wz

U doktora Kittela po deseti letech

Vzpomínáte ještě? Před deseti lety - v roce 2004 - jsem napsal poměrně obsáhlý článek, který jsem nazval Doktor Kittel v legendách i jako skutečný člověk. Tehdy jsem poprvé navštívil Kittlův dům, zvaný Burk.  Dům byl ve více než žalostném stavu a dostat se dovnitř nebyl problém, jediné okno a jediné dveře nebyly celé. Prolezl jsem tehdy Burk od sklepů po půdu a jistě nade mnou v těch chvílích držel ochrannou ruku duch samotného doktora Kittela. Když jsem po téměř prohnilých schodech a trámech vylezl až nahoru ke komínu a dírami ve střeše se rozhlížel po okolí, viděl jsem děravými podlahami pod sebou až do sklepů. Tehdy jsem své povídání zakončil slovy ....

... 16. listopadu 2003 uplyne 220 let od jeho smrti. Jak dlouho asi ještě bude stát ten dům, kde Kittl vykonal tolik dobrého?

A stal se téměř zázrak. Budova, o které se říká, že je největším roubeným objektem v Evropě, vstala z mrtvých.

 

 

2004                                                                                                         2014

Je rok 2014 a krásný slunečný den - druhý listopadový. V minulých letech jsem měl na počasí spíše smůlu. Dnes si to ale vynahradím. Projděme se tedy spolu zase jednou celým "Kittelovskem", jak se této oblasti říká.

 

 

Začneme jako obvykle u kostela sv. Josefa. Jeho opravená střecha se leskne novotou a pozlacené kříže a makovice na věži září jako by si daly se sluníčkem závod - kdo víc. Na bývalém hřbitově se zřejmě konal velký úklid. Není tu vůbec nic, zmizely i ty krásné strašidelné stromky a jen kříž, kde je údajně doktor Kittel pochován, stojí osaměle uprostřed trávníku. Ale zřejmě se tu bude ještě něco dít - vstup je zahrazen páskami se zákazem vstupu a v rozích jsou seskupeny různé kameny - snad kdysi náhrobní, nyní omšelé a bez nápisů.

 

 

Studánka nad pramenem sv. Josefa mě pokaždé fascinuje svou naprosto průzračnou vodou. Ta voda se prý využívá pro přípravu tzv. "šláftruňku", který můžete leckde koupit. Bylo mi vždy záhadou, jak je možné, že tak neskutečně čistá voda se udrží ve studánce, kde není žádný viditelný odtok. Tentokrát jsem ale možná narazil na stopu, jak to je doopravdy. Když jsem ve výklenku na zadní zdi zapaloval svíčku, ozvalo se zurčení, které asi tak po minutě ustalo. Domnívám se tedy, že je tam nějaký skrytý odtok fungující jako savka - když se studánka naplní po určitou mez, voda se automaticky začne přesávat do odpadu. Třeba to tak je, třeba ne - ale je vidět, že voda je opravdu v pohybu.

 

 

Pár desítek metrů dolů po svahu leží staronový Burk - statek doktora Kittela. Stavební ruch zde celkem dle očekávání není. Oproti loňsku na první pohled přibylo několik okenic a tu a tam jsou vidět zbytky dřevěné vaty, použité k ucpávání spár mezi trámy, jak je psáno ve zpravodaji. Pomalu to tu celé obcházím; okolí je čisté a upravené, jako ostatně vše v Kittelovsku. V duchu si říkám, že ta malá vodní nádrž zřejmě měla sloužit jako zdroj vody pro případ požáru - přece jen tu toho je ze dřeva opravdu hodně.

 

 

Kousek pod studánkou je po pravé straně silničky krásná budova fary s morovým sloupem. ten prý nechal postavit jeden z Kittelových pacientů jako důkaz vděku za své uzdravení. Prvním farářem se tu stal Kittelův syn. Doktor sám pak u něj dožil na faře jako na výminku.

 

 

Pár desítek metrů pod kostelem sv. Josefa se již v plné kráse skví renovovaný Kittelův dům, kterému se pro jeho velikost a výstavnost říkalo a dodnes říká zámeček - Burk..

 

 

Obejdeme budovu Burku kolem dokola. Na straně obrácené do svahu je zděný vstupní objekt; na kamenném překladu nade dveřmi si nelze nevšimnout letopočtu 1765. Ano, opravdu je tu dech dějin téměř hmatatelný.

 

 

Burk má hotové a utěsněné obvodové zdi, osazená okna, hotovou střechu se dvěma mohutnými komíny. I okolí je upravené. Na první pohled se zdá, že práce staly. Není to ale pravda. Veškeré aktivity se nyní přestěhovaly do vnitřních prostor. Do dvou let by měl být Burk otevřen veřejnosti. Zatím lze interiér navštívit při sporadických návštěvních dnech - dosud to bylo dvakrát a dokonce se konala i romantická prohlídka noční.

