wz

Co takhle dát si fenykl

Všimli jste si v našich obchodech mezi obecně známou zeleninou pěkné zelenobílé jakoby hrušky či cibule, z níž vyrůstají stonky s listy kopru? Pro oči pěkná podívaná, ale jinak záhada – co to je a k čemu? Jak se to jí a je to dobré?

Záhadná zelenina je hlíza fenyklu obecného, který se k nám v této formě dostal až po roce 1998. Do té doby byl lahůdkou v NSR či Rakousku, ačkoliv naši prapředkové jej v kuchyni a v bylinkářství používali. Fenykl - Foeniculum – je z rodu dvouděložných rostlin, původem z mediteránní oblasti. Známy jsou dva druhy: Foeniculum vulgare a vulgare Miller. Fenykl obecný má lidové názvy: vlašský kopr, italský kopr, římský kopr, sladký kopr, úkrop, fenykl hořký, fenykl florentinský, levantský nebo také jen sladký je velmi uznávaná lahůdková zelenina. Je oblíbená především pro řapíkaté listy, které mají kuchyňské uplatnění jako chřest. Vyšlechtěný jihomoravský kultivar byl dříve hojně pěstovaný v okolí Znojma, Hustopečí, Bzence a Strážnice a proslul ve světě jako koření i léčivka.

Fenykl byl velmi oblíbený už u starých Číňanů, Indů, Arabů, Egypťanů, Řeků i Římanů a to jako koření i léčivo. Název foeniculum pochází ze foenum = seno (pro pach a vzhled usušených listů) a nacházíme ho již u Gaia Plinia Secunda (Plinius Starší) v 1.století n.l., který doporučoval fenykl na více než dvacet druhů bolestí. Do střední Evropy fenykl přinesli v pozdním středověku benediktini. Často se uváděl v herbářích jako složka čajovin a jiných přípravků. Silice se s oblibou používala proti blechám a vším.

Ve 12.století německá abatyše, lékařka a mystička Hildegarda z Bingenu doporučovala fenykl jako nejlepší ze všech bylin při oční námaze, žaludečních problémech, rýmě, tečení z nosu, povzbuzování činnosti srdce, zlepšení pokožky, při špatném dýchání a celkové detoxikaci. Používala ho jako odvar semen uvařených v červeném víně.

Fenykl je dvouletá rostlina, patří do čeledi mrkvovitých, lodyhu má rozvětvenou a kořen dužnatý. Naroste do výšky až dvou metrů a na stonkách má zelené vějířkovité aromatické listy. Okolíky žlutých květů kvetou uprostřed léta, přitahují včely a mušky. Po odkvětu uzrají hřebenovitá žlutozelená semínka. Semena se sbírají v září tak, že papírové sáčky uvážeme kolem květních hlávek a zavěsíme na teplé místo hlávkami dolů. Zde pořádně dozrají a neplesnivý.

V semínkách je plno dobrých věcí: éterický olej, mastný olej, proteiny, cukry a gumovitá hmota. éterický olej se z nich extrahuje destilací. Semínka pomáhají při křečích, jsou močopudné neboť snižují zadržování tekutin. Odvar ze semen se doporučuje při bolestech a překyselení žaludku, poruchách trávení, nadýmání a po požití tučného mastného jídla. Odvar se používá při očních potížích na obklady nebo jako oční kapky. Odvar podporuje tvorbu mléka při kojení a může zmírnit koliku kojenců. Silný odvar ze semen je výborná dezinfekční ústní voda a kloktadlo při bolestech krku. Semínka se mohou žvýkat po jídle na osvěžení dechu. Nejnověji se doporučuje jeho užívání po chemoterapii a ozařování.

No tak vida, pro vykoukané oči z monitoru PC nemusíme utrácet za oční kapky v lékárně - můžeme si sami uvařit odvar z fenyklu a budeme mít kukadla jak zrcadla…

V kuchyni se drcený fenykl používá do vánočního pečiva, koláčů, pudingů, nápojů, omáček, zeleniny, do chleba, pomazánek, celá semínka pak do nakládané zeleniny, především červené řepy.

Nadzemní hlíza je tvořena bílými zdužnatělými listovými řapíky, které jsou asi 10 cm vysoké a mají příjemnou, nasládlou vůni. Jíst ji můžeme syrovou, ale také ji lze upravit různými způsoby: jednotlivá lůžka se dají plnit různými náplněmi a dusit, grilovat. Za syrova se z jemně nakrájeného fenyklu připravují saláty. Někdy se prodávají hlízy i s mladými výhonky podobnými kopru. Těmi dochucujeme saláty i teplé pokrmy. Listy dodávají silnou anýzovou příchuť olejovým rybím jídlům a jsou aromatickou přílohou do polévek, masa a dušené zeleniny.

