wz

Otakárkové na hořícím keři ...

Nepřehlédnutelný vrch

Čedičový vrch Vyskeř, jehož vrchol je 464 metrů nad hladinou moře, se vypíná nad stejnojmennou obcí  v Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Na vrchu kopce stojí kaple sv. Anny z roku 1830. Ke kapli vede od kostela v obci křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Ty tvoří pískovcové sloupy s obrázky, postavené v roce 1825 a v roce 1999 plně restaurované, kdy byly opískované sloupy osazeny novými reliéfy, zhotovenými podle dochovaných podkladů.

Vrch Vyskeř je dominantou svého okolí - hlavně při pohledu z větší dálky - zejména z vrchů za Turnovem směrem k Jizerským horám. Krásně ho uvidíte zvláště ze silnice stoupající od Frýdštejna směrem na Kopaninu a dále pak pokračující k Jablonci. I když .... ten pohled oceníte asi spíše z autobusu - jel jsem tam také na kole a přiznám se, že jsem v tu chvíli neměl na rozhledy moc náladu ... Nicméně Vyskeř se přehlédnout nedá ... a nevím jak na vás, ale na mě působí vždycky tak nějak ponuře - temně, jako když je v krajině cizorodým prvkem. Což asi není tak úplná hloupost - je to čedičová vyvřelina, která si kdysi prorazila cestu z rozžhavených hlubin země podobně jako třeba vrcholky, na kterých dnes stojí Trosky.

 

 

Obec Vyskeř

První dochované zmínky o obci pocházejí již z 12.století. Původní slovanští obyvatelé vyznávali pohanské bohy. O této době svědčí i nálezy z roku 1894 - pohanské pohřebiště, zbytky popelnic a srp. Obyvatelé obce přijali později křesťanství. Jejich zaměstnáním bylo pravděpodobně pálení dřevěného uhlí - z této doby pochází i jedno z vysvětlení názvu obce - množství kouřících milířů - viz kouř.

Dole v obci stojí bezesporu nepřehlédnutelný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož dnešní podoba sice pochází z počátku dvacátého století (přestavba započala roku 1914 a vnitřní úpravy skončily roku 1925), ale sám je mnohem starší.

Vyskeřské zvony

Poblíž kostela se tyčí velmi zajímavá dřevěná roubená zvonice z roku 1504 (!). Byla vystavěna proto, že věž tehdejšího kostelíku byla příliš malá pro zavěšení zvonu. Roku 1506 byl do zvonice zakoupen zvon Václav vážící 227 kg a ulitý mistrem Bartolomějem z Prahy. Roku 1723 zakoupili vyskeřští občané další zvon Maria, který původně zavěsili do kostelní věže. Jeho otřesy však narušily statiku věže kostela natolik, že pro poruchy zdiva musel být zvon v polovině 18. století snesen. Dřevěná zvonice proto byla zvětšena, zvýšena a zesílena tak, aby v ní mohly být zavěšeny oba zvony. To se stalo roku 1750.

V průběhu 1. světové války byl roku 1916 zvon Maria zrekvírován a rozbit jako spousta zvonů jiných - kvůli přetavení bronzu pro výrobu zbraní.. V průběhu obou světových válek byla zvonice poškozena. Roku 1940 byla vyměněna šindelová krytina a také některé trámy. Celá stavba byla při této opravě také podezděna. Roku 1942 byl rekvírován a odvezen i zvon Václav - ten se však naštěstí zachoval. Po válce byl nalezen v Praze a 18. června 1945 převezen zpět do obce a osazen na kostelní věži, kde je dodnes.

Zvonice byla a stále je v péči obce. Roku 2000 byla její dřevěná konstrukce ošetřena ochranným nátěrem a o rok později - na jaře 2001 - byly vyměněny poškozené základové trámy.

 

 

 

 

 

Poslechněme si, jak o vzniku názvu Vyskeř hovoří stará pověst ...

Pověst o Vyskři
(ze stránek Mikroregionu Český Ráj)

V dávných dobách byla na Mladějově tvrz. Dodnes se tam říká na Hrádku. Tam žila rodina vladyky Ctibora. Doba byla zlá, hospodářství i lidé byli chudí. Krajem se potloukala horda loupežníků. Vedl je nějaký zvrhlý rytíř z hradu Trosky.

