wz

Přežilo by dnes lidstvo bez elektřiny?

Elektřinu a elektrické spotřebiče používáme každodenně tak často a s takovou samozřejmostí, že nás obvykle ani nenapadne, co by se stalo, kdyby náhle elektřina nebyla. Jenže to trochu připomíná scénku z Cimrmanovy jednoaktové hry Vizionář. Uhlobaron Ptáček se srdečně směje nad představou, že by mohl přijít o uhelné doly - ty se přece nedají ukrást jako třeba peněženka nebo kočár. A vůbec ho nenapadne, že by mohlo dojít k něčemu takovému, jako je znárodnění.

Stejně tak nás nenapadne, že by elektřina nemusela být k dispozici pro nikoho na zemi (a to téměř nenávratně) z důvodu, že prostě zaniknou trasy, jimiž je k nám distribuována. A jsme u toho - copak někdo ukradne všechny transformátory, sloupy a dráty? To jistě ne, ale to vše může být zničeno - a ani těch teroristů nemusí být moc. Vlastně stačí jeden - Slunce. To údajně za jistých okolností dokáže zničit naši elektrorozvodnou soustavu tak, že následky budou fatální a trvalé.

Ve WM magazínu č. 94/2009 mě zaujal článek Život bez elektřiny. Je to o tom, jak trvalé znepřístupnění  elektrické energie způsobí úplný kolaps společnosti existující v podobě, jak ji dnes známe. Lze se na takovou událost vůbec nějak připravit? Nebo bude lepší pak, až začnou docházet prostředky nutné k životu, odevzdaně odejít do sběrného tábora zřízeného státními orgány - tak jako tak vstříc neodvratnému konci? Žízeň, hlad a zima by donutily lidi dělat nepředstavitelné věci.

Ten článek není nikde k dispozici v podobě, která by šla převzít, a opisovat se mi ho nechtělo, neb je dlouhý. Tak jsem si našel na webu původní zdroj - článek No Electricity And Its 5000 BC napsaný Tedem Twietmeyerem - a volně ho přeložil. Přiznám se, že jsem to nepřekládal doslova a až do konce ... těch hrůz je tam ke konci popisováno trochu moc. Opravdu by náhlé a trvalé odříznutí lidstva od zdroje elektřiny vrátilo lidstvo o 5 000 let dozadu?

Dejme slovo panu Twietmeyerovi.


Krok zpět o pět tisic let?

Mohlo by se to stát za dva nebo za tři roky, ale i dříve. Jde o budoucnost bez elektřiny. K takové katastrofě může dojít kdykoliv, když erupce ze sluneční korony, označované jako CME, zasahují Zemi. Erupce třídy CME se liší od erupcí třídy M tím, že se šíří do prostoru a nedopadají zpět na Slunce.

Proč myslíte, že většina světových vlád buduje masivní podzemní kryty? Máte již svou vstupenku, abyste se v případě potřeby mohli i vy skrýt?

A jak by se asi reagovalo na celosvětovou pandemii chřipky, která by rovněž zbořila stávající systémy?

Stejný efekt by také mohly mít elektromagnetické impulsy (EMP) způsobené nasazením jaderných zbraní. Tím se například zabývá známá kniha One Second After; ovšem elektromagnetické impulsy mohou být generovány třeba i ze satelitů. Jistě si dovedete představit ten fatální dopad třeba na letecký provoz využívající elektronické navigační systémy…

Zásah erupcí třídy CME je událostí, která může mít dlouhodobé negativní účinky na život na Zemi – ty mohou trvat třeba déle než sto let. Podívejme se, co se stane v kontextu se známými aspekty současného života.

Zemi zasáhla slabá erupce třídy CME již v roce 1990. Ionizující záření zasáhlo zemský povrch v oblasti kanadského Quebecu. Rozvodné závody pak přibližně týden nebyly schopné obnovit dodávku elektřiny pomocí tras velmi vysokého napětí. Ovšem ne snad kvůli jejich fyzickému poškození. Příčina byla mnohem horší – proud neprotékal v důsledku toho, že docházelo ke zkratům způsobeným ionizovaným vzduchem. Ten je totiž natolik vodivý, že umožňuje vytvoření obloukových výbojů mezi různými částmi zařízení i mezi vodiči a zemí. Jediné, co se dalo proti tomu dělat, bylo vyčkávat, až ionizace poklesne; tehdy to trvalo zhruba týden.

