wz

Andělíčku - můj strážníčku...

Za pár dní bude čas vánoční, který je spojován s andělským zvonění  a narozením dítěte jménem Ježíš. Jeho příchod na svět zvěstoval Panně Marii posel Boží - anděl, zrovna tak anděl oznámil ženám jeho velikonoční zmrtvýchvstání.

Anděl provází i každého z nás - a pokud nad námi drží svou ochranou ruku nic zlého se nám nestane. Někdo se stane andělem již tady na Zemi,  někdo v jejich existenci vůbec nevěří - jak to tedy s těmi anděly je?

Zmínky o andělech lze nalézt nejen v teologických textech - anděl jako vyslanec vystupuje u Xenofonta nebo v Homerově eposu Illias. Andělé bývali posly, strážci, vykonavateli božích i pozemských zákonů, ochránci nebo těmi, kdo pohybem hvězd ovlivňují roční doby i lidské osudy. Zjevovali se většinou v duchovní podobě ve snech, popřípadě získávali éterickou podobu lidského těla.

 

Víra v existenci andělů se rozšířila mezi Židy za dob jejich vyhnanství v 6. století před naším letopočtem díky kontaktu s babylonským náboženstvím. Ve Starém zákoně se o andělech hovoří poměrně často a jak soudí odborníci, nejde patrně až o starší doplňky. Anděl se zjevil Sáře, Lotovi, Abrahámovi, Jákobovi i dalším biblickým postavám. Od té doby sehrávali andělé stále důležitější úlohu a v jistém smyslu byli protikladem démonů a nečistých duchů ovládaných Satanem. Byl to konečně ďábel, kdo pokoušel Krista, mohl za zradu Jidáše, zaséval neshody mezi lidi a naváděl ke hříchu. Po dlouhá staletí byl hlavním původcem a viníkem některých nemocí, především psychických.

 

 

Nový zákon víru v existenci andělů přejal. Je to přece archanděl Gabriel, kdo oznamuje Zachariášovi narození syna, pozdějšího Jana Křtitele a stejná bytost také zvěstuje Panně Marii, že porodí mesiáše. Andělé sdělují pastýřům radostnou novinu o narození Vykupitele, anděl je průvodcem svaté rodiny při jejím útěku do Egypta a nebeské bytosti také vysvětlují ženám, proč je Boží hrob prázdný.

Pod vlivem Starého a Nového zákona se andělé dostali rovněž do koránu. Plní tam podobnou úlohu jako v judaismu a křesťanství a jsou jedním z dogmat víry: "Dobrým člověkem je ten, kdo věří v Alláha, Soudný den, anděly, Písmo a proroky." Naopak nevěrníkem je každý, kdo "je nepřítelem Alláha, jeho andělů, apoštolů Gabriela a Michaela."

Anděl zaujímají v církevních kánonech důležité místo a někteří znalci dokonce soudí, že je jakýmsi polobohem, jaké známe z pohanských náboženství. Těžko říci, jak moc dnešní teologové věří v existenci andělů, protože mnozí z nich ty ze Starého zákona považují spíše za legendární nebo literární postavy. Také výklad andělů z Nového zákona není jednoznačný - například andělské chóry z listu sv. Pavla jsou vysvětlovány jako antický motiv, přenesený do biblického pohledu na svět.

Andělé vždy byli hodné bytosti a lidé je měli rádi. Jsou zakořeněné hluboko v našem podvědomí a neustále se vracejí. Především v umění, kde jsou velmi oblíbeným motivem. Současní andělé spíše představují lidské sny a přání, které se nedaří naplnit. Jak napsal německý básník Reiner Maria Rilke, anděl symbolizuje "bytost, v níž se zhmotňuje přeměňování viditelného v neviditelné...".

Kolik je andělů?

Plné nebe, protože tvoří nebeské vojsko, dvůr Nejvyššího a zaplňují jeho dům. Předávají Boží příkazy a bdí nad světem. Počet andělů byl spojován s nekonečným množstvím hvězd na obloze a protože šlo z hlediska teologie o skutečně důležitý problém, vznikla i celá vědní disciplína, která byla nazvána andělologie. Ta řešila i tak zásadní věci, jako je vztah mezi počtem andělů a počtem národů na naší planetě, aby došla k závěru, že každý národ má svého vlastního anděla.

První pokus o souhrnný obraz nadpřirozeného světa včetně andělů podnikl ve 3. století slavný Orygenes, křesťanský filosof a teolog Východu. Raná křesťanská filosofie a později i scholastika věnovaly andělům velkou pozornost a postupně vytvořily jejich hierarchii vyplývající z místa, jež andělé zaujímají u Božího trůnu. Hledán byl také přesný čas jejich stvoření, zkoumala se povaha těchto bytostí, jejich vztah k lidem. Církevní otce mimořádně zajímal rovněž počet těchto nesmrtelných duchů, jejich  jména, kde přebývají, zda jsou schopni hříchu, jak vypadá jejich éterické tělo, co si oblékají a čím se živí.

