wz

Podfuk zvaný "moderní demokracie"

Tento článek vyšel ve WM magazínu č. 74, odkud je také převzat. Autorem je gewo.


Prostudujeme-li řecké klasiky rychle zjistíme, že původní myšlenka demokracie vyšla z malého společenství, v němž se všichni navzájem znali a dokonale věděli o svých schopnostech i neřestech. Zástupci lidu byli tedy voleni po velmi zralé úvaze z těch nejlepších. Ti, kteří nesli máslo na hlavě, se k volbě z přirozených důvodů ani nehlásili...

Převzetí tohoto zdaleka ne univerzálně použitelného modelu "moderní západní kulturou", která ho posléze vylepšila o "volby lidových zástupců", vedlo až k současné katastrofě. Jde o pro většinu voličů skutečně neznámé, médii idealizované lidi vycházející z politických stran zastupujících neprůhledné zájmy rozmanitých ekonomických a mocenských lobby. Naprosto stejný obraz dnes skýtá dokonce i takzvaná "přímá" demokracie. Důsledkem je, že na celém světě stále menší množství ambiciózních, leč odborně a lidsky nezpůsobilých osob rozhoduje o stále větším počtu lidí v moderní globální společnosti, která sama sebe prohlašuje za "konzumní". A stejně jako všechny ostatní "hodnoty" bezmyšlenkovitě konzumována i "ta demokracie"... 

Systémy tohoto typu (Karel Kryl je kdysi nazval "demokratůrami") vytváří a chrání prostředí, v němž je poloanonymním zástupcům vcelku lhostejných konzumujících voličů po jedno celé volební období dovoleno počínat si tak, jak uznají za vhodné, aby pak jimi vyprodukované chyby a nedostatky později neměli čas napravit jejich nástupci, nutně vršící na danou hromadu další chyby a nedostatky, s nimiž se následně budou muset potýkat jejich nástupci... Zpětná kontrola "zákonodárce" voliči neexistuje... 
V tomto prostředí se ti, kteří jsou skryti za "modrým pozadím" billboardů, na něž jsou veřejně promítány barevné "programy politických stran", pohybují jako ryby ve vodě. Ten kdo nakonec tuto "konzumaci politiky", včetně příslušných divadelních rekvizit a kostýmů, uhradí, je díky promyšlené strategii stále lhostejnější a otupělejší volič. Tento postup ustavuje a legalizuje systém, jemuž se říká "moderní demokracie"... Politika dneška má v důsledku toho pramálo společného s ve všech pádech skloňovanou "pluralitou" a samotným vedením států. 
Stala se povinnou monopolizovanou službou draze placenou veřejností, stejně tak, jako veřejné školství, zdravotnictví a podobně. 

Etika řemeslného politika je etikou profesionálního fotbalisty, který se v reklamami olepeném dresu libovolného mužstva snaží "dávat góly", aby klubu, jemuž momentálně slouží, udržel co největší skupinu fanoušků. Nerad sestupuje do nižší ligy, radši elegantně a se ziskem přestoupí do jiného prvoligového mužstva (nebo sežene sponzory a založí nové) a nikdy se nebude snažit prosadit nic dokonalého, stejně tak, jako instalatér nebude toužit po vynálezu věčného a nikdy nekapajícího vodovodního kohoutku... 
Lidé se skutečnou etikou už do politiky buď nevstupují anebo ji dávno opustili.

