wz

Tajemné útvary na fotografiích

Před časem jsem napsal článek o podivných úkazech, které jsem zachytil na jedné mýtině ve staroboleslavských lesích. Vzpomínáte si? Fotografie plné kulovitých útvarů připomínajících prvoky, s nejasnou strukturou uvnitř (první dva snímky). Na toto téma lze na Internetu nalézt řadu úvah; například že jsou to jakési energetické entity, normálnímu oku neviditelné, případně projevy přítomnosti jakýchsi elementárních bytůstek. Zní to krásně, jenže v tomto případě, ač velice nerad, musím přihodit závažíčko na misku vah té realistické a racionální strany.

Na prašné cestě uprostřed mýtiny Na kraji mýtiny je cesta posostlá travou, prachu ubývá Ve stáji podestlané pilinami

Fotografie jsou pořízeny digitálním fotoaparátem s bleskem. Jak jistě víte, digitální přístroje mají proti těm klasickým objektivy s extrémně krátkým ohniskem, z čehož vyplývá značná hloubka ostrosti. Čím kratší ohnisko totiž objektiv má, tím větší rozsah vzdáleností je schopen zachytit tak, aby se našemu vnímání jevily předměty jako ostré (hloubka ostrosti navíc roste se zacloněním). Takže drobné částice přítomné ve vzduchu se náhle zviditelní; to je umocněno zábleskem elektronického blesku, při kterém se tyto jevy vyskytují převážně. Dokazuje to i snímek hlavy koně, který byl pořízen ve stáji, kde byla podestýlka z pilin. Drobounké částečky vířily ve vzduch a bylo je při záblesku dokonce vidět prostým okem. Asi tak, jak vidíte v kině nečistoty ve vzduchu v kuželu světla z projektoru. Takže - to by bylo vysvětlení pro záhadné bubliny. Na oné mýtině je prašná cesta pokrytá velmi jemným pískem. Ten rozvířila skupina cyklistů jedoucí přede mnou - a efekt byl na světě. I když,mezi námi, třeba je tam nějaký ten elemntálek doopravdy a tímto způsobem se dovedně maskuje, aby se mohl juknout, kdože mu to jede lesem takhle v noci.

Vývěr se suchýma rukama Voda z mokré ruky se začíná odpařovat Mlžný obláček zastřel výhled

Další série snímků zachycuje, jak duch pramene, rozzlobený dotěrným fotografem, zastřel svou říši závojem mlh. Mezi snímky uplynulo pár desítek vteřin. Když jsem příště fotografoval na stejném místě (je to vývar pseudokrasového útvaru Bartošova pec u Turnova) a prosil ducha pramene o povolení k fotografování, tak se mi vysmál. Poradil mi, abych až příště budu fotografovat něco v zimě, nenamáčel ruce do ledové vody a nezkoumal její teplotu. Ledová voda začne na teplé pokožce "kouřit", obláček páry zastíní blesk a záhada je na světě. Zkusil jsem to - a měl pravdu.

Les pod hradem Valdštejn Umělá mlha vytvořená dýchnutím před objektiv

Od té doby si dávám pozor nejen na vodu, ale také na dýchání. Pokud člověk vydechuje za studeného dne a zároveň exponuje záběr s bleskem, může mít část snímku zastřenou záhadným závojem. Ale dá se to využít i ke zhmotnění tvůrčích záměrů - takhle například byla pořízena výše umístěná fotografie vpravo, zachycující "tajemný les plný duchů" pod hradem Valdštejnem.

Padající kapka Odlesk kapky na větvičce

Světýlka na snímcích - záběry bludiček nebo lesních duchů? Bohužel, asi ani to ne. Na prvním snímku jsem ve světle blesku jasně viděl prolétávající dešťovou kapku. Na snímku druhém je kapek několik - a ta velká skvrna uprostřed je způsobena prozářením kapky na malé větvičce, která byla tak blízko, že není ostře zachycena.

Sněhová vánice v Beskydech Vločky létají všemi směry

Velice efektně může vypadat nasvětlený rej sněhových vloček. Z jejich "máznutí" je zřejmé, že nepadají shora dolů přesně ve směru působící gravitace, ale že si "poletují". Pro zajímavost - expozice byla v obou případech 1/30 s, clona 2,8 a ohnisko ekvivalent 40 mm. Zajímavé je, že dráha žádné z vloček nesměřuje k zemi (pokud tedy jejich obrázek odpovídá obrázku komety...). Trochu se tu vymyká jen růžový kruhový objekt na snímku vpravo. Možná, že je to částečka prachu (fotografoval jsem ze dveří dřevníku, kde jsem štípal dříví)... nebo že by doopravdický lesní elementálek? Také by to mohla být vločka laškovně usazená přímo na objektivu, ale to asi v tomto případě nebude.

Tajemná zelená záře - reflexy v objektivu

Poslední snímek ukazuje záhadnou zelenou záři nad mýtinou. Je to proud energie nebo důkaz mimozemské aktivity? Bohužel, v tomto případě se ve skutečnosti jedná pouze o lom protisvětla v některém z optických členů poměrně složitého objektivu.

Mrzí mě, že tu musím sám zpochybnit svou touhu po tajemnu, ale na druhé straně - i v této oblasti je třeba být objektivní. Jinak by se nám skeptikové vysmáli a nebrali pak vážně i ty tajemné jevy, které tajemnými zůstanou i přes veškeré snahy o jejich vysvětlení. A není jich málo.


Další stránky s touto tématikou

 

 

K článku uvedeném v UFO Serveu jsem se po dlouhém váhání odhodlal zveřejnit dvě vlastní fotografie - mohou totiž skrývat tak úděsná tajemství, že jejich zveřejnění by opravdu nervově labilní jedinci mohli odstonat. Skalární paprsky duchovna vyvěrající z očí pejska a kočičky jsou totiž natolik intenzivní, že se dokonce domnívám v nich vidět vektorovou složku kolmou na sítnici zdroje a směřující přímo do oka pozorovatele. Pouze odstínění filtrem ve formě elektronického hledáčku fotoaparátu roztříštilo v tomto případě tok informace natolik, že autor (tedy já) si zachoval (alespoň částečně) svou lidskou identitu.

Na zbývajícím snímku se rovněž skrývá Velké Tajemství - sloupy neznámé energie spojující nebe se zemí na naší zahradě. Snímek byl pořízen za zimního slunovratu, což činí jeho záhadu ještě záhadnější.


Zpět k Mostu ?

JL