wz

Kdo byl Osho?

V indické tradici je titul sannjásin (sannjásí) vyhrazen pro toho, kdo se vzdal světa a vydal se po dlouhé cestě náboženského úsilí a askeze. Stav sannjásina je čtvrtým a nejvyšším stupněm života - na tomto stupni se bráhman v bezdomoví připravuje na nové zrození, či dokonce na vysvobození z koloběhu životů. Ovšem Ind Bhagaván Šrí Radžníš (v anglické transkripci Bhagwan Sri Rajneesh) nabídl tento titul zájemcům ze Západu značně "pod cenou".

Historie

Duchovní přitažlivost sannjásinského stavu pro nábožensky hledající mladé lidi ze Západu využil indický profesor filozofie Čandra Móhan (1931-1990), který ke svému jménu přidával přízvisko Radžníš. Narodil se džinistické rodině a v mládí měl údajně několik duchovních zážitků. Podle svého podání prožil v roce 1953 osvícení. Roku 1966 opustil akademickou dráhu a věnoval se přednáškové činnosti zaměřené na duchovní obrodu lidstva. Roku 1971 přijal titul bhagaván, jímž se titulují svatí lidé i božské bytosti. Jako Bhagaván Šrí Radžníš měl v roce 1972 prvních asi 50 následovníků původem ze západních zemí. S několika z nich založil roku 1974 ášram v indickém městě Púna. Do roku 1981 se ášram rozrostl na více než jeden a půl tisíce stálých obyvatel. Od druhé poloviny sedmdesátých let vznikala Radžníšova meditační centra také na Západě. V polovině osmdesátých let jejich počet dosáhl 200.

Kvůli protestům veřejnosti a potížím s indickými daňovými úřady Radžníš v roce 1981 náhle a tajně Púnu opustil a odletěl do USA. Jeho indický ášram začal upadat, ale Radžníšova oddaná následovnice, nadaná pozoruhodným organizačním talentem - Má Ánand Šíla, později známá jako Sheila Silverman-Birnstielová - zakoupila a pronajala rozsáhlé území v americkém státě Oregonu blízko městečka Antelope. Tam uprostřed málo obydlené farmářské krajiny začali sannjásinové budovat nový ášram jako zárodek nového, božského společenského zřízení. Na svém městě Radníšpúram pracovali s obdivuhodným úsilím sedm dní v týdnu a často i více než dvanáct hodin denně za odměnu vidět na okamžik svého guru Radžníše. Ten se mezi lety 1981-1984 nacházel v "období mlčení", v němž komunikoval pouze se svými nejbližšími spolupracovníky.

Díky práci mladých Američanů a za peníze z jejich darů se ášram brzy stal městečkem s několika tisíci stálými obyvateli, vlastními ozbrojenými silami, potravinářskou výrobou, nemocnicí, hotely a letištěm. Během slavností město pojalo až 15 tisíc obyvatel. Sannjásiné vybudovali v neobydlené krajině desítky kilometrů silnic, postavili přehradu pro zásobování pitnou vodou, založili vlastní leteckou společnost a společnost pro autobusovou dopravu, která byla druhou největší ve státě Oregon.

Rozrůstající se komunita sannjásinů brzy ovládla správní orgány městečka Antelope a přejmenovala ho na Rajneeshpuram. To znamenalo ovšem také začátek nekonečných soudních sporů a mediálních afér. Stát Oregon prohlásil Radžníšpúram za teokracii, odporující americké ústavě. Indické úřady stále vyžadovaly nezaplacené daně. Bývalí sannjásiné poukazovali na psychická zranění, která jim život v komuně způsobil. Rozruch vrcholil kolem afér s odposlechy, otrávením studní, pokusem o zfalšování voleb a tajnými švýcarskými konty. S nejbližší spolupracovnicí Šílou se Radžníš dostal do soudních sporů. Oba byli nakonec zatčeni, Šíla odsouzena na řadu let do vězení a Radžníš shledán vinným z porušení imigračních zákonů a vyhoštěn. Po odmítnutí několika státy se na sklonku roku 1985 vrátil do Púny. Prohlásil své náboženství za mrtvé a před nejbližšími se vyznal z úlevy, že již nemusí hrát roli osvíceného.
Po krátké přestávce v duchovní činnosti se ovšem prohlásil za znovuvtělení Gótamy Buddhy. V poslední etapě svého života (1989-1990) působil pod jménem Osho. Desítky jeho knih tak dnes nesou právě toto jméno a k němu se také hlásí i současní sannjásiné.

