wz

Tajemný hrad v Polabí

Jestli myslíte, že tajemné hrady mohou být jen v Karpatech, jste na omylu. Jeden takový tajemný hrad najdte i v zdánlivě fádním Polabí. Jste asi zvyklí za zříceninami hradů šplhat na kopce, že? Ale tahle zřícenina má nadmořskou výšku něco málo přes 180 m; leží totiž pár desítek metrů od koryta dnešního Labe.

Hrad se jmenuje na první pohled podivně - Mydlovar nebo někdy také Mydlovary. Jméno se vysvětluje tak, že se v kraji vyrábělo mýdlo zmýdelňováním roztlučených kostí; od toho má jméno i blízké městečko Kostomlaty nad Labem. Zřícenina leží asi 5 km od nového mostu přes Labe v Lysé nad Labem - Litoli, proti proudu řeky. O tom si ale řekneme až na konci; uvidíte sami, jestli vás hrad zaujme natolik, že se rozhodnete ho navštívit.

Nejprve ale nechme, pro navození atmosféry, hovořit pověsti:

Pověsti směřují až ke kněžně Libuši ...

Mezi Kostomlaty a Lysou, ukryta v lesích při pravém břehu Labe, leží zřícenina hradu Mydlovaru. Ten prý založila kněžna Libuše. U hradu stávaly mohutné duby, pod nimiž soudívala rozepře svých poddaných. Opodál měla kněžna zahradu se vzácnými květinami. Dodnes se tam nacházejí rostliny, které v okolí Lysé jinde nerostou. Místu se říká Libušina zahrádka. Od nedalekého potoku, v němž se Libuše s rozkoší koupávala, spatřila jednou na západě lysati se holý vrch, na kterém zřídila obětiště svým bohům. Pověst o tom zaznamenali ve své kronice mniši lyského kláštera, který byl později na tom vrchu založen. Libušino obětiště bývalo prý tam, kde stávala klášterní kaple.

V pozdějších časech sídlili na Mydlovaru loupeživí rytíři, kteří nahromadili v hradních sklepeních mnoho zlata. Když byli loupežníci z hradu vypuzeni, vznikaly v zemi podivné otvory, o nichž nikdo nevěděl, kam vedou. Jednou tu pásli hoši dobytek a přitom skotačili. Jednomu ze svých kamarádů hodili z rozpustilosti do díry čepici. Když se rozplakal, svázali provazy, jimiž byl uvázán dobytek a spustili jej po nich dolů. Za chvíli hocha vytáhli a ten si k jejich údivu přinesl čepici plnou zlatých peněz. Když to chlapci uviděli, pustil jeden z nich čepici do tajemného otvoru schválně a dal se tam také spustit. Ostatní čekali na znamení, že jej mají vytáhnout. Znamení dlouho nepřicházelo a tak vytáhli provaz z díry sami. Jaké bylo jejich překvapení, když hocha na provaze nebylo. Od té doby ho nikdo neviděl, ani o něm neslyšel.

Tajemný hlas minulosti. Pověsti ze střeního Polabí. Sesbíral a poznámkami opatřil Jiří F. Musil. Nakladatelství Lidových novin, Praha, 2002. 150 stran, 169 Kč.

Jak působí hrad na pocestného ...

Nejlepší je se na průzkum Mydlovar vypravit na kole. Pokud se jen tak díváte na cestu (nebo patříte do kasty "polykačů") hrad můžete bez problému přehlédnout. Nejlepší je vypravit se tam teď na jaře (psáno v dubnu), kdy stromy nejsou ještě olistěné, všude je dost světla a lužní lesy v bylinném patře kvetou, až srdce usedá...