Upečte si fenykl

Co potřebujeme pro 4 až 6 porcí: 2 – 3 hlízy fenyklu, 2 kolečka citronu, 1 a půl lžíce olivového oleje, 40 gramů másla, 4 snítky čerstvého nebo půl lžíce sušeného tymiánu, 175 ml kuřecího nebo zeleninového vývaru, 80 gramů nastrouhaného parmazánu, čerstvá rajčata, konzervované kukuřičné klásky, pepř.

Ve velkém hrnci přivedeme do varu vodu a vložíme do ní kolečka citronu. Z fenyklu odstraníme vějířkovité listy, hlízy nakrájíme podélně na plátky, vložíme do vroucí vody a asi 8 minut vaříme. Fenykl musí být téměř měkký. Vyjmeme ho z vody a necháme okapat. V kastrolu rozehřejeme na středně silném ohni olivový olej a máslo. Kastrolem zakroužíme, aby se směs oleje a másla rozlila po celém dnu a dosáhla i na stěny. Do kastrolu dáme plátky fenyklu a zamícháme je. Podle chuti opepříme a přidáme tymián. podlijeme vývarem a posypeme strouhaným sýrem. fenykl pečeme v troubě předehřáté na 200 stupňů 25 až 30 minut. Hotový fenykl na talíři obložíme klínky rajčat, kukuřičnými klásky a máme-li, tak i několika snítky tymiánu, a ihned podáváme.

Další chutná obměna zapékaného fenyklu

Co potřebujeme: 4 velké fenykly, šťáva z jednoho citronu, 1 svazek petrželky, 100 gramů strouhaného parmezánu, 1 velká plechovka loupaných rajčat, 5 lžic strouhanky, 1 cibule, 2 stroužky česneku, olivový olej, sůl, pepř.

Fenykly důkladně očistíme a omyjeme. Vnější listy, stonky a vnitřní tvrdé části odstraníme. Drobné zelené lístky dáme stranou. Fenykly vložíme do vroucí osolené vody, do které jsme přidali citrónovou šťávu. Vaříme asi 20 minut. Scedíme a necháme vychladnout. Loupaná rajčata necháme okapat. Do olejem vymazané zapékací formy dáme nejdříve okapaná rajčata a ně rozprostřeme listy fenyklů. Osolíme, opepříme. V pánvičce na rozpáleném oleji zesklovatíme najemno nakrájenou cibuli a česnek. Přidáme strouhanku a opražíme. Stáhneme z ohně, vmícháme sekanou petrželku, posekané zelené fenyklové lístky a strouhaný parmezán. Strouhankovou směsí pokryjeme fenykly. Pečeme asi 20 minut v troubě vyhřáté na 180 °C.

Lehká a hlavně rychlá večeře - dušený fenykl

Řapíky rozebereme na jednotlivá lůžka (ty větší případně překrojíme) a vložíme na 5 až 7 minut do vroucí osolené vody. Po vyjmutí necháme dobře okapat, rozprostřeme na talíře, hustě posypeme na hrubo nastrouhaným sýrem a polijeme rozpuštěným máslem. Je možno k tomu udělat přílohu z vařených brambor, ale běžně stačí samotné dva fenykly na osobu.

Těstovinová mlska

Co potřebujeme: 200 g hlíz fenyklu, 300 g hlívy ústřičné, olivový olej, 2 lžíce másla, kostku zeleninového bujonu, 1 kelímek zakysané smetany, sůl, pepř, špagety, omáčka na těstoviny Sýrová se žampiony. Na másle a olivovém oleji orestujeme na nudličky pokrájený fenykl a houby. Přilijeme vývar ze zeleninového bujónu a toto mírně asi 10 minut podusíme. Pak přidáme zakysanou smetanu s rozmíchanou sýrovou omáčkou, osolíme, opepříme a provaříme. Směsí na talíři přelijeme uvařené špagety.

Vynikající vitamínová bomba v podobě fenyklo - pomerančového salátu Co potřebujeme: 350 gramů hlíz fenyklu, 2 kusy velkých pomerančů, 2 lžíce olivového oleje, 1 svazek jarní cibulky, 1 lžíce oleje z vlašských ořechů, 1 balíček italské bylinkové salátové omáčky. Pomeranče oloupeme - a to včetně bílé slupky. Poté je rozdělíme na měsíčky nebo nakrájíme je na plátky. Hlízu fenyklu omyjeme, očistíme, rozpůlíme a nakrouháme na tenké plátky. Fenyklovou nať nakrájíme nadrobno a dáme ji stranou. Jarní cibulku omyjeme, očistíme a nakrájíme na tenká kolečka. Bylinkovou salátovou omáčku rozmícháme ve čtyřech lžících vody, přimícháme olivový olej, který jsme předtím smíchali s olejem z vlašských ořechů. Přidáme kousky pomerančů, nastrouhaný fenykl, jarní cibulku a vše promícháme. Salát posypeme fenyklovou natí.

