wz

Pohled z druhé strany

Vladimír Krasilnikov

(Převzato z WM magazínu)

Pohled z druhé strany, aneb nač se připravuje Amerika? 

Náhradou za zastaralý strategický systém jaderných balistických zbraní (koncepce jaderné rovnováhy) USA v rámci koncepce takzvaného "globálního vlivu" velkým tempem rozvíjejí nový nejaderný strategický úderný systém, umožňující "bezkontaktní válku 6. generace". A proti komu ho vlastně hodlají použít? 

Jednotná perspektiva 2010" 

Už v roce 1999, když jsem se v průběhu bombardování Jugoslávie poohlížel po novinkách ve vývoji zbraní jsem zjistil, že dokončení Amerikou zahájeného vývoje prakticky všech nových systémů připadá na rok 2010; 

Později se seznam už jen rozšiřoval

Tyto a řada jiných velkorysých zbrojních plánů, budou na konci jisté etapy sjednoceny v bezpříkladném superprogramu s názvem "jednotná perspektiva 2010". O jakou perspektivu jde? Co má sjednotit? Jde o světovou nadvládu v roce 2010 - jiná odpověď tu není. Není to náhodný letopočet. Je časově shodný s obdobím, kdy bude ruský jaderný štít na nejnižším možném stavu. Staré rakety buď skončí pod nožem, v souladu se smlouvami o redukci výzbroje, nebo vyprší jejich životnost a nové nebudou, protože nikdo nepospíchá, aby se to stihlo. Zanedbatelné množství raket "Topol-m" s jedinou hlavicí, které se nyní pozvolna produkují ve Votkinsku, nás před hrozbou neuchrání. Tím spíš, že nebudou bojeschopné a jsou vysoce zranitelné, tu 95 a onde 160 a dva tři protiletecké systémy - to je vše, co máme od doby, kdy už nemáme svou mohutnou flotilu. Je tedy rok 2010 nejpravděpodobnějším datem Amerického útoku na Rusko? A jaký scénář Amerika chystá? Stejný, jakým "zaťala tipec" Jugoslávii, nebo něco úplně jiného? 

Jen aby nebyla válka!…

Jen aby nebyla válka, říkávaly naše babičky, a kradmo se křižovaly, kdy přišla řeč na to, že jsme už dost chudí vinou závodů ve zbrojení. Dnes už to není aktuální, protože babičky už nejsou a svět se změnil. Ano, ale nemusíme se proto už obávat války? Za prvé, dnes se nás ještě nikdo neopováží dotknout ani prstem, jelikož stále ještě můžeme v několika hodinách proměnit libovolný kontinent ve vyprahlou poušť. Ale zítra? Za druhé, výsledek takové války, pokud by k ní přece jen došlo, se v zásadě nebude lišit od výsledku, dosažitelného Američany jinými metodami - důsledkem bude tatáž chudoba a živoření, závislost a zoufalství. A za třetí, války těchto nezodpovědných pánů budou zřejmě mnohem intenzivnější a kratší než jugoslávská kampaň, kde se bylo třeba podřídit zkouškám nových zbraňových systémů a piloti teprve získávali nutné zkušenosti, i méně krvavé. Pravda, bude zničen celý průmysl, nebude světlo a teplo, ale těmto drobnostem snadno přivykneme, a válka neskončí v náš prospěch. No promiňte, co všechno byste ještě nechtěli?! 

Co se tedy stane, až naše jaderná síla roztaje jak jarní sníh? Vydrží neblaze proslulá jaderná parita, již jsme si směli uchovat v rámci smluv o oboustranném snížení počtu zbraní? A proč vlastně válka, kdo nás potřebuje? Na poslední otázku mohu odpovědět hned. Nás - nikdo. Tolik o paritě. 

Počty

Sice riskuji, že vás unavím ciframi, ale přesto si dovolím malý propočet. Jedna bojová hlavice naší rakety PC 20 (SS 18 "Lucifer") s pravděpodobností 0,8 dokáže zničit americkou raketu "Minuteman". Na druhou stranu 10 hlavic "Lucifer" může zničit 8 střel "Topol-m", s několikanásobně nižší přesností a třikrát slabší hlavicí, než "Lucifer".

Koeficient pravděpodobnosti zničení startovacího zařízení "Minutemana" je proto 0,2, takže k zneškodnění stejného počtu střel jednohlavicovým "Topolem-m" je potřeba 40 raket. Mimo to s sebou "Lucifer" nese více prostředků k překonání protivzdušné obrany nepřítele, než činí váha celého "Topolu". Jen matoucích cílů, generátorů silného rušení, s sebou nese 40 kusů. Číslo "40" tedy směle můžeme vynásobit třemi. Každý "Lucifer" tedy vyžaduje použití 100-120 raket "Topol-m". 

Výpočet celkové jaderné ráže, s ohledem na možnosti překonání protivzdušné obrany, je rovněž významný. Takových "potvor" jako je "Lucifer" jsme kdysi měli 308. Představovaly ekvivalent 30 000 raket "Topol-m", umístěných v silech. Rakety "Lucifer", odrážející a ničící libovolnou protivzdušnou obranu, otevřou cestu k 10 blokům PC 22, mobilním základnám "Topolů", a ke zbytku našeho potenciálu ponorných a leteckých nosičů raket, dalším 1200 raketám RVSN. Celková úderná síla představuje ekvivalent minimálně 60 tisíc kusů raket "Topol-m". 

Nyní máme tři sady raket "Topol m" - 30 kusů. Výroba ve Votkinsku činí 4 - 6 kusů ročně (místo plánovaných 30 - 50). Lze tedy snadno spočítat, že v roce 2010 - 2012 budeme mít maximálně stovku střel "Topol-m" - a nic víc! To znamená, že náš potenciál bude v porovnání s rokem 1991 šestkrát menší a bude porovnatelný s jaderným potenciálem Číny. Kdypak jsme to stihli všechno prošustrovat, občané Ruska? Ne. Náš jaderný štít jsme neprošustrovali, spíše jsme dovolili, aby byl nenapravitelně zrušen. Kdo a číma rukama ho odstranil? Odpověď dobře znáte. 

Nový nejaderný strategický úderný systém USA 

Je to obraz bídy. Z tohoto pohledu jsme ještě v roce 2002, dokonce i se zuboženým, "zálesáckým" vybavením, mohli zastavit hrozbou smetením čtvrtiny Ameriky, paralýzou jejích velkoměst, atomových elektráren. Ale v roce 2010? USA budou mít možnost vést překvapivý úder desítkami tisíc okřídlených střel s doletem čtyř až pěti tisíc kilometrů vypouštěných z ponorek, lodí, neviditelných bombardérů B 2 (ne v západní oblasti naší PVO) a mobilních základen na území zemí, které před nedávnem vstoupily do NATO. Několik set takových raket s atomovými hlavicemi malé ráže by zaručeně proniklo hluboko a s pětinásobnou rezervou zničilo tu stovku "Topolů" a velitelská stanoviště. 