Učení

Radžníšovo učení kombinovalo často i protikladné náboženské a filozofické prvky, ale díky roli extáze a sexu a také díky praxi kundaliníjógy se snad nejvíce blížilo tantrickému hinduismu. Podle Radžníše si člověk může uvědomit božskou přirozenost pouze tehdy, je-li zbaven potlačovaných emocí a pudů. Hlavní nábožensko-psychoterapeutickou metodou se proto stalo skupinové uvolňování emocí a sexuální uspokojování. Osvícení prožíval Radžníšův následovník, když mu během extáze jeho mistr přitiskl palec na čelo, a otevřel tak "třetí oko" (šestou čakru).

Z Oshových meditací se patrně nejznámější a neužívanější stala tzv. dynamická meditace. Bývá prováděna hromadně ve větší místnosti a obsahuje pět fází: nejprve uvolňování, pak skákání a protřepávání s řevem a smíchem, dále křičení mantry hu, potom zamrznutí (nehnuté stání) a konečně oslavu (odpočinkové, vláčné pohyby). První tři fáze trvají každá 10 minut, druhé dvě po 15 minutách. Za příklad může sloužit i meditace Mystická růže, která sestává z několika dnů pláče, dnů smíchu a dnů sebepozorování, Kundaliní meditace, Meditace mandala a další.

Kromě skupinových psychoterapeutických procedur a meditací, jichž Radžníš vytvořil několik desítek, sestával náboženský život sannjásinů z poslechu mistrových přednášek a skupinové extáze. Mladým příslušníkům západních středních vrstev Radžníš imponoval svou inteligencí, humorem, citáty, glosami myšlenek slavných lidí i vlastním originálním a provokativním myšlením.

Zvláštní roli v Radžníšově hnutí sehrál jeho snad až chorobný strach z jakékoli nákazy. V polovině osmdesátých let předpovídal, že do roku 2000 budou dvě třetiny lidstva vyhlazeny v důsledku nemoci AIDS. Kvůli strachu z nákazy touto nemocí nejen sexuálním stykem, ale také prostřednictvím potu a slin bývají v Oshových komunitách dodnes požadována potvrzení o negativních testech přítomnosti viru HIV v těle.

Společenství

Ještě před zakladatelovou smrtí vznikla síť autorizovaných Oshových komunit (Osho Commune International), která přijala několik společných pravidel duchovního i praktického rázu. Po Oshově smrti se vedení ujalo 21 následovníků, ale hnutí ztratilo svou počáteční dynamiku. Iniciativu v šíření Oshových myšlenek postupně převzali nezávislí duchovní vůdci, kteří pocházejí ze Západu a kteří přijímají i jiné než Oshovy duchovní podněty. Vliv této neformální sítě zkušených sannjásinů, kteří cestují po světě s přednáškami a meditačními kurzy, již převýšil vliv autorizovaných Oshových komunit. Oshův odkaz se tak udržuje mnoha způsoby, např. díky mezinárodnímu vzdělávacímu programu Oshova multiverzita. Počet lidí, kteří se k tomuto odkazu hlásí, je možné odhadnout na několik desítek tisíc na celém světě.