Stovky nedokonalých "zákonů", považovaných spíš než za společenskou normu za vsítěné branky toho či onoho parlamentního mužstva či hráče, který se "prosadil", se proto ani nesnaží o úpravu pravidel v jakémsi etickém rámci! To je totiž velice těžká věc, protože prvními počiny v tomto směru by muselo být zrušení kolbišť placených politických gladiátorů, center trubčí centralizované moci a přesun veškerých pravomocí na mnohem menší, skutečně demokraticky samosprávné jednotky. Ty by pak musely být řízeny lidmi, kteří jsou lokálně známí a díky svým morálně-volním vlastnostem a schopnostem získali přirozený respekt těch, které zastupují. 
Stranickost systému produkuje v odloučeném mocenském centru primitivní, životu odcizené direktivy, odporující elementárním zásadám zdravého "selského rozumu". Jediným cílem je pohodlné řízení života veřejnosti i jednotlivců. Proto obsahují nepřehlednou změť množství vzájemně propletených ústupků a kompromisů, spletených do tlustého copu legislativních chyb a záměrných omylů, jejichž kontinuita zaručuje (realitě nekonečně vzdáleným) "zákonodárcům" zaměstnanost až navěky... 
Místo toho, aby zákon nastupoval pouze tam, kde selhává prostá mezilidská domluva, tedy aby poskytoval pouze standardní řešení vyloženě extrémních vztahů a situací, za nichž nelze dospět k rozumnému urovnání, je od počátku vědomě koncipován jako chybná norma, sloužící jako nástroj represe. 

Dospěli jsme do stadia naprosté devalvace významu slov a z nich složených pojmů. Potvrzují to mnozí farizejové z řad politiků i občanů, kteří se nerozpakují vyslovit před  televizní kamerou například tohle: 
"Já vím, že je to neetické, ale přesto stojím plně na straně zákona." 
Jsou jedinci, kteří mohou s plnou vážností veřejně vypustit z úst něco takového (a milerád věřím, že jsou o správnosti toho, co říkají, hluboce přesvědčeni), vůbec ještě lidmi, nebo už jen ošoupávanými kolečky jakéhosi podivného mechanizmu, nad nímž už ti, kteří ho nadšeně uvedli do chodu, nemají pražádnou kontrolu? 

Slovo zločin znamená "zlý čin" a kdo "činí zlo" zákonitě nekoná dobro. To už ale mnozí z těch, kteří toto slovo bezmyšlenkovitě používají v každodenní hantýrce, úplně zapomněli... Každý neetický čin umožňující současné či budoucí bezpráví je činem nedobrým a zlým.

Každý zákon, jehož použití buď bezprostředně nebo v budoucnosti může mít neetické důsledky, je zlo- činný, bez ohledu na to, kolik politickými ambicemi a lobováním stižených "zákonodárců" s ním, "v zastoupení voličů" "informovaných" v médiích týmiž anonymními lobbisty a poloanonymními "zákonodárci", vyslovilo souhlas!

Tak se stává, že i když jsou mnohá období později rozeznaná jako "špatná", bývá jejich "špatnost" jednoduše přičtena na vrub vůdců, kteří, pokud někoho výslovně nezabili, jsou v podstatě nepostižitelní. 
Z hlediska tehdejšího i současného voliče je to ovšem v pořádku, protože je lehčí zapomenout na skutečnost, že stejně postiženi by v podstatě měli být i ti, kteří svou lhostejností a volební podporou tehdejších neschopných vůdců umožnili danou mizérii. Takováto společnost může fungovat, a také funguje, jen proto, že tyto "kolektivní viny" solidárně zaplatí z prostředků, které mohly být využity úplně jinak...

Nutně tak dochází k tomu, že kupříkladu náš parlament ", ve snaze vyrovnat se s dluhy minulosti" (zapříčiněnými dodržováním "právní kontinuity" zla) sice navenek produkuje spoustu pozitivních restitučních a rehabilitačních zákonů, vyhlášek a opatření, ale paralelně s touto činností se "v zájmu udržení" posvátné krávy "právní kontinuity" nutně dopouští nových přehmatů, které jednou budou opět muset být odsouzeny a rehabilitovány coby "bývalé zlo- činy"... 

