wz

Záhadný mág a léčitel

Historie alchymie má své kořeny ve velice dávných časech. Alchymie - tento zvláštní druh symbolické chemie, byla zaměřena na zlatodějství prostřednictvím "mystické iluminace". Pokusy byly založeny na syntézách různých halucinogenů, řadě symbolů, nauk a postupů, doprovázeny speciálními magickými rituály - a to vše bylo utajováno až do XVII. století. Středověcí alchymisté se učili od Arabů žijících ve Španělsku a jižní Itálii. Ti umění alchymie převzali od Řeků, kteří praktikovali alchymii v Egyptě už ve čtvrtém století před Kristem. Alchymie byla součástí egyptského náboženství, kde jejím nejvyšším představitelem byl Thotha - bůh matematiky a vědy. Základ alchymie tvořila víra v možnost transmutace kovů, v působení síry a rtuti při vzniků kovů, v aristotelskou prvotní hmotu a čtyři elementy. Alchymisté se snažili vyrobit drahé kovy, universální lék či přeměňující tinktury.
Ve XII. století se alchymie rozšířila do západní Evropy přes Sicílii a Španělsko; studium alchymie umožňovaly univerzity v Palermu, Toledu, Barceloně, Segovii a Pamploně. Překlady alchymistických spisů a textů se zabývali překladatelé v Anglii, Německu a Itálii. Ve XIII. století už měla alchymie své evropské zástupce (Bacon, Lully,...), kteří zapisovali již své vlastní poznatky, teorie a postupy.

Magik působí silou, jež je mu známa;
čaroděj usiluje užít něčeho, co nezná...
Ďábel se poddává mágovi,
kdežto čaroděj se poddává ďáblu!“

 

Čtyři alchymistické elementy tvořící svět: zem, voda, vzduch, oheň.

 

Protože původní alchymisté pocházeli z předkřesťanské doby museli se později ve středověkém křesťanství diferencovat od ostatní lidské společnosti. Vydobyli si zvláštní postavení jak v náboženské oblasti tak i mezi vědci a to i přesto, že byli především mystiky a ne přesvědčenými katolíky nebo vědci-učenci soudobého vědění. Byli sektáři, víceméně problémoví lidé středověké společnosti, která mnohdy nevěděla, zda je má považovat za mudrce či rouhače a neznabohy.
Druhá polovina XVIII. století - nazývaná Věkem rozumu - se vyznačuje už jmény velkých filosofů. Definitivně končí doba alchymie a s ní i její poslední alchymista Giuseppe Balsamo známý pod jménem Cagliostro.
Přestože tento "čaroděj Cagliostro" byl ve své době postava záhadná a někdy i skandální, každopádně byl významnou osobou dějin okultismu, ač rozporuplně je některými historiky považován za zasvěcence nejvyššího stupně, jinými za podvodníka světového formátu.

 

 

Říkal si Alessandro, hrabě Cagliostro a tvrdil, že je Ital. Rozhlašoval o sobě, že se vrací z Ruska, kde léčil syna carevny Kateřiny II. Na tehdejší dobu zcela zázračný lékař, který používal úplně nové metody, podával projímavé bylinné čaje, terpentýnové pilulky, elixíry a egyptské víno. Prováděl také spiritistické seance, při kterých vkládal na pacienty své ruce. Kromě jiného prý dopomohl k otěhotnění jedné velmi dlouho neplodné choti významného bankéře. Měl tento dodnes tajuplný léčitel štěstí nebo talent, že se mu u vážených pacientů dařilo docílit okamžitých a mimořádných léčitelských úspěchů?
Podle svědectví současníků byl Cagliostro mohutné postavy a plných tváří, ikdyž o sobě tvrdil, že nikdy nic nejí. Oblékal se prostě, ale jina vystupoval dosti neskromně. Vychloubal se, že na základě svých rozsáhlých alchymistických znalostí dokáže vyrobit drahokamy a zlato, a že vlastní klíč k věčnému mládí. Lidé mu dokonce uvěřili i to, že je mu tři sta let, protože se prý podrobil zvláštní terapii, kterou znal pouze on. Označoval se za jasnovidce a prohlašoval, že při jednom z pobytů v Londýně několikrát správně předpověděl tažená čísla v loterii. Ve Štrasburku hypnotizoval děti a mladé ženy, prostřednictvím médií předpověděl i datum úmrtí císařovny Marie Terezie a datum narození budoucího následníka francouzského trůnu.