Oficiální zdroje mlčí o tom, jaká část rozvodné sítě byla fyzicky poškozena. Také se neví nic o dopadu vystavení ionizaci na zdraví lidí – zda nedošlo k nárůstu výskytu rakovinných a jiných onemocnění.

Je zřejmé, že pokud by Zemi zasáhla opravdu silná CME erupce, mohlo by to zlikvidovat veškerou distribuci elektřiny v celosvětovém měřítku. Z praktického hlediska by se zřejmě jednalo o trvalý důsledek. Oprava rozvodné sítě by trvala celé desítky let – za předpokladu, že by byly k dispozici všechny k tomu potřebné komponenty. Musela by být opravena rozsáhlá poškození elektráren, rozvoden a přenosových tras, včetně transformátorů a spínacích zařízení. Byly by vyřazeny obrovské výkonové transformátory v rozvodnách i na přenosových trasách. Ovšem je tu jeden háček – jak by se vyrobily nové transformátory, i jiné součásti, když příslušné továrny by byly samozřejmě – bez proudu. A i kdyby byly vyrobeny, tak kde vzít pohonné hmoty potřebné pro dopravu těchto masivních součástí na potřebné místo pomocí speciálních nákladních vozidel.

V dějepisných učebnicích čítáme, jak dav zfanatizovaných lidí lynčoval domnělé viníky různých živelných událostí, jak královny dobrovolně pokládaly hlavu na špalek a jak spousta lidí skončila svůj život na šibenici nebo byla upálena. Tehdy v minulosti byly tyto věci prostě přijímány jako součást života, ale nám s naším „moderním“ způsobem myšlení se zdají nepochopitelné. Jenže náhlý posun v čase do těchto dob násilí a brutality může nastat dříve, než si vůbec dovedeme představit. A všechno začne tím, že stiskneme obyčejný vypínač na stěně – a světlo se nerozsvítí.

Co se stane s domácími zvířaty a se zvířaty v zoologických zahradách, když pro ně nebude krmení? Psi zřejmě brzy začnou vytvářet tlupy a jako kdysi, společně vyhledávat potravu pro přežití.

Představte si život bez elektřiny. Podívejme se na něco tak zdánlivě jednoduchého a samozřejmého, jako je světlo. Dnes prostě stisknete vypínač – a světlo se rozsvítí. Ale co když najednou proud nepůjde? První, co asi uděláte je to, že půjdete zkontrolovat pojistky. Vejdete do ztemnělé místnosti, instinktivně sáhnete po vypínači – a ono nic. A pokud bude výpadek proudu trvat déle, začne stoupat teplota v chladničce i mrazáku a uložené potraviny se po nějaké době začnou kazit.

Udává se, že životnost žárovky v kapesní svítilně je kolem 25 hodin. Můžete pak mít sebevětší krabici baterií a nebude vám to nic platné. Životnost světelných zdrojů LED se sice měří na tisíce hodin, ale tam vám zase nevydrží baterie. Kolik baterií a žárovek byste potřebovali na několik desetiletí? A i kdybyste je měli, vydržely by vám baterie tak dlouho? Samozřejmě že ne, protože by je pomalu zničil proces samovybíjení, vlastní všem chemickým článkům.

Snad by to vše prodloužila solární nabíječka článků – ale ani ty nemají neomezenou životnost.

Posuneme se v čase o 5 000 let dozadu? V té době neexistovaly svíčky ani petrolejové či olejové lampy. Ještě v letech kolonizace Ameriky se svíčkami a petrolejovými lampami svítilo zcela běžně. Elektrický proud se ještě nepoužíval. Ovšem v dobách biblických již znali Egypťané nějaký způsob, jak bez světelných zdrojů s otevřeným plamenem osvětlit podzemní hrobky, které zdobili nástěnnými malbami. V dnešní době však nejsme připraveni ani k tomu, abychom si v noci delší dobu svítili svíčkami nebo petrolejkou. A i kdyby, tak vyrábět svíčky také není jednoduché nehledě k nedostatku materiálu na knoty a tuků k výrobě vlastních svíček, o petroleji nemluvě.

Bez elektřiny se petrolej do lamp stane nedostupným. Podzemní tanky budou zpočátku sice ještě obsahovat tisíce litrů pohonných hmot, ale bez elektrických čerpadel nebude jednoduché se k nim dostat. A tak jako tak se za pár dnů vyprázdní. Také kamna na petrolej či podobná paliva pro přitápění za sychravých dnů se stanou nepoužitelná.