Shrnuto a podtrženo se takový postup dá kvalifikovat jako "vývoj způsobem pokus - omyl - korektura - pokus - omyl... atd.", a přiznávám, že jeho opodstatnění v "moderní době" (kdy je k dispozici celá řada takřka bezchybně fungujících a letitou praxí vyzkoušených systémů) ve své zjevné omezenosti tak docela nechápu...

Je nanejvýš zajímavé, že na rozdíl od polské, která vysílá zasedání Sejmu živě, přináší česká "veřejnoprávní televize" pouze záznamy vysílané uprostřed hluboké noci. Snad proto aby převážná většina "pracujícího lidu", vstávajícího v pět ráno do práce, nebyla demotivována sledováním fanfárami proložených frašek v senátu a ušetřena sporů v parlamentu o nejlepší, a hlavně "naši českou", cestu k definitivnímu způsobu řešení kvadratury kruhu... 
Evropské struktury, k nímž se neopomínáme vehementně hlásit, jakoby neexistovaly. Přitom je naprosto zřejmé, že většina pracně vypocených "polozákonů", shora popsaného typu a geneze, skončí okamžitě po vstupu do ES v makulatuře.

Společnost složená z alibistických lenochů, kteří díky "výchově" nejsou ochotni a patrně už ani schopni převzít zodpovědnost za vlastní život, je nucena, ba zaslouží si přijmout za své špatné, neetické a tudíž zlo- činné zákony, vyprodukované faulujícími politickými profesionály, o jejichž skutečné motivaci, cílích a praktikách k nim směřujících nemají nezasvěcení ani tušení. 
Je morálka "Mne se to netýká...", "... radši ON než JÁ!" a ono tak krásně křesťanské: "Však on nás někdo VYKOUPÍ..." opravdu tím nejlepším, co s sebou přinášíme do virtuálního "třetího tisíciletí křesťanské kultury"? Babo, raď!?

Co kdyby...

Odložme projednou růžové brýle směšných a pomíjivých "výdobytků techniky kosmického věku" a představme si, co by nastalo kdyby v důsledku neočekávané velké, globální katastrofy najednou na celém světě nebyl elektrický proud, ve městech přestala téct voda a nikdo by nedistribuoval základní potraviny. Přestaly by existovat pozemní komunikace, létat letadla a nezbyly žádné tankery a obchodní lodě. Odnikud by se nedala očekávat jakákoliv, dokonce ani základní lékařská pomoc, protože v okamžiku odtržení od mocenských a administrativních center bychom všichni tonuli ve vlastních, i když navlas stejných problémech... Chovali bychom se za těchto okolností "jako křesťané"?
Nedělejme si iluze. Chovali! A je zřejmé, co by nastalo. 

"Příznaky apokalypsy" tohoto druhu se ve velkých amerických městech téměř okamžitě projevují už při plošných a v podstatě směšných několikahodinových výpadcích elektrického proudu! Jako ze řetězu utržení NEINFORMOVANÍ lidé tropí milionové škody, bývá spousta mrtvých a zraněných! Neuvěřitelně stoupne počet sebevražd. 
Tak jako v "nejrozvinutější demokracii světa" (kromě poměrně slabých represivních složek, které by zbaveny mobility neměly dlouhého trvání a obávám se, že by se jejich příslušníci zcela přirozeně v první řadě starali sami o sebe a své ohrožené rodiny), ani u nás neexistuje fungující LIDSKÁ struktura, opírající se o přirozené lokální autority! Tuto kvalitu NIKDY nemůže nahradit sebelepší elektronická síť. Lidé žijí ve státem vynucované morálce - kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom pořádkové síly -, takže, při jejich absenci, by se valná většina obyvatel, poté, co by v mžiku vyrabovala vlastní města, navzájem vyvraždila během jediného měsíce! Zbytek, který by nevytáhl vraždit a loupit na venkov, by vyhubily nemoci. 
Malevilské trauma...
Takové jsou "jistoty", které je schopna poskytnout naše "civilizace"!