Pahorek, kde kdysi stával hrad

Hrad stojí hned u cesty, na malém pahorku. Jeho výšku odhaduji tak na 10 metrů. Kde se vzal, když je kolem úplná rovina? Zřejmě byl navršen uměle - snad na nějakém naplaveném základu? Kde se vzal materiál k navršení? Odpověď by mělo dát okolí zřetelně viditelné právě teď, na jaře. Když nebyla k dispozici vhodná výšina, musel být hrad chráněn tím, co bylo po ruce, a to byla voda. Pokud mohu jako neodborník posoudit, hrad byl obklopen dvojím vodním příkopem; a materiál zde vytěžený dal zřejmě vzniknout té výšině. Snad jsou v jejím nitru i nějaké dutiny, jak by tomu pověsti napovídaly - kdo ví. Každopádně jsem žádný otvor nikde neviděl.

Hrad se dá vodními příkopy obejít, pokud nehledíte na nějaký ten škrábanec a případně bouli, když s očima bůhvíkde přehlédnete nějaký ten šlahoun číhající na vás při zemi. Ze zdiva hradeb není moc vidět; zdola snad jen na několika místech vidíte zbytky rozvalené cihelné zdi. Což působí divně - hrad a z cihel? Nebo že by někdo dávnou zříceninu ještě později obnovil? Ale na to je příliš zchátralá.

Pohled z příkopů nahoru - a na snímku vpravo pohled shora; moc vysoko to není

Ke hradu vede strmá pěšinka mířící přímo na kus zachovalého zdiva. Skutečně, vše je z cihel, jen tu a tam lze vidět kousek opuky. Kde také ve zdejším náplavovém území vzít kameny. Takže ty cihly, ty jsou skutečně gotické a jak se každý může přesvědčit, velice kvalitní. Celkem bych si tipnul, že kdybychom se podívali na zdi domků v okolních vsích, asi bychom pochopili, proč z hradu zbylo tak málo (což je bohužel osud velmi obecný u všech zřícenin).

Zbytky hradeb z cihelného zdiva, to je vše, co z hradu zbylo

Z hradu jako takového příliš nezbylo. Nahoře je zřetelné vidět obvod hradeb, které uvnitř ponechávají mělkou elipsovitou prohlubeň. Z vnitřní zástavby není vidět prakticky nic, jen tu a tam zbytek rozvalených hradeb. A že se tehdy zdilo fortelně, to se můžete přesvědčit, když se snažíte rýpnout do malty mezi cihlami. Je to spíše beton než malta v dnešním pojetí. Hradby se dají bez problému obejít, vede tu stezka vyšlapaná desítkami turistů, kteří se sem chodí pokochat tímto neobvyklým hradem.

Marně by tu člověk hledal základy (nebo alespoň obrys) nějaké věže - jak se dozvíte dále, prostě tu nebyla. Hrad byl z dnešního pojetí tedy dost moderní; nad věnec hradeb nevyčnívala žádná zranitelná stavba. Spíše to byla solidní pevnost chráněná vším, co bylo v daném místě a v dané době k dispozici.

Pokud byste se pozastavovali nad tokem řeky a hradními příkopy ... Labe v této podobě teče snad ani ne sto let, co bylo jeho koryto vytyčeno uměle. Při pohledu na mapu vidíte ještě dnes, jak současné koryto lemuje řada tůní, jimiž bez problému proložíte křivku původního toku. Zrovna v tomto místě si tedy můžete být jisti, že to tu vypadávalo úplně jinak. O tom ostatně svědčí i informační tabulka na druhém břehu, upozorňující, že bývalé koryto bylo pár desítek metrů od toho dnešního, někde až tam, kde stojí menhir.

Zřícenina hradu Kostomlaty - Mydlovar podle stánek obce Ostrá

Podle oficiálních stránek obce Ostrá

Obec Ostrou nedaleko Lysé nad Labem možná znáte ti, kdo jste příznivci starých řemesel a přípravků z bylinek - tamní Botanicus je znám široko daleko... Nechme tedy promlouvat jejich stránky, kde je podrobně popsána stavba hradu a její osudy.

