wz

Ezoterické léčitelství u nás

Ezoterickým léčitelstvím rozumíme praxi, která vychází z náboženských předpokladů křesťanského ezoterismu (hermetismu). Je součástí tzv. alternativní medicíny vedle léčitelské praxe založené na jiných náboženských východiscích (např. akupunktury) a vedle metod bez náboženského základu, jakými jsou např. bylinářství, u nás reprezentované především Josefem A. Zentrichem (* 1941), lidové léčitelství, jehož nestorem byl dlouhá léta římskokatolický kněz František Ferda (1915–1991), lidové pověrečné metody (např. urinoterapie – pití vlastní moči), přírodní medicína apod.

Na pomezí ezoterického léčitelství, psychoterapie a křesťanské pastorální péče stojí etikoterapie, léčba posílením mravních kvalit pacienta a pomoc při jeho nalézání smyslu nemoci. V ní jsou náboženské přesahy obvyklé – u zakladatele Ctibora Bezděka (1872–1956) směrem ke křesťanství, u jeho následovníků ovšem většinou směrem k ezotericky pojaté víře v zatížení člověka karmou z minulých životů. Mezi současnými etikoterapeuty je nejznámější lékař Vladimír Vogeltanz (* 1953).

Myšlenkou sebepozorování stojí nedaleko etikoterapie Alexandrova metoda, zpopularizovaná na začátku 20. století několika známými osobnostmi. Její tvůrce Frederick Matthias Alexander (1869–1955) navrhuje pozorování vlastních zlozvyků, navyklých pohybů a postojů, cestu k vyvarování se jich a k celkové harmonizaci osobnosti. Metoda je úspěšná při odstraňování svalového napětí a bolestí zad.

Ezoterické léčitelství ve světě i u nás volně kombinuje různé podněty. Přesto je možné se v široké škále jeho nabídky pokusit orientovat a rozdělit ji na tři větve. První a nejsilnější navazuje na představu životní síly, v novověku rozšířenou hlavně díky Mesmerovi a v současnosti chápanou jako léčivá energie. K této větvi můžeme řadit i Mesmerovu metodu sugescí a jím rozvinutou magnetoterapii. Druhou větví je Hahnemannova homeopatie a příbuzné metody a konečně třetí větev shrnuje využití všech ostatních podnětů ezoterického proudu v léčitelství. Všechny tyto větve se často prostupují, neboť léčitelský výklad eventuálního účinku lze tak či onak převést na působení léčebné energie. Nicméně si díky svým různým východiskům drží určitou odlišnost.

V připomínce Mesmerova dědictví musíme nejdříve zmínit jeho metodu sugescí, jejíž účinky Mesmer omylem zaměnil za účinky hypotetického živočišného magnetismu. Dědicem Mesmerových sugescí je jistě hypnoterapie, v současné době již téměř bez výhrad uznávaná psychoterapeutická metoda. Podstatně problematičtější dědice Mesmerových sugescí nalezneme v Křesťanské vědě , v tradici pozitivního myšlení, v hnutí lidského potenciálu a v Hnutí Víry. S učiteli Hnutí Víry měla česká veřejnost možnost se setkat při desítkách uzdravovacích shromáždění na stadionech a dalších veřejných místech od začátku 90. let minulého století.

Sugesce účinkovaly na nezkušenou českou veřejnost v prvních letech svobody po pádu vlády komunistické strany i v případě ukrajinského léčitele Anatolije Kašpirovského. Popularitu u nás získal roku 1994 (stejně jako předtím v Rusku) především díky sdělovacím prostředkům, které ochotně přinášely bombastické zprávy o uzdraveních jeho posluchačů a čtenářů jeho promluv. Později nevídané možnosti propagace měl Kašpirovskij v tehdejším Rudém právu. Nejdůležitějším prvkem jeho seancí byly sice vnitřně nesourodé, ale sugestivní, autoritativní výroky, jimiž dokázal vzbuzovat silná očekávání nemocných posluchačů. Po roce 1994 jeho vliv u nás ustal.