Počítače a komunikační zařízení všeho druhu, včetně nouzových pojítek, jsou bez elektřiny nepoužitelné. K informování obyvatelstva snad bude zpočátku možné použít vozidla s reproduktory, která budou jezdit ulicemi a vyřvávat pro lidi pokyny. Co mají dělat, kam jít a od kdy platí zákaz nočního vycházení.

Rafinérie ropy nemohou bez elektřiny vůbec fungovat. Elektřina pohání čerpadla, ovládá armatury a napájí počítače řídící provoz rafinérie. V provozu se používají extrémně vysoké teploty a tlaky, které je třeba bedlivě kontrolovat, jinak by mohlo dojít k únikům hořlavin a výbuchu. A i kdyby rafinérie měly vlastní zdroje energie – kdo bude jejich koncovým zákazníkem? Určitě to bude stát jako takový, který byl a bude největším odběratelem.

Muži si nechají narůst vousy. Bude to móda vynucená tím, že elektrické holicí strojky budou nepoužitelné a žiletky jakožto i hygienické potřeby se brzy vyprodají. Ženy si přestanou holit nohy a podpaží a jejich účesy budou prosté, protože pro jejich úpravu zbudou jen nůžky.

Co kdybyste měli velkou zásobu baterií do svítilen a chtěli je prodat? Peníze budou bezcenné a ztratí smysl. Smysl bude mít jen zboží a jeho směna. Toaletní papír bude cennější zlata. No … zlatými mincemi se neutřete, hrstí bankovek možná …

Přejděme k otázce hygieny. Zpět do dnů, kdy na dvorku stály kadibudky se srdíčkem na dveřích. V nich byly místo toaletního papíru třeba jen natrhané noviny. Ovšem, ať budete používat noviny nebo třeba listy katalogů, dříve či později to dojde, a co potom. Co budete používat? Listy? A co ty miliony lidí ve městech a na sídlištích, kde byli zvyklí mít splachovací záchody – ti přece nemají dvorek, kde by si improvizovanou kadibudku postavili. Život ve městech se stane nesnesitelným. Lidé budou vylévat splašky z oken jako ve středověku. A spolu s odpadky se do ulic zřejmě vrátí krysy a mor.

Spíše asi potkani než krysy … ale ono to vyjde asi nastejno.

Města se stanou nebezpečnými místy ovládanými různými gangy. Jak dlouho chcete vydržet bez jídla a bez vody? Chcete město opustit? Ale kam se chystáte jít a co tam chcete dělat?

Zdravotnictví bude čelit potížím, jaké v moderních dějinách dosud nenastaly. Z dnes jednoduchých a rutinních zákroků, jako je dnes operace slepého střeva, se stanou zákroky vážné a problémové. Nemocnice jsou sice vybaveny nouzovými agregáty, ale i ty mají palivo na omezenou dobu. Až dojde, stane se pobyt v nemocnici noční můrou. Rozumní pacienti, kteří toho budou schopni, se prostě seberou a z nemocnic odejdou, protože jejich osud by brzy byl tak jako tak zpečetěn.

Nebo si snad myslíte, že i pak by jim byl nemocniční personál k dispozici?

Až zmlknou generátory, vypadne proud podruhé a definitivně. Po několika hodinách umlknou i přístroje monitorující stav pacientů, protože i jejich zdroje budou vyčerpány, stejně tak různé pumpy a plicní ventilační aparatury. Ve všech podlažích se rozhostí se zlověstné ticho, zpočátku snad přerušované vysíláním nějaké nouzové stanice, hlásící že z důvodu zničení rozvodných sítí nebude elektrický proud k dispozici po mnoho let, pokud vůbec kdy. Všichni budou tušit, že to je začátek konce. A zavládne strach.

S takovou krizí se státní orgány nemohou vyrovnat. Lékaři a sestry budou pod tlakem zoufalé situace tiše rozhodovat o životě a smrti pacientů. Životy mnoha pacientů tak ukončí milosrdná eutanázie. Situaci na porodních odděleních si raději nebudeme představovat.

