wz

K čemu je dobrá tma

Zkoušeli jste určitě stejně jako já dávat naklíčit čočku nebo hrách. Jedna možnost byla použít mělkou misku s navlhčenou vatou, na to se poházely semínka a celé se to postavilo na okno. Nebo se vzal květináč s troškou substrátu, vše se navlhčilo a semínka se zapíchala do hlíny. Vzpomínáte na to napětí, s jakým jsme každou hodinu chodili čočku kontrolovat, jestli už neklíčí? Pak to vypuklo. Semínko prasklo a objevila se jemně zelená špička. Nejdříve na misce za oknem. Ale klíčky vyrostlé na okně byly světlé, vyčouhlé a tenké. Vypadaly dost vybledle. Klíčky vzešlé z temné hlíny naproti tomu zářily zdravím. Také jim to déle trvalo, než se proklubaly na světlo.

Luštěniny máme naklíčené, můžeme si je dát do salátu. Během biologického experimentu jsme také získali určitý duchovní poznatek. Tma je důležitá. Pokud bychom žili pořád na světle, pokud by pořád svítilo slunce, nemohli bychom odpočívat. Nemohlo by nic začít. Nový život se rodí ve tmě, v hloubi semínka, v matčině břiše, ve voňavé hlíně. Nový rok začíná v noci, v sychravých mlhách, v temném dešti. Nové myšlenky a naděje na velké činy vznikají v temných hlubinách zoufalství a osamění. Kdyby nebyla tma, světlo by nemělo význam. Přesycení a unavení lidé by se potáceli po ulicích. Nikdo by neděkoval za slunce.

Máme tendenci všechno urychlovat, všecko chtít okamžitě, využít a zahodit. To je náš život. Co bylo včera, je pasé, je to nemoderní a out. Zítřky jsou na dosah ruky. Hlavně se nevázat. Hlavně být dynamický. Hlavně všechno hned. Není třeba přebíjet tmu zářivými neóny. Trvalé hodnoty člověk nepotká v supermarketu. Proč máme advent? Tmavé období naplněné očekáváním. Očekáváme pod stromkem zlaté hodinky, mixér se třemi rychlostmi a tu nejdražší Barbínu. Očekáváme, že nás šéf v práci povýší. Očekáváme, že nám tchýně konečně pochválí tu vánočku. Co jsme to jen zaseli v období temna, že očekáváme právě takovou sklizeň? Své chyby a omyly, nedostatek času, neúctu k druhým, vlastní nešikovnost. Z toho nám asi fialinka nevykvete…

Promiňte mi mé depresivně-botanické úvahy. Přeji vám všem dobrou sadbu pro příští rok – úctu a toleranci, lásku a pochopení. Špetku trpělivosti a hlavně vytrvalost. Vlídnou tmu a dostatek vláhy. Teď mě prosím omluvte. Běžím se podívat, jestli už něco neklíčí.

 


Falka

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?