Sugestivní atmosféra, zneužití sdělovacích prostředků a eskamotérství přineslo úspěch i tzv. psychické chirurgii. Mezi lety 1993–1997 ji u nás prováděli filipínští léčitelé. Nejznámějším z nich se stal Alex Orbito (* 1940). Stejně jako předtím v Německu byli po čase i u nás filipínští psychičtí chirurgové odhaleni jako šikovní eskamotéři, kteří snad měli úspěch jen v případě, kdy nemocný netrpěl vážnou chorobou a přispěl k sebeuzdravení silnou vírou a nadějným očekáváním, nezřídka podpořeným mimořádnou finanční obětí.

Mesmerova metoda magnetoterapie, jíž navázal na Paracelsa a kterou časem opustil, zůstala v zájmu léčitelů dodnes. Mezi světovými válkami se např. o tento jev zajímal spiritista Karel Sezemský (1860–1936). Účinky přikládání permanentních magnetů na lidské tělo (třeba ve formě magnetických náramků nebo různých amuletů) se však nepodařilo prokázat. Sporná je i metoda, která využívá pulzní magnetické pole. V poslední době ji pro léčbu pohybového aparátu zpopularizoval americký lékař Richard Markoll. U nás vyrábí přístroj, který pulzní magnetické pole vytváří, např. firma Ambiko.

Z dávného ezoterického dědictví, které Mesmer zpopularizoval, má ale největší ohlas mezi léčiteli hypotéza existence živočišného magnetismu, nově nazývaného energií, živočišnou energií, bioenergií apod. Tato energie může být údajně uvolňována mnoha způsoby – populární je např. víra v léčivou moc obrazů. Léčivou energii mají vyzařovat obrazy např. Jany Sedlmajerové, Jiřiny Průchové z ateliéru „psychosomatické artterapie“ GA/MO, Karla Kožíška (1921–1995) či Zdeňka Hajného (* 1942), zakladatele pražské galerie Cesty ke světlu. Životodárnou energii mají podobně zprostředkovat i léčivé kameny nebo silice, používané v aromaterapii (jejich účinek není dán chemickými látkami, ale právě onou blíže neurčenou léčivou energií). Tuto energii, která má harmonizovat duševní život člověka a působit léčebně, údajně poskytují také vhodné barvy, používané při léčení barvami, polarizované světlo apod. Vibrace léčivé energie (Paracelsus by jistě řekl: duchovní podstatu) divoce rostoucích květů mají obsahovat esence, jež používá Bachova květová terapie. Od roku 1928 je svým pacientům podával anglický lékař Alexander Bach (1886–1936). Dnes má na celém světě stovky následovníků.

Jako důkaz existence živočišné energie, vyzařující z každé živé bytosti, bývá často udávána aura, jakýsi energetický obal hmotného těla, o jehož existenci byli přesvědčeni ezoterici všech dob a snad i různého náboženského zaměření. Podle různých výše zmíněných výkladů ho má způsobovat živočišný magnetismus, ódické vyzařování či jemnohmotná energie lidského těla. Někteří ezoterici auru také definují jako projev astrálního těla nebo jako biopole.

Léčitelé a jasnovidci udávají, že na základě barvy a tvaru této aury je možné určit energetický potenciál člověka, jeho fyzické zdraví i psychický stav. Liší se ale v interpretaci barev aury: podle některých má být optimální barvou světle zelená, podle jiných fialová, ještě jiní hovoří o různých vrstvách aury, které ukazují na stav těla, duše, mysli apod. Aura nemocného člověka má v mnoha výkladech mít černou nebo tmavě hnědou barvu v místě nemocného orgánu. Podle některých léčitelů jsou všechny nemoci léčitelné pomocí změny barvy aurického vyzařování.

