wz

Varování

Procházel jsem tak stránky Internetu - celkem bezmyšlenkovitě a vlastně jsem ani nic konkrétního nehledal, když se mi najednou z nějakého odkazu načetla stránka Wahlgrenis, s podtitulem Věci mezi nebem a zemí. Na načtené stránce bylo několik odkazů, ale první mi padl do oka odkaz Varování (snad díky výraznějšímu obrázku, snad díky nápisu nepřehlédněte ...). Začetl jsem se - a v tu chvíli jsem věděl, že tohle bylo to, co jsem ten den hledal - aniž bych to věděl. Autorka Oriana píše, že se má Wahlgrenis postarat o další šíření. Jsem moc rád, že jsem dostal svolení k tomu, abych Varování i jeho následné Pokračování k Varování převzal. Díky ti, Wahlgrenis!

Mimochodem, ty stránky jsou moc pěkné a vřele doporučují je navštívit. Určitě tam najdete spoustu věcí, která vás zaujmou a třeba vám i pomohou. Je zajímavé, kolik lidí v poslední době říká, že má najednou pocit, že musí jiným lidem předat nějaké poselství. Není to channeling, je to prostě myšlenka, která se v člověku najednou objeví a rozkošatí v určitý logický celek. Hodně lidí má pocit, že se "má něco stát". Všechno to spolu asi souvisí a já bych byl moc rád, kdyby se tyto stránky staly článkem řetězu, který předává lidem poselství dál. Jaké poselství? Snad ... aby lidé zůstali lidmi a nesklouzávali níž a níž po skloněné ploše manipulací s jejich rozumem a vědomím ... možná. Nechme ale mluvit Orianu.
JL


Wahlgrenis, tohle jsem napsala dnes, asi během dvaceti minut.
Až mě bolela ruka a nestíhala jsem, jak diktovali rychle.
V instrukcích pro mě zaznělo, že Ti tenhle text mám poslat a Ty ho máš dát na své stránky pod názvem Varování
a postarat se o jeho případné další šíření.
"Je to pokyn ze sfér, jimž ona i ty dobře rozumíte", řekli mi doslova.
Takže tady to je.

Oriana


Varujeme všechny, komu na tom aspoň trochu záleží, před blížící se pohromou.
Začne velmi nenápadně v každém z nás, a ty, co si ji neuvědomí nebo uvědomí,
ale odmítnou ji vzít na vědomí, zcela rozloží zevnitř.
Lidé v sobě mají pramálo pokory a podle toho se chovají, bez úcty k jiným bytostem, nehmotný svět ani neberou na vědomí.
Dokud si neuvědomí, že nejsou jediné inteligentní bytosti, nedostanou se z tohoto začarovaného kruhu.
Věk Vodnáře skýtá mnohé možnosti od zkázy po spásu a je na každém, pro co se rozhodne.
Voda přináší očistu, ale i záhubu, jak jste mohli vidět vloni v prosinci.
Většinou z vás to otřáslo, ale jen na mžik.
Začali jste uvažovat, jak znovu postavit domy, cesty, ale koho z vás napadlo postarat se aspoň myšlenkou o ty, kteří zemřeli?
Koho napadlo pokusit se poskytnout útěchu přeživším?
A přitom by stačila myšlenka, vyslaná energie, ona by si adresáta našla.
Tato šance procitnout se opět smrskla na materiál.

Půjde-li to takhle dál, začnou se dít věci, které si asi nikdo nepřeje.
Tím méně my, ale pokud se něco nepohne v lidech, nebude v našich silách tomu jakkoliv zabránit.
Odklon od materialismu je nutný.
Nastal čas návratu k hodnotám našich předků, kteří respektovali přírodní zákony a žili v souladu s přírodou.
Objevem elektřiny započal konec.
Člověk přičichl k pocitu, že může, co chce, že může hýbat přirozeným rytmem
a protože se mu ten pocit rychle zalíbil, s pokračujícími vynálezy sílil i jeho pocit nepřemožitelnosti.
Pýcha lidí se stala skoro viditelná.
Proto nutně musely přijít na svět nevyléčitelné nemoci, aby si lidé uvědomili, že tak nepřemožitelní nejsou.
Proto jsou přírodní katastrofy, které ničí výsledky lidské práce i životy.
Ale lidé místo aby se zamysleli, co je špatně, začnou s obnovou materiálních statků.

Kolik vichřic a vln bude muset ještě přijít?
Do lidských duší se chystá něco jako jako rakovina.
Zárodky v sobě budou nosit všichni, ale vypukne jen u někoho.
Ideální obětí budou workoholici, kteří žijí pouze prací a vlastní rodinu znají pouze z fotografie na psacím stole,
dále modelky a vůbec lidi, kteří se zabývají pouze povrchovou krásou.  

Ale ještě není pozdě.
Ještě ne.
Stačí se zamyslet nad tím, co by šlo změnit.
Stačí drobnost, ale opět musíme varovat před účelovou charitou - peníze nic neřeší, jen mají zklidnit svědomí.
Začít je nutné každý u sebe.

Šancí na procitnutí už moc nebude, tak je nepromarněte.


Pokračování k Varování

Ahoj,
včera mi přišlo pokračování k Varování. A tak ho předávám dál.

Vy lidé máte odjakživa touhu být první.
Na tom není nic špatného, vždy musí být někdo první.
Potíž je v tom, že v honbě za tím být první, případně nejlepší, přehlížíte zdánlivé maličkosti.
K čemu je být první, když přehlédnete květinu, neusmějete se...
K čemu?
Pachtíte se za chimérou, za něčím, co vám dodává pocit vlastní důležitosti a nepostradatelnosti.
Ale nepostradatelným je pouze ten,
kdo svým vlídným gestem, slovem či skutkem zvednul náladu či jinak pomohl.
Stačí se usmát na tu zamračenou paní v obchodě.
Třeba v duchu řeší vážný problém a váš úsměv jí poví, že vše dobře dopadne a jí se začne dýchat lépe.

Kdyby lidstvo nemělo touhu objevovat, spousta věcí by nikdy nevznikla.
Ale díky intelektu tu vynálezy jsou a teď je na všech je co nejlépe využít.
Třeba internet může sloužit stejně jako k šíření porna, tak k šíření dobra a poznání.

Mějte tohle na paměti.
Budeme jenom rádi, když naše varování bude účinné.
Stejně tak i my máme dvě tváře.
Lidstvo milujeme a pomáháme mu, ale dokázali bychom být krutí a trestat.
Spravedlivě.  

Budeme nejšťastnější, když nebudeme muset.

Toť vše.  Oriana

© Wahlgrenis, 13.3.2005

Díky Wahlgrenis za svolení převzít tyto texty. Domnívám se, že nám mají opravdu co říci.


JL

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?