wz

Naše doba očima historiků

Z dějin víme, jak se určitá údobí nesmazatelně vryla do historie lidstva. Vzpomeňme na dobu železnou, bronzovou, století páry. Jak budou mluvit o naší současné západní civilizaci psychologové a historici? Ten první ji nazve dobou ovládnutí počítači. Bude psát o tom, jak si děti přestaly hrát venku a žily svůj život s myší a joystickem v ruce. Druhý zdůrazní internet, komunikaci a odosobnění. Bude dokládat, jak lidé trávili čas na síti. Mám jednu plachou nemocnou. Straní se společnosti, ale tráví denně 4-5 hodin u počítače na chatu. Tam ostych ztrácí, dokonce se lidem svěřuje i s intimními problémy. Je život, v němž se nedíváme z očí do očí a v němž také nemáme čas na setkávání ale skutečným životem? Není to jen jeho virtuální náhražka, kterou vylepšujeme přeposílanými emaily s vtipy? Třetí dějepravec bude mluvit o době mobilů. Dříve lidé obdivovali virtuositu u klavíristy, nyní sami bravurně ovládají tlačítka svého přístroje. Již desetiletým dětem záleží na tom, jaký typ mobilu dostanou. A mají-li si vybrat při výhře v soutěži mezi kolem, stanem či mobilem, tak nezaváhají. A novoroční pohledy nahradily SMSky. O Silvestru se jich poslalo 44 milionů. Dokonce vyšla i kniha o tom, jak je psát. Čtvrtý popíše naši dobu dobou satelitů a tak vyspělé techniky, že bomba nemine cíl při vyslání do vzdálených končin. S přesností na centimetry. Pátý bude mluvit o nákupních centrech. Místo výletů do přírody chodí rodiny sem, vždyť v těch obrovských jsou i umělé potůčky, fontány a plastické stromy. Šestý bude zdůrazňovat klonování. Akt, v němž je vznik života redukován na pipety, zkumavky a elektronické mikroskopy. Svět se měnil a normální pokrok nešlo zastavit, uzavře sedmý. Ale co je normální, zeptá se osmý.

Jaká červená nit se táhne při charakterizování naší éry? Ve svém románu Spřízněni volbou píše Goethe, jak u anglického námořnictva mají všechna lana královských lodí uprostřed vedenou červenou nit, kterou nelze vyjmout bez rozpletení celého lana. Podle nitě se i na těch nejmenších koncích lana pozná, že patří Koruně. V této knize si jeho Otilie píše deník a v něm právě takováto metaforická nit lásky vše spojuje a dává mu svůj ráz. Táhne se vůbec naší dobou nit lásky nebo spíše kult těla a sexu? Na Západě zdomácněly výrazy "to have a sex" (mít sex) a "sex without rings"(sex bez prstýnků). Nejčastěji zadávaným výrazem do světových internetových vyhledávačů bylo slovo sex. Neprožíváme spíše éru multivitaminů, silikonů a plastických chirurgů, zatímco duše pláče a žena též, protože muž je workholik anebo v horším případě je bez práce? Nejsme spíše individualisty v systému bezduchého mraveniště? Mravenec také stále někde pobíhá, někam spěchá či něco velkého vleče. A když černý mravenec potká zrzavého, tak ho kousne (entomolog laskavě nechť prosím promine). Katolíci a protestanti v Belfastu či Izraelci a Palestinci by o tom mohli povídat.

Když Mojžíš vedl Židy z Egypta do zaslíbené země přes poušť, začali hladoví a z útrap cesty podráždění Židé reptat. Zpochybňovali Desatero i Boha, který je nechal strádat. Využili nepřítomnosti Mojžíše a přinutili jeho bratra Árona, aby jim opatřil jiného Boha, veselejšího a nenáročného. Áron, nevěda co dělat, sebral všechno zlato z jejich šperků a ulil zlaté tele, které pak postavil před oltář. Židům se nový Bůh líbil, tančili kolem, zpívali a klaněli se mu. Když se Mojžíš vrátil a viděl to pohanské řádění, velmi se rozzlobil, protože žádná modla nemůže nahradit skutečné hodnoty. Zlaté tele roztřískal a rozdrtil na prach.

Uctívání zlatého telete, Nicolas Poussin

Zdá se, že i nám vládne konzum. Přesto je, a díky za to, mnoho lidí, kteří využívají ale nezneužívají civilizačních vymožeností. A také si zachovávají odstup a přemýšlejí. Požehnána budiž civilizace, pokud slouží člověku, obohacuje ho a obdarovává i ty chudší a nemajetné. Ale nechť je to civilizace, která neznásilňuje člověka a nezotročuje jej do pouhého kolečka kolotoče, z kterého nelze vystoupit. Vždyť někdo z něj může mít závrať a jiný i zvrací. Památkou na naši epochu by neměly být jen samé dálnice, nákupní monstra a velkokapacitní parkoviště. Při vstupu do roku 2002 náš premiér se šéfem sněmovny v televizní diskusi (i když šlo spíše o souznění) připodobňovali ekology k fundamentalistům. Je ale fanatismem hájení myšlenky, že hodnota přírody se nedá koupit? Lze ji však nenávratně zničit. Ponechám na čtenáři, má-li být tou červenou nití naší doby modlení se ke zlatému teleti, trhu a k sobě. Mne spíše oslovují Vrchlického slova: "míň model jen a více lásky lidské".

Převzato ze stránek MUDr. Miroslava Ilgnera 


 

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?