wz

Monínský drak

U osady Monín, jihozápadně od dvojměstí Sedlec-Prčice, spí drak. Na hřbetě má stromy, buky, borovice a sem tam nějaký ten smrk. Rostou na něm houby, běhají po něm srnci a chodí sem i lidé. Draka to nevzbudí. Leží tady přece jenom už nějaký čas a naše krátké životy ho ze spánku neruší. Pojďme se na něj proto bez nebezpečí podívat zblízka.

Kopec je přímo nad silnicí mezi obcemi Násilov a Monín, nad polem s řádkou vrb. Vyklenutý a tajemný. V zimě jsme jej jen z dálky obdivovali a teprve na jaře jsme jej poctili návštěvou. Cesta nás vede vlevo vzhůru, polem a lesem.

 

  

Až vstoupíme mezi lesní velikány, do tlumeného světla, do říše žlutých klouzků a zelených holubinek, do šustivého listí, bude vše možné. Tak tady ho máte. Hřbet se zdvihá dvojitě vzhůru do kopce, na svazích jsou vidět kameny. Zatím je časné jaro, bukové lístky se rozvíjejí a po klouzcích ještě není ani vidu, ani slechu.

 

 

Terén vyvolává představu valů, zákopů, hradeb bez hradiště… hřbetu draka s kostmi z kamenů. Nahoře se oba příkopy sbíhají u velkého buku, který se naopak rozdvojuje… jak symbolické.

 

 

O kousek dál máme i dračí pařát. Ční si tu ze země, jakoby ukazoval cestu. Kam nás zavede? Ke karhanským menhirům a studánce. Tam už to známe.

 

 

Napsáno pro Zpravodaj Bratrstva Keltů


Falka

zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?