Žít podle přirozené etiky NENÍ ANARCHIE! Politici, kteří takových slov s oblibou užívají jako klacků, většinou neví o čem mluví. Pravda, jsou tu lidé, kteří si je vykládají v "revolučním smyslu". Pojmy odcizené původnímu smyslu v zásadě slouží především k "odpálkování" nekonformních myšlenek i lidí. V takových případech buďme pozorní. Pozorně sledujte kdo, proč, kým a v jakých souvislostech bývá odsuzován, zesměšňován nebo označován za "anarchistu" či "asociála", a komu to poslouží. 

Spoléhejme na "selský rozum" - vrozenou intuici - ne na konvenční reakce "stádní výchovou" vygumovaného a nakrátko zapojeného mozku, a postavme se za ty, kteří ještě chtějí a umí nahlas projevit to, co si sice většina z nás myslí, ale nikdy nenajde odvahu vyslovit. Prospějeme tím lidstvu víc, než si dokážeme představit!

Ideologiemi všeho druhu "zglajchšaltovaní" lidé se umí projevit jen v davu, který je pod euforickým dojmem nastávajících "změn k lepšímu" (nebo při pocitu ohrožení vlastní bezpečnosti) manipulovatelnější a ještě nekritičtější než jindy... To vědí nejen politikové, ale i protagonisté rozličných "pokrokových" hnutí, skrytých pod pláštíkem "new age".

K tomu abychom změnili tento svět musíme napřed začít každý u sebe. K tomu nepotřebujeme žádné "guru". Jsme myslící lidské bytosti! Zahoďme věčný strach, který nás řadí hluboko pod opice!?

U nikoho, kdo se snaží odhalit a říkat pravdu, by neměla stát v popředí základních vlastností takřka heroická odvaha, dosud nezbytná při prosazování nekonformních myšlenek vůči scholastikům, papouškům, "vysokoškolsky připraveným filozofům" či bezohledným "advokátům" nebo sebevyšším, cynicky bohorovným zástupcům domněle "osvícené vědy". Prioritu musí dostat schopnosti spjaté se znalostmi, touhou po vědění a vůlí k pravdivé analýze. V podstatě jde o základní vlastnosti filozofa.
Hluboce se skláním před těmi, kteří s odhodláním dřív upalovaných a zatracovaných průkopníků, přes všechna rizika, výsměch hlupáků a mnohdy otevřenou či dobře skrytou perzekuci neváhají pokračovat, bádat a šířit informace o svých výsledcích. 

Lze sestavit ostudně dlouhou listinu se jmény lidí, jejichž poznatky a vynálezy mohly  tento svět už dávno změnit k lepšímu. Nestalo se tak. A každý, kdo prostuduje jejich případy, pochopí čí to je vina. Je příznačné, že pokusy o rehabilitaci průkopníků jiného světa nebo pokusy o obnovu prací těch, kteří tu už nejsou, provází bučení otupělého stáda neúnavně přesvědčovaného o tom, že za ostnatým drátem vlky ohrazené pastviny končí nejen louka, ale i celý svět... 

Ne. Náš svět se nezměnil. Snad jen o pozoruhodnou maličkost, že sisyfovské zadky jistých lidí, kteří donedávna zdatně oháněli své odpůrce klackem "marxleninské" ateistické ideologie a formulí: "Vědaužpřecedávnovíže...", dnes zahřívají prkna první řady kostelních lavic... 

Ne revolucemi, válkami a povstáními, terorizmem, "odvetnými akcemi", malichernými spory či ideologickými zvraty, proklamovanými protagonisty všemožných stádových a stádečkových "hnutí", ale jen neustálým NENÁSILNÝM tlakem na ty, kteří často jen s vidinou materiálních výhod"převzali zodpovědnost" za chod věcí, a především změnou odstartovanou uvnitř mozku každého z nás, lze skutečně měnit tento svět. 

- gewo -


JL   (podle WM magazínu č. 74)

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?