wz

Gaia - Země jako živá bytost III.

Srovnatelné orgánové systémy

Dýchání

Velmi dobrým příkladem analogie mezi mikrokosmem a makrokosmem je dýchání. Anatomie lidské plíce silně připomíná strom. Průdušnice je jako kmen, který se dělí na obě hlavní větve bronchiálního stromu jež se dále větví. na nejtenčích rozvětveních konečně visí jako listy plicní sklípky. Plíce mají obrovské rozměry pro výměnu kyslíku. Kdyby se roztáhly, pokryly by plochu fotbalového hřiště – a také v tom se podobají listům stromu, které rovněž zaberou velkou plochu, když se rozloží.

V obou případech je zde nejen znatelná shoda ve znacích, ale také se zcela shodují funkce. Jak v našem plicním stromě sklípky, tak i venkovní zelené stromy předávají prostřednictvím svých listů okolí kyslík. A naopak také jak sklípky, tak listy přijímají kysličník uhličitý.

Vztahy k jiným kontaktním orgánům jsou rovněž analogické. Spojení mezi plícemi a kůží je známo dětským lékařům i homeopatům ze souvislosti znaků kůže a dýchacího orgánu. Úzké spojení mezi plícemi Země v podobě zelených stromů a její „kůží“, tedy zemským povrchem jsme si uvědomili v posledních desetiletích až bolestně.

Překyselená půda není vhodnou živnou půdou pro plíce Země. To, co jsme poznali jako umírání lesů není nic jiného než zanikání plic Země. Ještě zřetelněji to vidíme na případu amazonského deštného lesa, jedné z nejdůležitějších zbylých dýchacích zón na naší planetě. Tyto poslední velké pevninské „plíce“ byly zničeny ohněm a ocelí, jako by byly nejen zbytečné, ale dokonce nepřátelské. Pohled na mikrokosmos by nám však mohl ukázat, jak nezbytné jsou plíce pro (pře)žití.

Látková výměna

Překyselení – vztaženo na látkovou výměnu – ukazuje opět velmi zřetelně aktuální posun rovnováhy ve prospěch mužského pólu. Kyseliny jako mužská součást chemie těla se vyznačují agresivním odštěpováním protonů, které napadají substance jako kovy a jsou schopny je rovněž rozpouštět. Překyselení našeho vnějšího světa jak se projevuje v půdách a ve vodstvech odpovídá překyselení lidského těla, které lze zjistit metodami přírodního léčitelství.

Na psychické úrovni se kyselost lidí projevuje hlavně v místech velké koncentrace. Už ráno, když jedou obyvatelé velkoměst autem nebo veřejnými dopravními prostředky do práce a prodírají se zácpami, tváří se kysele a jsou potencionálně agresivní. Převaha mužské stránky látkové výměny v mikrokosmu je velmi přesným obrazem oné rovnováhy, která nám stále více zošklivuje přírodu.

Oběh krve a vody

Oběhové systémy člověka a Země se rovněž velmi přesně shodují. Vodní žíly Země vytvářejí svými stružkami, potoky, řekami, veletoky, jezery a moři opticky podobnou soustavu cév, jak ji známe z našeho těla.

Řeka se v přirozeném stavu dalekosáhle přizpůsobuje danostem krajiny. V rovině většinou pokojně meandruje v širokých obloucích, vrací se skoro zpátky ke svému výchozímu bodu, než se zase obrátí a pak přece jen pomalu postoupí o kousek vpřed. Moderní řeka už si nemůže takto dávat načas. V běžném případě je násilně svedena do koryta a nezřídka proměněna v dokonalý kanál. A také teče rychleji. Voda v ní vykonává větší tlak a tato síla může pracovat pro nás pro lidi, vyrábí především elektřinu a lze po ní přepravovat náklady.

Kromě toho se ušetří drahocenné místo lze kultivovat nivy a říční údolí. Za zvýšený výkon a vyšší účinnost je třeba ovšem zaplatit. Kvůli vyšší průtočné rychlosti klesá hladina spodních vod a zhoršuje se zásobování přilehlých oblastí vodou. kromě toho je omezena regenerační schopnost říční vody, protože jí chybí dostatečný kontakt s přirozenými břehy. V betonovém kanálu nemá vůbec žádný kontakt.

Vzestup tlaku v moderních vodních cévách přímo připomíná problémy s lidskými cévami. Žijeme pod tlakem a vysoký krevní tlak se stal poznávacím znamením uspěchané společnosti. Školní medicína se dokonce dala strhnout k tomu, že přizpůsobila stupnici normálních hodnot chorobnému stavu, jinak by musela konstatovat problémy u příliš mnoha lidí. Zdravotní úřad v USA vyhlásil vysoký krevní tlak za státního nepřítele číslo jedna, protože si žádá spoustu lidských obětí a spolyká obrovské částky z rozpočtu na zdravotnictví.