Většina nemocnic může pracovat bez proudu několik dní. Ale žádná moderní nemocnice nemůže bez přísunu elektrické energie provádět zákroky novodobými technikami, jako je laparoskopie. Ta vyžaduje elektřinu pro osvětlení místa zákroku uvnitř pacienta a elektřinou napájený monitor k tomu, aby chirurg mohl sledovat zákrok. Místo laparoskopických zákroků bude nutno přejít k chirurgii vedené klasickým způsobem. Chirurg bude pacienta muset postaru otevřít, a to u okna, aby na práci vůbec viděl. K dispozici nebudou samozřejmě ani elektrické nástroje, sterilizátory a další příslušenství. Problémem budou i zásoby léků, které se postupně vyčerpají.

Zánět slepého střeva, dnes považovaný za banalitu, se stane smrtelně nebezpečným, stejně tak různé ledvinové a močové kameny budou pacienty ohrožovat na životě. Bez elektřiny se stanou nefunkčními i defibrilátory, včetně těch přenosných, používaných záchrannou službou – ty zabaví orgány státní moci, aby byly k dispozici „potřebnějším“. Nemocniční přístroje pro vyšetření na bázi ultrazvuku, rentgeny, CT přístroje i přístroje magnetické rezonance budou bez elektřiny k ničemu. K ničemu budou i počítače, které dnes třeba vyhodnocují rentgenové snímky – většina nemocnic již opustila klasické filmové, chemicky zpracovávané RTG snímky a přešla na digitální zpracování. Ale i kdyby ne, nebude možné bez proudu spustit ani rentgenový přístroj či vyvolávací automat.

Moderní lékařské přístroje se stanou bezcenné téměř ihned. Lékařské vybavení se vrátí o spoustu led dozadu a z diagnostických nástrojů zůstanou jen stetoskop, teploměr a klasický tonometr na měření krevního tlaku.

Ale teď už asi zbývá jen ten stetoskop, neb „dobrotivá“ EU zakázala přístroje na bázi rtuti …

Horší je to, že dnešní mladší lékaři nebudou schopni se s primitivní lékařskou technikou mentálně ani fyzicky vyrovnat. Probírali ji samozřejmě ve škole a četli o ní v knihách – ale pouze četli. Přes veškeré vzdělání a zkušenosti bude způsobilost k lékařské profesi vážně narušena. Vždyť kde jaký diagnostický přístroj je dnes připojen na síť nebo na baterie. Bez takových přístrojů by dnes nemohla vůbec existovat oddělení, jako je ARO, kde na podpůrných přístrojích doslova závisí život pacienta.

Existuje již dokonce bohužel i jedna praktická zkušenost, a to když na New Orleans zaútočil hurikán Katrina a město včetně nemocnic zůstalo bez proudu. Sestry i lékaři byli bezmocní. Pacienti v nemocnicích umírali horkem a existují dokonce i zvěsti o eutanaziích. Krátce se pak v tisku spekulovalo o trestných činech a možných trestech, to ale brzy utichlo. Je hrozné si takovou situaci představit v tisících nemocnic po celém světě. Nebudeme už raději rozebírat otázky pohřbívání mrtvých – bez energie nutné k provozu krematorií nebo hloubení hrobů. A nepohřbená těla brzy způsobí vznik epidemií nejrůznějších chorob.

Ulice a silnice budou lemovány znehybněnými vozidly. Nebudou fungovat mobilní telefony – ale i kdyby; nikdo se nedovolá pomoci ani odtahové služby. Vozidla zůstanou stát na místě, kde jim došlo palivo, a budou tam stát tak dlouho, dokud je nezničí koroze. Jejich posádky si jen vezmou své věci a odejdou do bezpečí. A to kamkoliv, a třeba ani ne domů – co také tam.

Zpočátku by zřejmě bylo vyhlášeno stanné právo; to by ale asi netrvalo dlouho. Vojáci a policisté, kteří by měli dbát na jeho dodržování, by se raději rozešli ke svým rodinám, jimž budou prospěšní více než zhroucené státní správě.

Zásoby pitné vody a potravin se rychle vyčerpají. Lidé budou nuceni opustit své domovy a odejít – například do táborů zřízených vládou. Tím ale udělají velkou chybu – bude to, jako kdyby prošli branou pekla. Protože to, co by se v takových táborech dělo, až by začalo docházet jídlo a pitná voda, to si raději nebudeme představovat.

A tady raději výchozí text opusťme ...


Mohlo by se to opravdu stát?

