wz

Zvíkovský rarášek a tajemné znaky na věži

Hrad Zvíkov láká turisty svou gotickou krásou i umístěním v hezké a dosud málo poskvrněné přírodě na soutoku Vltavy s Otavou. Stavbu hradu zahájil snad již Václav I., doložené je však to, že byl dostavěn až v roce 1234 (krásný letopočet!!!) za vlády Přemysla Otakara II. Před hradem, jak jej známe dnes, tu stávalo keltské oppidum; z něj se poblíž hradu zachovaly obranné valy. Zvíkov láká nejen turistu, ale je velice přítažlivý i pro milovníky záhad - ti tu najdou záhady nejméně hned dvě - a pořádně velké.

Zvíkov je postaven na skalním ostrohu nad soutokem Vltavy a Otavy. Vstup je možný jen po mostě přes hluboký příkop.

Hradní nádvoří; celý hrad  je pěkně a čistě restaurován. Prohlídku můžete absolvovat sami, s tištěným průvodcem.

Jedna záhada - podivné postavy s ptačími zobany? Co vlastně zachycují fresky u hradní kaple?

Obě se týkají nejstarší částí hradu, tedy tzv. Hlízové věže neboli Markomanky. Její strohá hranolovitá stavba je vysoká asi 20 metrů, široká 12,5 metru a je oplášťována čtyřiačtyřiceti řadami hrubě opracovaných žulových kvádrů. Začlenění věže do hradu samého je zajímavé. Je to totiž zřejmé, že věž sama není organickou součástí hradního opevnění ale naopak - je starší než hrad sám a ten byl spíše postaven kolem ní. Hrad nebyl nikdy dobyt. A dokonce ani v době, kdy v něm byly uloženy české korunovační klenoty, nebyl učiněn pokus o jejich ohrožení. Vypadá to, jako kdyby věž chránila toto místo nejen majestátní silou kamenných zdí ...

Otázkami původu věže, která je mnohdy připisována Keltům, se zabývá série moc pěkných článků od Vladimíra Šišky na serveru Keltské otazníky. My ale přejděme hned k první ze záhad - tajemnému "duchovi" věže, který má údajně splývat s legendárním Zvíkovským raráškem.

Hlízová věž neboli Markomanka působí i dnes, po staletích, impozantním dojmem

Jediné okno zhruba uprostřed věže osvětluje korunní síň, místnost kde byly uloženy české korunovační klenoty.

Naproti oknu je vzácný vyřezávaný a malovaný dřevěný oltář chráněný samostatným bezpečnostním zařízením.

Oltář je dnes prakticky jediné zařízení v síni. Místem, které přitahuje oči všech milovníků tajemna, je ovšem řetěz visící od vrcholu klenby. Na něm byla kdysi uchycena svatováclavská koruna. Z dlaždice pod řetězem prý  vystupuje proud energie, která prý má na svědomí všechny záhady, které se tu staly a stávají. Energii někdo označuje za kosmickou, někdo hovoří i o "proudu inteligence". Podle obrázků získaných metodou  automatické kresby má prý proud energie spirálovitý tvar.

V korunní síni se odehrály a stále odehrávají tajemné úkazy, jejichž smyslově zachytitelným a neoddiskutovatelným vnějším projevem je selhávání reprodukční techniky. Jsou zaznamenány případy selhávání videokamer a dokonce i jejich poškození, samovolné vybíjení baterií i zablokování celých přístrojů, které pak o kus dál začnou normálně fungovat. Byl jsem proto zvědav, co uvnitř čeká mě a můj fotoaparát. Měl jsem štěstí, všude bylo prázdno, takže jsem se mohl nerušeně věnovat vlastním pocitům. Kaple působí poměrně ponuře; celou ji osvětluje jedno gotické okno, které je mimochodem jediné na této straně věže. Oltář na zdi je podle popisku chráněn zabezpečovacím zařízením, jehož paprsky blokují prostor před ním. Tato elektronika zřejmě Raráškovi nevadí, asi nemá rád jen zvídavé jedince s fototechnikou.

Pěkný popis případů selhávání techniky při natáčení uvnitř Markomanky najdete v článku Duchové hradu Zvíkov na serveru Paranormal.