Amerika má navíc k dispozici ještě 500 velmi přesných bojových hlavic "MK", které ovšem neumožňují omezené údery a mohou být použity pouze v druhém sledu, v případě krajní nutnosti, aby nebylo zbytečně znečištěno životní prostředí. Střely s plochou dráhou letu vybavené běžnými náložemi souběžně zničí celý systém protivzdušné obrany a další postup už může sledovat jugoslávský scénář. Našich nepřemístitelných obranných postavení "TOR" zbylo příliš málo, aby mohly zadržet obdobný úder. Mobilní, téměř nezasažitelné rakety "Topol" budou do roku 2010 rozřezány do šrotu a zbudou jen střely "Topol-m", umístěné v silech. Pokud by se několika raketám přece jen podařilo vzlétnout, budou po startu ničeny desítkami bezpilotních letadel, které křižujíc ve 20 km výšce v oblastech rozmístění raketových pluků budou vyhlížet a ničit lehce zasažitelné sudy dosud pomalu letících "Topolů". Sestřelit je nebude čím! PVO bude zničena, ano a samotné rakety budou bezbranné jako batolata. Kromě nich by na naše rakety čekaly okřídlené střely a běžné rakety ve vzduchu číhajících letounů, naváděných pomocí družic a systémy AVACS. 

A pokud prorazíme? 

Na raketu, která se náhodou dostane až do kosmu bude čekat hejno satelitů - stíhačů balistických bojových hlavic. Včera se od toho ustoupilo, jako od zbytečnosti. Ano bylo to zbytečné, v případě masivního startu stovek raket s ohromným množstvím bludných cílů. Zítra to bude reálná ochrana. Dokonce i když překoná tuto hranici, může bojovou hlavici zničit protiraketová raketa z pozemní nebo plovoucí základny. Proto pro případ startu 300 raket "Lucifer" připravuje americká PRO na 3 000 skutečných bojových hlavic a 12 000 bludných cílů, což představuje celkem 15 000 možných cílů, z nichž některé nesou silné rušící generátory. Několik bojových hlavic tedy vždy prorazí. Samozřejmě, existuje jakási velmi nepravděpodobná možnost, že jedna hlavice projde a zasáhne nějaký cíl na americkém kontinentu. Inu, prezident pak vyzve Američany, aby se zmužile přenesli přes tuto tragedii. Historie těchto několika hodin bleskové polojaderné války bude přepsána a svět se dozví, že Rusové provedli první podlý nenadálý úder do zad Ameriky, za všechno to dobré, co pro ně udělala. Rusko bude čekat sice velmi krutý, ale zasloužený trest. Dokazovat opak nebude komu. 

Vzdáme se raději bez boje? 

A co ponorky? V roce 2010 bude v moři strategicky umístěna nanejvýš jedna jediná ponorka (z 2-3 "provozuschopných"), které od samotného mola bude provázet desítka ponorek USA - absolutně bezhlučných lovců třídy "Sea-wolf", plus systém včasné výstrahy SOSUS. Abychom pochopili, jak pečlivě Američané střeží naše ponorky, stačí si vzpomenout na americkou ponorku "Toledo" a potopený APRK "Kursk". Ale náš APRK SN nejspíše vydrží v moři i pár měsíců po vyplutí. Spojení bude možné jen pomocí zbylých systémů nebo budou mít pouze písemné rozkazy štábu. Poté, co jsme Číně za babku prodali dvě novější lodě a po činnosti "Kvašninovy společnosti" a mnohém jiném - to nebude velký problém. Naše strategické letectvo nereprezentuje žádnou hrozbu. Beztak není bojeschopné a i s posádkami bude prakticky bez náletu zlikvidováno na letištích základen hned v první hodině operace. I v případě rozptýlení strategického letectva mohou být všechna jeho letiště zasažena střelami s plochou dráhou letu s atomovými bojovými hlavicemi malé ráže, vypuštěnými z jedné ponorky, která se potichu přikrade až k pobřeží. Nepřekvapilo by, pokud by se prezident země pod dojmem této zkázy vůbec neodhodlal k odvetě, protože odpovědět na úder nejadernými zbraněmi jadernými by mu připadalo předčasné, zatímco poté by už bylo pozdě. 

Náš průzkum nás přece stihne včas varovat, nebo ne? 

Nestihne. Nebude tu žádná "doba ohrožení", během níž všechno co se udrží na vodě vypluje na moře, a všichni piloti, z těch, kteří ještě jsou v stavu odstartovat do nebe, se shromáždí na četných letištích a začne zahřívat motory ke startu. K roku 2010 bude docíleno konstantní mobilizace. Všechno bude v režimu úplné bojové pohotovosti. Třeba rok nebo i deset. Žádné pozemní operace. Žádné předběžné manévry a seskupování.

Plánovaný úder bude bez termínu, bez konkrétního data, kdykoliv. Nebo, chcete-li, bude dvě stě možných dat útoku - které zvolí nejvyšší velení USA, se dozvíme až v momentě úderu. Vždyť v roce 1941 Němci u hranic SSSR shromáždili tisíce tanků a letadel, obrovské rezervy, celkem 199 divizí a brigád. Ale dokonce ani takový přesun sil jsme jednoznačně neposoudili a podrobili SSSR nenadálému útoku. V tomto období Amerika přechází k novému systému - trvale mobilizované síly budou kdykoli připraveny k úderu kdekoli, aniž by to bylo předem rozpoznatelné. 

Nový kosmický řídící systém se výborně hodí k této koncepci. Bojeschopnost sil jako RVSN, PRO, PVO, systému včasného varování před jaderným útokem a PLARB ve skutečnosti už dnes naprosto odpovídá koncepci trvalé mobilizace. Zbývá drobnost - spojit tyto systémy pod řízením z kosmu v jedinou sílu. Je to prostě. Několik hodin před zahájením války dostanou ponorky po uzavřenému kanálu rozkazy, obsahující čas vypuštění raket a koordináty cílů. Bez vysvětlení příčiny jejich odpálení. Posádka ani neví, na jaké cíle pálí - jsou to pouze číslice probíhající útrobami počítačů. O tom, k čemu došlo ve světě, se dozví teprve až se vrátí na základnu. 

Kosmický družicový řídící systém může automaticky přerozdělovat cíle podle dané situace a ještě za letu předávat krátké kódované signály hlavicím raket. Při tom všem probíhá běžné hlídkování za obvyklé bitevní pohotovosti. Mobilní PU systémy USA rozmístěné podél našich hranic budou na stejné úrovni pohotovosti, jako naše RVSN nebo PVO, protože programové vybavení a jednotné velení z kosmu umožňuje, aby se všechny rakety sešly časově v jediném bodě, což bylo ještě před deseti lety nedosažitelné. Hitlerovi s jeho bleskovou válkou se o něčem takovém ani nesnilo. Výměnou za světové války s jejími opozicemi, velmocemi a koalicemi a bojujícími armádami, přichází něco absolutně nového - trvalá globální válka, válka jediné velmoci proti celému světu, která se povede nepřetržitě na všech místech světa všemi možnými prostředky; politickými, inflačními, ekonomickými i vojenskými. Už samotný proces globalizace planety je jen její neodmyslitelnou součástí. 