Diagnostikování nemoci pomocí aury používají desítky léčitelů. Některým v tom pomáhá fotografování aury, jev, který byl znám již mezi spiritisty v době počátků fotografie. Pozornost v sedmdesátých letech 20. století vzbudily zprávy, že auru zachytil na fotografii již roku 1937 (podle jiných údajů roku 1939, nebo dokonce 1958) vědec arménského původu Semjan D. Kirlian. Podobné fotografie popisoval již na přelomu 19. a 20. století americký vědec chorvatského původu Nikola Tesla (1856–1943). Ačkoli se jedná o jev vysvětlitelný z hlediska fyziky (korónový výboj na podkladě ionizace částic), na tzv. kirlianův efekt i na Teslu se odvolávají novodobí výrobci kamer, které údajně mohou auru zachytit. Fotografie aury u nás prodávají např. firmy Aura studio z Plzně nebo Aura centrum v Hradci Králové.

Všestranné energetické působení na auru je cílem metody aura-soma. Roku 1984 ji objevila Angličanka Vicky Wallová (1918–1991) díky zjevení z duchovních sfér. Energie rostlin, drahých kamenů a barev koncentruje metoda aura-soma do lahviček různobarevných esencí, které jsou určeny k zevnímu použití.

Negativní energie, opotřebovaný magnetismus a jiná jména mají údajné škodliviny, jichž léčitelé zbavují své klienty. Namísto nich pak dodávají pozitivní energii. Mnoho z nich přijalo impulzy z parapsychologie a psychotroniky a o údajné psychické energii hovoří jako o bioenergii a o svém oboru jako o biotronice. Mezi našimi nejznámějšími léčiteli můžeme jmenovat Jindřicha Paseku (* 1928), jasnovidce a léčitele Milana Touška, spolupracovníka a propagátora filipínských léčitelů Zdeňka Kabátka nebo Jiřího Janču (* 1924), známého z různých oborů alternativní medicíny a zmíněného níže jako našeho hlavního propagátora reflexní terapie.

K parapsychologii (psychotronice) a k předpokládané možnosti telepatického přenosu informací se hlásí léčitel Jan Hnilica. Je známý stanovováním diagnózy na dálku, pouze za předpokladu znalosti jména a data narození pacienta. Hnilicova psychotronická poradna je stálou rubrikou léčitelského časopisu Regenerace. Podobným způsobem pracuje i léčitel František Beran. Psychotronické léčení má ve své nabídce i Stanislav Brázda. Pomocí kyvadélka diagnostikuje nemoci, dobíjí tělo energií a radí v oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí, volby povolání apod. Také psychotronik Josef Schrötter se zabývá předpokládanou psychickou energií v mnoha činnostech – při zjišťování geopatogenních zón, při diagnostikování i při léčení. Psychotronické léčení má jako jednu z hlavních činností Česká psychoenergetická společnost (ČEPES). V jejím čele stojí léčitel Vlastimil Bažant.

Vedle jednotlivých léčitelů, vyhledávaných klientelou zpravidla na jednom místě, působí v ČR i celé léčitelské týmy, skupiny či sdružení. O jednom z největších podniků kolem biotronika Tomáše Pfeiffera se zmiňujeme v samostatné kapitole. Obrovský rozsah slibovaných efektů (především v oblasti nemocí pohybového ústrojí) má léčitelské působení ruské dvojice dlouhodobě žijící v České republice, Borise Tichanovského a Jeleny Tomiliny. Podle propagačních materiálů pro dosažení těchto efektů dvojice používá desítky metod včetně působení léčebnou energií. Základy těchto metod mají spočívat v tibetských, thajských a snad i dalších exotických tradicích. Pro léčebné výrobky, které jsou na hojně navštěvovaných kurzech Tichanovského doporučovány, byl v Praze zřízen specializovaný obchod tibetské medicíny.