 

 

Pod nezvykle mohutnými komíny se skrývá naprosto unikátní systém černých kuchyní, v tomto případě patrový. V severních Čechách to dřív bývalo běžné, ale v souš¨časnosti představuje Kittelův dům  zřejmě poslední možnost, jak nějakou černou patrovou kuchyni zrestaurovat tak, aby byla přístupná veřejnosti. Co asi skrývá malá vodní nádrž? Tipl bych si, že byla vytvořena proto, aby byla po ruce voda pro případ, že by došlo k požáru.

Ovšem na stránkách Regionální televize liberecka a jablonecka jsem našel něco, co dosud ještě nikde publikováno nebylo (pokud vím):

Ve sklepeních tajemného zámku se nachází rybníček – malá vodní nádrž, napájená a spojená s několika dalšími podzemními, pravděpodobně vodoléčebnými díly. Sklepní bazének byl součástí důmyslné soustavy horských pramenišť a podzemních vodních nádrží. Tak se prakticky nikdy nemohlo stát, že by obyvatelé uvnitř trpěli žízní či nedostatkem vody – a vodu nemuseli namáhavě donášet. Nicméně v případě Burku je pravděpodobné, že šlo o vodoléčebnou soustavu. Důmyslné vodní dílo, přesněji řečeno jeho zanedbaná údržba se také stalo jednou z příčin zániku domu. Zanesené a přerušené podzemní kanály a odvodnění nedopravovaly vodu tam, kam měly, ale voda a vlhkost naopak začala pronikat a působit škody úplně jinde. Vlhkost a jí způsobené biologické procesy – rozvoj plísní a dřevokazných hub postupně narušila statiku zámku a ten se začal rozpadat.

Vede sem nějakým potrubím voda ze svatojosefské studánky? A jak vypadal ten vodoléčebný systém? Ve sklepení jsem byl několikrát, ale žádnou vodní nádrž jsem tam neviděl ... nebo jsem měl jen velké štěstí, že jsem se někam nepropadl?

Co po otevření můžeme v domě očekávat? Starostka obce Pěnčín, Vladimíra Paldusová říká: V přízemí domu by mělo být muzeum, knihovna, infocentrum a prodej suvenýrů. Patro by mělo sloužit pro pořádání kulturních akcí, kurzů a seminářů. Využity budou i rozsáhlé klenuté sklepy nebo dvoupatrová půda, kde bude depozitář.

 

 

No a na této louce by měla být údajně někde zakopána truhla s "čarodějnickými knihami" doktora Kittela. Je to ale pověst a nikdo dnes nemůže říci, zda vůbec nějaké takové knihy existovaly.

A opět na stránkách Regionální televize liberecka a jablonecka jsem našel následující velmi zajímavou informaci:

Proč byl ale zámek objeven až nyní? Starší generace etnografických badatelů, kteří měli zkoumání srubů takříkajíc v popisu práce, se zabývala hlavně štíty lidových domů, vnitřním uspořádáním a členěním, domy třídili na hrázděné, roubené apod. Etnografové se ve svém bádáním příliš nezabývali pojem času, starší domy často nedovedli rozpoznat a tak Kittelův dům v Krásné u Pěnčína jako typově nezařaditelný ucházel jejich pozornosti. Stavební historici, průzkumníci a historici umění se zase zabývali hlavně stavbami zděnými a to hlavně ve městech, nebo zkoumali hrady a zámky. Roubená stavba v horském terénu v příhraničí jim tak unikala. Dnes jde tedy o unikátní objev. Navíc máme i technologické možnosti (dendrochronologická metoda), zjistit s velkou přesností i rok pokácení trámů použitých při stavbě, tedy poměrně přesně datum výstavby dotčené budovy. Podobný průzkum byl odborníky proveden také u Kittelova domu. Víme tak, že nejstarší trám použitý na stavbu domu byl tak pokácen již před rokem 1750.

 

 

Kittelův statek stojí v krásné podhorské krajině pod hřebenem Černé Studnice. Stavení se světlou střechou vlevo je Kittelovo muzeum. Uprostřed obrazu ještě můžete vidět provizorní přístřešek sloužící k uložení materiálu pro stavbu.

Obec Pěnčín žádá  na Jablonecku na dokončení stavby dotace z tzv. Norských fondů. Na záchranu jedné z největších roubených staveb na severu Čech se investobalo již bezmála 29 milionů korun. Na dalších více než 30 milionů korun se odhaduje dokončení rekonstrukce. Pokud se podaří příspěvek získat, předpokládá se otevření Burku na jaře roku 2016.

 

Další články o Kittelově domu v Říši snů


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

Vlk Samotář