Vypěstujte si svůj fenykl Pro bohatý růst listů jsou nejlepší lehké, vlhké půdy. Kořeny na jaře rozdělte a zasaďte na teplé, slunné místo nebo na jaře či v létě vysejte semena bud' do květináčů, nebo přímo 50 cm daleko od sebe. Kořeny jsou dlouhé a tuhé, proto rostliny přesadíte, dokud jsou ještě mladé. Za sucha dobře zalévejte. Fenykl se volně množí samovolně výsevem proto nepotřebujete-li semena zaštipujte odkvetlé květy. Rostliny se po 3 až 4 letech vyčerpají a je třeba je nahradit novými. Nepěstujte je v blízkosti kopru, neboť tyto dva druhy se vzájemně opylují a tvoří bezcenné hybridy.


Plinius Starší

Gaius Plinius Secundus - latinsky Plinius Maior - (23 až 79 n.l.) byl římský válečník a filosof, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie Historia naturalis.

Narodil se roku 23 n.l. v sídle Novum Covum v Itálii. Získal vynikající vzdělání v Římě a poté vstoupil do císařských služeb jako vojenský velitel. Za císaře Claudia velel jízdě v Germánii a za Vespasiana zastával celou řadu prokurátorských úřadů v provinciích v Africe a Hispánii. I přes náročnou státní službu si našel čas na studium a byl považován za nejučenějšího Římana své doby. Dle líčení synovce Plinia Mladšího byl ve svém studiu tak neúnavný, že si nechával předčítat v lázni, na cestách i při jídle. Co se mu zdálo zajímavé si nechával dalšími otroky zaznamenávat, takže vlastnil poměrně bohatý archiv. Sám začal psát už jako mladý důstojník a byly to studie o jeho zkušenostech při použití jízdy v boji. Následovaly pak spisy z rétoriky, gramatiky, historie a přírodopisu.

Z jeho literární činnosti se zachovaly dvě historická díla: Války s Germány (Bella Germaniae) a Od konce kroniky Aufidia Bassa (A fine Aufidii Bassi). Spornými otázkami v latinské mluvnici se zabývá spis Pochybné mluvy knih osmero (Dubii sermon is libri octo), v oboru rétoriky sepsal tři knihy pod názvem Studiosu. Posledním Pliniovým nedochovaným dílem je jeho biografie přítele Pomponia Secunda, což byl vojevůdce, tragický básník a dramatik. Naštěstí zkáze unikla poslední a nejdůležitější Pliniova kniha, rozsáhlá encyklopedie Naturalis historia (Přírodopis) o 37 knihách. Toto dílo dokončil Plinius roku 77 n.l. a věnoval je přímo Titovi, tehdy nástupci trůnu. Kniha měla původě 36 knih, ale Plinius ještě před svou smrtí stihl sepsat jednu knihu dodatků. Dílo pak vydal Plinius Mladší.

Naturalis historia je i na dnešní dobu neobyčejně pečlivě sestavená kniha. Uvádí se, že je v ní obsaženo asi 20000 výpisků z asi 2000 spisů 473 autorů (146 římských a 327 cizích). Obsahuje matematicko-fyzikální popis vesmíru, zeměpis a národopis, antropologii a fyziologii člověka, zoologii, botaniku. V knihách 20. až 27. jsou uvedeny léky rostlinného původu, 28. až-32. kniha pak obsahuje popis léků živočišného původu. Další knihy se zabývají mineralogií, zpracováním kovu a kamene a použitím látek ve výtvarném umění. Rozsah díla je tedy na svoji dobu jedinečný, avšak kvůli němu se také v díle vyskytuje dost chyb, které Plinius opsal od jiných autorů, neboť sám nebyl vědec ani odborník ve všech oborech, o kterých psal. Dílo má cenu hlavně jako nedocenitelný zdroj vědomostí z přírodních věd, který nebyl až do novověku prakticky překonán.

Plinius Starší byl za Tita velitelem císařského loďstva, které kotvilo v Misenum v Neapoli. Spolu s ním ve vile v Pompejích žila i jeho sestra a její syn Plinius Mladší, který se pod strýcovým dohledem připravoval na úřednickou kariéru. Dne 24.srpna 79 n.l. se Plinius Starší pokoušel se svými lidmi a loděmi evakuovat obyvatelstvo z přímořských Pompejí, Herkulánea, Stabie a Oplontisu, ohrožených obrovskou erupcí Vesuvu. Aby upokojil lidi setrval ve své vile v Pompejích, dal si koupel, najedl se a odpočívaje na lehátku pozoroval výbuchy Vesuvu. Plinia, který trpěl těžkým astmatem zadusily sirnaté výpary, kterými Vesuv zamořil celé své okolí.

Pokud navštívíte Pompeje, můžete zde vidět na via Severiana i pozůstatky Pliniusovy rezidence „Laurentino di Plinio“. Poznáte je podle novodobého vchodu - brány.


VEZA

Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí

Zpět k Mostu ?