wz

Všichni jsme přece lidé

Světem zní: Pokoj lidem dobré vůle ...

... v takovém duchu by se měly odehrávat nadcházející týdny ... ale kéž ne jen ty. Ale pokaždé se nám ten svět nějak kazí. Podle starých (ale i novějších) proroctví měl být kritickým měsícem tento listopad - jedenáctý měsíc roku 2010. Mělo se cosi přihodit, z čeho by mohl vzniknout celosvětový válečný konflikt. No a když už to vypadalo, že listopad mine bez fatálních událostí, začal konflikt doutnat na Korejském poloostrově. 

Zatím to jen doutná a všude kolem bublají potlačované emoce. Rozhoří se to potenciální ohnisko nebo ne? O tom se sáhodlouze píše, politologové vytvářejí smělé konstrukce teorií, bloggeří filozofují ve stylu "co by kdyby". Ale nějak mi tak připadá, že to vidíme - a je nám tak prezentováno - jako taková nějaká hra, kde se proti sobě posunují modré a červené figurky ... a všichni jsou zvědaví, kdo vyhraje. Šestku na pomyslné herní kostce hodila KLDR a hru zahájila ... Nojo, ale ono pouze ve hrách typu Člověče nezlob se jeden vyhraje a ostatní jsou poraženi. Nepřihodí se tam to, co se hrozí stát nyní, že poraženi budou úplně všichni, včetně diváků, co hru sledují.

Tenkrát byla válka v Koreji ... těmito slovy začíná film M.A.S.H. a nebylo skoro člověka, který by nesledoval stejnojmenný seriál. Většinou jsme se při tom krásně pobavili ... jenže tu je jeden problém. Válka není taková legrace, jak by se z těch filmových epizod mohlo zdát. A ještě tragičtější na tom je, že proti sobě stály a stojí dvě skupiny lidí etnicky homogenního národa. Na severu, v KLDR, žije 23 milionů obyvatel a v jižní Korejské republice více než dvakrát tolik - 48 milionů. Dohromady tedy 71 milionů lidiček, které spojuje starobylá kultura a kteří by se za normálních okolností spolu přátelili, veselili, milovali, ženili a vdávali - je připraveno na povel zahájit bratrovražedný boj a vyhladit se navzájem. Není to absurdní?

Jedni o druhých říkají, že jsou zfanatizovaný dav - či loutky v rukou jiných pánů. Říkají to ústy svých masmédií, která to halasně vytrubují do světa. A kterým to poručil vytrubovat Kdosi Nahoře. Kdo má vlastně pravdu - a ještě spíše - o co se to chtějí poprat?

V průběhu II. světové války byla Korea, do té doby politicky jednotný stát, okupována Japonskem. Po osvobození se území rozdělilo na dva státy - komunistický na severu a a kapitalistický na jihu. Podobně jako v Evropě bylo Německo rozděleno na NDR a NSR. Komunistická část zahájila roku 1950 pod záštitou čínského vůdce Mao Ce-tunga a sovětského diktátora Josifa Visarionoviče Stalina tzv. korejskou válku s cílem obě území dostat pod svou svrchovanost. Válka (o kterou jde právě v seriálu M.A.S.H.) skončila v roce 1953 příměřím. Ovšem pouze  tím příměřím - obě země jsou vlastně ve válečném stavu dodnes.

Válka to byla neobyčejně krutá a nelítostná. A to nejen vzhledem k armádám všech zainteresovaných mocností (podrobný popis si můžete přečíst na Wikipedii), ale i vzhledem k civilnímu obyvatelstvu. Posuďte sami:

Stačí to? Kolik obyčejných lidí, jako jste vy nebo já, muselo zahynout jen proto, že se někomu zachtělo hrát na vojáky. A kdo vlastně byli ti dobří a kdo ti zlí? V době, kdy se naše republika jmenovala ČSSR bychom povinně stranili těm z KLDR na severu - nyní jsme na straně jižní Korejské republiky. Stále s výhodou pozice diváka. Ale co ti chudáci, co se narodili přímo tam, na Korejském poloostrově - mohli si snad vybrat předem, zda se narodí na sever nebo na jih od 38. rovnoběžky? Chtěli se narodit do země sužované válkou?

