wz

Prohlášení Jeho Svatosti dalajlamy k 46. výročí povstání tibetského lidu

Za posledních více než čtyřicet let v Tibetu došlo k velkým změnám. Došlo k významnému hospodářskému pokroku a rozvoji infrastruktury. Jako příklad lze uvést železnici mezi Golmudem a Lhasou, která se nyní buduje. Avšak v průběhu stejných desetiletí nezávislí novináři a návštěvníci Tibetu napsali mnoho o skutečné situaci v Tibetu - tedy ne o tom, co jim bylo ukázáno. Většina z nich vykresluje obraz zcela odlišný od toho, který prezentuje čínská vláda, a jasně kritizují Čínu za to, že v Tibetu nejsou dodržovány principy lidských práv, náboženských svobod a samosprávy. Ve skutečnosti došlo a dochází k tomu, že od zřízení Tibetské autonomní oblasti je skutečná moc pouze v rukou čínských představitelů. Tibeťané se naopak setkávají s podezřívavostí a se stále rozsáhlejšími omezeními. To, že v Tibetu nelze hovořit o pravé rovnosti a souznění mezi etnickými skupinami založené na důvěře, ani o skutečné stabilitě, jasně naznačuje, že v Tibetu není vše v pořádku a že je zde určitý problém.

Přední a uznávané tibetské vůdčí osobnosti proti tomu čas od času protestují a za své odvážné činy mnohdy trpí. Na počátku 60. let 20. století minulý pančhenlama poukázal na utrpení a touhy Tibeťanů ve své petici adresované čínskému vůdci. Bapa Phüncchog Wangjal, jeden z předních tibetských komunistických činitelů, ve své biografii, která nedávno vyšla v angličtině, obšírně rozebírá nutnost vyhovět zájmům tibetského lidu. Ukazuje se, že většina vysoce postavených tibetských činitelů v Tibetu je v hloubi svého srdce krajně nespokojena.

Letos si čínská vláda připomene 40. výročí založení Tibetské autonomní oblasti. Při této příležitosti budou velké oslavy a mnoho připomínkových akcí, nebudou však mít smysl, nebudou-li odrážet realitu. Například Velký skok a Kulturní revoluce se svého času oslavovaly s velkou pompou jako opravdový úspěch.

Čína v posledních více než dvou desetiletích dosáhla nesmírného hospodářského pokroku. Dnešní Čína je jiná než Čína před dvaceti nebo třiceti lety - mnohé se v Číně změnilo. V důsledku těchto změn se v celosvětovém měřítku stala významným aktérem a toto postavení jí náleží plným právem. Je to velký národ s obrovskou populací a bohatou a starobylou civilizací. Nicméně obraz Číny kazí situace v oblasti lidských práv, nedemokratické jednání, nedodržování principů právního státu a nerovné uplatňování práv na samosprávu národnostních menšin včetně Tibeťanů. Toto vše vede k ještě hlubší podezřívavosti a nedůvěře ze strany okolního světa. V rámci Číny představují překážku pro jednotu a stabilitu, které jsou pro vedení ČLR nanejvýš důležité. Podle mého názoru je důležité, aby současně s tím, jak se Čína stává silnou a uznávanou zemí, byla schopna odvážně zvolit přiměřenou politiku.

Celý svět, jehož je Čína součástí, se mění k lepšímu. V poslední době si lidé zcela jistě uvědomují důležitost míru, nenásilí, demokracie, spravedlnosti a ochrany životního prostředí a váží si jich. Nedávná bezprecedentní reakce ze strany vlád i jednotlivců z celého světa na katastrofu způsobenou vlnou tsunami a pomoc jejím obětem znovu potvrzuje, že jednotlivé části světa jsou skutečně vzájemně provázané a že univerzální zodpovědnost je velmi důležitá.

Zapojuji-li se do tibetských záležitostí, není to proto, že bych si dělal nárok na jakási práva pro svou osobu či na politické postavení, ani proto, že bych vznášel jakési nároky za tibetskou exilovou správu. V roce 1992 jsem v oficiálním prohlášení sdělil, že až se vrátíme do Tibetu, kde bude existovat určitá míra svobody, nebudu zastávat žádný úřad v tibetské vládě ani jinou politickou funkci a že současná tibetská exilová správa bude rozpuštěna. Kromě toho by hlavní zodpovědnost za správu Tibetu měli nést Tibeťané pracující v Tibetu.

Chtěl bych znovu ujistit čínské úřady, že dokud ponesu zodpovědnost za tibetské záležitosti, budeme plně ctít politiku střední cesty v tom smyslu, že nebudeme usilovat o nezávislost Tibetu, a jsme ochotni zůstat součástí Čínské lidové republiky. Jsem přesvědčen, že z dlouhodobého hlediska je tento přístup pro Tibeťany a jejich hmotný pokrok prospěšný. Je povzbudivé, že tento přístup se těší podpoře z různých částí světa a je považován za rozumný, realistický a prospěšný pro Číňany i Tibeťany. Zejména mě těší uznání a podpora, která přichází z určitých částí intelektuálních kruhů v Číně.

Mám radost z toho, že se podařilo znovu navázat kontakty s čínským vedením. Třetí kolo jednání z loňského září naznačuje, že se naše vztahy se postupně zlepšují. Nyní, když naše volené politické vedení nese větší míru odpovědnosti za tibetské záležitosti, požádal jsem jeho členy, aby přezkoumali věci, jež vznesla čínská strana při třetím kole rozhovorů, a aby podnikli vše potřebné k jejich vyřešení či objasnění. Nadále doufáme, že se nám nakonec podaří získat potřebnou důvěru a že vyřešíme tento dlouhotrvající problém k vzájemnému prospěchu.

Konečně bych rád při této příležitosti vyjádřil vděčnost a poděkování Tibeťanů indickému lidu a vládě za jejich neochvějnou podporu a solidaritu. Velmi cítím sounáležitost s touto zemí nejen díky náboženským a kulturním vazbám mezi Indií a Tibetem, které trvají již mnoho století, ale i z toho důvodu, že v Indii spolu s většinou ostatních tibetských exulantů žiji posledních 45 let.

Modlím se za statečné tibetské muže a ženy, kteří obětovali život za svobodu svého lidu.

Dalajlama, 10. března 2005

Český překlad Občanské sdružení Lungta
Převzato ze stránek serveru TIBINFO


... zpět na Úvahy a zamyšlení

Zpět k Mostu ?