Jednoho dne oblehli mladějovskou tvrz. Hrozilo nejen vyloupení, vypálení, ale i smrt těm, kdo bránili svůj majetek. Tvrz byla sice opevněná, leč vladyka Ctibor by se byl přesto asi neubránil.

A tu se uvolila jeho dcera Anna, že se vydá ke strýci a poprosí o pomoc. Strýc byl pánem na Turově, dnešním Turnově.

Z tvrze vedla tajná chodba do údolí. S požehnáním od rodičů se tudy Anna vydala na cestu k Turnovu. Nikdy tudy nešla a znala jen směr. Ocitla se v údolí Žehrovky. Šla podle vody a pak stoupala vzhůru na čedičový kopec. To se už šeřilo a na Annu padl strach, že zabloudila. Strach z blížící se noci v krajině, kde žili vlci. Dodnes se jedno místo nedaleko naší obce nazývá Vlčínek. I poklekla plná žalu i naděje a prosila svou patronku, svatou Annu o pomoc. Z hlubokého zamyšlení ji vytrhla náhlá záře. Na vrcholu kopce hořel keř a ona slyšela slova: "Viz keř, dcero má, a doufej !"

S důvěrou v radu, které se jí zázračně dostalo, vydala se na další cestu tím směrem, kde vzplanul keř. Noc se prosvětlila úplňkem. Anna šťastně došla ke svému strýci. Na poslední chvíli přivedli na mladějovskou tvrz pomoc. Tvrz, majetek i Ctiborova rodina byly zachráněny. Anna pak z vděčnosti k své patronce dala na vrchu, kde se jí dostalo pomoci, postavit kapli svaté Anny.

Pod ní pak kolem dvorce, v místě dosud zvaném Valečov, vznikala obec s názvem podle pověsti Wizkerz. Tak bylo psáno na starých náhrobcích a nyní se nazývá a píše Vyskeř.

Na nynější kapli sv.Anny, na vrchu zvaném též Vyskeř, je litinová tabulka s nápisem:
"Kaple sv.Anny v nynější podobě pochází z r.1830. Je vystavěna na základech kaple z doby, kdy na Mladějovi vládl vladyka Ctibor 1403-1456. Kopeček byl zalesněn zásluhou řídícího učitele Josefa Koloce. 24.5.1932."

Tabulku věnoval syn pana řídícího Ing. Jaroslav Koloc a byla umístěna na kapli po její opravě po velkém krupobití 4.7.1929.

Překvapení na vrcholu

Na vrcholek Vyskeře jsem se vydal jednoho horkého červencového dne. Přímo z obce tam sice vede cesta od kostela, ale já jel na kole od Hrubé Skály, takže jsem zvolil přístup z druhé strany. Chvíli se jede lesem, kde se uzoučká silnička kroutí jako zběsilá. Byl jsem tam onehdy svědkem toho, jak neukázněný řidič holandského patrového autobusu do těch míst vjel a potom měl co dělat, aby vycouval a autobus neohnul jako jezevčíka ... Asi tak po třech kilometrech lesy skončí a mezi poli odbočí vpravo cesta, kterou sleduje modrá značka. To již je vrch Vyskeř před vámi ... a roste, jak se blížíte. Po chvíli je nutno mezi prvními domky stejnojmenné obce dát pozor a neztratit modrou značku. Ta odbočí vpravo na cestičku, zpočátku sice docela pěknou, pak se ale téměř ztrácející v kopřivách. Zvláště pokud vedete kolo, je to tu velmi zajímavé.

 

 

Cesta zřejmě kdysi byla upravená a od místa, kde se napojuje na okruh křížové cesty, vedly k vrcholu kamenné schůdky - dnes již spíše náznakové než skutečné. No, není divu, že člověk na vrchol dorazí pěkně pod parou ... Naštěstí je tu ticho a klid a dá se tu tedy u kapličky posedět a odpočinout. Kopeček byl zalesněn zásluhou řídícího učitele ... jak se můžete dočíst výše. Což asi moc neoceníte ... především, co se týče rozhledu. Naštěstí je tu pětice průseků otvírající cestu pohledu na Trosky, k Sobotce na Humprecht i na stranu k Turnovu. Pět průseků ... symbol pentagramu, podtrhující magičnost místa? Ale to už snad nechávám příliš pracovat fantazii ....