Podobný rozsah metod má i litevský léčitel, který v České republice působí od roku 1993 pod jménem Edgar Samadhi Tantra, příp. Edgar Ta nebo Edgar Ájurvéda. Během let se obklopil týmem, který mu umožňuje pravidelně pořádat dvoudenní i delší semináře, na nichž učí klienty provádět reflexní masáž, harmonizovat tělo bioenergií, správně dýchat, meditovat, zachovávat životosprávu apod. Jeho klienti doufají v uzdravení i z nejtěžších nemocí. Své umění Edgar Tantra odvozuje od svého údajného tibetského mistra (lamy) a svou metodu nazývá ájurvédou. Vztah této činnosti ke klasickému indickému léčebnému systému – ájurvédě – se ovšem zdá být velmi volný.

Takzvanou celostní (holistickou) medicínu u nás reprezentuje psychiatr Josef Jonáš (* 1945) a jeho Institut celostní medicíny, který bohatě využívá psychoterapeutického potenciálu alternativního (a tedy i ezoterického) léčitelství. Pojem „celostní“ ovšem volně používají i další léčitelé, kteří jím naznačují zájem nejen o pacientovo tělesné zdraví, ale o celkový stav. Jiným léčitelským sdružením je v Praze Naturcentrum Salvea, jež vede lékař Miroslav Pekárek. Léčitelstvím a přednáškovou činností se zabývá brněnské centrum Agape. Pro diagnostikování používají jeho léčitelé např. automatickou kresbu, dodávají energetické zářiče, odebírají negativní energii, nabíjejí pozitivní apod. Jednou z hlavních postav centra je psychotronik a léčitel Vladimír V. Červený.

Brzy po roce 1989 vznikaly léčitelské profesní svazy (např. Svaz diplomovaných léčitelů českých, Česká léčitelská komora apod.), které se pokusilo zastřešit občanské sdružení Česká asociace odborného léčitelství (ČAOL). Jejím prvním prezidentem se stal biotronik Tomáš Pfeiffer. Ovšem i tato asociace postupem času ztrácela počáteční zápal. Oživit myšlenku sdružení léčitelů se na konci tisíciletí spolu s kolegy pokusil výše zmíněný bylinář Josef A. Zentrich vytvořením dalšího občanského sdružení, Českomoravského svazu léčitelských umění. Integrovat českou léčitelskou scénu se pokouší i Společenství harmonie těla a ducha. Každoroční setkání léčitelů pořádá brněnský spolek na podporu psychotroniky ATOZ. Léčitelské semináře a kurzy pořádá také uničovské Centrum Kruh a další organizace.

S předpokladem existence podobné energie pracují i následovníci polského Němce Bruno Gröninga (1906–1959). Podle tohoto muže k vyléčení jakékoli nemoci stačí přijmout léčivý proud energie. Podmínkou je pouze víra v dobro, důvěra v Boha či božskou sílu, upřímná prosba o uzdravení a duchovní napojení na Gröninga, často za pomoci jeho obrazu. Kruh přátel Bruno Gröninga založila roku 1979 Greta Häuslerová a rozšířila ho k více než deseti tisícům lidí v několika zemích světa. Misijním úsilím vídeňského Kruhu se Gröningovy myšlenky ujaly i u nás a získaly podporu i několika lékařů. Skupiny se scházejí v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. V Praze vystupují pod názvem Kruh pro duchovní pomoc – Kruh přátel Bruno Gröninga pod vedením Johanna Windera z Vídně.