A na co že mrhá svými penězi CIA? 

Jen v minulém roce (2001) provedlo průzkumné letectvo USA více než 800 letů podél našich hranic, přičemž více než stokrát porušilo náš vzdušný prostor. A velení PVO tvrdí, že zpravodajské aktivity na našich hranicích s každým rokem narůstají úměrně oslabení vojsk PVO. Přitom registrují pouze případy, které byly zaznamenány objektivními prostředky kontroly RTV. Po rozpadu SSSR přestal existovat i jednotný systém letecké kontroly. Dnes nad územím Ruska existují zóny nekontrolované RLS, jejichž velikost převyšuje území Francie. Chci se coby mírumilovný obyvatel zeptat, nač je Američanům tento příhraniční průzkumný presing, nemají-li Rusko za pravděpodobného nepřítele? Podle nejskromnějších propočtů jde na špionáž proti Rusku 60% z celkového zpravodajského rozpočtu. Dokonce i do nákladů na příští rok na všechny akce rozvědky proti arabským teroristům bude utraceno jednou méně, než na protiruskou špionáž. Všechny objektivní údaje svědčí o tom, že Amerika Rusko neustále považuje za úhlavního nepřítele a této doktríny se nehodlá vzdát. A co víc, využívaje zuboženého politického a ekonomického stavu Ruska, USA otevřeně nastoupily kurs za účelem získání úplné válečné převahy. A to znamená, že se s námi chystají jednat pouze s pozice síly (Vladislav Šurygin - Válka a mýtus; Geopolitičeskie zapiski). 

Proč by někdo potřeboval, abychom zůstali bez kalhot? 

Proč agrese a ne mírové soužití s Ruskem, jinak řečeno postupná americká "evakuace" toho, co nám ještě zbylo? Odpovědí je mnoho, ale jedna hovoří za všechny - přírodní zdroje. V porovnání s potřebami, které bude mít USA v letech 2030 - 2050, se příčiny, které pobídly Hitlera k rozpoutání druhé světové války, jeví jako směšné. 

Tisíce válek vedených na této planetě mělo jednu základní příčinu - boj o ty či jiné zdroje. Dříve to byli otroci, dobytek, výkupné, přístup k mořím, územím, odbytištím. Nyní nastává epocha bojů o hlavní zbývající zdroje planety - uhlovodíky, uran, pitnou vodu, lesy, panenskou přírodu, boje, které zatím ještě nepropukly plnou silou. 

Připomeneme-li si kolik lokálních válek v posledních padesáti letech rozpoutala snaha USA o světovládu, vypadají pokusy oponentů, kteří se mne snaží přesvědčit o mírumilovnosti Američanů, poněkud podivně. Amerika potřebuje získat plnou kontrolu, obzvláště nad státy, které jsou z jejího hlediska potenciálně nebezpečné. 

Nebezpečí spočívá třeba ve schopnostech vytvářet High-Tech (Rusko) nebo například v rychlém růstu počtu obyvatel, což souvisí s potenciálně rychlým růstem spotřeby zdrojů (Čína), ekonomické nebo ideologické nekonformitě a nepodřiditelnosti (Jugoslávie), nemožnosti vykonávat politický, finančně-ekonomický, technologický, informační, vojenský dozor apod. 

Pokud se podaří dosáhnout rozložení státu zevnitř bez výrazného vnějšího nátlaku - dobře. Pokud se tyto metody vyčerpaly, nastoupí vojenská rozhodnutí. Vzor - Jugoslávie, Irák. Pro nás to dnes, stejně jako předtím, má naprosto stejné důsledky - ztráta suverenity, začlenění Ruska do desítky zcela kontrolovaných protektorátů, sloužících zájmům Západu. 

Obyvatelstvo bude poměrně rychle sníženo na nutné minimum (jak prohlásila paní Margaret Thatcher, "Ruskou populaci je třeba omezit na 15 milionů lidí, pracujících u vrtných souprav a v dolech."). To znamená konec nekontrolované porodnosti. Coby pracovní síla nejsou Rusové pro Ameriku zajímaví. Kontrolovaná degradace národa, rozvrat, drogy, kontrolované mezinárodní spory, vykořenění národních zvyklostí a naočkování "světových". Minimum medicíny a vzdělání. Historie - pouze v americké exportní variantě. Od malička očkovaní komplexem méněcennosti ze strašné komunistické minulosti a vzpomínkou na podlý americký úder.

Pramen levného sexu a manuálních pracovníků na nebezpečné práce v zamořených, zdraví podlamujících provozech. Hlad a chudoba. Žádné rozmazlování. Nicméně - vždyť je to stejné jako s lidmi v Etiopii či Somálsku. Nu, mohlo by být i hůř, vždyť k tomu jsou pádné důvody. Na rozdíl od Západu, lidi v tuzemsku problém zdrojů nezajímá, protože se všichni celkem rozumně domnívají, že po dobu jejich života jistě vystačí, a potom ať už třeba neroste tráva. Celá věc je v tom, že pokud nevyřešíme tento problém v nejbližší budoucnosti, když zdroje vyschnou, už nebude proč. To v USA velmi dobře chápou zejména ti, jejichž úkolem je docílit rozkladů zemí, vojensky nebo nevojensky; v principu je to jedno, podstatný je výsledek.

Samozřejmě je možná i "mírná" varianta dobrovolného a úplného odzbrojení a začlenění Ruska do tohoto systému, ale pravděpodobnost války je podle mého názoru podstatně vyšší. Proč? Protože v nejbližší budoucnosti zatím ještě není možný úplný "dálkový" dozor USA nad Ruskem. 


Jak by byl takový "dálkový" dozor možný? 

Jaký jsme to podivný národ. Nejprve jsme si namlouvali, že všechno jde obstojně. Prý demokracie, trh. Hle, překonáme dětské nemoci kapitalismu a nebudeme se mít hůř než "buržousti". I když je naše země ožebračená, ale ještě stále volná, i když na kolenou, a dalo by se snadno uvěřit, že to je už úplný konec, že žebřiňák nikdy nevzlétne, nevzdávejme se naděje na obrození, s tím, že budeme pokojně, beze spěchu a nervování šetřit na rakve sobě a dětem. 

Prozatím se po dalších deseti letech nacházíme uprostřed rozbité a na cucky rozervané země - a co jiného jsme čekali? Za těch deset let jsme mohli reorganizovat obranu a obnovit alespoň plot - na co čekáme? Vždyť přece američtí prezidenti mnohokrát prohlašovali, že slovanská hrozba musí být jednou provždy odstraněna. Rusko - významná země, už třikrát bylo cílem uchazečů o světovládu (Mamaj, Napoleon, Hitler). Proto Amerika nemůže připustit naši renesanci, ale zatím nás není schopna úplně a definitivně zničit bez přímé agrese, jelikož by za účelem rozkladu nevojenskými způsoby musela kontrolovat nejen naši ekonomiku, ale i všechny základní procesy a instituty v systému. 