Ne, opravdu nemá už dále cenu probírat představy, z nichž čiší pesimismus a beznaděj. Představy toho, jak by lidé úzkostlivě počítali zbývající zásoby a jak by byli nuceni bránit ty skromné zbytky jídla i své životy proti loupícím tlupám … a třeba i proti kanibalismu. Český článek z WM magazínu si můžete prohlédnout na webu oskenovaný do grafické podoby; tam si to kdyžtak přečtete až do konce, chcete-li.  My se však podívejme, zda je takový striktně katastrofický scénář konce lidstva nějak reálně podložený; zda se to skutečně může stát.

Nejprve se zamysleme nad tím, zda opravdu může sluneční erupce ovlivnit či dokonce zničit pozemskou energetiku. Dobrý a srozumitelný zdroj informací jsou stránky Astronomie pro každého.  Vypůjčíme si z nich pár informací.

... Koronální výtrysky hmoty neboli CME, jsou obrovské bubliny, složené z miliard tun plazmatu z koróny, držené pomocí magnetických indukčních čar. Po rekonexi magnetických indukčních čar dochází k odmrštění bubliny CME směrem od Slunce rychlostí 1 500 -8 000 . Plazma již není stlačováno magnetickým polem a proto se rozpíná na oblak široký desítky milionů kilometrů. Postupující CME strhává pomalejší sluneční vítr a vytváří rázovou vlnu, které může zvýšit energii částic v bublině až do oblasti ultrafialového záření. CME často nastávají po slunečních erupcích, ale mohou se objevit také samostatně. Četnost CME kolísá v závislosti na slunečním cyklu. Ve slunečním minimu budeme pozorovat CME zhruba jednou týdně, ve slunečním maximu 2-3krát denně.

V současné době využíváme sondu SOHO pro zjištění, že CME opustila Slunce. Při rychlosti 1 500 000-8 000 000 trvá CME jeden až tři dny než dosáhne Země. Sílu, s jakou zasáhne zemskou magnetosféru, můžeme předpovědět asi hodinu předem, kdy CME prochází kolem sondy SOHO a ta přístroji na palubě zjišťuje rychlost a polaritu procházející hmoty.

Největší škody pro Zemi způsobuje CME s jižní magnetickou polaritou. CME stlačí a zmenší šířku zemské magnetosféry, čímž vystaví satelity účinkům jeho nabitých částic. Na noční straně Země poté může dojít k rekonexi zemských magnetických siločar, čím se uvolní do atmosféry obrovské množství energie. Tato energie může způsobit výpadek pozemských energetických sítí či znemožnit rádiovou komunikaci.

V současné době neumíme CME předpovědět, ale dokážeme s 80% pravděpodobností určit, zda nově vzniklé CME zasáhne Zemi.

Takže sečteno a podtrženo - možné to je. Ale také lze Zemi pomocí sondy varovat a připravit ji na zásah erupcí. Jde jen o to, zda by si Příslušná Místa troufla preventivné odpojit energetické sítě, aby je jevy způsobené ionizací nepoškodily... Toť opravdu otázka. Ono odpojit desetimiliónové velkoměsto na několik dní od elektřiny by nebyla legrace - a po bitvě je každý generálem. Dotyčnou Odpovědnou Osobu by po odeznění nebezpečí a zapnutí proudu nejspíš rozsápali za živa, neb to šlo přece udělat jinak ... a lépe. Ovšem - také by už nemuselo být co zapnout.

Je otázkou, proč - když se tohle všechno ví - se rozvodny nezabezpečí tak, aby je nemohlo nic popisovaného ohrozit. Nevím, nejsem odborníkem v této oblasti, ale třeba je přesunout pod zem ... to by snad pomohlo? Jistě, bylo by to nákladné ... moc nákladné. Ale snad pořád lepší než jít štípat do lesa louče.

A ještě by se slušelo poznamenat, že cílené výboje způsobující ionizaci - i když jen lokální - dokáže vytvářet i americké zařízení HAARP, o kterém tu již byla také řeč. Tam nám ale žádná družice bohužel nepomůže.

Může Slunce poškodit i takové věci, jako jsou na pohled opravdu masivní rozvody VVN? Poslužme si malou ukázkou ze stránek Pražské pobočky České astronomické společnosti.