Představu univerzální energie, která je přítomná ve všech živých organismech, se pokusil terapeuticky využít rakouský psychiatr Wilhelm Reich (1897–1958). Tuto předpokládanou energii nazval orgonovou energií. Jejím projevem měla být i sexuální aktivita. Pro své pacienty Reich konstruoval orgonové akumulátory, které je měly vyléčit i z těžkých nemocí. Na Reicha, jehož terapie nebyla v odborných kruzích považována za seriózní, navázal jeho žák, Američan Alexander Lowen (* 1904). Z Reichových představ ponechal pouze metaforu bioenergie, přičemž dal do souvislosti psychický stav klienta a jeho tělesné pohyby. Vytvořil tak téměř všeobecně přijímanou psychoterapeutickou metodu – bioenergetiku. Prostřednictvím práce s klientovým tělem tato metoda pomáhá odhalit a vyřešit problémy jeho osobnosti.

Možná podobnou cestu od ezoterických začátků k respektované psychoterapeutické metodě by mohl prodělat jiný způsob zpracování představy energie a energetických bloků – kineziologie. Jedna z kineziologických škol (systém Jednotný mozek) tuto představu kombinuje s vědeckým názvoslovím z oboru neurologie. V 90. letech zažila tato škola u nás velmi rychlý rozmach.

Jak již bylo řečeno, evropské ezoterické léčitelství, které předpokládá existenci všepronikající energie, má svůj protějšek v pojmech pocházejících z okruhu indického a čínského náboženství. Myšlenka existence takové energie je natolik populární, že se tyto pojmy staly již celosvětovým vlastnictvím. Původně indický koncept prány např. přejal filipínský léčitel Choa Kok Sui a svou metodu pránického léčení rozšířil téměř po celém světě. U nás ji jako lék snad téměř na všechny nemoci nabízí léčitel Zurab Bocvadze. Taoistická koncepce čchi se k nám dostává i prostřednictvím odpovídajícího japonského pojmu ki např. v metodě šia-tsu nebo ve značně rozšířené metodě reiki.

K větvi ezoterického léčitelství, která předpokládá existenci zatím fyzikálně neznámého druhu psychické energie, živočišné energie, bioenergie, ódu, prány, energie čchi apod. je třeba přiřadit i zmínku o přístroji, který je údajně schopen tuto energii měřit. Podle svého vynálezce György Egelyho je nazván Egely Wheel. V České republice ho prosazuje pražská firma Janex. Jinou obchodní aktivitou je např. prodej tzv. bioenergetických vložek do bot, jež mají prostřednictvím reflexních bodů na chodidlech vracet zpět do těla bionergii, která by jinak unikala.

Druhou větev ezoterických léčitelů představují praktikanti homeopatie a příbuzných metod. Po období obliby homeopatie na začátku 19. století a po úspěších této metody při epidemii cholery v polovině téhož století u nás (podobně jako jinde) zájem o tuto metodu ustává na více než sto let. Až v osmdesátých letech 20. století začal homeopatii prozkoumávat redaktor a nakladatel Jiří Čehovský (* 1947), představitel angloamerické homeopatické školy a v současné době předseda České homeopatické společnosti. Tato škola navazuje na amerického homeopata Jamese Tylera Kenta (1849–1916) a jako tzv. klasická homeopatie se pokouší dodržovat Hahnemannovy původní zásady. Mezi hlavní zásady patří individuální příprava homeopatika pro každého pacienta na základě jeho konstituce nebo zásada nepoužívání homeopatických přípravků současně s léky. Česká homeopatické společnost je otevřena nelékařům a blízká aktivitám nakladatelství Alternativa. V něm vychází kromě homeopatických spisů i časopis Klasická homeopatie. Alternativa vzdělává zájemce v Homeopatické akademii a v kurzech Školy klasické homeopatie.

Klasičtí homeopaté a z větší části také nelékaři jsou sdruženi i v profesní organizaci Česká komora klasické homeopatie. Tato organizace navazuje na zaniklou Hahnemannovu nadaci a pokouší se dbát o profesní úroveň homeopatů a zajišťovat jejich školení. Její prezidentkou je Iva Valentová. Komora využívá ke školení kromě výše jmenované školy i homeopatickou fakultu s klinikou (jedná se o společnost s ručením omezeným).