Ale to nemůže. Celá potíž je v tom, že v každém tak náročném systému probíhá současně spousta procesů, a ne vždy jedním směrem a pod toutéž značkou, a ne vždy podle přání administrativy. Amerika se ještě sama nenaučila správně řídit tyto procesy ve vlastní zemi, natož v Rusku. Pro vykreslení. Vzpomeňme si na Jugoslávii. Neočekávané obsazení letiště v Prištině našimi modrým přilbami. Nežádoucí pro všechny - pro Američany i pro pana Ivanova. 

Zdálo se, že na posledních 154 SS 18 "Lucifer" může Amerika zapomenout a klidně spát, dokonce ani neuznali za potřebné ratifikovat SNV 2 - prý, Rusové sami rozřežou své rakety a dají je do šrotu, i bez dohod. Ale najednou se opět vynořila otázka jejich zachování. Námi ratifikovaná smlouva SNV 2 byla opět v tichosti vypovězena. Kvašninem téměř zničená RVSN se znovu reformuje a spojuje do jediné organizace kosmických vojsk, PRO a RVSN. VDV už předtím papírově zrušili náčelníci generálního štábu. Pomaloučku se začalo obnovovat kosmické seskupení a PVO země, i když zatím jen v plánu vlády. Dala o sobě vědět i kaspická flotila při manévrech v Kaspickém moři. Jsou zde smlouvy s Íránem a Irákem, i když se to Američanům nelíbí. Ne všechno hladce vychází podle Čubajse s RAO JES. 

Myslím, že každý, pokud se po tom poohlédne, najde spoustu těchto drobných i rozsáhlejších "dynamických procesů". Úspěchy jsou samozřejmě spíše tužbami než skutečností, ale jsou tu síly bránící celkovému nenávratnému zničení. A není zásluhou prezidenta, že tyto procesy probíhají. 

Amerika má čím dál méně času

Proč Amerika už nepokračuje ve snahách o pomalý rozklad Ruska? Protože už není co rozkládat. Prakticky všechno, co bylo možné zničit způsoby, používanými v průběhu posledních 18 let (od příchodu Gorbačova k moci) je zničeno. 

Promiňte, že popíchnu a připomenu to, co podle některých v novém Rusku už neexistuje. Dnešní Rusko mi připomíná klasického ruského Váňu, jemuž se v momentě, kdy tančil a zpíval, podařilo poplést hlavu, ošidit, zatáhnout do dluhů, vyprázdnit mu všechno z kapes, dohnat k tomu, že prodal krávu i sekyru a přemluvit ho aby spálil svůj štít a zlomil meč. Ale pak přišel ten moment, kdy vystřízlivěl. 

Rusko pokračuje v životě a už nehodlá nic rozdávat, ne zdarma. Ani rozpadávat se už nehodlá. Dokonce si i trochu finančně pomohlo kvůli zdražení ropy a poklesu dolaru. Ale Amerika už nemá čas. Pomalu se objevuje Čína v celé své velikosti a pokud se do ní včas nepustí, za nějakých dvacet let už si ji nebude moci dovolit urážet. Také světová krize, pád dolaru nebo zvýšení cen energií může ostře změnit situaci a během několika let zbavit Ameriku velikosti i perspektiv. Ano a Rusko může vstát, probudit se z těžké pitky, vyhnat prodejné a bezmocné úředníky a ty, kdo stojí za touto mocí. V roce 2010 - 2020 budou ceny za energetická média tak vysoké, že to Rusku otevře vyhlídku dostat v deseti letech svou obranyschopnost na úroveň, zabezpečující ochranu před agresí (po bezpodmínečné výměně moci). 

USA proto nemohou nadále vyčkávat a pomalu využívat proces rozkladu Ruska. Jakmile nastane možnost (a ona nastane, protože se na ní pracuje a vkládá hodně sil a prostředků), udělají logický a pro ně životně důležitý krok k ustanovení nového světového pořádku a získání přístupu k zdrojům na celém světě. Vzpomeňte na Brzezinského - "Kdo ovládne Eurasii, bude ovládat svět." Konečný cíl Ameriky - sešrotovat Rusko do několika protektorátů, proměnit Rusy v prach a shrábnout jejich přírodní bohatství. Přistoupí na to Rusko dobrovolně? Může západ čekat na jeho pomalé pohasnutí ještě několik desítek let? Když jste na obě mé otázky odpověděli "ne", znamená to nevyhnutelné silové rozhodnutí problému a zkušenosti desítek zemí, na něž padaly americké bomby, jsou názorným potvrzením. 

Proč Američané neratifikovali smlouvu SNV 2? 

Tato smlouva předpokládala prakticky jednostranné odzbrojení Ruska. Podle ní jsme museli vyhodit do vzduchu 150 raketových sil, zničit všechny naše těžké 10ti hlavicové rakety PC 20 a PC 22, přepracovat systém našich jaderných sil a přetvořit za mnohamiliardových nákladů jejich strukturu tak, aby bylo krajně zranitelné naše letectvo a námořní síly. Američané museli pouze odvolat z bojové pohotovosti 50 raket MX, pozměnit část raket "Minuteman" zmenšením počtu jejich bojových hlavic na jednu a demontované části prostě uskladnili, aby je v případě potřeby mohli kdykoliv vrátit na místo. 

Analogicky, část bombardérů B 52 byla částečně "vyložena" a rozebrané rakety přeneseny do skladů. Naše duma pod tlakem Kremlu hlasovala pro ratifikaci této ponižující, nic nepřinášející smlouvy, která de facto znamenala odzbrojení naší země. Proč USA, které neratifikovaly tento dokument, tolik šlo o rakety "Lucifer", proti nimž ani dosud, po celém desetiletí, nemají žádnou obranu? 

Opravdu by oželeli půl stovky stárnoucích, značně slabších raket MX? Ano i ne, chystají se je totiž zlikvidovat bez jakýchkoliv dohod. Prostě, američtí specialisté jistě znají reálnou životnost našich raket. Na rozdíl od nás nejsou nuceni jít "pod víko" a prodlužovat životnost jedné rakety na úkor druhé, třetí a čtvrté a jsou pevně přesvědčeni o tom, že životnost PC 20 skutečně skončí k roku 2007, a my pak budeme nuceni, teď už bez amerického financování zaručeného smlouvou, utrácet poslední peníze za likvidaci těchto raket. Na vývoj nových raketových prostředků už nezbude. Proto je nutné velmi pozorně naslouchat hlášením našich vojáků o prodleních v dodávkách raket do roku 2010. Zejména "Topolů" na pevné palivo a tvrdě reglementovaných zdrojů pro bojové jaderné hlavice. Pokud americká technologie zahrnuje úplnou demontáž bojových částí, budeme muset naše hlavice de facto znovu vyrobit. 

Na rozvalinách globálního systému rovnováhy 

Existovala legenda, vymyšlená Američany, že je možné vybudovat obranu schopnou klást odpor masivnímu atomovému úderu bývalého SSSR - projekt "Hvězdných válek". Byl to bluf. Existuje také legenda, udržovaná Ruskou kompradorskou mocí, že americká NPRO (protiraketová obrana) Rusko neohrožuje. A to je další bluf. 