Geomagnetická bouře se projevuje především krátkodobými fluktuacemi geomagnetického pole. Sluneční částice při meziplanetární bouři k Zemi nepřicházejí kontinuálně, ale v rázech. Proto se například v takové bouři třese střelka kompasu - dopadající plazma s magnetickým polem se skládá s geomagnetickým a výslednice obou sil již nesleduje směr originálního geomagnetického pole. Rychlé změny magnetického pole indukují elektrické proudy ve vodičích a mohou tak poškodit zařízení z nich postavená.

Minulé maximum nastalo v průběhu roku 1990. Začátkem března 1989 se objevila na východním okraji Slunce impozantní skvrna. Narozdíl od té, která rozrušila astronomy minulý týden, však tato byla podstatně aktivnější a produkovala jednu silnou erupci za druhou. Začátkem druhé dekády měsíce března přišla řada velmi silných protonových erupcí, oblak nabitých částic dorazil k Zemi 13. března. Krátce před třetí hodinou ranní východoamerického času vyhořely kvůli mohutné magnetické bouři cívky v hlavní transformátorové stanici kanadské provincie Quebec. To bylo brzy následováno totálním kolapsem energetické sítě na území celé provincie. Dvě minuty po kolapsu transformátorů již v Quebecu nesvítila jediná síťová elektrická žárovka. Na pohaslé obloze sledovali fascinovaní obyvatelé nádhernou polární záři. Velká část Montrealu je ale vytápěna elektrickým proudem, takže domy velmi rychle vychladly na téměř venkovní teplotu. Quebecká energetická společnost jen pomalu uváděla paralyzovanou provincii zpět v život. Do deseti hodin dopoledne opravila téměř polovinu všech zkolabovaných systémů. Kolaps v Kanadě byl zřejmě nevětším, avšak díky stejné bouři havarovaly elektrické rozvody i v Ontariu, Britské Kolumbii a Švédsku, lokální výpadky byly registrovány například v Pensylvánii, New Yorku a dokonce i v Kalifornii. Magnetická bouře na několik dní naprosto pocuchala zemskou ionosféru, která je důležitým faktorem pro radiovou komunikaci. Rádiem ovládané předměty - například garážová vrata - se chovaly naprosto nepředpověditelně. Poškozeno a vyřazeno z činnosti bylo několik družic na oběžné dráze. Nádherné polární záře byly pozorovány daleko na jihu - na Floridě, v Mexiku a na Kajmanských ostrovech (z Evropy záznamy o mimořádné polární záři nejsou - buď šlo jen o krátký impuls, nebo bylo zrovna zataženo). Jedna velká skvrna stála lidstvo v přepočtu několik miliard dolarů. Rok poté při další erupci zkolabovaly zase telefonní sítě na půlce území Spojených států Amerických.

Takže bohužel, zatím všechno sedí. Záleží zřejmě jen na intenzitě a délce expozice Země působení oblaku nabitých částic ze Slunce. V těchto ohledech tedy zřejmě citovaný článek vychází z podkladů, které nelze zpochybnit.

Opravdu pět tisíc let?

Co se mi ale na celé věci nezdá, je tvrzení, že by se lidstvo vrátilo o 5 000 let dozadu. Ve Wikipedii je psáno:

Jeden z prvních rotačních elektromotorů, možná i vůbec první, vynalezl Michael Faraday v roce 1821. Motor se skládal z volně zavěšeného drátu ponořeného do nádrže rtuti. Ve středu nádrže byl umístěn permanentní magnet. Elektrický proud procházel drátem, drát rotující kolem magnetu pak prokazoval, že proud vytvořil otáčivé magnetické pole kolem drátu.

Moderní motor na stejnosměrný proud byl náhodně objeven v roce 1873, když Zénobe Gramme vodivě spojil roztočené dynamo s druhým stojícím dynamem, z něhož se tím stal napájený motor.

Když to vezmeme tak trochu dogmaticky, tak před rokem 1873 se svět musel obejít bez elektromotorů. Vždyť to je ani ne 150 let ...  A co elektrické osvětlení? Opět nám pomůže Wikipedie:

První elektrické světlo v našich zemích měl Robertův cukrovar v Židlochovicích, jeden z nejmodernějších podniků té doby. Zde se rozsvítila žárovka již v roce 1880. Na pařížské výstavě svítily žárovky v roce 1881 a téhož roku měla elektrické osvětlení Daňkova strojírna v Praze. První divadlo s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině mělo Brno - Mahenovo divadlo bylo otevřeno koncem roku 1882. Elektrické osvětlení v Národním divadle bylo zadáno v roce 1883.