Lékaři-homeopaté byli na začátku devadesátých let 20. století přijati do České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) jako jedna z jejích sekcí pod názvem Homeopatická společnost ČLS JEP. Kvůli odporu vědecké obce byla ale roku 1995 tato sekce z lékařské společnosti vyloučena. Mezinárodní soudní dvůr ve Štrasburku, k němuž se Homeopatická společnost proti vyloučení odvolala, shledal roku 2003 formální nedostatky v řízení o vyloučení. Po vyloučení přešla tato sekce do České lékařské homeopatické společnosti. V jejím čele stojí lékařka Galina Krejčová, primářka Homeopatické kliniky v Praze (nejedná se ale o kliniku v běžném smyslu tohoto slova). Společnost vydává časopis Homeopatické listy.

Kromě klasické angloamerické školy působí u nás francouzská homeopatická škola. Tato škola více opouští původní ezoterické názvosloví homeopatie a pokouší se ji učinit co nepřijatelnější pro odbornou lékařskou veřejnost. Podporuje pacienty v užívání léků současně s homeopatiky. Homeopatika jsou ve francouzské škole vyráběna průmyslově a škola se těší značné přízni firem (u nás působí především mezinárodní firma Boiron), orientovaných na výrobu homeopatických přípravků. Ve spolupráci s firmou Boiron působí institut Rhodon pod vedením našeho nejznámějšího představitele francouzské školy a homeopatie vůbec, lékaře Miloše Rýce (* 1962). Časopisu Folia homeopathica bohemia, který reprezentuje francouzskou homeopatickou školu, vyšlo zatím jen několik sešitů.

Na akademické půdě a v Institutu pro postgraduální vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví se výuka homeopatie uchytila jen krátkodobě. Počet vyškolených homeopatů u nás přesto dosahuje již několika tisíc. Řada homeopatů však po počátečním nadšení tuto metodu patrně pro její neúčinnost opustila.

Kromě zmíněných dvou hlavních homeopatických škol existují ještě další směry. Zcela za hranicemi homeopatie se ocitl lékař s původní specializací pediatrie a pneumologie Josef Hrušovský. Pro svou svéráznou metodu použil název kvantová homeopatie, ale s běžným významem slova „kvantový“ tato metoda nijak nekoresponduje. Homeopatická východiska Hrušovský kombinuje s představou člověka jako energetického systému, který je často postižen negativními energetickými bloky duchovní podstaty. Homeopatickou léčbu proto Hrušovský údajně konzultuje s bytostmi z jiných dimenzí, např. anděly. Pro její podporu založil nadační fond Diamantový paprsek a stal se jeho předsedou. Hrušovského teorie ani léčitelská praxe ovšem nejsou považovány za seriózní ani samotnými homeopaty.

Metodu příbuznou homeopatii, tzv. clusterovou medicínu, u nás používá několik desítek lékařů, vyškolených hlavně ve společnosti Paracelsium. V Praze, kde první přednášky o této metodě začaly již roku 1990, bylo vybudováno Centrum clusterové medicíny. Tato metoda byla stejně jako homeopatie Českou lékařskou společností odmítnuta.

Antropozofickou medicínu u nás reprezentuje Česká společnost anthroposofických lékařů.

Z ostatních ezoterických směrů a předpokladů ve službách léčitelství zmíníme na prvním místě tzv. irisdiagnostiku, tedy diagnostiku na základě pohledu do pacientovy duhovky. Vynalezl ji maďarský lékař Ignatz von Peczely (1825–1911). Podle této metody odpovídají různé tělesné orgány zónám, na něž je duhovka v této metodě rozdělena. Irisdiagnostika (nebo také iridologie) tak připomíná diagnostiku podle ucha, jazyka nebo podle dlaně, tedy metody, které předpokládají, že se do těchto částí (mikrosystémů) promítá makrosystém celého lidského těla.