 

 

O jeho původu dosud koluje mnoho legend a s tím spojených historek Říkalo se, že je synem portugalského Žida, který udělal štěstí jako ředitel dolu v Brazílii. Byl považován za potomka neapolského parukáře, jiní vyprávěli, že byl vychován jakýmsi knězem v chodbách egyptské pyramidy. Další tvrdili, že byl nemanželské dítě francouzského krále Louise XV., naproti tomu sám Cagliostro trval na tom, že nepochází z žádné doby a odnikud.
Jedna z legend uvádí, že Cagliostro sám tvrdil, že se narodil jako křesťan urozeného původu, ale byl opuštěn a jako sirotek ponechán na ostrově Malta. Dále tvrdil, že jako dítě cestoval do Mediny, Mekky a Káhiry, a po návratu na Maltu obdržel nejvyšší vojenský řád od maltského krále, se kterým studoval alchymii, kabalu a magii.

Říká se, že na každém šprochu, pravdy trochu. Tak je tomu i v případě Cagliostra. Vlastním jménem se jmenoval Giuseppe Balsamo. Narodil se v rodině chudého řemeslníka na Sicílii v Palermu 2. (nebo 8.) června 1743. Byl synem Pietra Balsama a Felicie Braconieri. V době, když byl malý kluk mu zemřel otec a tak by dán do výchovy strýci, bohatému zlatníkovi. Giuseppe si však nechtěl vyučit zlatníkem, a tak ho rodina dala na výchovu do Collegio di San Rocco v Palermu v naději, že se stane duchovním. Přestože byl chlapec nadprůměrně inteligentní, jeho chování působilo v semináři problémy. Byl proto poslán roku 1756 na studia do kláštera Fatebenefratelli ve městě Caltagirone v provincii Catania. Ani zde se však Giuseppe nezařadil mezi chovance a jeho zájem se soustředil pouze na botaniku, léčitelství, chemii a výpomoc v místní lékárně. Pro opětovné porušování klášterní disciplíny byl z kláštera vyloučen a v roce 1758 se vrací zpět do Palerma.

V následujících letech si nejprve opatřoval živobytí různými malými podvody, kdy například prodával po městech vlastnoručně malované padělky známých uměleckých děl. Byl obviněn z padělání a musel se skrývat, měnit bydliště a totožnost, až nakonec Sicílii opustil. Jeho první cesta vedla do Messiny, kde jeho prvním učitelem alchymie byl řecký "nesmrtelný alchymista a mág" hermetik Althotas. Společně pak cestovali do Egypta a na Maltu, kde oba zaujali svými alchymistickými produkcemi pozornost barona de Bretteville, který měl hodnot maltézského krále.
O něco později cestuje už sám (nebo s různými přáteli) na Rhodos a do krajů Blízkého Východu. Dorozuměl se portugalsky, italsky, francouzsky, latinsky a arabsky. Vyhledával setkání s aristokraty a bohatými kupci. Představoval se pod různými jmény a sliby lákal peníze od naivních lidí. Když už byla situace neúnosná, vrátil se do Evropy a usadil se v Římě, kde pod falešným jménem provozoval léčitelství. V touze rychle zbohatnout, začal pořádat spiritistické seance. Brzo se však na jeho podvody přišlo a tak musel vymyslet jiný způsob jak snadno přijít k penězům.