 

 

 

 

Pokud byste si chtěli projít celou křížovou cestu, nesmíte se nechat zlákat cestou, která vede od tří velkých kamenných křížů rovnou k vrcholu - původní křížová cesta vede dále kolem kopce až k Božímu hrobu, který je pod kaplí zhruba směrem ke Kosti - je tu krásná čedičová skála a v ní umělá jeskyně s hrobem. Odsud vedly zřejmě schody nahoru ke kapli, ty jsou ale dnes poněkud v troskách.

 

Vyskeř asi tak před 100 lety ... a výled dnes

 

Vrchol je z krásné černé čedičové skály s charakteristickou šestiúhelníkovou strukturou a je porostlý modrými květy hadince. No a právě tam jsem nevěřil svým očím. V horkém letním vzduchu si tam poletovalo a pohrávalo s květy i vzdušnými proudy hejno asi sedmi otakárků fenyklových.

 

 

Nevím jak vy, ale já dlouhá léta tyto motýly vídal jen na obrázku. Pak jsem jich asi dvakrát viděl několik na vrcholu Kozákova a přilehlém Hamštejnském hřebenu - vypadalo to skoro tak, že podobně jako ti letci na padácích vyhledávají termiku, aby se mohli pěkně povozit na vzestupných proudech teplého vzduchu ... A letos jsem jednoho tohoto motýla viděl i na zahradě doma, v Brandýse nad Labem. Asi se něco děje opravdu s naším životním prostředím ... a kupodivu zřejmě k jeho prospěchu.

No, musím přiznat, že jsem na vrcholku Vyskeře strávil asi dvě hodiny a pobíhal tam s foťákem jako pošuk ... ale přece jen mám nakonec pár zdařilejších snímků  ... Cestou dolů jsem si pak prohlédl vzorně opravenou křížovou cestu.  No a pokud máte chuť - a ta je v létě vždycky - dole pod kostelem je hospoda s vyhlídkovou terasou, odkud je krásný pohled směrem k Máchovu kraji ... v půllitru se Svijanskou jedenáctkou se vám budou zrcadlit oba Bezdězy, Ralsko a další typické vrchy tohoto kraje.

 

 

 

Otakárek fenyklový

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) právem patří mezi naše nejkrásnější a také největší motýly. Jak vidíte z obrázků, poznáte jej snadno podle charakteristické černé kresby na  jinak žlutavých křídlech. Na zadních křídlech s vlnkovitým okrajem se černá barva střídá s modrou a vybarvení doplňují dvě červená oka umístěná ve vnitřních úhlech zadních křídel. Na zadních křídlech jsou nápadné také ostruhy - typická ozdoba našich otakárků. Pokud budete mít možnost motýla chvíli pozorovat, jistě vás upoutá jeho rychlý a elegantní způsob letu.

Housenka otakárka fenyklového je zpočátku zpočátku černá s červenými hrbolky a velkou bílou skvrnou na hřbetě, později je světle zelená s černými proužky, na kterých jsou rozmístěny oranžové tečky. Je nápadná oranžovou vysunovatelnou vidlicí umístěnou za hlavou. Tato vidlice se postarala o pojmenování tohoto motýla - který nežije na fenyklu, ale po fenyklu voní sekret ze žlázy u vidlice. Výhrůžně vypadající vidlice spolu s fenyklovým odérem mají mít zastrašující účinek pro predátory.

Dospělí motýli se často shlukují na vrcholech kopců vyvýšených míst v krajině (do 2 000 metrů nadmořské výšky), kde sají nektar z pestrobarevných květů (což obojí Vyskeř splňuje ...). Housenky se živí především rostlinami z čeledi mrkvovitých. V našich zeměpisných šířkách mívá tento druh motýla dvě generace ročně - první v dubnu a druhou v srpnu. Kukla podzimní generace přezimuje. Kukly letní generace lze často najít na bylinách, kukly přezimující jsou připevněny ke dřevinám. Více na sever je schopna dospět jen jedna generace, v Severní Africe se naopak stihnou vyvinout za rok dokonce generace tři.  Pozor - otakárek fenyklový patří v ČR mezi chráněné , ohrožené druhy !!! Vzácný výskyt tohoto dříve hojněji rozšířeného motýla je způsoben změnami v zemědělství, kdy značně ubylo ploch vhodných pro jeho rozmnožování.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

JL