wz

U doktora Kittela v roce 2012 - opět v mlžném tajemnu

Uplynul další rok a zase je tu mlžný podzim. Konečně jsem se vypravil do Krásné, podívat se, jak pokračuje zmrtvýchvstání statku pověstmi opředeného "pojizerského Fausta" - doktora Kittela. Celý týden sužovala republiku inverze, tak jsem se těšil, že třeba se někde dostanu nad mlžnou pokrývku a pořídím nějaké zajímavé záběry. Ale bohužel jsem se vydal na cestu pozdě - bylo to přesně naopak. V Polabí svítilo Slunce, ale před Turnovem zahalila kraj mlha a když jsem přejel Frýdštejn a Kopaninu, nebylo už vidět skoro nic.

Ale k cíli jsem se samozřejmě dostal. Co mě tam asi tak čeká, o tom jsem se informoval ve zpravodaji obce Pěnčín. Březnové číslo přineslo tuto zprávu:

Na akci Kittelův dům máme zatím předběžný příslib z MK ČR z „Programu záchrany architektonického dědictví“ na příspěvek pouze ve výši 800 000 Kč. Bylo žádáno o příspěvek ve výši 3 180 000 Kč s tím, že by se položila krytina na střechu. Bohužel příslib snížené částky nás nutí k přehodnocení naplánovaných prací v roce 2012 na obnově Kittelova domu.

V červnovém zpravodaji obce Pěnčín se píše:

Při obnově Kittelova domu na Krásné v roce 2012 bude provedena instalace nových oken a spárování. Ke změně prací dochází v důsledku příslibu nižší dotace od MK ČR. Velkým přínosem pro prezentaci tohoto významného objektu byla letošní Kittelova pouť v Krásné, při které byl objekt zpřístupněn veřejnosti, a dle vysoké návštěvnosti je možné soudit, že i velkému zájmu. Letošní pouť byla výjimečná i tím, že se jí zúčastnil hejtman Libereckého kraje Mgr. Stanislav Eichler, který zahájil veřejnou sbírku „Krásné Kittelovsko“.

První moje zastavení patří dominantě Kittelovského areálu - kostelu sv. Josefa, jehož věž s hodinami pravidelně odbíjejícím čtvrthodiny se hrdě rýsuje v mlžném příkrovu. Na první pohled se nic nezměnilo, ale zřejmě tu probíhaly nějaké klempířské práce, jak soudím z několika ústřižků pozinkovaného plechu, tu a tam ležícími před vchodem na bývalý hřbitov.

 

 

Budova fary se zdá být naprosto stejná jako vloni a předloni. Nejsou tu viditelné známky života, komíny nevypouštějí ani náznak dýmu. Jen před vchodem jsou v blátě čerstvé stopy pneumatik. Budova fary i s morovým sloupem se tajemně tyčí v mlze - i přes mlhu je teď dobrá chvíle k fotografování, neb mimo období vegetečního klidu kryjí výhled listy mohutných kaštanů.

 

 

Jak víte, patronem zdejších míst je svatý Josef. Jemu je zasvěcen i pramen plnící velikou studánku skrytou pod zděným přístřeškem. Jako vždy se obdivuji té úžasně průzračné vodě, která je doslova křišťálově čistá, ač tu není viditelný odtok vody. Hloubka studánky je poměrně značná - myslím že nejméně metr, možná i víc.

 

 

Bývalý hřbitov je pečlivě upraven, kdosi tu nedávno i hrabal listí. Naprosto fascinující jsou ty prapodivně pokroucené stromy, které rostou nad hrobem, kde má být pohřben sám doktor Kittel i jeho žena. Jako kdyby bizarní tvary větví i kmenů symbolizovaly věčný boj dobrých a temných. Ty síly tu spolu zřejmě bojovávaly a kdo ví, jaké události jsou tu obsaženy v paměti všech těch míst kolem. Mohu-li dát na subjektivní dojem, tak i přes ty podivné stromy na mě místo působí dojem klidu, vyrovnanosti a harmonie, láká to tu člověka, aby postál a nechal myšlenky běžet svou vlastní cestou ... relaxoval a nabíjel duši pozitivními vjemy.

 

 

Pár desítek metrů dolů po svahu leží staronový Burk - statek doktora Kittela. Stavební ruch zde celkem dle očekávání není. Oproti loňsku na první pohled přibylo několik okenic a tu a tam jsou vidět zbytky dřevěné vaty, použité k ucpávání spár mezi trámy, jak je psáno ve zpravodaji. Pomalu to tu celé obcházím; okolí je čisté a upravené, jako ostatně vše v Kittelovsku. V duchu si říkám, že ta malá vodní nádrž zřejmě měla sloužit jako zdroj vody pro případ požáru - přece jen tu toho je ze dřeva opravdu hodně.