 

 

V roce 1768 se oženil s velice krásnou šestnáctiletou Lorenzou Feliciano, inteligentní (leč nevzdělanou), ctižádostivou (avšak lehkovážnou) dívkou, která se stává jeho pomocnicí a spolupachatelkou. Procestovali spolu celou Evropu: severní Itálii, Benátky, Milano, Ženevu, Brusel, Aix en Provance (kde se setkali s Casanovou), Novou Anglii, Barcelonu, Palermo, Marseille,  Všude vyhledávali dvory těch nejbohatších, znuděných aristokratů, kde pořádal seance vyvolávání duší zemřelých, zázračně uzdravoval nemocné, předváděl alchymistické metody výroby zlata, prodával elixír na zvýšení potence či věčného mládí, nápoj lásky, zkrášlovací krémy a alchymistický pudr. V žádném městě se však dlouho nezdrželi, všude byli záhy po příjezdu obviněni z krádeží, podvodů, šarlatánství a dokonce i ze špionáže.
Díky svému příteli, dalšímu "záhadnému" okultistovi hraběti Saint Germainovy, byl Cagliostro pozván v roce 1773 (a setrval tam až do 10.5. 1774) na dvůr francouzského krále Louise XV. Svého velkého mecenáše tam nalezl v osobě kardinála Louise de Rohana.

V roce 1776 přijíždějí do Londýna a zabydlují se v domě na Whitcomb Street. Zde má Cagliostro se svými věštbami a léčitelstvím štěstí. Stává se slavným díky svým předpovědím výherních čísel do loterie, jsou mu připisovány zázračné léčitelské schopnosti. Zde také poznává volnomyšlenkářství a snaží se o přijetí do londýnské lóže Svobodných zednářů - Esperance Lodge No. 289. To se mu za pomoci vlivných přátel podaří a 12. května 1777 je přijat pod jménem Alessandro Conte di Cagliostro, kterého pak užívá až do své smrti. Také jeho žena Lorenza přijímá nové jméno - Seraphinia Contessa di Cagliostro.
S velkým úspěchem pořádají spiritistické seance a alchymistické experimenty i v Holandsku a Německu. Ve svých vystoupeních se specializují na egyptské rituály a to Cagliostra později přivádí na myšlénku založit svoji vlastní Egyptskou lóži svobodných zednářů - La maconnerie égyptienne (1782), kde on sám je Velký Kopht a jeho žena předsedá ženské loži coby královna ze Sáby.

 

 

Avšak v témže roce 1777 se stane malér - je obviněn z krádeže nějakých cenností a po krátkém pobytu ve vězení urychleně  se svou ženou Londýn opouštějí. Cílem je Holandsko - zde se však dlouho nezdrží; jedou do Německa a v roce 1779 míří do Ruska, ke dvoru carevny Kateřiny II. v Sankt.Petersburgu. Také zde pořádají seance, věnují se léčitelství, ale nedaří se jim... Proto v březnu 1780 odjíždějí přes Varšavu do Rakouska do Francie, kde se usazují ve Strasburgu. Zde Cagliostro vyučuje magii své dva věrné přívržence - kardinála Rohana a basilejského bankéře a obchodníka Jacoba Sarasina a setkává se s významným švýcarským filosofem Johannem Kasparem Lavaterem (1741 - 1801).

Brzy po příjezdu do Francie byl Cagliostro považován za slavnou a váženou osobnost a za své služby pobíral pěkné sumy peněz. A zase je na cestách. Po pobytu v Lyonu a Bordeaux se roku 1785 usadil v Paříži a těšil se přátelství vlivného kardinála knížete Rohana, kterému vyléčil chronické astma.
Šlechtici, politikové, intelektuálové, všechny veličiny té doby toužili po setkání se zázračným mágem, který v řeči používal arabské pojmy a sám o sobě mluvil vždy ve třetí osobě. V Paříži se kolem něj seskupilo mnoho obdivovatelů, a jedno s druhým podněcovalo v mnoha lidech závist a nevoli.

 

 

Když vyšlo najevo, že je zapleten do tzv. aféry s náhrdelníkem, byl malér na světě. Stalo se roku 1785. Nevýznamná hraběnka Jeanne de Luze de Saint-Remy de la Motte-Valois (1756 až 1791) spolu s komplici, mezi nimiž byl i Cagliostro, ze zášti rozšířila fámu o královně Marii Antoinettě (1755 až 1793), že udržuje milostný poměr s kardinálem Louisem René Édouardem Rohanem (1734 až 1803) a požaduje na něm diamantový náhrdelník, který jí nabídli dvorní klenotníci Behmer a Bessenge. Královna jejich nabídku musela odmítnout, protože na něj neměla peníze - stál 1 milion lui ve zlatě. Státní kasa byla prázdná a zbídačený lid se již bouřil po celé Francii...

