wz

Lidská DNK patří někomu jinému

(Převzato z WM magazínu č.110)

Aby se život zformoval náhodně, je matematicky vzato prakticky nemožné.

Lidská DNK prozradila, že „patří“ někomu jinému

 

 

DNA je dokonalá nanotechnologická konstrukce

Zrcadlí lidská DNK počítačový kód, cizí nanotechnologii, a je tedy něčím, jako skrytým otiskem prstu jakéhosi „Tvůrce“? Nemožné? Naopak. Vědci nalezli v našem genetickém kódu všechny podstatné prvky, které to potvrzují.

„Kódování jednotlivých oblastí DNK skrývá přesně stejné důležité prvky, jako počítačový kód nebo jazyk,“ říká Dr. Stephen Meyer. (Strobel; The Case for a Creator („Případ pro Stvořitele“, str. 237, 2004)

Čí mysl, nebo jaká bytost, mohla shrnout a miniaturizovat informaci vloženou do naší DNA formou enormního počtu „slůvek“ sestavených tak, aby vytvořily cosi jako návod ke genetické stavebnici?

Mohla s podobným nanotechnologickým systémem postupně přijít evoluce, jen tak, sama o sobě?

Je těžké si to představit, ale kvantum informací v lidské DNK lze zhruba přirovnat k 12 kompletním souborům Britské encyklopedie. To je úžasný počet 384 svazků plných podrobných informací, které by v knihovně zaplnily patnáct metrů dlouhou polici.

Přestože molekula DNK měří jen dvě miliontiny milimetru - čajová lžička těchto útvarů by podle molekulárního biologa Michaela Dentona: „... obsáhla veškeré informace potřebné k vytvoření veškerých proteinů pro všechny druhy organizmů, které kdy na Zemi žily, a ještě by zbyl dostatek místa pro obsah všech knih, které kdy byly napsány.“ Evolution: A Theory in Crisis, str. 334 („Evoluce: teorie v krizi“),1996.

„Za duchovní bytosti v nás je odpovědný Bůh, tvůrčími duchy za nanotechnologií DNK, tvořící naše fyzická těla, byli cizinci. Většina inteligentních planetárních spirituálních bytostí nepotřebuje žádnou DNK; nemá potřebu fyzického těla.“

Konstrukce lidské DNK

Jakmile vědci začali rozplétat a dekódovat molekulu DNK, objevili něco naprosto neočekávaného – mocný programovací jazyk a počítačový program sestávající z asi 3 miliard genetických záznamů.

„Jedním z nejmimořádnějších objevů dvacátého století,“ říká Dr. Stephen Meyer, ředitel Střediska pro vědu a kulturu při Discovery Institute v Seattlu, „bylo odhalení, že informace v DNK skrývá detailní instrukce pro kompletaci proteinů, zapsané v číslicovém kódu, užívajícím kombinace pouhých čtyř znaků.“ (Strobel, The Case for a Creator, 2004, str. 224).

George Williams vysvětluje: „Gen není objekt, ale soubor informací. Každý gen je specifikován vzorcem, sestávajícím ze základních párů v molekule DNK. Ale samotná molekula je jen prostředek, nosič, není to zpráva.“

Plán inteligentního tvůrce

Člověk disponující kritickou myslí nutně dospěje k závěru, že podobné znalosti špičkové nanotechnologie zjevně pocházejí z inteligentního zdroje.

Jak píše Lee Strobel: „Informace v tomto semínku života nejsou zmatené, ani nejsou uspořádány jako krystalky soli, je to komplexní soubor specifických dat s cílem splnit ohromující úlohu – budovat biologické stroje. To ovšem daleko předstihuje veškeré naše technologické představy a schopnosti.“ (str. 244)

Záznam v genetickém jazyce je vysoce precizní, nezachycená chyba se v něm vyskytne průměrně jednou za 10 miliard znaků. Pokud se takový „překlep“ vyskytne v jedné z nejdůležitějších částí kódu, v genech, může být příčinou stavu, jako je například chudokrevnost apod. Jediná chyba v 10 miliardách znaků. To je výkon, k němuž se ani zdaleka nemůže přiblížit ani nejlepší a nejschopnější datatypista.

