wz

Rozštěpená duše

Jistě jste se ve svém okolí už setkali s označením "to je schizofrenik" nebo znáte knížku pana Hrabala "Schizofrenické evangelium".
Co to ale ta schizofrenie je? Jak k ní člověk přijde? Jak se jí zbaví?

Odborník na duševní nemoc zvanou schizofrenie, MUDr. Martin Jarolímek o ní píše:
Schizofrenie patří do skupiny duševních nemocí, které známe jako neurózy. Vedle schizofrenie sem patří maniodepresivní psychóza, smíšená psychóza a laktační psychóza.

Samo slovo schizofrenie znamená řecky rozštěpení duše. Tento termín vznikl počátkem dvacátého století na základě mylné představy, že typickým projevem schizofrenie je rozdvojení osobnosti, něco jako známý doktor Jakyll & Hyde. Ikdyž tato představa byla již dávno neplatí, název jako takový sám přežívá dál.
Mezi schizofrenií a běžnější neurózou je velký rozdíl. Neurotik sice také mívá úzkosti, strachy, deprese podobně jako schizofrenik, ale tyto obtíže mu stále ještě umožňují celkem normálně fungovat v reálném životě. U schizofrenika mají jeho obtíže takovou intenzitu a hloubku, že plně prostoupí jeho život a výrazně jej ovlivní. Pro takového člověka je pak velmi obtížné rozhodnout, co je skutečné a co není. Je to trochu jako mít sny a přitom být naprosto probuzený.
Říká se, že neurotik si celý život staví vzdušné zámky, zatímco schizofrenik v nich žije. 

Mezi klasické schizofrenní příznaky patří halucinace a bludy. Blud je falešná představa, která dotyčnému připadá naprosto pravdivá a nelze mu ji vymluvit - například přesvědčení, že okolo něj existuje spiknutí lidí, kteří usilují o jeho život. Nebo také, že nějaký jiný člověk dokáže číst jeho myšlénky a tím jej může ovlivňovat. Patří sem i přesvědčení, že dotyčný je nadán výjimečnými schopnostmi či nadpřirozenou mocí. Pod vlivem takovýchto bludů pak nemocný i jedná, což mu působí další nemalé problémy.
Halucinace jsou produktem zkresleného vnímání okolní reality. Vycházejí z rozbouřené až nekontrolovatelné fantasie nemocného člověka. Znamená to, že vidí, slyší nebo cítí věci, které nejsou vidět, slyšet nebo cítit ostatními lidmi; například slyší hlasy, když není nikdo jiný okolo. Někdy se může zdát, že tyto hlasy vycházejí přímo zevnitř hlavy.

 

 

Takovým příkladem může být i legendární francouzská hrdinka - mučednice Jana z Arku (1412 - 1431), která ve svých sedmnácti letech začala rozmlouvat s nebeskými hlasy a  přesvědčena o tom, že je Bohem vyvolena osvobodit Francii od nadvlády Angličanů, s malým vojskem vytáhla do vítězného boje. Za dva roky na to byly tyto halucinace příčinou její smrti, když byla kvůli "hlasům z nebes" prohlášena čarodějnicí a upálena. Podle dnešní medicíny trpěla Jana z Arku schizofrenní psychózou.

Některý nemocný zase věří, že se jej někdo dotýká, když je naprosto sám, a není nic, co by to mohlo vysvětlit. Mezi další typické příznaky schizofrenie patří poruchy pozornosti. Takový člověk mnohokrát nedokáže rozlišovat důležité informace od nedůležitých, nemůže se soustředit, protože jeho hlava je zaplavena nadměrným množstvím vjemů, v nichž se nedokáže orientovat. Z toho pak je samozřejmě zmatený, nedokáže jasně přemýšlet a jednat. Poměrně častým dalším příznakem je oslabení či ztráta vůle, tedy neschopnost se k něčemu rozhodnout, něco si naplánovat, něco udělat. Dotyčný pak ztrácí zájem o věci, které jej dříve bavily a stahuje se do sebe. Onemocnění doprovází i změny nálad, kdy někteří jedinci jsou depresivní, smutní, plačtiví s pocity méněcennosti, což může vyústit až v sebevražedné pokusy. U jiných dochází naopak k projevům mánie, tj. zvýšené aktivitě, nadnesené náladě a nadměrnému sebevědomí. Z dalších emočních stavů je častá úzkost vyvolávající následně pocit vnitřního zmatku a neklidu.
Navzdory lidové představě o nebezpečnosti a nevypočitatelnosti bláznů je duševně nemocný člověk jen velmi vzácně agresivní. Dochází k tomu zpravidla tehdy, když například nemá možnost odejít ze situace, v níž se cítí nepříjemně (hádka doma), nebo pod vlivem bludu, kdy se cítí ohrožen a brání se domnělým nepřátelům.

