wz

V Ježíšových stopách

Betlémské dilema

Na otázku kde se Ježíš narodil zní obvykle jednoznačná odpověď - v Betlémě. Přední izraelský archeolog Aviram Ošri ale tvrdí, že to není tak jednoduché. Betlémy jsou v Izraeli totiž dva.

Betlémská bazilika Zrození Páně, zhruba deset kilometrů jižně od Jeruzaléma, je už stovky let považována zároveň za "střechu" nad místem, kde se podle tradice narodil Ježíš.

Pak se objevili teologové a historici, podle nichž se mohl Kristus narodit i v Nazaretu. Později se objevily další spekulace: Ježíš se narodil v Betlémě, ale nikoliv v tom poblíž Jeruzaléma, nýbrž ve stejnojmenné lokalitě položené o sto padesát kilometrů na severozápad. Touto teorií se vážně zabývá archeolog Ošri a výsledky svého více než dvanáctiletého bádání zveřejnil v časopise Archaeology. Uvádí zde, že bazilika Zrození Páně a Betlém poblíž Jeruzaléma nemají s Ježíšem nic společného, protože v době, kdy se měl narodit, byla tato oblast neobydlená. Místem, kde se mohl narodit, je Betlém na severu, což dokládají archeologické vykopávky.

Hypotéza sama o sobě není novinkou, Ošri ji ale poprvé dokládá výsledky dlouholetého výzkumu:
"Pokud se měl Ježíš narodit v Betlémě, pak to bylo v tom severním poblíž Nazaretu. Archeologické nálezy z tohoto místa tomu nasvědčují mnohem více než v případě Betléma u Jeruzaléma."

Aby se obě místa rozlišila, jižní Betlém se nazývá judejský a ten severní Betlém galilejský. Archeolog tvrdí, že v judejském Betlémě, s nímž je narození Ježíše spojováno, nenalezl žádní památky z daného období. Vždy jen výrazně starší nebo naopak pozdější. Za důkaz toho, že místo bylo tehdy neobydleno, považuje existenci akvaduktu v místě současného Betléma. Podle římského architekta Vitravia akvadukty nikdy nevedly místy, kde žilo větší množství lidí.

V Betlémě galilejském, ležícím jen asi šest kilometrů od Nazaretu, byly naopak odkryty zbytky velkého kostela, kláštera a opevnění. Pocházejí z doby zhruba 500 let po Ježíšovi. Podle archeologů šlo o sídlo křesťanské komunity, která se izolovala od okolního nepřátelského židovského prostředí.
"Židé sice byli ve druhém století vyhnáni z Jeruzaléma, ale v oblasti Galileje i nadále převažovali. Jejich vztah ke křesťanům byl nepřátelský. Je proto možné, že křesťané si v galilejském Betlémě zbudovali opevnění na svoji obranu i z toho důvodu, že chtěli chránit místo narození Mesiáše." Zatímco judejský Betlém je dnes poutním místem, galilejský Betlém je tichou vesnicí, kde žije asi dvěstě rodin. Křesťané zde dávno nežijí a dokud zde nezačali pracovat Ošriho archeologové, tak zbytky starého kostela a kláštera zarůstaly trávou a skoro nikdo o nich nevěděl.

Bazilika Zrození Páně

Grotto – místo Ježíšova narození

Bazilika Zrození Páně, Betlém, Izrael

I když je skutečné místo Ježíšova narození předmětem sporu, křesťané již dlouho přijímají tvrzení, že se tak stalo v Betlémě, jižně od Jeruzaléma. O místě v jeskyni, které se považuje za Ježíšovo rodiště, se poprvé zmínil svatý Justin ve druhém století. Archeologický průzkum naznačil, že lokalita byla původně posvátným místem zasvěceným Adonisovi (antickému řeckému duchu, který představoval přírodní cyklus).