Biochemik z pennsylvánské Lehigh University, profesor Michael Behe, objasňuje, že údaje v DNK jsou v první řadě návod k obsluze. „Představte si seznam [genových] instrukcí postupujících krok po kroku. Na jednom řádku s příkazy dojde ke změně, mutaci. Místo aby zde stálo: ´Použij matičku M4,´ může mutace říct: ´Použij matičku M8.´ Nebo místo: ´Zasuň válcový kolík do okrouhlého otvoru,´ může pozměněný příkaz znít: ´Zasuň válcový kolík do hranatého otvoru,´ a podobně. Co ale mutace udělat nemůže, je změnit všechny pokyny v jednom kroku a [poskytnout instrukce] povězme k sestavení mixéru namísto rádia.“ Darwin's Black Box („Darwinova černá skřínka“), 1996, str. 41.

V našem genetickém kódu je tedy obsažen úžasně komplexní návod k obsluze, jehož návrh, jak se zdá, nepochybně pochází z mnohem inteligentnějšího zdroje, než je mozek lidské bytosti.

Francis Crick, ateista a jeden z objevitelů DNK, musel po desetiletích práce na jejím dešifrování připustit: „Poctivci vyzbrojenému znalostmi, které dnes máme k dispozici, nezbývá než připustit, že se původ života, vzhledem k množství podmínek, které musely být splněny, aby se to celé dalo do chodu, jeví v jistém smyslu jako zázrak.“ (Life Itself, str. 88, 1981).

Dean Kenyon, profesor biologie, který kvůli objevu informace skryté v DNK zapudil svou dřívější knihu o darwinovské evoluci, uvádí: „Nové království molekulární genetiky [je místem] kde můžeme spatřit nejpřesvědčivější důkaz inteligentního plánu pro Zemi.“ (Life Itself, str. 221).

Také jeden nejslavnější ateistů na světě, profesor Antony Flew, musel připustit, že si nedokáže představit, jak by [DNK] mohla vzniknout a dále se vyvíjet evolucí. I on už u zrodu kódu v lidské DNK vidí nezbytnou potřebu účasti jakéhosi inteligentního zdroje.

„Myslím, že to, co nám materiál DNK prezentuje, poukazuje na skutečnost, že za spojením všech těchto mimořádně různorodých prvků musela být jakási skrytá inteligence,“ řekl. (Richard Ostling, „V Boha už věří i přední ateista.“ Associated Press report, 9. prosinec 2004).

 

 

„Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň…“

Nejpravdivější zřejmě budou tisíce let stará slova krále Davida. Napsal:

„Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ (Žalm 139; 13-15)

Dá se to všechno jednoduše vecpat do evoluční teorie? Agnostický vědec Michael Denton uzavírá: „Darwinistická evoluční teorie ostatně není nic víc a nic méně, než velký kosmogonický mýtus dvacátého století.“ (Denton, str. 358).

Takto se od sraženiny v roztoku dostáváme k šokujícímu obrazu tvůrce, s tím, že každá pozemská životní forma je nositelkou genetického kódu svých mimozemských protějšků. Vývoj byl stěží takový, jak jsme si představovali.

Tento objev otřásá podstatou lidství a někomu potvrzuje či jinému popírá to, v co věří, jeho představy o Tvůrci stejně tak, jako představy o našem předurčení.

V tomto modelu, lze všechny formy života, patrně obhospodařovaného v celém vesmíru, chápat jako enormní výtvor molekulární nanotechnologie, jejíž tvůrce vyjádřil své myšlenky matematickými vzorci vloženými do aminokyselin.

Nejlépe to asi vyjádřil objevitel DNA, Francis Crick

„První život se nevyvinul na Zemi. Nějaká vysoce pokročilá civilizace se ocitla ve vážném ohrožení, a proto vymysleli způsob, jak zachovat svou existenci. Geneticky modifikovali vlastní DNK a vyslali ji z jejich světa, ať už v bakteriích, nebo na meteoritech, s nadějí, že dorazí k jiné vhodné planetě. To se stalo, a proto jsme tady.“

„Molekula DNK je nejefektivnější systém pro zachování informací v celém vesmíru. Nezměrnost komplexních, zakódovaných a precizně uspořádaných informací, které jsou v ní obsaženy, je absolutně závratná. Důkazy poskytované DNK vypovídají o její inteligentní konstrukci jako nosiče informace.“

„Komplexní kódování DNK je nezbytné už pro vznik hypotetických prvních, tzv. ´jednoduchých´ buněk.“

„Do naší DNK je zakódováno poselství původní civilizace. Naprogramovali molekuly tak, abychom si je po dosažení jisté úrovně inteligence dokázali zpřístupnit a naučili se všechno o nás samotných, a jak máme postupovat dále.“

„Aby se život zformoval náhodně, je matematicky vzato prakticky nemožné.“


Vlk Samotář (JL ) - převzato z WM magazínu č.110

zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?