Na území obce Ostrá se nachází hradní zřícenina hradu Mydlovar, v minulosti rovněž nazývaný Kostomlaty. Jedná se o zcela ojediněle se v Čechách vyskytující celocihelný hrad s plášťovou zdí. Stával na samém labském břehu mezi dnešními Kostomlaty a Ostrou, na třech vyvýšeninách porostlých nyní lužním lesem. Hrad byl na hraničním pásmu proti hradišti na protějším břehu, kde končily državy prvních Přemyslovců, v místě původně neolitického, poté keltského a nakonec slovanského hradiště, využívajících řeku i okolní bažiny ke svému opevnění.

Historie hradu První zmínka o Mydlovaru se v archivech objevuje již roku 1223 a vztahuje se k Sezemovi z Kostomlat (Zezeme de Coztomlat) pocházejícímu z jihočeského rodu pánů z Choustníka. Buď on, anebo jeho nástupce Mutina z Kostomlat, zde započal stavět na uměle nasypaném návrší na labském břehu nedaleko od Kostomlat cihlový hrad Mydlovar (podle některých zdrojů Mydlovary - pro odlišení od obce Mydlovar, která byla v jeho podhradí).

V polovině následujícího století se dostal do držení pánů z Častolovic a posléze se počátkem 15. století stal součástí majetků pánů z Kunštátu.

Po roce 1402 kupuje Kostomlaty moravský příbuzný Jan Puška z Kunštátu, který byl zpočátku jako poděbradští páni stoupencem Jana Žižky z Trocnova. Když se pak přidal na stranu Pražanů a jejich přičiněním se stal nymburským hejtmanem, nelíbilo se to poděbradskému Hynkovi Bočkovi a tak se v roce 1425 vydal na Kostomlaty se svými ozbrojenci. Nevěrného Pušku zajal, uvěznil ve věži svého hradu a zabavil mu všechno jmění. Puška brzy nato ve vězení zemřel.

Kostomlaty po Hynku Bočkovi a po králi Jiřím zdědil Jiřího nejmladší syn Hynek, ve své době známý a oblíbený básník. Když v roce 1492 zemřel, přešly podle jeho přání Kostomlaty na jediného, ale legitimního syna a jeho matku Kateřinu Vojtkovou. Ta zanedlouho pod nátlakem Hynkových bratří a dědiců poděbradského panství dědictví přenechala králi Vladislavu Jagellonskému. Od korunních statků Vladislava Jagellonského hrad zástavou přešel na Jana ze Šelmberka, podnikavého šlechtice, který získal i nedaleké přerovské panství.

Dalšími majiteli Kostomlat se stali páni z Donína, známí svými protihabsburskými postoji. Když se Bořek z Donína zúčastnil neúspěšného povstání v roce 1547, nechal Ferdinand I. jeho kostomlatské zboží zabavit.

Česká královská komora je pak připojila k panství v Lysé nad Labem, tím již definitivně ztratil význam a neobydlený hrad rychle propadl zkáze. „Sešly krovy, podlahy se propadly, jen holé zdi ještě po celý rok čněly k nebi.“

V roce 1553 (a následovně 1561) je hrad Mydlovar veden již jako pustý.

Pohled do "vnitřku" hradu - na vrcholu pahorku mezi hradbami; dnes je to jen část okolního lesa zdvižená o kus výše

Hrad Kostomlaty neboli Mydlovar náleží k ve středních Čechách velmi vzácnému typu - hradu s plášťovou hradbou. Tedy bezvěžovému hradu u kterého byla veškerá vnitřní zástavba (včetně zvláště zranitelných střech) skryta za zdí a nebylo ji možno zvenčí ohrozit přímou střelbou. Kostomlaty (Mydlovar) mají kromě toho ještě další nápadné specifikum. Jsou nejspíše jediným českým celocihlovým hradem (i když se v jádru zdiva vyskytují i opukové kameny).

Staveništěm hradu v místě vybíhajících labských ramen a mokřin se stala malá vyvýšenina, která byla zřejmě ještě výrazně uměle zvýšena. Voda a okolní mokřiny tak hrály značnou roli v obranném systému hradu, i když tato výhoda byla nejspíše vykoupena velkými nepříjemnostmi - mraky komárů, komplikovaná doprava apod.