První baziliku na tomto místě dala okolo roku 326 našeho letopočtu vybudovat matka římského císaře Konstantina, Helena. Původní bazilika byla zničena při samařském povstání v roce 529, ale později ji dal znovu vystavět, rozšířit a mírně pozměnit císař Justinián. Bazilika Zrození Páně je jedním z nejstarších kostelů v křesťanském světě. Byl to jediný významný kostel, jenž unikl zkáze při nájezdu Peršanů v roce 614; zřejmě proto, že když do něj vstoupili, našli zde obrazy mudrců z Persie, a tak se rozhodli uctít památku předků tím, že kostel nechají nedotčený.

I v době křižáckých válek jej často navštěvovali poutníci. Pod kostelem lze spatřit Grotto – Zrození Páně; stříbrné hvězdičky označují domnělé místo Ježíšova narození.

Kostel Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael

Křesťanská Bible nám říká, že Ježíše ukřižovali Římané a pohřbili ho do skalního hrobu v nedaleké zahradě, patrně těsně za městskými hradbami, jak bylo v té době zvykem. Následkem rozšíření města v letech 41 až 44 našeho letopočtu se pak místo popravy i pohřbu ocitlo uvnitř městského prostoru.

Jeruzalém byl v roce 70 n.l. zničen. V roce 135 jej pak znovu vybudoval císař Hadrián, jenž ho pojmenoval Aelia Capitolina. Hrob byl pokryt zeminou a nahoře byla položena dlažba, na které vyrostl chrám zasvěcený Venuši. Někdy po roce 313 n.l. přestoupila na křesťanství Helena, matka císaře Konstantina, a to v souladu s viděním, které měl její syn v bitvě předtím, než se stal císařem. Potom se vydala hledat Pravý kříž.

Konstantin financoval výstavbu křesťanských kostelů po celé Svaté zemi. Kostel Božího hrobu v Jeruzalémě vznikl na skalním hrobě (jeskyni), v němž leželo Ježíšovo tělo. Vchod do něj byl tehdy zavalen obrovským balvanem; tento kámen je prý uchován v Andělské kapli pod dómem v kostele.

V sedmém století zničili Konstantinův chrám Peršané a jeho náhradu, kterou dal postavit byzantský císař, nechal zbořit v roce 1009 chalífa al-Hákim. Kostel a svatyně, hrobka a veškeré důkazy o jeho existenci byly zničeny. Hrob však chtěla obnovit chalífova křesťanská matka, a on kupodivu souhlasil. Ukázalo se, že základy hrobu jsou pod troskami stále patrné, a tak byla svatyně v roce 1012 znova dostavěna. Další práce na ní provedl byzantský císař Michael IV. v roce 1037.

 

V roce 1099 dobyli Jeruzalém křižáci ze západu, kteří kostel znovu přestavěli a velkolepě vyzdobili edikulu (malý dům), kde se nalézal skalní hrob. Zbytky restaurované stavby a edikulu zůstaly v dnešním kostele zachovány. V roce 1244 Jeruzalém vyplenili chórasánští jezdci, kteří edikulu připravili o cennou výzdobu, i když základní stavbu nechali neporušenou.

V roce 1555 edikulu „restauroval“ Bonifác z Ragusy. Při tom strhl zdivo a objevil skalní hrob, nad kterým nechal vystavět ještě důkladnější kostel.

Moderní kostel poněkud zchátral především kvůli nedostatečné dohodě mezi řeckou, latinskou, arménskou a koptskou komunitou, které jej mají společně na starosti. V devadesátých letech však všechny složky začaly spolupracovat účinněji, což vyvrcholilo společnou bohoslužbou vysvěcení restaurovaného dómu v roce 1997. Koncem devadesátých let směl vnitřek kostela a samotnou edikulu zevrubně a pomocí nejmodernějších zařízení prozkoumat tým vědců pod vedením profesora Biddlea z Oxfordské univerzity. Dnešní stavba je podle něj „ jako cibule“, jejímž jádrem je straší edikula obklopená mnoha dostavbami a nástavbami. Nálezy naznačují, že severní a jižní stěna původního skalního hrobu, jenž vznikl v dobách Ježíšových, jsou v současné stavbě dodnes zachovány. Je třeba poctivě přiznat, že Biddleova práce i hodně domněnek o Kostelu Božího hrobu značně závisí na víře v Ježíše Krista, kterou ne všichni vědci sdílí. Biddle dokázal potvrdit, že v kostele se pravděpodobně nalézá skalní hrob z Ježíšových dob, ale nikoli, že jde o hrob Ježíše.