Řada významných osobností byla (či stále je) nemocná schizofrenní psychózou. Je tomu tak proto, že schizofrenie díky své ohromné přecitlivělosti přináší dotyčnému jedinci mnohdy i schopnost originálního myšlení či tvořivosti. Všechny osobnosti jež jsou na obrázcích byli postiženi lehčí či těžkou formu schizofrenie.

 

 

Ivan Blatný (*1919) byl český básník a překladatel. O jeho občasných pobytech v psychiatrických léčebnách si jeho okolí myslelo, že je to jen umělecká póza, avšak od roku 1954 byl Blatný již trvale hospitalizován v různých ústavech a to až do své smrti v roce 1991.
Slavný anglický spisovatel, matematik, učenec a fotograf Lewis Carroll (1832 - 1898) byl také schizofrenik a přesto žil plnohodnotným životem. Celosvětově nejznámější jsou jeho knihy u nás známé pod názvem Alenka v říši divů a její pokračování Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem.

 

 

Že se dá se schizofrenií žít potvrzují i další dva slavní. Sir Isaac Newton (1642 -1727) byl vynikající anglický fyzik, matematik, astronom, filosof, teolog a alchymista.
Ani druhého schizofrenika, francouzského spisovatele - naturalistu Gustave Flauberta (1821 - 1880) netřeba dlouze představovat - je autorem světoznámého románu Paní Bovaryová, jež se dodnes hraje na světových jevištích a byla několikrát zfilmována. U nás byl v roce 1972 natočen televizní seriál Dva písaři (Jiří Sovák a Miroslav Horníček), který vznikl na motivy Flaubertova (nedokončeného) románu Bouvard a Pécuchet.
Flauberta trápila jeho nemoc častými epileptickými záchvaty a proto se nikdy neoženil a žil samotářsky na venkově.

 

 

Z obrazu, na kterém slavný španělský malíř Francisco Goya (1746 - 1828) zpodobnil sám sebe (pravděpodobně ve stavu schizofrenického záchvatu) je jasné, že o svém duševním stavu věděl vše. Kdo četl jeho podrobný životopis ví, že jeho nemoc se s postupujícími lety zhoršovala a nemalý vliv na to měla i doba v níž žil, nekonečná válčení a bezohledné soupeření šlechticů u španělského dvora. Jeho obrazy z té doby jsou plné násilí, šílenství a fantastických jevů. Ke konci života ohluchl a oslepl, zemřel v emigraci ve francouzském Bordeau.
(Doporučení: malou tlustou knížečku Evan S. Connell: Francosco Goya doporučuji vaší přízni - je vynikající, čte se jedním dechem.Vydalo ji nakladatelství BB/art a zakoupit jí můžete v prodejnách Levné knihy za pouhých 69 Kč. Pozor - už se doprodává!)

 

 

Slavný německý hudební skladatel Georg Friedrich Händel (1685 - 1759) se narodil poměrně (na tu dobu) starším rodičům - jeho otci bylo 63 a matce 34 let. Když mu bylo 5 let, projevilo se u něj hudební nadání. Celý jeho další život je naplněn komponováním, kdy napsal až několik oper ročně a cestováním po celé Evropě; nikde se však dlouho nezdržel, nezabydlel. V dubnu roku 1737 byl raněn mrtvicí, následkem toho byla ochrnutá pravá strana těla a byl poškozen i mozek. Skladatel byl zcela apatický a odmítal se léčit. Přátelé ho však dopravili do lázní v Cáchách, kde se neuvěřitelně rychle "postavil na nohy" a v říjnu již v Londýně během tří měsíců složil dvě opery. Krátce po napsání oratoria Jephta unavený skladatel oslepl. Od té doby až do své smrti 14. dubna 1759 již kromě několika menších skladeb nic nesložil.