A tím se zase dostáváme k těm lidem, co v obou Korejích žijí. Jsou (a nejen oni) loutkami v rukou někoho úplně jiného. Někde je to okatější a někde méně. Jižní Korea se oficiálně považuje za demokratickou zemi. Snad to navenek i tak vypadá. Ale ruku na srdce - copak by si taková země, jako jsou USA, pálila prsty a peníze daňových poplatníků kvůli "zachování demokracie" v takové malé zemičce ... Ono je to ale logické. Dokud budou lidé (muset) mít chuť válčit, je nadmíru lukrativní jim dodávat zbraně a zbrojní systémy. A tu a tam nějaký ten konflikt rozdmýchat a jinde zase přidusit, aby se náhodou nevymknul kontrole. A tak jsou v KLDR zbraně pocházející ještě z SSSR, později z Ruska a zbraně z Číny - a v jižní Koreji zase zbraně Made in USA ... a zbrojní koncerny si mnou ruce, jak jim hezky jdou kšefty. A kolik takových potenciálních ohnisek napětí na naší planetě doutná, kam se vyplatí investovat a (uprostřed řečí o míru) je přiživovat.

Ono je to tak i u nás. Tak si často říkám, jak by naše země - ještě v dobách ČSSR - vypadala, kdybychom nemuseli sponzorovat rudé bratry v SSSR. Kdyby na východ neproudily celé vlaky našich potravin a na oplátku jsme nemuseli akceptovat - coby danajské dary - z východu k nám importované technologie. Ne že by byly špatné - ale neměli jsme možnost volby a museli se přizpůsobit. Ale ... je to teď snad jinak? Jen to není tak okaté. Změnily se zeměpisné směry ... odkud, co a kam ... priority ... máme zdání svobody a demokracie. Dobře vytvářenou iluzi ...

Postavme se na vysoký kopec a nechme si vlasy čechrat vánkem. Větry si vanou nad kontinenty i oceány, neuznávají hranice a společenská zřízení ... jsou volné a svébytné. Co je vítr ... prostě pohyb vzduchu z místa vyššího tlaku na místo tlaku nižšího, řekl by meteorolog. A podobně je to i v méně romantických nadnárodních vztazích ekonomicko-finančních. Těm, co v tomto kolotoči figurují, je úplně jedno, o jaké země jde a co se s nimi stane. jejich cílem je jediné - aby na světě byly pořádně hluboké tlakové níže a pořádně vysoké tlakové výše, aby mezi nimi mohl vzniknout pořádnej fičák ... aby se peníze hrnuly pod tlakem a jejich tok neustával.

A pak je úplně jedno, kde je pravda a kde je a není demokracie. Jsou tu přece na obou stranách experti, aby vytvářeli dojem, že "to správné" je právě u nich. Jak to asi dlouho bude trvat, než lidstvo prozře ... člověk si tak říkává.... Pumpujte si slávu do prasete, stejně vám nakonec praskne - to je myslím ze Švejka a týkalo se to "zpuchřelého" c.k. mocnářství. Záleží jen na nás všech, jak dlouho budeme poslušně zobat z ruky a svou skutečnou duchovní svobodu budeme směňovat za jidášské groše v podobě falešného pozlátka a levného přepychu. To pozlátko je opravdu falešné a vůbec nezáleží na nás, jak dlouho nám do něj budou balit život. 

Dá se očekávat, že ti "vládci loutek" nebudou tak hloupí a nepodřežou slípku, co jim snáší zlatá vejce. K čemu by jim byl svět zničený natolik, že by přestal vynášet. Lepší je pro ně balancovat na hraně nože a z takovéto atmosféry strachu a vzájemného ohrožení těžit víc než kdy jindy.

Horší však je, že existují země, kde tento model příliš neplatí.  Co se tam může stát, a co z nich může vzejít, to nikdo neví. Fanatismus a oddanost systému může vést ke sebezničení vlastnímu - a nejen vlastnímu.

Co bychom mohli udělat my? Co zkusit obrátit svou mysl do této oblasti a snažit se v myšlenkách šířit lásku, klid a mír - teď, před Vánoci by to mělo jít snadněji než kdy jindy.  A také věřit ... v něco vyššího a nekonečně spravedlivého, co je všude nad námi, mezi námi a kolem nás a podrží nad námi ochrannou ruku, pokud si to budeme sami přát.


Vlk Samotář (JL)

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?