wz

Elementární bytosti - naši přátelé i rádci

Elementární bytosti přírody provázejí člověka na jeho cestě od nepaměti. Oživují přírodu a dávají ji vlastnosti, které má. Odtržením člověka od přírody se často trháme i od jejích tvořivých a vytvářejících sil. Důsledkem je nejen stoupající křivka civilizačních chorob, stresů, nespokojenosti se sebou samým, ale i ztráta radosti z obyčejných, byť na pohled hezkých věcí.

…Nyní jsme schopni vyrobit všechno, co si lidský duch zamane, naše dílo však už od té doby postrádá onu hloubku, která by nás v každém okamžiku spojovala s mírem univerza i naší duše. Extrémní citový chlad naší výlučně rozumově plánované produkce, spojený s naprostým popřením existence elementární inteligence přírody způsobuje, že elementární bytosti už nemohou naši práci sledovat a tím ani oživovat. Co tímto způsobem vzniká, je v podstatě mrtvé a může se snadno obrátit proti člověku a přírodě.

My, lidé, jsme na omylu, když se domníváme, že hmotný svět, ve kterém žijeme a učíme se je samozřejmou daností , kterou lze bez omezení využívat a neomezeně měnit podle našich egocentrických přání. Aby mohlo k takové změně dojít, musí se činit obrovské hejno nejrozličnějších elementárních bytostí a každičký zlomek vteřiny se starat o to, aby náš svět dostával své dynamické tvary podle kosmických praobrazů. Jeho úkolem při tom je, aby uvnitř lidských obydlí spřádal kvalitu životního prostoru.

Sbíráte také hezké kamínky?

Rody elementálů doprovázejí člověka již od jeho zrodu, od těch dob, kdy lidé ještě bydleli v jeskyních. Vždyť i místnosti našich příbytků jsou vlastně takové umělé jeskyně. Pro elementární bytosti nebyl problém člověka následovat z jeskyní skalních do těch umělých, stavěných zpočátku také z kamene, pak již ze dřeva a cihel.

Ovšem v současnosti je tu problém. … V přetechnizovaných obytných prostorách, v nichž nebylo použito žádných přírodních stavebnin a ve kterých panuje čistě mentální, podchlazený řád, jsem se dosud nikdy nesetkal s elementární bytostí. Schopnost přírodní inteligence následovat svévoli člověka má zjevně své hranice. Vně těchto hranic vznikají pusté, o veškerý život ochuzené oblasti, neskýtající pražádný prostor pro životní zkušenosti lidské duše, nýbrž produkující spíš jakýsi strašidelný svět klamu. Je-li nějaký člověk přinucen žít v takovém prostředí, může jedině vědomým úsilím - například nasbíráním kamenů nebo kořenů - vytvořit atmosféru, ve které se elementární bytosti mohou opět usídlit. V případě přešlechtěné zahrádky by řešení spočívalo v tom, připustit v ní koutky divočiny. Ve vydlážděném městě je takzvaný plevel tím, co v sobě nese jistou naději.

Elementární bytosti mají s námi trpělivost

Z optimismu, který lze vycítit z chování i výroků elementárních bytostí, můžeme vyvodit, že s pomocí vysoce vyvinutých učitelů ze svého středu instinktivně chápou, proč lidstvo zapředené do egocentristických iluzí, tak strašným způsobem zachází s přírodou, a že chtějí náš proces učení i nadále podle svých sil podporovat. Ačkoli zcela odlišně utvářený a organizovaný, představuje svět elementárních bytostí zrovna tak jako lidstvo určitou evoluci, usilující o další vývoj a zdokonalování. Často dost kruté překážky, které lidé staví elementárním bytostem do cesty, mají nakonec také svůj smysl: Jsou výzvou pro odvážné elementární bytosti k tomu, aby podstoupily konfrontaci s dosud neznámými obtížemi a urychlily tak dokonce svůj růst. Nakonec jsou i přes protichůdné lidské snažení s to zachovat si svou základní vibraci, vibraci milující radosti.

Jak elementární bytosti vypadají?

Půjdete hledat elementární bytosti do přírody? Chce to trpělivost a také vědět, co vlastně chcete vidět. Víte, jak vypadá vlastně taková víla? Asi jen z obrázků v pohádkových knížkách - a je nepravděpodobné, že by ji tam malíř maloval podle živého modelu. Nebuďte zklamaní, když neuvidíte nic, dlouho, třeba nikdy - ukážou se vám jen když uznají samy za vhodné.

…My lidé jsme utvořeni tak, že máme navenek až do nejmenších detailů definovanou podobu, která však je jen z nepatrné části výrazem toho,co se v nás odehrává v podobě myšlenek a pocitů. Elementární bytosti naproti tomu jsou prosty jakékoli předem dané vnější podoby. Svou jevovou podobu mohou zcela jinak než člověk využívat k tomu, aby ukázaly co se v nich niterně odehrává. Daná podoba, v níž je vnímáme, je buď obrazem představ o jejich podstatě, uložené v archetypální vzpomínce pozorujícího člověka, nebo výrazem obrazné řeči, kterou elementární bytosti samy používají, aby lidskému vědomí přiblížily určité poselství. Ony samy jsou prosty jakéhokoliv tvaru, dokud na ně člověk domněle vnímané tvary omylem zpětně nepromítne. Trpaslík s červenou čapkou, bílým plnovousem a koženými kalhotami je takovou vnucenou pomocnou podobou, kterou “milovníci přírody” navlékají na podstatu duchů země a kterou pak, ve zpětné vazbě, rádi vnímají jasnozřiví lidé jako zdánlivě závaznou pravdu.

Nebuďte smutní, když žádnou vílu, skřítka ani trpaslíka neuvidíte ve skutečnosti na vlastní oči. Můžete zasadit stromek, darovat příteli hezký kámen, vyčistit pramínek nebo potůček - tím vším uděláte jim radost a životní prostor a oni vám to nezůstanou dlužni.

Podle knihy Elementární bytosti, kterou napsal Marko Pogačnik a vyšla 1999 – Dobra a FONTÁNA.

JL