Při bližším zkoumání zjistíme, že cévy hypertoniků odpovídají žalostné situaci našich moderních řek. Cévy se dostatečně nezatahují, protože jsou nuceny ke stále vyšší výkonnosti a účinnosti a není jim dopřán odpočinek. Když pak výkonnostní tlak neustává, udělají v této napjaté situaci to nejlepší co mohou; zesílí své stěny. Toto zesílení je časem čím dál tím masivnější. Zkornatělá céva není v zásadě nic jiného než vybetonované říční koryto. V obou úřadech je vyžadován vyšší výkon, než k jakému je předurčila příroda. Za tuto vyšší výkonnost však zaplatíme na obou úrovních – nezřídka životem. Stejně jako u řeky svedené do kanálu také u zkornatělé cévy se zhorší zásobování a v druhém případě navíc prokrvení okolí. Kvůli těmto rozsáhlým zásahům do cévního systému obojího druhu rovněž hrozí nebezpečí „přírodních katastrof“. Lámání a ucpávání cév vede k srdečním infarktům a jiným poruchám prokrvení.

 Trávení

Také na příkladu trávení a jeho symptomů se zvlášť působivě ukazuje analogie mezi člověkem a Zemí. V dřívějších dobách měli, jak lidé tak Země, na trávení spoustu času. Pokojná polední přestávka strávená v restauraci však patří minulosti. většinou do sebe něco naházíme v rychlém občerstvení. Slovo restaurace zde vlastně už není namístě, neboť v těchto podnicích není možné obnovovat síly. V dané souvislosti je vlastně už zastaralý výrazy potraviny, neboť v podnicích rychlého občerstvení jsou k mání pouze méně hodnotné, hromadně vyráběné blafy.

Analogicky kdysi sedláci umožňovali Zemi, aby měla čas na  trávení, třeba trojpolním hospodařením nebo střídáním plodin. Dnes je naopak příroda popoháněna pomocí umělých hnojiv nebo ve sklenících. Místo aby pole rodilo jednou za tři roky a stejnou plodinu pouze každý sedmý rok, usilují dnes zemědělci spíš o dvě sklizně ročně.

Co je nám lidem a naší Zemi nabízeno k trávení se vskutku jednostranně změnilo. potrava je čím dál bezobsažnější, zato je rafinovaná, což vede k nedostatku a zácpám nejen u lidí, ale také u matičky Země. Na základě neporozumění a znevažování poměru kvality a kvantity, běžného rovněž na jiných úrovních, jsme dosáhli nedostatku z nadbytku. Produkujeme sice čím dál víc, ale máme z toho čím dál méně. Půdě sice dáváme v umělých hnojivech zhruba to, co jsme jí odňali, ale protože nejsme schopni vrátit jí stopové prvky, dochází k dramatickému zbídačení země i nás samotných. 10

Vedle věcí, které vůbec nepodporují trávení, ládujeme sebe i Zemi navíc látkami, které jsou naprosto nestravitelné. těžké kovy zatěžují naší tkáň i tkáň Země. Různé plastové produkty Země prostě nestráví. Mnohé radioaktivní odpady mají tak dlouhý poločas rozpadu, že nabyl neuvěřitelných rozměrů nepoměr mezi náklady na výrobu a náklady na likvidaci. Tím jsme si vzali nebývalou hypotéku, kterou budou splácet ještě následující generace. ještě nikdy žádné pokolení nezanechalo svým potomkům tak bezohledně a bezmyšlenkovitě dluhy, které nebude prakticky možné umořit.

Návrh na léčbu zcela přetížených trávicích systémů v mikrokosmu a makrokosmu může znít jen takto: postit se a tuto přestávku využít k regeneraci. Skutečnost, že půsty v mikrokosmu se těší v obou posledních desetiletích stále větší oblibě, by se mohla projevit příznivě i v makrokosmu.

Najít bod obratu

V zásadě se dají srovnat všechny orgánové systémy člověka a Země. Všude se rovněž najdou analogie ohrožení rovnováhy pólem jang. tato vývojová tendence se stala pro nás lidi i pro Zemi stejnou měrou (život) ohrožující.

Vyděsit by nás mohl už jen zdravotní stav obyvatelstva v průmyslových zemích, pokud ho přestaneme přikrašlovat, jak je to běžné v současné školní medicíně. Podle výzkumu Německé společnosti pro empirickou medicínu byla průměrná délka života Němce pokud se dožil pěti let věku v roce 1890 o čtyři roky vyšší než dnes.

Na jednu stranu se musíme obávat vlastní osobní katastrofy a katastrofy celé Země, na druhou stranu se v takové katastrofě skrývá i jisté řešení. Slovo katastrofa pochází z řečtiny a může znamenat rovněž konečný obrat. Mnohé naznačuje, že člověk a Země míří stejným krokem k tomuto bodu obratu. Nový začátek bude patrně nevyhnutelný a také potopa, o níž se píše v Bibli, byla také vskutku jen koncem staré a začátkem nové doby. Zda bude tento obrat vynucen násilím nebo proveden vědomě, je pořád ještě v našich rukou.

To byla poslední část ukázky z knihy Čím onemocněl SVĚT, kterou napsal v roce 2001 pan Ruediger Dahlke a u nás ji vydala Euromedia Group, k.s. - Ikar v Praze roku 2004. 


... zpět na Úvahy a zamyšlení

Zpět k Mostu ?