Milovník absintu nizozemský malíř Vincenc Willem van Gogh (1853 - 1890) je znám díky svým působivým obrazům zářících slunečnic a také svému podivnému až divokému stylu života. Z něj je zřejmé, že jej duševní nemoc postihla již v mladém věku a časem se její průběh zhoršoval, až vyústil v sebepoškození (koncem roku 1888 si uřízl břitvou ucho). Ve svém životě začal studovat mnoho oborů, vyzkoušel různé profese, u žádné však nesetrval dlouho, stejně tak nedokázal s někým žít. Profesionálně malovat začal od roku 1880 a v relativně krátkém časovém období deseti let vzniklo zhruba 900 maleb a 1100 kreseb; avšak o jeho tvorbu nebyl za jeho života žádný zájem. Říkalo se, že za jeho psychickou poruchu může velké množství absintu, jež denně vypil. Už roku 1888 trpěl neustálou depresí a sám se dostavil do psychiatrického centra při Klášteře Svatého Pavla v Saint Rémy de Provence k léčbě. V květnu 1890 odjel do Auvers-sur-Oise poblíž Paříže, kde se léčil u doktora Paula Gacheta. Avšak jeho stav se dále zhoršoval až se van Gogh 27. července pokusil o sebevraždu - sám se postřelil. Smrtelnému zranění podlehl za dva dny nato, kdy ve věku 37 let zemřel.

 

 

Schizofrenní psychózou onemocní dva lidé ze sta a to nejčastěji mezi 16. a 30. rokem života. Co se týče průběhu schizofrenie je známo, že třetina takto nemocných lidí se plně uzdraví. U druhé třetiny se nemoc občas vrací, což může mít vliv na fungování takto nemocných lidí v reálném životě. Avšak u třetiny pacientů se nemoc navrací tak často, že intenzivněji zasahuje do života dotyčného jedince, do jeho fungování doma, v práci...
Je však známo, že tento až kritický stav není dán od počátku onemocnění. Podílí se na něm řada ovlivnitelných faktorů, jako je například dobře fungující rodina.

Mezi biologické faktory patří především dědičnost. Pokud jeden z rodičů trpí touto nemocí, je asi deseti procentní pravděpodobnost, že jeho potomek jí onemocní také. Mezi další biofaktory patří porodní komplikace, těžké nemoci během raného dětství, špatná výživa. Mezi psychosociální faktory patří neuspokojivé vztahy v dětství v základní rodině. A to od přílišné závislosti, přes dvojznačné vztahy zvláště mezi dítětem a matkou, až po vzájemnou odcizenost a nadměrný kriticismus. Dále pak vztahy a postavení jedince v různých kolektivech dětství a dospívání (třída, parta, sportovní oddíl a podobně). Všechny tyto biopsychosociální faktory mohou zapříčinit vznik dispozice pro onemocnění schizofrenií (tedy jakýsi vnitřní program, který se může a nemusí projevit). Tuto dispozici tvoří především nadměrná citlivost a v jejím důsledku nadměrná zranitelnost. Takový jedinec je méně způsobilý zvládat stres. Každý z nás má svůj vlastní stresový práh, při jehož překročení reagujeme například útěkem, hádkou, nervovým zhroucením, apod. Jedinci disponovaní pro vznik schizofrenie mají tento práh snášenlivosti stresu nižší a při jeho překročení reagují zpravidla akutním vznikem schizofrenní psychózy. Spouštěčem neboli stresorem, který způsobí vlastní propuknutí nemoci může být například ocitnutí se v novém prostředí, které na dotyčného klade určité nároky a on není schopen zpracovávat velké množství informací, zvláště pak nových nebo protichůdných. Týká se to i změn dosavadních návyků, jako je například stěhování, změna zaměstnání, úmrtí někoho v rodině,...
Stejně tak je pro někoho ohrožující prostředí, ve kterém je dlouhodobě vystaven nadměrné kritice vyvolávající v něm pocit viny.

 

 

Pokud je těchto vlivů příliš, jedinec se zhroutí. Tyto vlivy ale nemusí být pokaždé negativní, ale i pozitivní, jako je svatba či nadměrná pozornost ze strany okolí.
První projevy schizofrenie se nejčastěji objevují v době dospívání, kdy je potřeba přejít z role dítěte do role samostatného dospělého. Během poměrně krátké doby několika let dochází v životě člověka k řadě významných změn - musí si najít zaměstnání, životního partnera, založit rodinu apod. Tuto změnu životní role, tento apel k dospělosti mnozí jedinci zvládají velmi obtížně a některý z nich se z toho může i tzv. zbláznit - tj. onemocnět schizofrenní psychózou.
Budiž útěchou, že je možné i to, že schizofrenní příznaky mohou časem zeslábnout a přeměnit se v neurotické potíže, popřípadě i zcela odeznít. To znamená, že i u schizofrenie je možné plné uzdravení.

 

 

Pokud jsem u vás vzbudila zájem hlouběji poznat taje a záhadný svět schizofrenie, doporučuji vaší pozornosti publikace našeho předního odborníka na psychické nemoci a poruchy MUDr. Martina Jarolímka.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

VEZA