Amerika prohlašuje svou NPRO za systém, schopný zachytit pouze jednotlivé rakety (vlastně, zatím tak či tak neexistuje) jakýchsi malých teroristických států (najednou vlastnících mezikontinentální raketu, či jakoby se taková raketa dala jednoduše ukrást, smontovat, oživit, přešifrovat nutné kódy a oklamat bezpečnostní systémy před jejím vypuštěním). A Rusko s jeho mocným jaderným potenciálem by prý prorazilo tuto obranu jako nic. Zejména bolí, když to slyšíme z úst našich odborníků. Pamatuji si, jak se můj známý rakeťák jen usmál, když jsem zavedl rozhovor na to, jaké možnosti má americká NPRO k zachycení našich raket. 

Včera, dnes a v blízké budoucnosti bude mít důvody se usmívat. Ale když se podívá do popozítří, někde k roku 2010 - bude se čemu usmívat? Zničený systém globální rovnováhy je systém, zaručující zničení protivníka masivním jaderným úderem. Připomeňme si všechny etapy jeho destabilizace. Vzpomeňme si, jak to bylo. 

Koncem šedesátých let začala výstavba protiraketové obrany (PRO) schopné zachycovat útočící balistické bojové hlavice. Nedlouho poté, v roce 1972, byla podepsána smlouva o zákazu PRO. Mezitím byly vyvinuty velmi přesné vícehlavé rakety MX, schopné ničit rakety v silech a velitelské bunkry. Jedna střela byla schopna zničit až deset stanovišť. Pokud úder zasáhl sila s takovými vícehlavými raketami, bylo de facto možné jednou raketou zničit sto bojových hlavic. Vznikala situace umožňující beztrestný preventivní úder. SSSR na to odpověděl - zlepšením systému včasné výstrahy a koncepcí urychleného protiúderu. 

Zanedlouho byla započata jednání o zákazu vícehlavých raket destabilizujících systém rovnováhy. Ale kvůli neshodám ohledně smlouvy o PRO k této dohodě nedošlo. Protože vícehlavé rakety mají další důležitou schopnost, prorážet PRO, mohla mít tato smlouva význam pouze při současném dodržení smlouvy o PRO. Následující moment destabilizace - rychlé rozmisťování amerických raket blízkého a středního doletu v Evropě, trvající jen několik let. Poté byla uzavřena smlouva o jejich oboustranném zničení. Ale také ona mohla být splněna jen při zajištění dodržení smlouvy o PRO. 

Ale pokud USA vyvíjely svou NPRO, museli jsme udržovat u evropských hranic co možná nejvíc raket blízkého a středního doletu, jako jednu z odpovědí na PRO a hrozit zaručeným úderem v Evropě, nota bene tímto systémem nechráněné, a nesnížit jejich počet. Jaderné zastrašení a jaderná parita - to jsou dvě absolutně odlišné koncepce. A právě jaderná parita nás ochudila. Nyní je zřejmé, že nepotřebujeme 10 000 bojových hlavic. Co potřebujeme je 500 bojových hlavic se stoprocentní zárukou, že jsme schopni dopravit je k cílům. A pak už není důležité, kolik má Amerika bojových hlavic - 10 tisíc nebo 100 tisíc. Potřebovali jsme stabilní soustavu zaručující vzájemné zničení. Pro nás smrtelnou hrozbu neprezentuje NPRO jako takový, ale celkový rozpad globálního systému zastrašení. Právě ten USA vytrvale odbourávaly a brzy bude definitivně po něm. Stejně silného úderu budou po destabilizaci tohoto systému schopni dosáhnout stovkou tisíc okřídlených střel. Čím jsou zvláštní? 

Za prvé - většina okřídlených raket nenese jadernou nálož. Těmito prostředky jsou ničeny systémy PVO a nejdůležitější strategické objekty.  Vysoce skryté použití. Ve výšce 15-25 m jsou tyto nevelké rakety schopné skrytě proniknout do hloubi ruského území z nejrůznějších směrů.  Dostatečný výkon atomových náloží pro údery na raketová sila a velitelské bunkry. Pronikají do hloubky až 50-70 metrů těsně vedle sila, zničí bojovou hlavici společně s raketou a přitom zplodiny atomového výbuchu ani nevyjdou na povrch. 

Okřídlené rakety převádějí strategické síly z defensivního systému jaderné rovnováhy na neviditelný strategický jaderný systém a prakticky vylučují možnost vzniku "jaderné zimy", což ostře rozšiřuje hranici použití strategických sil. Přitom odpadá nutnost přepravy atomových úderných hlavic balistickými raketami. Tento systém sráží možnost zaručeného protiúderu Ruska prakticky na nulu. Starý americký strategický systém, teď už ve sníženém stavu, je odsunut ne na druhou, ale až třetí záložní úroveň zabezpečení ochrany před preventivním úderem. 

Konečný výsledek našeho bezstarostného, nebo přesněji řečeno bláznivého procesu odzbrojování je takový: 

  1. Snížení ruských bojových hlavic z 10 000 ks, převážně na těžkých raketách, na 100 ks bojových hlavic na monoblokových střelách. Rakety malého a středního doletu byly úplně zrušeny. 

  2. Rozvoj 100 000 (a podle plánovaného vyčlenění na tyto cíle ještě mnohem víc) okřídlených raket a jejich nosičů, a také kosmického systému pro totální špionáž a řízení. Těmito prostředky lze zničit 95%-98% z naší zbývající stovky jednohlavých raket ještě před startem v silech. 

  3. Vývoj NPRO. Zbývající jednotlivé rakety by byly zaručeně zničeny z kosmu řízeným systémem PRO krátce po vzletu. 

Všechny tři body likvidace globálního systému rovnováhy budou realizovány do roku 2010. A pak bude cesta k nejaderné válce s Ruskem otevřena. 

Amerika chystá úder na Irák. Jaké cíle tím sleduje? 

Za prvé - bude to další prověrka umožňující komplexní vypracování nového strategického zbrojního systému, vyzkoušení nových kosmických řídicích systémů, a možná také testy novějších prototypů psychotronních zbraní. 

Za druhé - snížit ceny ropy. USA, jak je známo, není na vzestupu. Její ekonomiku mimo jiné dusí drahá ropa. A proč, když stačí jen jít a ohnout se. Po obsazení Iráku se světové ceny ropy dvoj až trojnásobně sníží. Tamní zásoby jsou druhé největší na světě, což poskytuje plnou kontrolu nad jinými ropnými zeměmi! Včetně Saúdské Arábie - rovněž hnízda terorismu a první země na světě co se týče ropných zásob. Vždyť jí po 11. září bylo rovněž vyhrožováno prošetřením. Ropa - to není jen energetická živina pro potřebu vlastní země. Plná kontrola nad ropou znamená kontrolu nad společným úsilím. Ale důležité je, kontrolovat ji všechnu, ať už jí je v daném regionu hodně nebo málo, ať ji potřebuješ nebo ne. 