Obrázek okna a oltáře se mi daří bez problému. Pak si stoupám pod řetěz visící z křížení klenby nade mnou a tisknu spoušť potřetí, s objektivem namířeným přímo nahoru. Cvakne to, ale obraz z hledáčku hned na to mizí (můj Olympus má hledáček elektronický a nikoliv optický). Na tělese přístroje bliká červená kontrolka signalizující v tu chvíli práci s pamětí - jako když snímek ukládá. Kontrolka ovšem pomrkává stále a baterie se vybíjejí. Na fotoaparátu nefunguje vůbec nic - zkouším jednotlivé ovladače a ty jsou naprosto mrtvé. Dělám tedy jediné, co v tuto chvíli lze - otvírám kryt bateriového prostoru a tím přerušuji napájení. Přístroj samozřejmě ihned zmrtví. Pak baterie zase zavírám a zkoumám, co se bude dít. Přístroj se tváří jakoby nic, vše funguje, ale vymazala se paměť s ukládanými nastaveními včetně hodin a kalendáře. To by se stát nemělo, vnitřní záloha by měla spolehlivě stačit na dlouhou dobu. Naposledy snímaný obrázek se kupodivu uložil - vidíte ho v následující trojici jako první. Obsah paměti se také nepoškodil ani se do ní neuložilo nic chaotického.

Měl bych být rád, že to tak dopadlo, ale zvědavost mi nedá. Jdu se sice podívat na střechu věže, odkud je hezký výhled na hrad i jezero obklopující ho skoro ze všech stran, ale pak se do kaple vracím. Tentokrát v myšlenkách prosím ducha tohoto místa o shovívavost při mém fotografování a také se snažím vysvětlit, proč to dělám. No, fakt je ten, že další obrázky pořizuji bez jakýchkoliv problémů.

Po uložení tohoto záběru fotoaparát totálně selhal.

Obdobný záběr mohl být znovu pořízen až po vyjmutí baterií a novém nastavení všech parametrů.

Na tomto záběru bych měl stát přímo v proudu energie směřující k řetězu ve vrcholu klenby.

Další záhada je již po staletí včleněna přímo do kamenných bloků věžního oplášťování. Podivné značky na čelní ploše kvádrů sice evokují obrazotvornost naplno, ale zatím bezvýsledně. Ze všeho nejvíce připomínají runy - ale jen připomínají. Nedá se totiž vysledovat podobnost s žádnou ze známých runových řad. A tak se předkládá výklad z tábora skeptiků - jedná se o kamenické značky snad upřesňující umístění kamenných bloků, snad podpis mistra kameníka... ? Spousta se toho této teorii dá vytknout. Já bych si přidal ještě jeden argument. Nechal by si majitel nové či rekonstruované nemovitosti počmárat novou omítku autogramy zedníků nebo pokreslit pokyny, kde se má sekat otvor pro vodu či elektrické rozvody? kdyby to byly značky pro rozmístění bloků, spíše by měly být na té ploše, která bude po usazení bloku skrytá, ne? A identifikaci hutě zajišťující stavbu by člověk spíše očekával v nějakém menším ozdobně vytesaném kameni s erbem nebo něčím podobným - ale ne snad na skoro každém kameni ...?

Souvisí snad tato záhada s úkazy uvnitř věže? Mají snad vytesané znaky nějakým způsobem upravit nebo nějak modulovat energii místa? Tvoří snad nějaký varovný nápis - varující  ... před čím? Mnoho otazníků je v těchto větách a žádný z nich nejde nahradit pouhou tečkou.


Spoluautorka Mostu do Říše snů, Vlk,  se domnívá, že na posledním obrázku by se mohlo jednat přece jen o runu - runu Gebo. Říká o ní:

Runa Gebo je runa spojení, spojení dvou lidí a jejich energie jimi uvolněná je symbolem této runy. Je runou sexuální magie, symbolem procesu obdarování, kde je zastoupen nejenom obdarovaný, ale i dárce. A úplně původně se vysvětlovala jako vztah mezi dvěma protichůdnými energiemi, mezi dvěma polaritami. Symbolicky znázorňuje spojení Nebe a Země. Na mé kartě je znázorněn oblý kámen, který pro Kelty znamenal pupek Matky Bohyně, něco jako střed nebo centrum světa.


Další zajímavý postřeh se týká kamenů, které někdy nacházíme ve zdivu historických objektů a nesou zdánlivě nelogické symboly nebo nápisy.

Vlkovi bylo divné, proč se v areálu kostela na Proseku vyskytuje ve zdi zabudovaný zvláštní pískovcový kámen s lebkou se zkříženými hnáty. Je na něm vytesán i letopočet - 1711. Kostel sám ale byl postaven koncem 11. či začátkem 12. století. Vysvětlení podal farář proseckého kostela.  Původně byla v místě, kde je kámen zabudován, vstupní brána. Ta byla později zrušena a postavena asi tak o 10 metrů dál - to proto, že byl přebudován boční vstup do kostela na vstup hlavní lodí. A při stavbě nové zdi bylo využito starých a opuštěných hřbitovních náhrobků; čímž se "záhadný" kámen ocitl v místě, kde je dnes.


