wz

Postní zamyšlení

Blíží se velký půst a tak jako před Vánoci si lidé kladou otázku, zda má v dnešním komercionalizovaném světě něco takového smysl, vyvstává podobná otázka i kolem půstu. Co to vlastně je, k čemu to slouží? A budeme si z něj brát to fyzické, nebo to duchovní? Nahlédnete-li do jakékoliv diskuze na serverech zabývajících se náboženstvím, dozvíte se, že půst se prostě držet má, že je to dobré pro jednotlivce i společenství a že nám to umožní lépe se modlit. Hm, řeknete si. To jsme se toho zase dozvěděli. Kdo neskáče, není Čech, kdo nedrží půst, není správný křesťan. A protože stejně jako vy nerada dělám něco, čeho smysl nechápu a autoritativní příkazy přímo nesnáším, nabízím vám následující exkurzi a zamyšlení.

Půst jako prostředek k lepšímu soustředění se na rozmluvu s Bohem samozřejmě nevymyslela katolická církev. Je to starý a osvědčený prostředek používaný již pravěkými šamany. Tyto praktiky jsou doloženy napříč časem i vzdálenostmi, známe je z pravěkých skalních kreseb stejně jako z internetu, ze Sibiře, obou Amerik, Evropy i Austrálie. Principem je očištění těla, aby se mohla lépe projevit duše. Esotericky zaměření jedinci mě pravděpodobně budou kamenovat za zjednodušování a ironizování pojmů, ale takhle to zkrátka vidím. Aby mohl člověk rozmlouvat s Všehomírem, nestačí utéct na poušť, otevřené moře nebo do hlubokých lesů. Tím se pouze zbavíme rušivých vnějších vlivů z okolí. Ale největší závaží si táhneme s sebou – naše poživačné tělo. Nejsem žádný asketa, ráda jím a bez vína si svůj život nedokážu představit. Ale když chcete jít žádat nadřízeného o zvýšení platu, taky se tam nepřihrnete s flaškou v ruce a mastnou bradou, nehledě k tomu, že ovíněným a s břichem nacpaným k prasknutí vám mozek nefunguje tak jak by měl a vaše přesvědčivost má povážlivé trhliny. Takže platí, že pokud chcete být v kontaktu s duchovnem, musíte se chovat duchovně. A k tomu je právě půst dobrý – tělo i duše nebudou zatíženy trávením tučné kachničky a snáze se mohou soustředit na rozmluvu.

Čistě fyzickým a fyzikálním aspektem půstu je očista těla. Organismus je po zimě unavený, zanesený tuky, cukry a jinými „těžkostmi“ a je na čase mu trošku pomoct, aby se na jaře mohl radostně vrhnout do života. Na očistnou kůru zatím nikdo nevymyslel nic lepšího, než zeleninu a bylinky a hodně tekutin. Když se podíváme hodně do minulosti, v tomto období se dávní lidé choulili ve svých jeskyních či chatrčích, žaludy a jiné plody dávno došly, maso uteklo někam do teplých krajů a zbyl tak maximálně sníh, který se dal olizovat a sem tam nějaký časný pupenec či lísteček. Později se člověk naučil zeleninu konzervovat a rázem se mu zpestřil jídelníček. Naši předkové měli k dispozici kysané zelí, naloženou řepu, naklíčené obilí, luštěniny. Přidávali také zelené lupení, tak, jak postupně rašilo – lístky vrb, pampelišek, fialek, šťovík, kerblík, kopřivy… zkrátka co komu vyrostlo pod oknem. Drželi tedy půst ne proto, že by jim to někdo přikázal, ale vlastně proto, že nic jiného jim už nezbylo a tahle strava dokázala dodat tělu spoustu vitamínů a stopových prvků. To se projevilo vyšší odolností vůči jarním nachlazením a také celkově lepší kondicí.

Očista těla jistě nespočívá jen v zřeknutí se jídla. Aby byla duše svobodná, je nutné se zříci všech požitků, které nám hmotný svět nabízí. To se týká jídla, alkoholu, sexu, ale také třeba návštěv kin a hypermarketů a nákupu přemíry zbytečností. Proto jsou půsty dlouhé i krátké, přísnější a mírnější, jak je před každým svátkem třeba.

Nemyslete si ovšem, že si při společném nedělním obědě protestně odřeknete vepřo knedlo a všichni vás budou pokládat za světce. Půst musí být dobrovolný, protože jde nejen o očistu, ale vlastně i o oběť. Dáváte tím najevo, že jste ochotni a schopni pro svého Boha nebo pro své zdraví něco odevzdat, aby vám v jiné oblasti mohlo být vráceno.

Abych vás po předchozích hubnoucích řádcích přivedla na lepší myšlenky, sdělím vám jedno velké tajemství (tedy pokud jste na to už dávno nepřišli sami). Tak, jak se kolo roku otáčí, nastává čas půstů i hodování, truchlení i veselí. Proto, pokud jste se o letošním masopustu nenacpali jitrnicemi a koblihami a nenalili kořalkou, nezatančili si s vodníkem a nevysypali sousedům popelnici, nezoufejte. Příští rok už na to budete pamatovat. A navíc, o Velikonoční neděli si to vynahradíte jehněčím a mazancem, v předvečer májový zase špekáčky pečenými na přiložené čarodějnici. Zkrátka, pořád je co slavit a pořád je co obětovat.

Pokud jste tedy křesťané, půsty nařízené svou církví byste dodržovat měli, tak, jak můžete.  Pokud se za křesťany nepovažujete, dodržujte půsty stanovené svou vírou. A pokud je vám to fuk, proveďte jarní očistu organismu, bude vám fajn. Přeji vám pěkné mystické zážitky, dobrý pocit ze svého těla a pamatujte – s plazmovou obrazovkou a půlkou prasete na zádech po nebeských schodech ještě nikdo nevylezl…

 


Falka

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?