 

 

Fingované dopisy jako od královny kardinála přesvědčili o její náklonnosti a on náhrdelník koupil. Za slib, že bude povýšen do funkce ministerského předsedy, předal klenot falešné královně (nastrčené herečce). Hraběnka de la Motte-Valois náhrdelník v hodnotě 2200 karátů nechala rozebrat a prodávala jednotlivé drahokamy, aby si mohla koupit zpět panství, zabavená její rodině.
Skutečná královna a skutečný kardinál tak byli ošáleni důkladně provedeným spiknutím. Ale podvody byly nakonec odhaleny při výpovědi jednoho ze zlatníků. Všichni obvinění byli postaveni před parlamentní soud, který kardinála zbavil nařčení a hraběnku de la Motte-Valois za krádež a zpronevěru klenotu odsoudil ke zbičování, vypálení cejchu zlodějky a vyhoštění z Francie. Její život v roce 1891 ukončil pád z okna jejího londýnského bytu. Proslýchalo se, že se nejednalo o nešťastnou náhodu, ale že to byla vražda provedená tajnými agenty krále Louise XVI.
Cagliostro a jeho Seraphinia byly uvězněni v Bastile.
Tato aféra značně poškodila pověst královské rodiny, protože bouřící se šlechtou utlačovaný lid doslova lačnil po královských skandálech. Všeobecně se soudí, že tato událost přispěla k rychlejšímu nástupu nechvalně známé francouzské revoluce...

Proces proti Cagliostrovi a Seraphinii skončil v roce 1786 jejich vyhoštěním z Francie. Jeli tedy opět do Londýna, ale špatná pověst podvodníků šla s nimi, a oni museli Londýn opustit. Díky příteli Jacobu Sarasinovi našli přístřeší ve Švýcarsku (v Basileji a v Bielu), kde v relativním klidu prožili dva roky. Na podzim roku 1788 se vydávají do Trientu k hraběcímu dvoru Thunů, ale o rok později už jsou usazeni v Římě, kde předvádějí své egyptské rituály. Slavná pověst okultisty, mága a především volnomyšlenkáře nepřinesla Cagliostrovi nic dobrého. Začala se o něj totiž zajímat papežská Svatá inkvizice a ještě téhož roku jej obvinila z podrývání autority církevního státu a z příslušnosti ke Svobodným zednářům. V průběhu tohoto vyšetřování byl půl roku vězněn, ale posléze propuštěn. Avšak 26. března 1791 byl znovu zatčen (prý na základě psaného udání své ženy Seraphinie - důvod neznáme) a postaven před inkviziční soud za čarodějnictví, kacířství, zednářství a nejspíše i z příslušnosti k řádu Illuminátorů. (Jednalo se o radikální skupinu zasvěcenců, kteří měli za cíl pomocí kulturních, politických, hospodářských a rasových protikladů, násilnými nepokoji, vzpourami a terorem svrhnout vlády a nastolit jednotnou vládu světa.)
Při tomto soudním procesu zapisovatel inkvizice sepsal o Cagliostrovi jeho biografii, která později byla podkladem pro další životopisce, kteří ho už popisují jednoznačně jako darebáka, padoucha a podvodníka.

 

 

Soud Svaté inkvizice 7. května 1791 odsoudil Cagliostra k trestu smrti, avšak papež Pius VI. mu zmírnil trest na doživotní žalář v San Angelo (v Římě). Ale již 16. května téhož roku je místo vězení změněno a Cagliostro je 21. dubna dopraven do cely v pevnosti San Leo v provincii Montefeltro. Protože byl odsouzen za herezi, byla pro něj vybrána cela, z níž se daly spatřit pouze dva vesnické kostely. Po více jak čtyřech letech v San Leo umírá. Ale ani jeho smrt není bez záhad - prý byl nalezen mrtev v poledne 26. srpna 1795. Avšak oficielní zpráva říká, že zemřel hodinu před půlnocí 28. srpna 1795 - údajně při záchvatu mrtvice.