Já bych se ještě vrátil k těm freskám, které jsem naznačil na začátku článku. Není je příliš vidět a při povrchním pohledu kolem nich lze projít bez povšimnutí. Pokud se na ně podíváte zblízka, mohou vás zaujmout svým podivným obsahem stejně tak jako podobné těžko již rozeznatelné fresky v kapli bývalého hradu Houska.

Když marnotrantě trochu zaplýtvám prostorem na serveru a zvětším pohled na hlavu jedné z postav, stane se po troše počítačových zviditelnění zřejmým zobák. První dojem u mne vyvolal asociaci s knihou o doktoru Jeseniovi. V jeho době nebyly žádnou zvláštností epidemie moru. V knize se píše, že lékaři tehdy vycházeli pomáhat svým bližním v dlouhém utěsněném koženém kabátci ("morovém") s kuklou přes obličej, rovněž z kůže. Kukla byla vybavena jakýmsi zobákem, do kterého se vkládala hubka s octem, přes kterou doktor dýchal jako přes jakýsi filtr. Tedy jakási poměrně primitivní, ale zřejmě docela účinná analogie s dnešními ochrannými obleky vojenských chemiků.

Ovšem "zobák" na obrázku je pro tento účel zbytečně dlouhý a navíc i velice tenký. Spolu se zřetelnou střední čarou opravdu spíše připomíná zobák ptáka, například volavky. V zobrazení chybí i jakýkoliv jiný ústní otvor. Mohlo by se jednat o karnevalovou masku? Ale přece jen - jsme v kapli. Ale proč pak má další postava u pasu připjatý viditelně se rýsující meč? Jde snad o nějakou analogii ptačích božstev známých z Egypta? Nebo o Návštěvníky Odjinud? Postav je tam více než ty dvě, které jsou dobře zřetelné. Při dalším počítačovém hraní s obrazem vystoupí vlevo třetí postava se zobákem a vpravo se nezřetelně rýsují obrysy něčeho, co by mohla být čtvrtá postava, asi tak o třetinu vyšší než ostatní ... Ta ale zobák zřejmě nemá. Připadá mi, jako kdyby ty "malé se zobáky" posílala "do akce" - ale to už fantazíruji asi přespříliš. Hra světel a stínů na nerovnostech omítky může vyvolat spoustu zajímavých dojmů a asociací - nechte sou fantazii pracovat naplno ... A kdo ví, třeba mi někdo napíše rozhořčené psaní, že se jedná o známou fresku znázorňující "maškarní ples na Zvíkově" ... a kdybych si lépe četl v průvodci, tak bych tu nepsal takovéhle pitomosti. No, kdo ví.

Další zajímavá freska je o kus dál. Je na ní postava s biskupskou holí doprovázená pozoruhodným zvířetem. Obličej postavy a zejména pak nohy pod pláštěm mi trochu připomínají tu scénu z filmu Mr. Bean, kde hrdina filmu nešťastnou shodou náhod rozmaže obličej na vzácném obraze a pak se ho snaží domalovat fixkou. Tady možná zasáhl nějaký vtipálek - nebo si pradávný malíř pomohl náčrtem postavy, kterou pak teprve "oblékl", aby zachoval její proporce?

Zajímavé je ale právě to zvíře. Je nakresleno dynamicky, v pohybu se zvláštně pojatým nakročením přední nohy. Když si zvětšíme detail hlavy, je vidět, že se nejedná o parohy ani uši, ale spíše o útvary připomínající smrkovou větvičku či snad list kapradiny. Vypadá to, že útvary byly původně delší, ale koncové části dnes již chybí.

V jedné knize o Krkonoších je přefotografován kousek velice staré mapy, na které je postavička, která má na hlavě podobnou ozdobu. Postavička je interpretována jako první dochované zobrazení ducha hor - Rýbrcoula neboli Krakonoše. Mohlo by se v tomto případě jednat o stylizované zobrazení "pohanského" Rohatého boha? Symbolizuje freska jeho pokoření postavou s berlí, za kterou jakoby pokorně kráčí - v zobecněném významu pokoření pohanských bohů křesťanstvím? Nebo je to úplně jinak?.

JL