wz

Opět u doktora Kittla a jeden malý zázrak k tomu

Na známých místech

Zhruba před rokem jsem poprvé navštívil a řádně "prozkoumal" statek doktora Kittla v obci Krásná pod Černou studnicí na okraji Jizerských hor. Průvodcem mi tehdy byl  - tedy ne po statku, ale v kostele - sympatický mladý pan farář, od kterého jsem se dozvěděl leccos zajímavého. Uplynul rok a v létě 2004 jsem se opět vydal na týden do Českého ráje a jeden den si celkem samozřejmě vyhradil pro oblast Černé studnice, kde se mi opravdu moc líbí.

Krásnou jsem tentokrát nehledal a šel na jisto. Dozvěděl jsem se, že Kittlův statek se konečně zbavil břemene privatizace a obec na něm proto mohla začít provádět záchranné práce. Na to jsem byl zvědav, přišlo mi totiž minule, že je opravdu za pět minut dvanáct  ... no, spíše už nějakou hodinu po dvanácté.

Když člověk přichází od Jablonce, jde nejprve kolem fary a kostela. Obě budovy jsou viditelně v dobrých rukou. Na faře se opravuje střecha, kostel má upravené okolí a loňský sen pana faráře se splnil - věžní hodiny jsou v provozu a pravidelně odbíjejí. Kostel sám také funguje, konají se tu pravidelně mše a dokonce tu a tam i nějaká pouť, jak ukazuje vývěska u vchodu.

Z komína fary se kouřilo, ale nikde nikdo...

Věžní hodiny odbíjejí do kraje každou čtvrthodinu.

Ze hřbitova zbyly jen tyto dva kříže na upraveném trávníku.

Nemohu si pomoci, ale hra stínů a světla v listí vytváří zajímavé obrazce...

 

Burg ještě stojí ... ale jak dlouho?

Nejvíce zvědav jsem byl samozřejmě na legendární Burg, dodnes impozantní sídlo tajemného doktora. Jak bude vypadat ... a dostanu se ještě dovnitř? Zprávy nelhaly; v okolí statku je vidět stopy stavebního ruchu. V horní části je odklizena suť a ostatní nepořádek a na vchodu se leskne zámek. Hmmm, tak to bude horší, ale okna nemají skla, tak přinejhorším ... No ale zatím se jdu podívat dolů. Je tu kontejner na odpad a okolí dolního vchodu je vyklizeno ... a že tam toho "nepořádku" vloni bylo!

Dolní vchod je otevřený, tak jdu na průzkum. Poučen loňským tápáním na slepo, jsem vyzbrojen čelovkou. Sklepení jsou vyklizena a klenby čerstvě podepřeny výdřevou. Poctivě si prohlížím jednu sklepní prostoru za druhou a dohaduji se, kde asi tak mohla být ta legendární podzemní chodba. Míst, kde jsou v podlaze různé prohlubně, je tu několik, ale jsou v nich kubíky zeminy a kamení ... Snad by se tu uplatnil senzibil. Nacházím druhé schodiště, ale to je za dané situace neprůchodné. Tak se vydávám po tom již známém schodišti nahoru. I tam je poměrně "uklizeno" a všude jsou vidět přípravy na podpírání stropů. Snad se při tom využijí i ty stojky, co tu zůstaly léta letoucí pod nánosy.

Schodiště je uklizené a působí důvěryhodně. Jdu tedy nahoru a zkoumám první patro. Devastující vliv vody zatékající sem rozbitými okny a děravou střechou je čím dál tím větší. Podlahy na půdě již místy neexistují a každý krok je třeba vážit. Ale trámy ještě drží. No, restaurátoři nebudou mít rozhodně práci lehkou... A dál si udělejte obrázek sami z fotografií - byl srpen 2004.

 

Jakým způsobem se ten dům podaří zachránit, to tedy opravdu nevím. Ale moc bych si přál, aby se tak doopravdy stalo.

A ještě ten slíbený zázrak ...

Burg jsem navštívil ve čtvrtek. V úterý jsem se na kole vydal z Turnova na opačnou stranu, směrem k Troskám. Když jsem jel kolem rybníka Věžák, kde se natáčely scény ze známého filmu "Jak vytrhnout velrybě stoličku " (nebo to byl ten druhý?), dostal jsem chuť se vykoupat. To jsem ale neměl dělat. Po pár krocích v trávě jsem ucítil v noze bodnutí - no a vosa mě "ďobla" do prostředníčku na pravé noze. Jsem na tyhle věci alergický, takže noha začala vesele otékat a při chůzi bolela jak čert. Na kole se ale jet jakž takž dalo, tak jsem trasu nakonec projel. Druhý den ráno to bylo ještě horší a z plánované výpravy pěšky za doktorem Kittlem nic nebylo - na kole se přece jen jet dalo lépe.

Ve čtvrtek noha nebyla o moc lepší, ale se zatnutými zuby jsem nasedl do autobusu směr Jablonec. Ze zastávky Maršovice-odbočka je to asi tři kilometry do Krásné a skutečně, každý druhý krok byl cítit. Došel jsem ke statku - a to jsem ještě měl před sebou výstup na Černou studnici a pak po hřebenech asi 10 km do Tanvaldu na vlak. Když jsem tak prolézal sklepeními, v duchu jsem prosil doktora Kittla o pomoc. Když jsem již byl na odchodu, zastavil jsem se ještě jednou u studánky sv. Josefa. V kapličce bylo příjemně chladno, voda čisťounká a namodralá v hloubce. Co si tak nohu trochu ochladit? No ale přímo ve studánce, to by bylo zvěrstvo ... A hleďme, opodál stála zahradnická konev. Tak jsem si ji nabral plnou vody a nohu si dal do chladivé lázně. Kupodivu to nebolelo, jako předtím, když jsem si ji ráno sprchoval vodou z vodovodu. Asi po pěti minutách jsem zažil řadu trapných okamžiků, když se mi nedařilo nohu z konve vyndat ... no trapas. Pak ale styl "ježek v kleci" slavil úspěch, voda skončila na kytičkách a já se vydal dál.

No, co mám povídat - závěr si domyslíte (proč bych o tom jinak psal). S každým krokem bolest opadávala, než jsem došel na vrchol Černé studnice, nevěděl jsem, že mě kdy jaká vosa štípla. Doktor Kittel asi moc dobře věděl, proč studánce přiřkl léčivou moc a ve svém Burgu zavedl vodoléčbu.  A potvrdila se mi jedna věc - opravdu není voda jako voda. Vzorec H2O opravdu nevystihuje všechny vlastnosti této zdánlivě jednoduché kapaliny. Měli bychom si jí vážit, takové živé vody, dokud ještě existuje. Chemicky upravená mrtvá voda v bazénech má s vodou opravdu společný jen ten vzorec.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

JL