Za třetí - udusit ropnými kontingenty Rusko. Pokles ceny ropy bude pro Rusko, které se tak-tak drží na nohou, nemilosrdný úder. A ten pro jeho VPK a strategické síly bude smrtící. Na vybudování systému schopného vzdorovat nové americké hrozbě už nebudou zdroje. Na mnohamiliardové ekonomické dohody s Irákem a jeho dluhy můžeme navždy zapomenout. Vzdají se USA úderu, když Irák dodrží všechno, co je myslitelné? Sotva. 

Řeč není o hře svalů pro zvýšení prestiže - tady je řeč o přežití Ameriky ve XXI století. Je naprosto zřejmé, že Irák vůbec nemá čím ohrožovat Ameriku, jelikož jeho jaderná centra jsou skutečně rozbombardována a 1500 expertů slídících osm let po celé zemi nenašlo vůbec nic. Nemá ani nosiče schopné donést pětitunovou pumu do Ameriky. Irák je jen objekt pro další repetici v pořadí umožňující přístup k ropě. 

Kdo bude následovat po Iráku? Saúdská Arábie, Severní Korea? Ale to je už slabé. Důvod pro útok se samozřejmě najde. Prakticky neexistuje země bez takových či onakých národních problémů, obchodu s drogami, teroristických organizací, uzurpujících úřadů, novinkami ve směru zbraní hromadného ničení nebo bůhví čeho ještě. 

A když není vůbec žádná příčina, vytvoří se. Amerika to ovládá mistrně. Například, udělat narážku Bagdádu, že nebude mít námitek proti zabrání Kuvajtu, a pak zorganizuje policejní akci ve velkém rozsahu. Nebo najde z družice hromadné hroby v Kosově. Pak se sice prokáže, že je to běžné brambořiště, ale až potom. Nebo někoho nařknout z výroby jaderných zbraní - i když se nakonec samozřejmě zjistí, že v rozbombardovaném centru už jsou dávno jen krysy. Ale případ, jak se říká, bude vyroben. 

Devět otázek čtenáři

  1. Amerika dnes ropu kupuje. Bude ji stejně jako dnes nakupovat povězme v roce 2050, když bude, kvůli deficitu, například 60x dražší? 
  2. Je náhodné, že doba, kdy Rusko dosáhne nejnižší jaderné bojeschopnosti koliduje s dokončením nového strategického ofensivního systému USA? Proč se na vojenské potřeby USA vyčleňuje každoročně více, než v nejhlubších letech studené války? 
  3. Pro USA je nebezpečný rychlý ekonomický vývoj Číny a další růst jejího obyvatelstva (do třiceti let). Mohou USA plánovat rozsáhlou agresi proti Číně, aniž by měly pod plným dozorem Rusko? 
  4. K čemu potřebují USA 100 000 okřídlených raket? Na generální opravu Jugoslávie jich postačilo 1000, na Čínu nebo Rusko je jich třeba asi dvacetkrát víc. A co se zbývajícími? 
  5. Pokládáte za možné, že pro USA je zajímavý přímý dozor nad oběma zeměmi s největšími zásobami ropy na světě - Iráku a Saúdské Arábie a jak velký asi je tento zájem? 
  6. Víte kolik států stihly vybombardovat USA od roku 1945? (Správná odpověď - 21 zemí. Dvě poslední - Jugoslávie a Afghánistán.) 
  7. Na koho udeří Amerika dřív, na Čínu nebo na Rusko? Správnou odpověď je třeba hledat v mapách. První etapa výstavby NPRO předpokládá výstavbu prvních systémů na Aljašce, tedy na předpokládané cestě ruských balistických raket, třetí etapa dalšího systému bude v Kalifornii, na cestě čínských raket. Ale bylo by mylné předpokládat, že Rusko je natolik výborné, že se k němu upínají všechny úvahy USA. Vůbec ne. Rusko je pouze jednou z postaviček na šachovnici, v dlouhé řadě minulých a budoucích obětí nejdemokratičtější země světa. Ale postavičkou nepochybně klíčovou. 
  8. Domyslete si, komu patří tato slova: "Kdo chce ovládat svět, musí kontrolovat ropu. Veškerou ropu. I tam, kde nikdy nebyla." 
  9. Předpokládali Srbové roku 1989, že je bude bombardovat Amerika v roce 1999? Mohl v roce 1980 Irák, rozkvétající země a spojenec Ameriky, předpokládat, že ho tatáž Amerika pohrouží na více než deset let do nekonečné bídy? Předpokládali Talibánci, vypěstovaní Amerikou v roce 1992, že je Amerika jednou nelítostně zničí? Když nezapomenutelný bin Laden kamarádil s Amerikou a s Bushem starším, a určitě poplácával po rameně i Bushe mladšího, mohl předpokládat, že tento "pacanenok" jednou vydá rozkaz aby ho "našli a zničili"? Trpěli Rusové v roce 1931 jen "předtuchou války"? A můžeš si ty, vážený čtenáři, položit ruku na srdce a říci, že jsi předvídal pád Berlínské zdi a rozpad SSSR, alespoň rok či dva předtím, než došlo k řečeným událostem? 

Klamná předtucha? 

Položím-li otázku položenou v titulku článku různým lidem, prakticky všichni do jednoho popírají možnost americké agrese. 

A vždyť se nejedná o salám na pultech - jde o konec pravoslavné slovanské civilizace a absolutně nové uspořádání světa, v němž pro mnohé národy nebude místo. Tady by bylo vhodné se zamyslet, zda je takováto hrozba možná a do jaké míry je skutečně seriózní. Ale většina lidí na otázku o možnosti války s jistotou odpovídá "ne". 

Získal jsem dojem, že mnozí mají sklon přizpůsobovat vlastní názor podle pocitů, podle vnitřního hlasu - ne po cynické analýze faktů. Prozatím ještě hledají důvody svědčící ve prospěch svého vnitřního názoru. Možná, že je zde činný jakýsi mechanismus psychické pojistky. 

Je to podivné, ale koncem šedesátých let (kdy bylo dokončeno zřízení raketového jaderného štítu), kdy pravděpodobnost atomové války už byla nepatrná, se obavy z války u mnohých lidí udržely. A nyní, když je zřejmě, že náš jaderný štít za nějakých 6-8 let zahyne, kdy sílí snaha Ameriky o světovou nadvládu, když byla prokázána omezenost přírodních zdrojů, které většinou vystačí už jen na pouhých 30 let, většina Rusů považuje možnost agrese proti své zemi za nemožnou, takže se o tom nemá cenu ani bavit. 

Odkud se bere jistota, že Amerika může zcela dosáhnout svých cílů za použití už prověřených metod a rukou ruských úřadů? Odkud je to přesvědčení, že nás už prodali a proti tomu nelze nic udělat? Proč ta celková kapitulace, pocit vlastní slabosti a bezmocnosti? Lhostejnost k vlastnímu osudu a osudu svých dětí? Nebo nesvědomitost? 