Metoda diagnostiky na základě údajné paměti věcí, které patří pacientovi nebo s nimiž byl pacient ve styku, tvoří přechod mezi výše zmíněnými metodami a věštěním. Z věštebných technik se ke stanovení diagnózy a vhodného způsobu léčby používá často astrologie nebo numerologie.

Ezoterickému léčitelství se vedle jiných náboženských a léčitelských témat věnuje od října roku 1993 časopis Regenerace, který v desetiletém období pod vedením šéfredaktorky Ilony Manolevské získal značnou popularitu i respekt v oblasti alternativní léčby i netradičních náboženských hnutí. O ezoterickém léčitelství v menší míře pojednávají i časopisy Regena a Vital.

Diskuse

Metody ezoterického léčitelství jistě mají ve společnosti své místo v tom smyslu, že dávají pacientovi novou naději, vzbuzují jeho pozitivní očekávání, vedou ho ke spolupráci v procesu uzdravování a ještě i dalšími způsoby ho psychicky povzbuzují. Jejich účinnost ovšem nebyla prokázána. Nebezpečí mohou znamenat v těch případech, kdy jejich vinou dojde k zanedbání nebo přerušení lékařské péče. Otázka prospěšnosti, resp. škodlivosti léčitelství je mediálně vděčným tématem. Velkou pozornost veřejnosti vzbudil v poslední době zvláště vládní návrh zákona o zdravotní péči, který zamýšlel léčitelství výrazně omezit. V závěru roku 2001 byl tento návrh v Parlamentu České republiky odmítnut.

Orientaci mezi léčebnými metodami se snaží veřejnosti poskytnout občanské sdružení Sisyfos – český klub skeptiků. Upozorňuje kromě jiného i na to, že účinnost ezoterického léčitelství spočívá pouze ve víře, kterou pacient těmto metodám věnuje. Předsedkyní sdružení je v současné době publicistka Věra Nosková (* 1947). Hlavním odborným kritikem léčitelských metod je v tomto sdružení lékař Jiří Heřt (* 1928), profesor anatomie Karlovy univerzity. Sdružení vydává Zpravodaj, pořádá pravidelné semináře a každoročně uděluje anticenu Bludný balvan za „mimořádné výkony v rozvoji blátivého myšlení a matení veřejnosti“.

Zvláště diskutabilní a společensky těžko přijatelné je používání ezoterického léčitelství lékaři, tedy těmi, kdo jsou vzděláním připraveni k léčení na vědeckém základě a od nichž veřejnost očekává nejen psychickou podporu, ale i účinnou léčbu. Léčitelské metody v jejich rukou vyvolávají rozpaky nad úrovní jejich odborné přípravy a vzhledem k obvyklé finanční výhodnosti ezoterického léčitelství i nad jejich mravní způsobilostí.

Pochybnosti vzbuzuje také shromažďování žáků v léčitelských skupinách (jako např. v Kruhu přátel Bruno Gröninga), zvláště v těch, které jsou zaměřeny na blízký konec světa či na příchod mesiáše.

Literatura: sebepředstavení etikoterapie: Bezděk (1995), Vogeltanz (1997); kriticky o Kašpirovském: Heřt a kol. (1995), str. 93–96; kriticky o psychické chirurgii: Heřt a kol. (1995), str. 101–103; sebepředstavení aromaterapie: McGilveryová a Reedová (2002); léčivá síla stromů: Preuschoffová (1996); sebepředstavení Bachovy květinové terapie: Soldánová (2000); sebepředstavení aura-somy: Booth a Dalichowová (2001); sebepředstavení léčitelů: Janča (1992); Tichanovskij a Tomilina (1998);


Ukázka z knihy Encyklopedie náboženských směrů v České republice, kterou vydalo nakladatelství Portál

Veronika Vašková

Zpět k Mostu ?