Do ČR se Oshovy myšlenky dostaly ve větší míře až po roce 1989 především díky reemigrantu Pavlu Dlouhému, který je jako svámí Anand Anubodha mezi českými sannjásiny neformální autoritou. Jejich počet je odhadován na několik desítek. Působí zde dvě centra: Osho Shangri La Meditation Center v Lažanech u Žlutic v západních Čechách ovlivnil německý duchovní vůdce svámí Bhagat (Johann Zeilhofer), duší Osho Sugama Meditation Center v Lažánkách u Veverské Bitýšky je již po léta svámí Anand Shunyam (Igor Samotný). Centrum v Lažánkách má svou pobočku Domeček na procházce v Brně, Ant. Procházky 5. Od roku 2001 se buduje nové centrum v Horních Povelicích v Jeseníkách. Pravidelné Oshovy meditace se konají asi v deseti českých a moravských městech (v Praze v klubu Namasté, Kroftova 8), informační centra jsou v provozu v Ostravě (Pavlousková ul. 4443), Praze (Praha 1, Vězeňská 3) a Zlíně (Kvítková 706).

Diskuse

Radžníšovo učení není považováno za autentické z hlediska hinduismu a za bezpečné z hlediska psychoterapie. Za Radžníšova života byly hlášeny stovky případů psychických poškození následkem jeho amatérských psychoterapeutických experimentů. Měřítka většinové společnosti i způsob života sannjásinů se však po Radžníšově smrti změnily, takže dnes je kritika Oshova dědictví podstatně slabší. Současná Oshova centra se příliš neliší od jiných duchovních center a Oshovy knihy jsou vydávány v nákladech, které jsou v žánru duchovní literatury nadprůměrné.

Za Radžníšova života bylo dalším zdrojem kritiky zjevné vykořisťování sannjásinů, pracujících v prosperujícím ášramu, kde vyráběli předražené růžence (málá) s Radžníšovým obrazem a další předměty. Radžníšova posedlost majetkem a luxusním životem se podepsala i na pracovním tempu v americkém Radžníšpúramu. Mistr byl kritizován pro svůj okázalý přepych. Pověstná byla jeho záliba v kolekci nejdražších automobilů a v rouchách, posázených diamanty, která musela být každý den nová.

V ČR vzbudilo pozornost Sdružení divadelních aktivit, které se zaštítěním Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR koná nábor mezi středoškoláky na kurzy tvořivosti v meditačním centru v Lažánkách. Řada frekventantů i jejich rodičů vyjádřila podiv nad manipulativními způsoby, jimiž jsou tyto kurzy vedeny.

Ukázka

Ukázkou je meditace Já nejsem to z Oranžové knihy (Meditační techniky):
MYSL je hromada smetí! Neberte to tak, že ve vás to smetí je a v někom jiném není. Je to hromada smetí, a jestli to smetí chcete vyházet, můžete házet a pořád, a nikdy nepřijdete na konec. Je to nezničitelné smetí, není mrtvé, je dynamické. Roste a žije svým vlastním životem. Jestliže jej uříznete, znovu vyraší výhonky. Vyházet tu hromadu neznamená, že se vyprázdníte. Uvědomíte si pouze, že tato mysl, o které jste se domnívali, že jste to vy, se kterou jste se identifikovali, to nejste vy. Tím, jak ji vyprazdňujete, si uvědomíte oddělenost, propast mezi vámi a ní. Smetí zůstane, ale vy se s ním neidentifikujete, to je vše. Oddělíte se, budete si vědom toho, že jste oddělen. Dělejte jen jedno: nesnažte se se smetím bojovat a nesnažte se jej změnit. Pouze pozorujte a buďte si vědomi jednoho: "Já nejsem to". Ať se to stane vaší mantrou: "Já nejsem to." Pamatujte si to, buďte bdělí a sledujte, co se děje. Změna je okamžitá. Smetí tady zůstává, ale už není součástí vás. Uvědomování si jej znamená zřeknutí se jej.

Literatura: Osho (1991, 1992a, 1992b, 1994); sebepředstavení českých sannjásinů: http://www.sannyas-on.net; http://www.osho.zde.cz; Lažany: http://www.sannyas-on.net/czech/shangril.htm; Lažánky: www.sugama.cz; kriticky: Enroth (1994) str. 37-49; Lužný (1997) str. 65-67; Malý slovník sekt (1998) str. 86-88; Barrett (1998) str. 186-192; Tycho (2001) str. 238-243.


Ukázka z knihy Encyklopedie náboženských směrů v České republice, kterou vydalo nakladatelství Portál

Veronika Vašková

Zpět k Mostu ?