wz

Planety Sluneční soustavy - Uran a ajeho měsíce

Planeta Uran

Uran je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve Sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem, také mezi tzv. ledové obry. I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objevitelem planety je William Herschel – 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice naší soustavy.

Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru a Saturnu. Atmosféru tvoří převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje také i výrazný podíl vody, čpavku či metanu, se stopami uhlovodíků. Má nejchladnější atmosférou ve Sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo 49 K. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení.

Podobně jako další plynné planety má i Uran prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy - leží téměř v rovině oběžné dráhy. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence jeví jako terč s planetou ve středu.

 

Planeta Uran

Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry, vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h.

Složení planety

Uran obsahuje na rozdíl od Jupiteru a Saturnu jen 83 % vodíku, dále dále 15 % helia a stopové množství metanu a dalších prvků. Jupiter a Saturn jsou složeny téměř výhradně z vodíku. Jádra Uranu a Neptunu se v mnoha směrech podobají jádrům Jupiteru a Saturnu, nemají však masivní obálku tekutého, kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro jako Jupiter a Saturn, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Modrozelená barva planety je způsobena absorpcí červeného světla, jeho metanovou atmosférou.

Uran obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 2 870 972 220 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 2 735 555 035 km a vzdaluje na 3 006 389 405 km. Okolo Slunce oběhne jednou za 84,07 let a kolem své osy se otočí za 17 hodin a 14 minut.

Ve škole se učí, že planety jdou za sebou – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Ale jednou za 126 roků se dráhy Uranu a Neptunu prohodí. Naposledy tomu bylo v letech 1986 – 1993.

Prstence Uranu

Uranův systém planetárních prstenců je nezřetelný. Prstence jsou velmi tenké, maximálně 150 m, většinou úzké a jsou složeny z decimetrových až metrových tmavých balvanů. Do roku 2009 bylo objeveno 13 prstenců.

Složení prstenců je podobné jako u prstenců planety Saturn, jde o směs prachu a ledu. Oproti Saturnu v nich však nebyly zjištěny drobné a prachové částice: skládají se z balvanů o velikosti od 10 cm do 30 metrů. Na rozdíl od prstenců ostatních velkých planet je tato soustava prstenců znatelně tmavší, užší a mezi jednotlivými prstenci jsou mnohem větší rozestupy. Tmavá barva prstenců je dána tím, že na jejich povrchu většinou není led. Většina prstenců je natolik úzká, že k jejich existenci se kolem nich musí pohybovat tzv. pastýřské měsíce. Ty svou gravitací ovlivňují částice v prstenci a drží takto úzké prstence pohromadě. Mezi prstenci se pohybuje několik dalších měsíců Uranu, v roce 2009 jich je známo 12. Největší z nich je Puck s průměrem 150 km.

Měsíce Uranu

Planeta Uran má v současné době 27 známých měsíců. První a největší z nich, Titania a Oberon, byly objeveny Williamem Herschellem už v roce 1787, tedy 6 roků po objevu vlastní planety. My si ukážeme některé z nich.

Titania - S Titanií jsou co do velikosti, srovnatelné Oberon, Umbriel a Ariel. Od planety je měsíc vzdálen 436 300 kilometrů. Jeho průměr je 1 577,8 km a hmotnost cca 3 526×1021 kg, oběžná doba je 8,7 dne.

 

Titania

 

Těleso je složeno z jedné poloviny z vodního ledu, zbytek tvoří křemičitany a přibližně 30% látky na bázi metanu asi 20%. Nejvýraznějším útvarem na povrchu je velký kaňon, který několikanásobně převyšuje svojí velikostí Grand Canyon v USA. Povrch je poset impaktními krátery a prasklinami.

Ariel - je jeden z největších měsíců planety. Byl objeven Williamem Lassellem 24. října 1851. Podrobnější průzkum a snímky měsíce pořídila sonda Voyager 2, v lednu 1986, kdy proletěla 127 000 km od měsíce. Od planety je vzdálen 191 020 kilometrů. Jeho průměr je 1 155,4 km a hmotnost cca 1,35×1021 kg, oběžná doba je 2,5204 dne.

 

Ariel

Ariel se skládá z 50% z vodního ledu, z 30% z hornin a 20% připadá na metanový led. Na povrchu dominují pruhy, které vypadají jako čerstvá námraza. Tento měsíc má nejsvětlejší povrch ze všech zblízka fotografovaných měsíců planety Uran. Nevyskytují se tu krátery s průměrem větším než 50 km. Zdá se, že v minulosti probíhala na měsíci bouřlivá geologická aktivita, která zanechala stopy v podobě zlomových kaňonů, zaplavených v mnoha případech vodou z nitra měsíce. V místech, kde se kaňony přetínají, je možné pozorovat hladký povrch, pravděpodobně vyplněný ledem.

Umbriel - má průměr 1 169 km, od planety je vzdálen 226 300 km. Jeden jeho oběh trvá 4,14 pozemského dne. Má nejtmavší barvu, odráží pouze asi 16 % světla, které na něj dopadne. I proto je velmi obtížně pozorovatelný. Sonda Voyager 2 zjistila, že je jeho povrch hustě pokryt krátery, které mají průměr až několik desítek kilometrů. Žádná vnitřní aktivita zatím nebyla zaznamenána.

 

Umbriel

 

Na jeho povrchu se nachází jasný atypický útvar o průměru cca 130 km, nazvaný Wunda, o jehož původu a povaze není prakticky nic známo. Přesto je formálně řazen mezi krátery.

Miranda - je nejmenší a nejvnitřnější ze skupiny pěti velkých Uranových měsíců. Obíhá planetu ve vzdálenosti 129 780 kilometrů. Veliký je 235,8 kilometrů v rovníkovém poloměru. Hmotnost tělesa je odhadována na 6,59 × 1019 kg. Doba jedné otáčky kolem své osy je stejně dlouhá, jako doba jednoho oběhu kolem planety, 1,413479 dne. Průměrná teplota povrchu byla určena na  -187 °C. Povrch je tvořen převážně zmrzlými sloučeninami metanu a čpavku.

 

Miranda

Povrch tohoto měsíce je tvořen rýhami, krátery, útesy a plochými oblastmi a je celkově velmi různorodý. Kaňony na Mirandě mají až 25 km a jsou tedy desetkrát hlubší než Grand Canyon. Měsíc byl pravděpodobně dřív rozdrcen na kusy a opět se stmelil.

Oberon - od planety je vzdálen 583 520 kilometrů. Jeho průměr je 761,4 kilometrů a hmotnost cca 3,014×1021 kg, oběžná doba je 13,4632 dne.

 

Oberon

Podrobnější průzkum měsíce provedla a snímky pořídila sonda Voyager 2, při svém průletu v lednu 1986.

Texty byly použity z části autorova archívu a z části z Wikipedie.

Snímky pocházejí z www.nasa.gov


Aries

Zpět na Úkazy na nebi a ve vesmíru

 

Zpět k Mostu ?