 

 

Vchod ze strany do svahu je samozřejmě zamčený, ale "moje cesta" přes sklepení je stále volná a já mám samozřejmě s sebou baterku. Snad se na mě za mou drzost nikdo nebude zlobit - hlavně sám doktor - vcházím sem přece s dobrým úmyslem a odnést si chci jen dojmy - a pro vás, čtenáře, hlavně nějaké ty fotografie. Ve sklepení jsou nyní stěny i klenuté stropy krásně omítnuté a také zmizely výkopy pro potrubí instalací. Jaká to bude asi krása, až to tu jednou bude vybílené a lidé si tu budou moci prohlížet nějaké exponáty nebo snad doktorovy laboratoře a lázně, které tu údajně dole bývaly.

 

 

Kamenné schodiště skryté v temnotách mě vyvedlo ze sklepení do přízemí. Někde jsou již hotové omítky a podlahy, jiné místnosti teprve na svou chvíli čekají. Nově upravené je schodiště do patra, kde to bývalo vždy poněkud nebezpečné. Nyní tu člověk vyjde pohodlně a bez problému o patro výš.

 

 

První patro je ve znamení dřeva. Člověk by řekl, že je to útulné už teď - a co teprve, až jednou bude vše hotové. Opět se mi tají dech nad impozantním pohledem na krov domu a v duchu již po několikáté smekám nad umem tesařů, co takovou věc dokázali vztyčit.

 

 

Po prohlídce Kittelovského areálu jsem si vyjel na Černou studnici v bláhové naději, že se dostanu až nad mlhu. Ale bohužel ... Slunce tam bylo někde kousek nade mnou, jenže hřeben tonul v tajemném mlžném šeru - i tak tam bylo ale krásně. Když jsem se vrátil do Krásné, mlha zmizela, takže alespoň přidávám panoramatický pohled na faru a kostel. Zcela vpravo je tabule s upoutávkou na muzeum, umístěné v nedalekém statku. Jako obvykle mám smůlu - podzim pokročil a od konce září je zavřeno. Tak snad někdy příště.

 

 

Něco zcela nového tu ale přece jen je. U silnice nad kostelem je nyní na druhdy opuštěném kamenném soklu se dvěma tzv. toskánskými sloupy vztyčeno sousoší představující svatého Josefa - Ježíšova pěstouna. Původní umělecké dílo z druhé poloviny 18. století odcizil neznámý grázl roku 2003 a toto je kopie, pořízená v roce 2011 díky příspěvkům v dobrovolné sbírce a za pomoci obce Pěnčín.

 

 

Další články o Kittelově domu v Říši snů

Podrobné informace o způsobu opravy Kittelova domu byly zveřejněny v časopisu Stavebnictví - článek Oprava roubeného barokního domu Johanna Kittela v Krásné u Pěnčína  pochází z pera osoby nejpovolanější - Ing. arch. Petra Dostála. Všem, kdo sledují osudy Kittelova domu doporučuji se zmíněný článek přečíst. Tak například ukázka popisu toho, co již se stalo:

Při volbě způsobu opravy přicházela v úvahu varianta náhrady stávající roubené konstrukce kopií nebo zděnou konstrukcí. S ohledem na skutečnost, že roubená konstrukce je pro charakter domu zcela rozhodující, byla zvolena forma kopie s vědomím, že procento ponechaných dřevěných prvků bude minimální. Technologický postup byl navržen s počáteční opravou střechy a následnou výměnou jednotlivých částí dřevěné konstrukce. Tento postup byl částečně korigován, roubená konstrukce byla pod opravenou střechou, podepřenou nosným lešením, rozebrána v celém rozsahu.

A ještě ukázka popisu toho, co se odehrává nyní:

Pro výplně spár roubených stěn je uvažována dřevitá vlna a hliněná vymazávka v líci spáry, zatřená vápenným nátěrem. Všechny vnitřní povrchy roubených stěn byly omítnuty hliněnou omítkou (omazávkou), přichycenou na tradiční klínky z tvrdého dřeva, zaražené do trámů.Této úpravě odpovídá řešení obložek okenních otvorů a dveřních zárubní. Rovněž dřevěné stropy všech prostorů v přízemí i patře byly opatřeny hliněnou omítkou na tyčovém podbíjení, tedy úpravou v 18. století běžně prováděnou v městském a panském prostředí. Návrh opravy předpokládá provedení shodné úpravy stěn a stropů s případnou analytickou prezentací neomítaného povrchu roubených stěn ve vybraných prostorech.

Pozor - informace o sbírce Krásné Kittelovsko, kam lze na záchranu památek přispět, najdete na stránkách Kittelova muzea.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

Vlk Samotář (JL )