Když to tak trošku zaokrouhlíme a shrneme, tak můžeme s trochou opatrnosti tvrdit, že před rokem 1880, aby se to lépe počítalo, se svět musel obejít bez elektřiny a jejích předností.

Elektřina se nevyužívá moc dlouho, a přece ...

Přesto lidstvo do té doby nebydlelo v jeskyních - již roku 1830 byla veřejnosti otevřena 64 km dlouhá parostrojní dráha mezi Manchesterem  a Liverpoolem. Bez elektřiny se musely obejít tehdejší továrny, metalurgické závody ... vlastně všechno. Parní stroj do použitelné podoby zdokonalil James Watt již v roce 1765. Parní stroje pak poháněly transmise továren a místo vypínače elektromotoru. dělník zručně nahodil příslušný řemen na soukolí. Když roku 1895 založili pánové Laurin a Klement svou automobilku, ještě se museli stále obejít bez elektrických strojů. A na automobilech samotných bylo elektrické tak nanejvýš zapalování. silnice jim válcovaly (pokud vůbec) - parní válce. No a před tím ... koně, koně a zase koně. A co se osvětlení týče - petrolej byl poprvé připraven roku 1846 Abrahamem Gesnerem. Svíčky jsou sice známy odedávna ... ale je tu jeden velký problém.

Problém je, že dneska je nás, lidí, oproti takové polovině 19. století strašně moc a zvykli jsme si spoléhat na elektroniku kdekoliv, v čemkoliv a spoléhá se na ni čím dál tím více. Nedovedu i představit, že by se moderní medicína měla vrátit do stavu, v jakém byla v roce 1850. Ale dovedu si představit náhradní generátor poháněný parním strojem, pod kterým by se dalo topit lecčíms. Kdyby nároky na energii nebyly přílišné, bylo by to lepší než nic. A taková parní lokomotiva, auto na dřevoplyn či lokomobila pro pohon zemědělských strojů ... samé báječné věci. A není tak dávno doba, kdy jednotlivé obce mnohdy měly někde na potoce či říčce vlastní elektrárny. Žádné VVN vedení nebylo třeba - stačilo dynamo, vodní turbínka a dvojice drátů.

Lze si představit, jak se opráší sto padesát let staré technologie ... a jak budou báječně funkční do doby, než si jejich pomocí lidstvo opraví, co ztratilo. Je tu ale pořád ten problém, co už byl zmiňován. Je nás moc na to, aby nás planeta uživila dnes, na začátku třetího tisíciletí metodami obvyklými koncem tisíciletí minulého. A také je lidstvo zhýčkané natolik, že není vůbec jisté, zda by šok způsobený ztrátou "civilizačních jistot" přežilo. Alespoň ta část lidstva, co se považuje za vyspělou.

Takže, jak eliminovat ten katastrofický scénář alespoň zčásti? Nepodceňovat nebezpečí, které opravdu hrozí, ale o kterém můžeme být včas informováni. A pokud by k tomu opravdu došlo, museli bychom doufat a modlit se, aby se lidstvo v nastalém chaosu nevyhladilo nepředloženými činy. A na závěr malinko scifi ...  představte si, jak by bylo báječné, kdyby se třeba finance, které za pár týdnů strany zbůhdarma spálí PánuBohu do oken nabubřelou volební kampaní, využily na zabezpečení toho, co zabezpečit lze a na přípravu nouzových technických řešení. Tohle není počítačová hra, to je reálný svět.

Pokud vám připadá, že to přeháním, stoupněte si někam večer na místo, odkud je vidět větší část nějakého sídliště. Desítky, stovky, tisíce oken září do noci. A do všech těch bytů vedou dráty elektrického proudu, vedou tam trubky s vodou a trubky s plynem a také roury odpadu. Je to jako nervy, žíly a cévy živého organismu. A najednou nebude elektřina - světla zhasnou, přestane téci voda, nebude plyn, ucpou se odpadní trubky. Zhasnou supermarkety, zastaví se zásobování ... to pozlátko bezstarostného života, v posledních letech lidem takto vštěpované a v nich vypěstované, spadne v jediném momentu na zem. Ten zdánlivě dokonalý organismus najednou bude zcela nahý a začne odumírat. Hrozná představa ...


JL

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?