wz

U doktora Kittela v mlhách roku 2011

Uplynul rok od mé poslední návštěvy v Krásné a já jsem začal být nervózní, že snad zmeškám svou letošní návštěvu u doktora Kittla. Tak jsem využil státního svátku 17. listopadu a vydal se zpod mlžné pokrývky zakrývající Polabí směrem k Jizerským horám s nadějí, že někde trochu výše z mlhy vyjedu a konečně zase jednou uvidím Sluníčko a modré nebe.

Nestalo se tak a mlha ještě více zhoustla. Ani zřícenina hradu Frýdštejn nebyla vidět přes šedobílý závoj a naděje největší - vrchol Kopaniny s nadmořskou výškou 657 m - byla pod mlhou také. Ale co, obrázky z krásné pokryté závojem Paní Mlhy vypadají také zajímavě, ne? Mlžný příkrov propůjčuje scenerii jakoby nadosobní rozměr, vše je tlumené a ač je hůře vidět, některé detaily si člověk paradoxně uvědomí, když jsou zvýrazněny omaskováním okolí.

Fara - kostel - pramen: vše při starém, dalo by se napsat.  Ovšem to je jen pohled pocestného, který vidí na dveřích kostela visací zámek, komíny fary beze stop obláčků dýmu a tak se zajde jen k prameni pokochat tou úžasně průzračnou vodou ... Vloni dostal kostel novou střechu, o tom jsem psal minule. Dnes ji není pomalu ani v mlze vidět.

 

 

Také hřbitov je na pohled stejný, jako býval. Bizarně rostlé stromy jsou v mlze opravdu fascinující svými prapodivně tvarovanými větvemi. Jako kdyby během růstu uskakovaly - najednou si řekly, že původním směrem už růst nebudou, změnily směr úplně jinam a za chvíli zase naopak. Vzpomínám si na podobně pokroucený  strom rostoucí nad hrobem Jana Jakuba Ryby v Rožmitále pod Třemšínem. Říká se, že takhle stromy poznamenají negativní energie. Jak se to ale slučuje s křížky nad místem, kde jsou údajně pochováni doktor Kittel a jeho žena? Dvojice stromů na levém obrázku mi připomíná dvojici tanečníků - muže a ženu - držící se za ruce a vyčkávající okamžik, kdy začne hrát hudba k tanci. Třeba ta pokroucenost skutečně není výrazem něčeho špatného, ale naopak?

 

 

Několik desítek kroků pod hřbitovem se z mlhy vynořuje temný stín mohutného stavení. Trochu mi zatrne; na první pohled to vypadá, že se tu od loňska příliš nezměnilo. Snad nedošly peníze nebo se celý projekt z jiného důvodu nezastavil? V duchu se mi vybaví vzpomínky na před osmy lety, kdy jsem tu stál poprvé a vyděšeně si říkal - tohle přece nikdo nikdy nemůže už dát dohromady. Toho červencového dne roku 2003 sice byla krásně modrá obloha a Sluníčko se smálo, ale při pohledu na ruinu slavného Burku člověku do smíchu nebylo ...

 

 

Ten listopadový den roku 2011 je sice skoupý na barvy, ale pohled na Burk, který doslova vstal z mrtvých, je impozantní. Je to opravdu úžasné dílo a člověku se chce smeknout (škoda, že nenosím klobouk) nad tím, co práce se tu vynaložilo a ne práce ledajaké - když vidíte vnitřní roubené konstrukce a smělé rozpětí krovů, oceníte tu úžasnou řemeslnou práci a zručnost, která je zde skryta.

Nemá smysl lovit na internetu zprávy a články, které byly zveřejněny o Kittelovsku, jak se zdejší oblasti říká, za minulý rok. Ty můžete najít a zobrazit sami, pokud se podíváte třeba na stránky Kittelovsko nebo do Kittelova muzea či na stránky Apatiky doktora Kittela ... Já se s vámi tentokrát chci podělit opravdu jen o dojmy kolemjdoucího pocestného - který ovšem ví, proč ho kroky zavedly právě sem.

Jak vidíte na následujících mlžných záběrech, okolí je upravené, na vnějším vzhledu se toho příliš nezměnilo, ale je tu složený materiál a dvojité stopy na jinovatkou pokryté cestě ukazují, že sem nedávno cosi bylo přivezeno nákladním autem. Takže, milý Watsone, co z toho vyplývá? Snad to, že stavební ruch neutichl, ale přesunul se dovnitř Burku. Tak se tam podívejme ...

 

 

Naštěstí je v dolní části stavby stále přístupný vchod do sklepa, takže zvědavý objektiv fotoaparátu hned vidí a registruje veliké změny, co se tu za poslední rok staly. Sklepní stropy jsou opravené, zdivo omítnuté a chystají se tu rozvody kanalizace - a také vody a elektřiny. Teď už člověk tísnivě nenašlapuje po špičkách v obavách, že mu nepevné zdivo spadne na hlavu ...

 

 

Také v patře se věnovala pozornost zdem a začínají se tu betonovat podlahy. Je vidět, že se tu pracuje i ve státní svátek - ale zedníci jsou asi právě na obědě, což je štěstí, protože si to tu rychle vyfotografuji a zmizím ... nevím zda by se někomu líbilo potkat zde vetřelce, byť s dobrým úmyslem vniknuvšiho na staveniště.

 

 

Tak se rychle ještě pokochejme tou krásnou tesařskou prací krovu, stěn a stropů. Bohužel, nejsem tu v právě vhodnou dobu, takže blízké Kittelovo muzeum je již zazimované a otevře se až na jaře.

 

 

Vloni jsem psal, že se kolaudace plánuje na rok 2012. Nevím, zda to lze stihnout, ale každopádně držím všechny palce svoje - a s dovolením i vaše, pokud mohu - bude to určitě potřeba. Kdo ví, třeba již příště dovnitř vstoupím jako běžný, řadový návštěvník - jen s pocitem, že jsem "byl u toho", když památka začala vstávat z mrtvých.

Další články o Kittelově domu v Říši snů

Poznámka - informace o sbírce, kam lze na záchranu památek přispět, najdete na stránkách Kittelovsko.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

Vlk Samotář (JL )