wz

Časovaná bomba v zubech ?

Otázce amalgamových plomb se věnuje čas od času nějaký ten článek nebo nějaká ta debata po Netu. Většina lidí asi ví, že amalgam, ze kterého se dělají plomby do zubů, je rtuťový amalgam a rtuť že je velmi jedovatá. Takže mají obavy, že se jim z plomby bude rtuť uvolňovat do trávicího traktu a v něm pak škodit. Odborníci naopak tvrdí, že rtuťový amalgam v zubech je materiál stálý, rtuť neuvolňuje - a vydrží víc než plomby "vypalované" (které také uvolňují látky nepříliš pro nás dobré). Nedávno jsem si koupil knihu Praktická detoxikace od Dr. Josefa Jonáše a v ní našel spoustu velmi zajímavých věcí. Z těch, které se týkají zubů, vám nabídnu pár ukázek  knihu si pak jistě koupíte sami a v ní všechno přečtete. Vydalo ji nakladatalství Eminent v roce 2004 a měla by bát k dostání.

Osoba autora, lékaře, který je autorem řady "informačních" přípravků na našem trhu, je zárukou, že jde o informace pravdivé a nezkreslené, poskytované lékařem, který nelpí na zkostnatělých principech oficiální vědy (ale také je šmahem nezvrhuje).

Plombovaný zub již není zdravý zub

Největší oblast, které je třeba věnovat pozornost, představuje zubolékařské zásahy do zubní tkáně. Nejčastějším zásahem jsou plomby, kterými se vyplňují otvory vznikající po ošetření zubního kazu. Na počátku je nutné si uvědomit, že každý zub, který trpí zubním kazem, je nemocný a tím, že se ošetří a vyplní plombou, se nestane zdravým. Zůstává stále nemocným, jenom je možná další jeho existence a plnění funkce. Za další je třeba si uvědomit, že v současné době neexistuje žádný materiál, který by byl absolutně fyziologický a bezproblémový. Každý je cizorodý a přináší do organismu určité problémy. Je proto nutné do budoucna hledat takový materiál, který by byl k organismu co nejšetrnější a nejfyziologičtější.

Základním a nejstarším materiálem je amalgám - slitina několika kovů. Dominantní úlohu v ní hrají stříbro a rtuť. Oba tyto kovy patří k jedněm z nejvodivějších materiálů. Mezi jednotlivými takto ošetřenými zuby vytvářejí elektrické články a v dutině ústní pak velmi často můžeme naměřit patologické hodnoty jak napětí, tak i intenzity. Situace se značně zhoršuje v případě, jsou-li na další ošetření použity jiné kovy, které mají odlišnou vodivost a vlastnosti. takto vzniklé články mohou mít až velmi patologické elektrické hodnoty, které se běžně v organismu nevyskytují. Samotná jejich přítomnost již může vést k dráždění různých tkání ústní dutiny, a to především nervového systému. Velmi často dochází ke vzniku jevu nazývaného elektrolýza, při němž se mezi katodou a anodou vytváří elektrický spád vytrhávající ionty z amalgámové slitiny. Tím se kovy v ní obsažené dostávají do organismu.

Pozn. - Popsané děje jsou vlastně obecným principem elektrochemick koroze kovů. Na povrchu materiálu, řekněme ze železa, se ve vlhkém prostředí vytvářejí elektrické mikročlánky, které z kompaktního kovu "vytrhávají" atomy železa a tím převádějí na kladně nabité ionty. Ty se pak v roztoku pohybují, vznikají nerovnosti, tím další napěťové spády a další koroze - ionty železa se již zpět na čistý kov samozřejmě nekonvertují, ale vytvářejí pak to, čemu říkáme "rez" - oxid železitý.

Vznik napěťových spádů v dutině ústní si můžete sami vyzkoušet a změřit, máte-li po ruce dostatečně citlivý voltmetr (digitální přístroje za pár korun jsou k mání v obchodních domech; s jejich absolutní přesností to je snad všelijaké, ale můžete v každém případě porovnat relativná hodnoty napětí třeba mezi korunkami a dásní, mezi plombou a zubem ... je to zajímavé.

Působení a šíření rtuti a stříbra v našem organismu

Rtuť i stříbro jsou pro organismus cizí, jejich toxické i elektrické vlastnosti vedou k různým zdravotním problémům. například nervovou soustavu tvoří jednotlivé buňky, dráhy a vlákna, které jsou od sebe dokonale izolovány. jestliže se výše uvedené vodivé kovy dostanou do těchto izolačních vrstev, dochází k probíjení a tím k chaosu, který může být ve svém důsledku chaosem informačním, protože po nervových vláknech se šíří informace. Jelikož se tyto ionty dostávají z ústní dutiny krevní cestou přímo do mozkové tkáně, je ohrožen především CNS. Výzkumem bylo zjištěno, že maximální nahromadění rtuti a stříbra se nachází v hypofýze, hypothalamu, bazálních gangliích a v diencefalu. Z vyšetření přístrojem SALVIA však víme, že tyto kovy můžeme najít i v jiných mozkových strukturách a jsou známkou poruchy. Nikdy tedy nemůžeme jejich přítomnost v nervové tkáni považovat za jev, který nevyžaduje žádnou pozornost.

