wz

Hadi, draci a Apokalypsa

Nedávno jsme se s přáteli bavili o dračích liniích. Debata sklouzla na draky, hady a jejich pojetí v dějinách i v Písmu svatém. Konkrétně se jednalo o citát ze Zjevení Janova neboli Apokalypsy:

Zjevení 12,9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

Dovolila jsem si tedy malý rozbor této záležitosti.

Had či drak (záleží na překladu, ale v pojetí je to totéž) se vyskytuje ve Starém i Novém zákoně. Když se jednotlivé knihy a listy pokusím seřadit "chronologicky", jsou to: SZ - Genesis, Exodus, Numeri, Deuteronomium, Královská, Nehemiáš, Job, Žalm, Přísloví, Kazatel, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Amos, Micheáš NZ - Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Skutky, Římanům, Korintským, Zjevení

Pozorně jsem všechny pasáže pročetla, i ty okolo, aby mi neunikly souvislosti. Vcelku se jedná o dvě typické situace, ve kterých je had "hlavní postavou". 1/ Had je označením něčeho zlého, jedovatého, člověku nebezpečného 2/ Had je jakýmsi projevem Boží vůle a znamením pro ty, kteří mají prozřít Oba body jsou na první pohled v protikladu, ale po bližším zkoumání spolu dost souvisí a nutí k zamyšlení.

Všecko začíná v knize Genesis, v Ráji, kde had jakožto nejchytřejší z tvorů polních ponouká Evu k porušení tabu. Proč byl had označen za nejchytřejšího? Protože hadi patřili mezi posvátné tvory už v pravěku, na Blízkém Východě i v Evropě. Had značil moudrost bez konce a symbol hada zakousnutého do vlastního ocasu je symbolem nekonečnosti. (Poznámka pro matematické šílence – také připomíná slavný Möbiův proužek.) Takže důvod, proč byl had v Ráji nejchytřejší, zjevně máme. Ale proč, když byl tak chytrý, pokoušel Evu? Mnozí to vysvětlují hadovou zlomyslností a zkažeností už od počátku, ale já osobně to považuji za nesmysl. Stvoření od Boha takové být nemůže. Myslím si, že to had prostě přehnal… byl tak chytrý, že chtěl za každou cenu vědět ještě víc… chtěl vědět, co se stane když… Pro mě z toho plyne ponaučení, že i chytrosti a touhy po vědění se má používat s mírou. Protože chytrost bez citu a uvážlivosti může vést ke špatným koncům.

Následky známe. Lidé byli vyhnání z Ráje, had taky, ten byl navíc proklet s tím, že se bude plazit a všichni se ho budou štítit. Přesný obraz tehdejšího i dnešního člověka uvyklého městské civilizaci. Člověka považujícího zvířata, která by mohla ohrozit jeho život, za zlá. Člověka, který se již necítí součástí a korunou těchto tvorů v jejich rozmanitosti, nýbrž jejich nepřítelem. Tato nit se táhne celým Starým i Novým zákonem. Had, spolu se lvem, je považován za největší zlo, se kterým se člověk na poušti může setkat, protože může zabíjet. Je tedy jen logické, že představitel zla je v Janově Zjevení nazýván tímto jménem. Někdo by mohl namítnout, proč není označován za lva… jenomže lev je přece jen královský zjev budící u lidí úctu. Kdežto had, plazící se po zemi bez nohou, plný prachu, malý a nepatrný, zabíjející v mžiku oka, to byl ten správný symbol pro představitele zla.

Abych předešla případným nejasnostem, podotýkám, že tohle pojetí se týká východní i středomořské civilizace, civilizace městské, tak trošku už tehdy odtržené od vnímání přírody. Zbytek Evropy, v té době nejspíš keltský a germánský, si zvířata nedémonizoval. Prostě s nimi žil, jednou ulovil člověk zvíře, jednou naopak. Všichni byli součástí Stvoření. Toto pojetí v Evropě vydrželo zhruba do středověku, někde i déle.

Co se týká hada jako Božího znamení, jedná se zejména o Exodus, kde se proměnou hole v hada prokazuje, že Mojžíš a Áron mluví jménem Boha. Zajímavá je ovšem zmínka, že totéž dosáhli faraónovi kněží svými kejkly. Nakonec však Mojžíšem seslaný had ty faraónovy sežral, pro faraóna to ovšem nebylo dostatečně prokazatelné. Mojžíš byl tedy nucen sáhnout k dalším znamením, jako například proměně vody v krev, sesílání žab, komárů, a tak podobně. Zde vidíme, že had rozhodně nevystupuje ve vysloveně záporné roli, i když v sousedství krve, žab, komárů a jiných pohrom zase celek působí jako něco, co je schopno lidi ohrozit. Ještě jedna zmínka o hadovi jako symbolu se nachází v knize Numeri. Izraelci vyvedení z Egypta se zde prohřešili proti Bohu, kterýž na ně seslal množství hadů, aby je štípali a lidi umírali. Jako lék pro ty, kteří se obrátili, měl Mojžíš vyrobit bronzového hada. Na toho když se podíval uštknutý člověk, uzdravil se. Zajímavé, že? Jednou had jako symbol zmaru, jednou jako symbol uzdravení… v čem je rozdíl?

V cestě k Bohu. Tuto moji tezi potvrzuje zčásti Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů, kde je na několika místech zmíněno, že kdo jde k Bohu, kdo následuje Krista, hadi mu neublíží. Může po nich šlapat, brát je do ruky, nic se mu nestane. Tyto obrazy mají ovšem opět duchovní rovinu, ochranu před hadem – zlem. Aniž bychom si tedy zvěř zbytečně démonizovali a zbytečně se jí báli, můžeme přesto v Písmu najít ponaučení i dnes.

 


Falka

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?