik lidí vlastně doopravdy ví, co je to pH - když ... po každém jídle klesá jeho hodnota v ústech ... . S nostalgií vzpomínám na přednášky doc. Vrbského z katedry analytické chemie VŠCHT, který pH definoval jako "Antilogaritmus  naturalis koncentrace vodíkových iontů ..."). S oblibou kupujeme jogurty a tak podobně s ceráliemi - ale kolik konzumentů těch cereálií ví, že vlastně chroupe zrní (tedy obilniny, přesněji řečeno). Nebo ty multivitamíny a multiminerály. To je asi něco moc prima, když je to multi a cože znamenají ty minerály? Že tam je trocha písku nebo namletá dlažební kostka? Cizí slova lidem lichotí a pokud jim nerozumí, vzbuzují v nich tak trochu posvátnou bázeň, ale také pocit, že se ocitli v rukou Opravdových Odborníků. Abych se přiznal - dodnes nevím, co Silan vlastně silanizuje. Jako bývalý absolvent VŠCHT mám pocit, že tu jde o analogii se siliciem, čili křemíkem. Kdyby se ale vlákna mého ručníku obalila vrstvou křemíku, těžko bych se tvářil tak blaženě, jako ty slečny v blbobedně.

Další věc taktiky, jak získat zákazníky, hřeší na obludnou touhu vyvolanou nepochopitelnou hysterií masmédií, která vnucují lidem představu být za každou cenu hubený (či spíše hubená). Ať mi nikdo třeba neříká, že jogurt s nulovým obsahem tuku je ještě jogurt (to je jako kdyby se prodávala slivovice bez alkoholu). A nejhorší jsou potraviny light - slazené aspartamem. Po rouškou toho, že dělají něco moc prima pro své zdraví, mohou mladí lidé svým dosud ani nepočatým dětem zadělat na pořádné zdravotní problémy.

Kapitolou sama pro sebe jsou uzenářské výrobky. Podobnost názvů svádí k hypervýhodnému nákupu - a když si nějaký ten "opékáček" budete chtít doopravdy opéci na klacku, výsledkem může být nevábná slizovitá hmota v páchnoucím plastovém prezervativu. I pes se zhnuseně odvrátí a kocour vás v náhlém hnutí mysli nad tou hrůzou poškrábe. Přes všechna varování si spotřebitelé si dál odnášejí z obchodů uzeniny, které s masem nemají kromě názvu mnohdy nic společného. Spotřebitel je váben na nově pojmenované výrobky vypadající podobně jako je to, na co byl zvyklý - sice s nižší cenou, ale také s nesrovnatelnou kvalitou (směrem dolů, samozřejmě).

Těsně před pokladnami se dostáváme ke slevám na věrnostní karty. Máte takovou kartu?  Průzkum ukázal, že ten, kdo vlastní věrnostní kartu, utratí v průměru v řetězcích až třikrát více peněz než ten, který takovou kartu nemá. No, mám ještě schovanou takovou kartu z Delvity. Dávali na ně šeky na 25 Kč při nákupu zboží za určitou úhrnnou částku. Pak je najednou zrušili s tím, že Delvita dává slevy na nákupy plošně. To jsem se jednou zase nasmál ...

lem zavádění zákaznických věrnostních karet je kromě pobídky k ještě intenzivnějšímu nákupu (dostanete přece jistou slevu), také zajištění stálé zákaznické přízně. Ovšem je tu i jiné hledisko - získávání statistických údajů. Přes kartu má prodejce informace o nákupech, o pohybu zboží, o druhovém rozložení, o útratách atd. Nemyslete si - to jsou opravdu nesmírně důležité informace, které prodejce využije ve své další zákaznické strategii.

No a kapitolu zakončíme, jak jinak než - u pokladny. Průchod kolem pásu, na který vyndaváte obsah košíku, je lemován "nepostradatelnostmi" - potřebami na holení, bateriemi, prezervativy, pastilkami proti kašli (znáte z TV ...). Také tu bývají magnetofonové kazety a videokazety, nyní i nosiče CD - vše za pozoruhodné (řekněme ... přijatelné) ceny. Neodoláte a koupíte si ty skvělé baterie, co s nimi ten debilní zajíček stále může a může ... a vaše ratolest vám do vozíku v nestřežené chvíli přihodí nějakou tu čokoládu. Cílem stojanů u pokladen je děti zabavit a odměnit za nudný nákup a frontu u pokladny. Stojany jsou uzpůsobené dětské výšce - pro děti zajímavé zboží je umístěno právě dole, aby na ně děti mohly pěkně dosáhnout a vzít si samy nějakou tu sladkost. Přece ho neseřežete před tolika lidmi. Pak už jen vyslechnete tu hrůznou sumu, zazvoní zvonec a kapitoly je konec.

Jak bojovat proti hypermarketům

Nehodlám tu samozřejmě navádět k nějakém boji v pravém slova smyslu. No, vlastně já tu nehodlám navádět vůbec k ničemu. Přečetl jsem si totiž na stránkách se sympatickým názvem Skrblík článek Jak bojovat proti hypermarketům. Dočtete se v něm o způsobu boje, který je vlastní českému národu ze všeho nejvíce - o boji beze zbraní a násilí vedeným ve stylu dobrého vojáka Švejka.

Dvě ukázky z typologie hypermarketových žertéřů:

Pokud vás uvedené praktiky popouzí, pak vězte, že úvodem článku je vypsáno následující varování:
Upozornění: Uvedený text není určen jako návod hodný následování. Použití popisovaných praktik může být v nejen v rozporu se zákony platícími v naší zemi, ale i s dobrými mravy, což může vést k trestnímu postihu.
A pak už se můžete jen smát ...

Nevěřte reklamám. Věřte nebo ne, ale výzkumy potvrzují, že plná třetina prodaných výrobků připadne na reklamu !!! Cena je nízká a  reklamy jsou výnosné. Xxxmarkety dělají reklamu na jednotlivé výrobky, které jsou "velmi levné". Dozvídáte se o nich prostřednictvím plakátů kolem silnic i jinde a letáků ve vašich poštovních schránkách. Jde ale o vnadidla - která vás mají, podobně jako lovnou zvěř, vlákat "do pasti".  Tyhle reklamy totiž sledují dva cíle:

Abyste odolali nechtěným nákupům, napište  si seznam toho, co chcete nakoupit  a striktně jej dodržujte. Nenechte se zlákat voláním pudového nakupování a odolejte. Jedině tak se nevrátíte domů obtěžkáni nabídkami typu „týden sýrů“ nebo „balíčků kávy“, které vám jedna milá slečna dala ochutnat a tím nepřímo vnutila. Dávejte si také pozor na „sezónní“ nabídky - třeba výrobků pro dům a zahradu. Také krásné živé květiny aranžované v květináčích při různých příležitostech vám doma asi moc dlouho nevydrží. Jejich krása byla "naprogramována" právě pro tento den a tím bohužel jejich život končí.

Určitě jsem tu ani zdaleka nepokryl všechna úskalí, se kterými se může takový prosťáček - spotřebitel setkat. Zajímavé informace o tom, jak se nestat dojnou krávou získáte třeba na serverech Spotřebitel či Svět spotřebiteů, odkud jsem i já čerpal leckteré vědomosti (přiznávám bez mučení) a konfrontoval je s vlastními zážitky.


JL

Zpět k Mostu ?