K šíření amalgamových kovů v organismu však dochází i jinými cestami. Kumuluje je například lymfatický systém začínající v hrdle mandlemi, čímž dochází k jeho ucpání a ke vzniku zánětů, na nichž se pak může podílet patologickými reakcemi i imunitní systém. Při chronických angínách a problémech krčního lymfatického systému jsou proto tyto těžké kovy vždy jedním z prvních toxinů, na něž se soustředíme. Dostávají se však i do hlubokého lymfatického systému na zadní straně krku, a to především do oblasti pro něj kritické - do hlavového kloubu (atlantooccipitální kloub). Zde je lebka nasazena na první obratel (atlas) a na obratel s dlouhým trnem (axis). Vlivem kovů dochází k přepojení nervových vláken i lymfatického systému. Jde tedy o kritické místo, kde má nahromadění toxinů za následek závažné nervové i lymfatické problémy.

Krční sympatikus, jeho horní, střední a dolní část, vyhání vlákna jdoucí až k srdci, žaludku nebo do uší, očí, zkrátka prakticky do všech hlavových orgánů. nahromadění toxinů v atlantooccipitálním skloubení a následný zánět a vytvoření ložiska mohou vést ke dlouhodobým subjektivním potížím v podobě točení hlavy nebo nepříjemných pocitů nejistoty se všemi psychickými důsledky. takto postižení lidé se cítí být velmi nemocní.

Amalgám jako plíživý nepřítel Základním krokem je odstranění těžkých kovů. je třeba zvážit, zda zároveň zbavit zuby amalgámových výplní. Moderní zubolékařská praxe vykazuje odklon od amalgámu a jeho nahrazení kompozitními hmotami. Mnoho zubařů se však těmto změnám brání, protože považují amalgám za neškodný a před kompozitními hmotami preferují především jeho mechanické vlastnosti. Kompozitní plomby totiž vyžadují odlišnou techniku, a jestliže ji ošetřující lékař dokonale nezvládá, plomby vypadávají. Roli tu hraje i rozdílná roztažnost zubní tkáně a kompozitní plomby, kdy vznikají mikroskopické štěrbiny mezi zubem a plombou, čímž může docházet k sekundárním infekcím a tvorbě kazu pod plombami. Přesto v detoxikační praxi dáváme přednost kompozitním plombám, protože negativní důsledky přítomnosti amalgámu v celém organismu jsou značné a podle našich zkušeností jsou problémy s ním spojené větší než s kompozity.

Amalgám se kromě krevní a lymfatické cesty dostává do našeho organismu také polykáním, tudíž do zažívacího traktu, kde jej nacházíme především v žaludku a dvanácterníku. Proniká i dýchacími cestami a pak ovlivňuje sliznici dýchacích cest i nervové struktury v nich umístěné. Celkovou krevní cestou putuje až do ledvin a pohlavních orgánů, kde vyvolává stres a často otoky buněčných membrán a zhoršení celkové vylučovací funkce. To pak má důsledek pro celý organismus.

Kovy zubních výplní tedy sledujeme při hormonálních poruchách díky funkci hypofýzy, při poruchách tělesné teploty, především u tzv. subfebrilií, při poruchách příjmu potravy a sexuality díky funkci hypothalamu,hledejme je však i při zánětech vedlejších dutin nosních, kam pronikají z ústní dutiny, a samozřejmě při všech problémech s nervovým systémem periferním i vegetativním a při poruchách lymfatického systému. K usazování těžkých kovů dochází i v cévním systému. Můžeme je označit za velmi důležitou složku arteriosklerózy, a proto je detoxikace cévního systému významným preventivním i léčebným krokem.

Kovy hledejme i v Parkinsonově chorobě, při některých druzích demence, při poruchách nálad. Jestliže v našem těle existuje nárazníkový a detoxikační systém, který byl podrobně studován v homotoxikologii, mezenchym, pak v nervové tkáni to jsou gliové buňky sloužící k detoxikaci a imunitním pochodům v nervové tkáni. Usazování kovů v nich je velmi vážným symptomem, a proto je třeba glie měřit stejně důsledně jako mezenchym, neboť zatížení obou tkání je vždy varovným příznakem závažných chorob. Setkáváme se s ním u všech nádorů tělesných i nervových i při těžkých chronických chorobách jako je revmatismus a jiná systémová postižení.

Obdobně se může stát, že i jiné, jinak velmi stabilní kovy mohou být zdrojem toxických iontů a pronikat do tkání, kde způsobí jejich stres, otoky buněčných membrán a zhoršují funkci imunitního systému jakožto detoxikačního procesu pro jednotlivé buňky. Kovové práce se dělají z chrom-molybden-kobaltových slitin, ze zlata, platiny, titanu a jiných kovů, obvykle slitin, což jsou velmi specifická stomatologická otázka.

Co tedy s tím?

Doktor Jonáš radí to, co vás asi napadne - nahradit amalgamové výplně výplněmi z jiných materiálů. Není to ale vůbec jednoduché. Kovy se postupně dostaly do okolní tkáně zubu a budou pak zpětně atakovat novou výplň. Proto může být vhodné nechat proběhnout celý proces vícestupňově; přes několik vložek provizorních. Každopádně by ale neměly výměnu plomb plánovat těhotné ženy; náhle uvolněné kovy by se mohly snadno dostat až do plodu.

 Je to celé dosti těžké. Určitě skoro každý namítne, že přece nebude chodit dobrovolně k zubaři, když vlastně nemusí. A ani váš zubař asi nebude nadšen, když ho budete poučovat. Proto berte uvedený materiál jako námět k zamyšlení. Nikdo nás nenutí k výměně výplní, ale na druhou stranu je znepokojující mít sami v sobě zdroj toxického znečištění.


JL podle knihy Dr. Jonáše - Praktická detoxikace podle MUDr.Josefa Jonáše

zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí

Zpět k Mostu ?