Nebo naproti tomu, víra v perspektivu rychlé renesance raketového jaderného štítu, v nekonečnou životnost starých raket, bojových hlavic a ponorek? Jsou snad přesvědčeni o dobrotě, humanitě a demokratičnosti Ameriky vůči jiným národům? Vlastně právě tato otázka mne dohnala rozepsat se na toto téma. Vyslyší mne někdo? Konec konců, pokud Rusové prodali sami sebe (ne bez úporné pomocí Západu), velikou velmoc vytvořenou duchem, rozumem a vůlí našich otců a pradědů - koho pak obviňovat? Zdá se, že škoda bude jen těch, kteří mučeni strašným pocitem slabosti v hodině nepospolitosti budou plačky, zkrvavenýma rukama vypouštět do nebe pozůstalé "Topoly" a "trechsotki", prosíc Boha o jedno - aby to "stihly". 

Cesta Ruska do nebytí… 

… začne tím, že nenápadně zaměníme lidské hodnoty za padělky a donutíme lidi v tyto padělané hodnoty věřit. Jak? Nalezneme své, stejně smýšlející lidi, pomocníky a spojence přímo v Rusku. Epizodu za epizodou budeme zesměšňovat grandiózní měřítko tragické smrti nejvzdorovitějšího národa na Zemi, až jeho povědomí nakonec definitivně a nevratně vyhasne. Z literatury a umění, například, postupně vyleptáme jejich sociální pouta - literaturu, divadlo, kino - ze všeho, co představuje a oslavuje základní lidský smysl pro umění. Budeme všemožně vydržovat a vyzdvihovat takzvané tvůrce, kteří budou zavádět a vtloukat do hlav lidstva a jeho povědomí kult sexu, násilností, sadismu, zrady - zkrátka všelijaké nemravnosti." 

"Chámství a impertinence, lež a podvod, opilství a drogová závislost, živočišný strach jednoho před druhým a nestoudnost, zradu, nacionalismus a nevraživost mezi národy, a především nevraživost a nenávist vůči ruskému lidu: to vše budeme obratně a nenápadně pěstovat… A jen nemnozí, velmi nemnozí se dovtípí nebo pochopí, oč tady jde. Ale takové lidi zaženeme do bezvýchodného postavení a uděláme je terčem posměchu. Najdeme způsoby, jak je pomluvit a pak je prohlásíme za odpad společnosti."

(Plán amerického generála Allena Dullese, který byl šéfem politické rozvědky USA v Evropě. Nakonec se stal ředitelem CIA.)

Složme generálovi poklonu, jeho plán byl realizován na sto jedno procento. 

Konec cesty (Zinověvova analýza) 

A. A. Zinověv v publicistickém díle "Globální extra-společnost a Rusko", v níž na širokém plátně faktů analyzuje agresi, uskutečněnou "spojeným Západem" proti současnému Rusku, píše: "Z antiruského projektu lze vyčlenit tři etapy. 

Za prvé - snížit Rusy na úroveň ušlápnutých, zaostalých národů neschopných samostatné suverénní existence. 

Druhá etapa - přivést ruský národ na cestu biologické degradace a vyhynutí, až na hranici jeho uchování jako etnicky důležitého specia. Plánuje se jeho snížení na padesát či dokonce jen třicet milionů, a pak ještě méně. Byl na to vypracován bohatý arzenál prostředků - podvýživa, rozbití i těch nejprimitivnějších systémů hygieny a zdravotnického zabezpečení, snížení porodnosti, stimulace dětských onemocnění, alkoholismus, drogová závislost, prostituce, homosexualita, sektářství a zločinnost. Plánuje se "natlačení" Rusů do poměrně nevelkého prostoru evropského Ruska. Možná úvod k zákonu na poměrné rozdělení území podle počtu obyvatel. Pak ze "zákonných" důvodů Rusy prostě nahánět do rezervací, jako indiány v Severní Americe. Podstatou těchto plánů je dovést Rusy do takového stavu, aby nemohli hájit zabírané území, které se stalo největším pokušením pro západní svět." 

Nejstrašnější závěrečný akord ruské tragedie spočívá ve vyškrtnutí Rusů jako národa ze světové historie, načež "bude pouze pomocí logických a matematických metod možno spočítat", že ve XX. století v podstatě jakýsi (jen jakýsi!) veliký národ sehrál ohromnou historickou úlohu. Ale noví majitelé světa si sotva dovolí přiznat fakt, že tímto národem byli - Rusové" (A. Zinovev): Celá historie bude zfalšována tak, aby po Rusech nezbyla ani stopa. V. Judin "Operace Barbarossa 2" 

Co se bude dít

Některé předpokládané situace, k nimž, podle mého názoru, s větší či menší pravděpodobností může dojít: 

Co proti tomu dělat? 

Aby Rusko předešlo útoku, musí využít těchto prostředků:

(Tento seznam je pochopitelně neúplný a vyžaduje rozšíření o velký počet bodů nevhodných pro veřejné projednávání.) 

Nová "studená" válka je i tentokrát nevyhnutná, ale nemáme jinou volbu. Tato válka proti Rusku probíhá už dnes, ale je jednostranná. A co víc, dá se říct, že obě strany (západní a ruské úřady) společně působí jedním směrem. Ratifikace SNV 2, tichý souhlas s rozmisťováním amerických kontingentů v republikách střední Asie za účinné spolupráce ruských služeb, kompletní rozpad výrobní základny balistických raket, prodej plutonia USA, ZRK S 300, torpéda "Grad" a mnoho mnoho jiného ukazuje, že je tomu tak. A času už nezbývá. Vůbec. 

Kde na to vzít? 

Kde vzít peníze? Odpověď je prostá - musíme do koalice s Čínou. Na základě vzájemně výhodné dohody skutečně můžeme za Čínské peníze stavět rakety na principu - "jedna střela pro Čínu, dvě pro nás". 

Především útočné jaderné systémy a systémy PVO. Bez ohledu na značnou, neustále rostoucí ekonomickou moc, Čína nicméně není schopná v příštích deseti letech vybudovat raketový štít, kvalitou a kvantitou porovnatelný s tím, který měl SSSR koncem 80tých let. 

V současné době je vědeckotechnický potenciál v oblasti výroby raket a základní čínská věda na úrovni Sovětského svazu v roce 1970, nehledě na to, že Čína jde již uhlazenou cestou. Dvě desítky jejích raket DF 5 a DF 5M už jsou zastaralé. Nové MBR DF 31 a DF 41 jsou ještě stále ve stádiu zkoušek a budou připravené až ke konci tohoto desetiletí v množství, porovnatelném s ruskými RVSN v tomtéž období. Mají dosti slabé výrobní kapacity. Stačí říct, že 20 raket DF 5 Číňané realizovali až 12 let poté, co byly schváleny do výzbroje. Sovětským svaz postavil od roku 1966 do roku 1970 1028 MBR. 