Jelikož se zde však podle všeobecného názoru nachází Jeskyně Pravého kříže, místo ukřižování Ježíše a jeho pohřbu a balvan, jímž byl zavalen jeho hrob, je Kostel Božího hrobu pro křesťany nejposvátnějším místem na světě.

Qarantal, klášter pokušení, Izrael

Bezprostředně na západ od města Jericha a necelých sedmdesát kilometrů od Jeruzaléma se tyčí Hora pokušení, kde ďábel zkoušel Ježíšovu víru. Asi 10 kilometrů východně od Jericha je na řece Jordánu místo, kde Jan Ježíše pokřtil a ten poté odešel do hor a tam se čtyřicet dní a 40 nocí postil.

 Tam se mu zjevil ďábel, odvedl jej na vrcholek hory a ukázal mu "všechna království světa, i slávu jejich". Toto velké bohatství mu ďábel nabídl, pokud se mu bude klanět, ale Ježíš odmítl. Ďábel Ježíše vyzval, aby připravil z kamenů chléb. Na to mu Ježíš odpověděl, že „nejenom chlebem bude člověk živ.“ Potom Ježíše vybídl, aby se vrhl z výšin dolů, protože jej přeci ochrání andělé - ale Ježíš také odmítl. Tolik říká Bible.

Nevelká horská jeskyně je považována za místo, kde Ježíš meditoval. Původní mniši, kteří zde žili později, také bydleli v přírodních skalních jeskyních. První kapli zde v roce 340 n.l. postavil svatý Chariton; tu však zničili Peršané.

Lokalita se stala poutním místem v době křižáckých výprav. Současný klášter v letech 1875 až 1905 postavila pravoslavná sekta, která horu v roce 1874 koupila. Je zde kámen, na němž Ježíš údajně seděl, když ho ďábel pokoušel. Hora patří k méně navštěvovaným biblickým lokalitám snad proto, že leží na odlehlém místě. Jedinci s duchovními sklony zde však naleznou klid k meditaci.

Údolí Kidron, Jeruzalém, Izrael

Údolí Kidron se rozkládá východně od Jeruzaléma mezi Chrámovou horou a Olivovou (Olivetskou) horou. Kidron znamená šedý, ponurý. Je to posvátné místo pro křesťany, židy i muslimy.

Ježíš projel údolím Kidron mnohokrát cestou do Jeruzaléma a zpět. Jel tudy také k Lazarovi do Bethanie nebo když triumfálně přijížděl na oslu z Olivové hory či z poslední večeře do Getsemanské zahrady, kde byl zatčen. Z praktického hlediska bylo údolí Kidron, kde se nachází pramen Gihon, zásobárnou vody pro starověký Jeruzalém. Hezekiáš zde postavil tunel, jímž mohla voda mimo zraky nepřátel téct od pramene skrze hradby až do města.

V nejnižším bodu údolí Kidron je Kostel Nanebevzetí. Původní stavbu vybudoval byzantský císař Theodosius I. ve čtvrtém století na místě, kde je podle názoru mnohých pochována Marie. Kostel byl několikrát zničen a zase vystavěn; jeho současná podoba pochází z křižácké doby. Ve svatyni je údajně hrob panny Marie, kam byly její ostatky přemístěny z hory Sión. Je to místo jejího Nanebevzetí.

Židé věří, že mesiáš přijde z východu a než dojde na Chrámovou horu, přejde Olivovou horu a projde údolím Kidron. Proto Židé už celá staletí pohřbívají své mrtvé v této přímce, aby až Mesiáš přijde, přešel přímo přes jejich hroby. Dodnes se zde nalézá několik skalních hrobek.

Muslimové zase věří, že údolí Kidron bude místem Soudného dne, odkud Bůh pozvedne bohabojné do ráje – podle kvality jejich víry a podle toho, kolik dobra v životě vykonali, zatímco zlé nechá odejít do pekla.

Doporučujeme


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

VEZA