Stavební popis hradu Do dnešních časů se zachoval celý areál hradiště oválného půdorysu s několikanásobným systémem vodního opevnění. kliknutím zvětšíte

Vlastní hrad Mydlovar se nacházel na nejvyšším pahorku, výrazně přesahujícím okolní terén. Zachované zbytky obvodového zdiva z gotických pálených cihel připomínají způsobem stavby středověké městské hradby v Nymburku. Skutečná podoba hradu se podle zbylých zdí dá jen těžko určit - šlo patrně o jednu budovu obdélníkového půdorysu s věží, lichoběžníkovým předhradím a dvojitým valem s příkopy.

Dvoudílný hradní areál byl přírodou dobře zabezpečen na jižní a východní straně, zbylé musely zajistit navršené valy a uměle vyhloubené příkopy, které vymezily celý areál. Předhradí, podobu jehož zástavby blíže neznáme, se v něm nacházelo na východní straně na ploché vyvýšenině lichoběžného obrysu.

Dvojdílné jádro na západní straně má dnes podobu výrazného pahorku. Kromě terénní konfigurace zlepšené nejspíše ještě násypem je to dáno i skutečností, že hrad se při svém zániku zavřel, takže dnešní terénní úroveň v něm leží podstatně výše než ve středověku.

Do jádra se vstupovalo od severu, kde se nacházelo menší nádvoří dochované dnes v podobě plošinky. Jinak spíše oble probíhající ohrazení druhého nádvoří se k němu obracelo rovnou stěnou, v níž musíme předpokládat existenci brány. Protáhlý areál druhého nádvoří dnes působí spíše dojmem kráteru. Je to dáno tím, že hlavní obrannou stavbou zde byla mohutná cihlová plášťová zeď, jejíž zbytky na několika místech patrným lícem tvoří vyvýšený okraj. Podobu vnitřní zástavby, která se k ní přikládala, doposud neznáme.

Podle pamětníků ještě v roce 1870 stály u vchodu do vnitřního valu dva mohutné duby, z nichž jeden byl dutý a do jeho dutiny se jednou při bouři vměstnalo 23 lidí. Ještě v polovině 19. století se pod duby každoročně konala „slavnost sněženek“, která k vítání jara vábila velké množství lidí z okolních vesnic.

Chcete hrad navštívit?

Nejjednodušší je dát se proti proudu Labe od nového mostu v Lysé nad Labem - Litoli. Výhodné je jet na kole. Po pravém břehu jedete stále po žluté značce podél vody. V jednom místě je ovšem potřeba zbystřit pozornost, protože do cesty se postaví slepé labské rameno a značka kličkuje křovinami nad vodou, až vyústí v kempu na břehu jezer v Ostré. V kempu se sice čepuje pivo, ale naše cesta se mu vyhne vpravo, zpět na labský břeh. Kousek dál je opět třeba dát pozor. Kousek dál žlutá opouští Labe a míří šikmo vlevo "do vnitrozemí". V tom místě se z ní nenápadně z protisměru odděluje modrá, která se opět přimyká k řece. To bude teď "ta naše barva". Jedete-li dobře, dostanete se po chvíli na chatrný železný mostek přes další labské rameno. Mostek nemá po jedné straně zábradlí a je lépe respektovat doporučení: "Cyklisto, veď kolo!".

Pohled proti proudu Labe; vpravo začíná Hradištko, cesta k hradu vede vlevo

Po naší pravici je teď ještě les - jsme na úrovni Kerska. Jakmile les začne řídnout, objeví se pole a vpravo napříč na levém břehu vzdálené stavby obce Hradišťko, jste skoro na místě. Na kraji lesa se objeví rozcestníková značka s takovým tím značením "ke hradu" - a to vám zbývá k cíli pár desítek metrů. Co vás možná zaujme je fakt, že právě na druhém břehu je kerský menhir, o kterém jsme se v Říši snů již zmiňovali ...


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

JL