Čína ještě není připravena vypustit člověka do kosmu (i když k tomu brzy dojde zásluhou koupě našich kosmických lodí "Sojuz"), což jsme provedli před více než 40 lety. Je slabě odůvodněný předpoklad, že zpoždění 25 - 35 let bude Čína moci dohnat do deseti let (pokud jim samozřejmě nepředáme i s droby všechno, na čem jsme půl století pracovali). Zde nejde o drátování levné spotřební elektroniky, vyráběné pro dodávky Západu, ale o technologickou linii raketového a jaderného průmyslu. Sovětský svaz měl obrovské zdroje a gigantickou vědecko-technologickou základnu, sílu, jíž si mnozí ani neuvědomovali. Čína bude potřebovat minimálně 20 let, aby urazila tuto cestu. 

Ale to Amerika Číně nedovolí, protože by jí to očividně neprospělo. Proto pro ČLR, aby zůstala naživu, prostě není žádné lepší rozhodnutí, než spolupráce s Ruskem, ale s Ruskem silným, zodpovědným, samostatným, a ne takovým, které horečně ničí samo sebe podle směrnic Západu. A dále je třeba připojit k tomuto programu Indii. Přístup "jedna střela příteli - dvě sobě" bez předání samotných technologií zcela eliminuje možnost budoucí hrozby Číny nebo Indie pro Rusko (v bojových hlavicích by pochopitelně byl kód, vylučující jejich zaměření na území Ruska), a zároveň vytvoří mocný geopolitický triumvirát, vytahující z hrobů naše VPK. 

A pak, v letech 2030 - 2050, v podmínkách velkého deficitu zdrojů a jejich ohromné ceny se Rusko bude koupat ve zlatě, coby vlastník největšího bohatství na světě. Může se stát nejsilnějším státem světa, obnovit své špičkové technologické výroby a vědu. Takové jsou vyhlídky. Zvládne to však jen pokud zůstane naživu a zachová si suverenitu. 

Chcete se otřást hrůzou?

Vyberete-li si mne za vůdce tohoto národa, zavedu nový světový pořádek, který potrvá tisíc let! (Z projevu A. Hitlera v předvečer voleb roku 1932.) 

Pokud máte po ruce americký dolar, podívejte se na něj pozorně. Uvidíte tři latinská slova: Novus ordo saeclorum (nový světový pořádek). Vše je jasné. 

Podruhé ocituji Sergeje Murzu. Podle něj nás čeká: 

Sergej Murza, Koncept "zlatých miliard" a Nového světového pořádku. 
Celkem, nic nového. Obvyklý fašismus, neoliberalizmus, globalizmus, mondializmus, nový světový pořádek. Nazývejte to jak chcete. Podstata je jedna - podřizování a zničení jedné civilizace, té "nižší" - na úkor západní. Prostředky realizace tohoto cíle mohou být jakékoliv. První zkouška - Jugoslávie, dopadla vcelku úspěšně. Vojáci pro korporace získali mnohomiliardové zakázky. Druhá zkouška se zřejmě odehraje za horami - nejspíš to bude Irák. I když to vůbec není důležité. A určitě bude třetí, generální, asi tak v roce 2007. Naleznou nějakou nevelkou zemi a velmi vážný důvod pro úder. A pak, promiňte, budeme na řadě, pánové. Chce se někdo nechat oholit?

Zdroje k tématu 

Pokoušel jsem se zmenšit objem článku, který začal přesahovat rozumnou mez. Přitom mnohá tvrzení zůstala bez konkrétního dokladového materiálu. K řadě uvedených momentů je nutná obšírnější odpověď, což by článek několikanásobně prodloužilo. Pro všechny, kteří se chtějí podrobněji vnořit do tématu a vytvořit si vlastní názor o skutečném stavu věcí, přidávám několik cenných odkazů na internetu: 

1. zero.thewalls.ru  Kalašnikov "Zvezdnye vojny. Epizoda č.... Cíle a prostředky" 
2. zero.thewalls.ru/htdocs/fact/ m. Kalašnikov "Blesková válka XXI. století" 
3. burkina faso.narod.ru/kara/ S. Trest Murza. Koncepce "zlaté miliardy" a Nový světový pořádek 
4. .nasledie.ru/oboz/N09_01/9_04 V. Judin plán "Barbarossa 2" 
5. zavtra.ru/cgi//veil//data/zavtra/02/428 V "válka a mýtus (Geopolitičeskie zapisky)". Ve třech číslech (5,7,8) 
6. zavtra.ru/cgi//veil//data/zavtra/ 02/469 Rusko, Hände hoch! 
7..npi.iip.net/nucrep/n6-7/14.htm Kronika závodů v jaderném zbrojení 
8. armscontrol.ru/course/rsf/p11.htm Strategické jaderné síly SSSR a Ruska 
9. armscontrol.ru/start/rus/publications/ Vysoce přesné zbraně a strategická bilance 
10. armscontrol.ru/start/rus/exclusive/ Rusko brzy ztratí svůj jaderný status 
11. armscontrol.ru/start/rus/publications/ Vysokotočnye rakety nahrazují jaderné 
12.www.presscenter.ru/index.php
13. www.presscenter.ru/index.ph  Pentagon vyzkoušel raketu PRO 
14. pravda.ru/abroad/2002/07/29/44838.html Amerika rozmisťuje v oceánu skupinu "mořských vlků" 
15. nvo.ng.ru/armament/2001-01-19/6 Topolový les zpomalil růst 
16. nvo.ng.ru/polemic/2002-08-16/4Zbývá pouze litovat 
17. nvo.ng.ru/wars/2000-04-14/4Vševidoucí oko Ruska 
18. www.ng.ru/world/2000-07-15/6Sergej Sokut "Vůle bez trumfu" 
19. slavmir.ruweb.info/arhiv00/smil K otázce ratifikace smlouvy SNV 2 
20. compromat.ru/main/kvashnin/Poznámky k portrétu náčelníka generálního štábu. 
21. compromat.ru/main/kvashnin/ generál Kvašnin - jedno z hlavních neštěstí ruské armády 
22. freak2k.narod.ru/ch00.htm Maxim Kalašnikov. Šéf "číslo nula" z knih "bitva o nebe". 
23. freak2k.narod.ru/en clinton.htm Disciplinovanost projevů prezidenta USA 
24. freak2k.narod.ru/en pricel.htm 8 března byl na uzavřeném zasedání Kongresu USA dohodnut tajný plán provedení atomových úderů proti sedmi státům, včetně Ruska. 
25. freak2k.narod.ru/art-nssm200.htm Petr Prjanišnikov. Tajný plán NSSM 200 
26. Kniga belgijskogo novináře Mišelja Kollona "ropa, PR, válka" (v originálu "Monopoly"), izd. Krymský most (na internetu v ruštině nenalezeno). 
27. Kniha Alexandra Zinověva "Ruská tragedie", izd. Algoritmus, 2002g 
 

Zdroj: Vladimír KRASILNIKOV,  http://www.civitas.ru/cgi bin/opshow.c 

Článek je zveřejněn v rámci plurality názorů. Jeho obsah vyjadřuje názor autora.
 


Tento materiál byl zveřejněn v roce 2003. Je na vás, abyste si udělali obrázek, jak v něm obsažené a nepříliš optimistické prognózy odpovídají dnešní realitě.


JL - převzato ze stránek  WM magazínu

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?