 

 

To, že zemřel ve věku 52 let zavdalo okamžitě důvod k dalším spekulacím. Nebyl snad zardoušen? Nezemřel na syfilis, kterou se nakazil na cestách po Španělsku? Nemohl třeba uprchnout do Ruska nebo do Ameriky? A navíc další záhada - říká se, že když byl otevřen jeho hrob, nebyly nalezeny žádné ostatky!
Moje smělá domněnka je, že mág požil svého Elixíru dlouhého života a je dosud někde mezi námi. Avšak pravdivý konec Balsamova - Cagliostrova životního příběhu zřejmě zůstane navždy zahalen tajemstvím...

 

 

Nejrůznějších legend o záhadném mágu koluje po světě nepřeberné množství. Věří se, že zajišťoval spojení mezi svobodnými zednáři a Illumináty. Prý byl pověřen posláním, aby ve Strasbourgu tajně navázal první kontakty nutné pro podnícení francouzské revoluce. Francouzští zednáři totiž zosnovali plán na svrhnutí vlády pod záminkou svobody a rovnosti. Chtěli ukončit autokratický režim a nastolit vládu lidu. Zednáři museli počítat s policejní i církevní perzekucí, přesto ve 40. letech 18. století bylo v zemi už více než 200 lóží, z toho 22 přímo v Paříži. V jejich plánech byl prý i útok na Řím.
Svobodní zednáři bývali obviňováni ze spikleneckých cílů, dokonce z plánů na ovládnutí světa, avšak skutečnost byla poněkud jiná. Zednáři nikdy neměli žádný praktický program a jediné, co zakladatelé řádu zanechali svým dědicům, byl rejstřík mravních požadavků.

Manželé prý byli štědře podporováni zednářskými lóžemi a bohatými okultisty. Za to pro ně jako špioni získávali informace a udržovali spojení, neboť Illuminát měl 20 tisíc loží po celé Evropě a Americe. Tyto lože měli k dispozici peníze uložené v bankách v Amsterodamu, Rotterdamu, Ženevě, Londýně a v Benátkách.

Cagliostro byl prý božský léčitel, který nepřijímal žádné honoráře a spal jen dvě až tři hodiny denně. Podařilo se mu vyléčit přes patnáct tisíc různě nemocných a jen tři mu zemřeli; génius, který čerpal znalosti z pozorování vzácných kamenů a rostlin, esoterik, ...

 

 

Originální ingredience Cagliostrova Elixíru dlouhého života:

Aloe..............................gr.25
Agarico bianco..............gr.25
Mirra.............................gr.2
Genziana rad..................gr.2,50
Rabbarboro rizoma........gr.2,50
Zafferano.......................gr.2,50
Zedoaria rizoma.............gr.2,50
Alcool (spirito di vino)....gr.1000

A aby záhad kolem Balsama alias Cagliostra nebylo málo, někteří badatelé porovnáním hodnověrných dostupných materiálů došli k závěru, že Balsamo a Cagliostro byli dvě různé osoby. Lze se to dočíst (pouze italsky) v knize "Balsamo e Cagliostro erano la stessa persona?", kde se píše, že Cagliostro a Balsamo nemusela být jedna osoba, ale že to mohli být současníci. Existují jisté indicie, které tomu nasvědčují...

A co se stalo s komtesou Cagliostro? Ji Svatá inkvizice roku 1791odsoudila k doživotnímu žaláři. Byla zavřena do kláštera St. Appolonie v Římě, který sloužil jako ženské věznice. Zde měla v roce 1794 zemřít.

Velice pestrá životní pouť "dobrodruha a čaroděje Balsama alias Cagliostra" se stala inspirací pro umělce hned po jeho smrti; jako příklady uvádím:

Alexandr Dumas st. - Paměti lékařovy (Joseph Balsamo, Královnin náhrdelník)
Friedrich Schiller - Vizionář
Johann Wolfgang von Goethe - Velký Kophta
francouzský film s Jean Maraisem - Joseph Balsamo (1971)
Thomas Carlyle - Le Comte Cagliostro
Gérard de Nerval - Les Illuminés
Michail A. Kusmin - Das wundersame Leben des Joseph Balsamo
Nás bude zajímat román Iaina McCalmana - Poslední alchymista, který vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2004. Ten si můžete zakoupit a přečíst.


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

VEZA