wz

Co je to vlastně gregoriánský chorál

V poslední době se stalo jakýmsi módním zvykem označovat hudbu duchovního zaměření pojmem gregoriánské chorály. Zejména v období Vánoc a Velikonoc se to tituly, jako Gregoriánské Vánoce v obchodech jen hemží. Neříkám, že ty nahrávky na deskách nejsou pěkné - ale často to s pravými gregoriámskými chorály nemá nic společného. Je to jako když mi kdysi jistý čtenář vytýkal, že píšu o pampeliškovém medu -- když ta hmota nemá s medem produkovaným včelami nic společného ... Tuto miniúvahu píšu v době předvánoční, tedy čase k duchovnu a duchovní hudbě jako stvořené - takže: jak to vlastně s těmi chorály je? A prosím o shovívavost -- nejsem expert na hudbu, takže pokud vy ano, raději dále nepokračujte. Prostě jsem si vyhledal a poskládal informace ... a pokud chcete, rád se s vámi o ně podělím.

Gregoriánský chorál jako hudební útvar je poměrně jasně specifikován na stránkách Wikipedie:

Gregoriánský chorál je jednohlasý latinský zpěv Římskokatolické církve bez doprovodu nástrojů, nazvaný podle papeže Řehoře Velikého (kolem 540-604). Jedná se o nejstarší formu, jež se až dodnes uchovala beze změn.

Řehoř I. Veliký, který žil v letech 540(?) až  604, byl v pořadí čtyřiašedesátým  papežem katolické církve. Říká se, že to byl člověk, který otevřel dveře středověku. Později byl prohlášen za svatého, takže ho dnes  známe pod jménem svatý Řehoř I. Veliký. Byl to on, kdo dal podnět k shromáždění a kodifikování bohoslužebných zpěvů. Jako papež z moci svého úřadu vykonal pro církev velmi mnoho, nás ale zajímá především to, že reformoval liturgii a zejména liturgický zpěv -- právě jeho jménem jsou gregoriánské chorály nazvány.  Založil v Římě pěveckou školu, kde osobně zpěvu chorálů vyučoval. Zasloužil se i o další reformy v oblasti hudby -- například o rozšíření tónin a zavedení tzv. neum (teček, čárek, háček apod.), to jest značek, které v notovém zápisu určují stoupání či klesání hlasu.

Nedá se ovšem napsat, že Řehoř I. Veliký gregoriánský chorál "vynalezl" -- to by nebyla pravda, tento hudební žánr vznikal již po staletí před ním -- postupným vývojem latinského  liturgického jednohlasého zpěvu zpívaného ve volném rytmu. Jeho prameny lze nalézt v Sýrii, Palestině, Řecku a Římě. Původní zpěvy mívaly bohatě zdobené melodie obsahující dokonce i čtvrttóny. Usuzuje se tak k návaznosti na výchozí orientální a snad i starořecké prvky. Právě díky zásahům papeže Řehoře I. však byly starší melodie a písně používané při mších shromážděny a standardizovány odstraněním všech "pohanských" prvků. Do Řehořových doba existovala kromě liturgie římské ještě liturgie ambrosiánská, gallikánská, mozarabská i keltská -- a k tomu je třeba přičíst i zpěvy církve východní. Sjednocení liturgie mělo sice posílit myšlenku křesťanské pospolitosti, ale v neposlední řadě zdůraznit také politický vliv Říma.

Gregorianský chorál se z formálního hlediska objevuje ve dvou základních formách:

Jsou to žalmy, u nichž je na prvním místě kladen důraz na vyjádření textu. Melodika je tzv. sylabická, kdy jeden tón náleží k jedné slabice.Žalmy se v gregoriánském chorálu skládají jen z jedné sloky.

U zpěvů aleluja (haleluja) připadá na jednu slabiku více tonů, takže je melodie mnohem širší a hovoří se tzv. mellismatickém systému.

V praxi se ovšem tyto styly ve skladbách kombinují. Texty chorálu jsou latinské, prozaické a jejich tématika se přebírá z bible (nejvíce ze žalmů).Gregoriánský chorál může být zpíván sólistou či jedním sborem (responzoriální zpěv) nebo dokonce dvěma sbory najednou (antifonický zpěv). V renesanční hudbě se začaly kombinovat s gregoriánským chorálem i samotné mše -- mezi jejich jednotlivé částí se vkládaly části melismatického zpěvu (aleluja atp.),

V čem je síla gregoriánského chorálu? Možná vás to překvapí, ale je to i v jazyku, ve kterém byly odedávna zpívány -- v latině.Dále je to pak v akusticky dokonalém prostředí katedrál a kostelů. Latinský zpěv v takovém prostředí v podstatě rezonuje s organismem zpěváků i posluchačů, zvláště pak při protahovaných zpěvech samohlásek ... Zpěv pak v člověku stimuluje duchovní vědomí a zároveň má účinky na organismus léčivé -- dodává energii, stimuluje práci mozku a nervového systému,  zpěvákům uvolňuje hlasivky a dechovým cvičením harmonizuje činnost srdce a krevního oběhu. Zajímavé a průkazné pro tato tvrzení je třeba fakt, že jezuité a benediktini, tedy členové řádů, které v klášterech celé hodiny zpívali, se dožívali sedmdesáti let, což byl téměř dvouapůlnásobek tehdejšího průměru. .

 

 

Gregoriánské chorály poznamenaly vývoj středověké hudby v západní Evropě,zvláště pak vícehlasé církevní hudby v rozmezí od 11.do 16.stol. Bohatství jejich melodií se prosadilo nejen v liturgii, ale dalo také obecně podnět k dalšímu vývoji duchovní a dokonce i světské hudby.


JL

zpět na Úvahy a zamyšlení

 

Zpět k Mostu ?