Největší křesťanský andělolog známý jako Pseudo-Dyonýsos či Pseudo-Areopagita napsal spis "O nebeské hierarchii". Šlo o podvržené dílo z 5. století, které se vydávalo za spis Dionýse Areopagity, žáka apoštolů a prvního athénského biskupa z 1. století - na podvod se přišlo až v novověku. Přesto se u nebeské hierarchie zastavme, neboť popisuje velmi podrobně společnost andělů, které se od sebe mnohdy dost podstatně liší. Nejvyšší jsou Seraphini, kteří se vznášejí nad Božím trůnem a stojí v čele nebeských vojů. Bible o nich hovoří ve Starém zákoně slovy: "...spatřil jsme Pána sedícího na vysokém trůnu...Serafíni stáli nad ním, každý z nich měl šest křídel; dvěma zakrýval svou tvář, dvěma své nohy a s pomocí dalších dvou létal". Andělé stojící nejblíže u boha měli tři páry křídel proto, aby jedním mohli zakrýt svou tvář ve strachu před Božím hněvem a druhým nemravné části těla.

Jinou skupinou jsou Cherubini, kteří střežili Rajskou zahradu. Jejichž dělení je složitější -  ve společnosti těchto éterických bytostí jsou už i nadřízení a podřízení. Říká se jim poslové, božští synové, duchové, svatí, dévové, zářící přírodní duchové, mocnosti andělské, síly, mocnosti či knížectva a jejich úkolem je velebit Boha a pomáhat mu, ochraňovat pravdu a vést lidstvo. Existují andělé moci, léčení, domova, přírody, umění, krásy - mají na starosti všechny oblasti života. Zvláštní skupinou jsou strážní andělé, kteří nad lidmi bdí a pomáhají jim, učí je a zasvěcují.

Archandělé jsou nejvyšší z andělů, tlumočníci vyšších řádů a čtyři z nich slouží také jako prostředníci mezi lidmi a Bohem.

Prvním je Rafael, jehož živlem je vzduch, světovou stranou východ a ročním obdobím jaro. Je to léčitel, který probouzí energii života a smysly, jež stimulují vyšší duchovní schopnosti.Pod jeho ochranou jsou ti, kteří se narodili ve znamení Blíženců, Vah a Vodnáře.

 

Archanděl Michael má za živel oheň, za světovou stranu jih a vládne podzimu. je to anděl ochrany a rovnováhy, který pomáhá zbavovat se starého a  budovat nové. Chrání ty, kteří přišli na svět ve znamení Skopce, Lva a Střelce.

 

Archanděl Gabriel, který zvěstoval Panně Marii, je andělem naděje, osvícení a lásky. Jeho živlem je voda, světovou stranou západ a ročním obdobím zima; s jeho pomocí mohou počítat Raci, Štíři a Ryby.

 

Poslední z archandělů, kteří pomáhají lidem je Uriel. Za živel má Zemi, světovou stranou je sever a ročním obdobím léto. Ochraňuje Býky, Panny a Kozoroha. Jde o archanděla alchymie a vize, jeho oči prý vidí až za věčnost.

 


Z dalších archandělů jsou známi ještě Ariel, Cassiel, Zadkiel a Metatron.

V Novém zákoně se andělé zjevují lidem v podobě krásných mládenců v dlouhém šatu nezvykle bílé barvy. Tak alespoň popisují anděly všichni evangelisté a pokud se už některá z těchto nebeských bytostí rozhodla ukázat očím pozemských smrtelníků, byla vždy mužem a měla křídla. Ovšem na obrazech starých Mistrů někdy nepoznáme, je-li anděl on nebo ona.

Křídla jsou univerzálním symbolem duševní lehkosti a letu vzhůru k obloze

Křídla znala už stará náboženství Asie i amerických Indiánů. V křesťanské tradici křídla symbolizují ducha - při křtu Krista se zjevuje Duch svatý, který na sebe bere podobu holubice. Víra, že lidská duše po smrti odlétá na nebesa právě v podobě holubice je velmi stará.

Ocitujme si z díla Pseudo-Areopagity: "Křídla jsou šťastným obrazem rychlého běhu, vzletu k nebesům, kdy výstup stále výš dokonale osvobozuje od všech pocitů. lehkost křídel ukazuje, že v nich není nic pozemského...". Věc má však háček - až do 5.století byli andělé o archandělé zobrazováni bez křídel i nimbu neboli okrouhlého obláčku světla či záře, jež ve starověkém umění obklopovala hlavy bohů, hrdinů i vládců. Boží posly přesto bylo možné poznat podle jejich atributů: na scéně zvěstování měl Gabriel berlu nebo hůl, olivovou či palmovou ratolest, lilii nebo kříž.

Slovo anděl pochází z anglického angel, bylo přejato z latinského slova angelus, které je odvozeno z řeckého ángelos a znamená "posel". V hebrejštině je to malakh (v Bibli je užito i názvu abbir, Elohim a shin'an) - významem odpovídají i slovním útvarům: Anděl Páně (Malakh Yahweh), Anděl Boha (Malakh Elohim), Synové Boha či jen Svatí..

Ve výčtu a popisu andělských bytostí nesmíme zapomenou na jejich protipól  - Satana

Satan (v hebrejštině Satan, řecky Satanás, arabsky Shaitan) je judeo-křestansko-islámský termín, kterým je tradičně pojmenován anděl-démon v mnoha vírách. Synonymem pro slovo Satan je ďábel, které má základ ve starořeckém diaballein, složeného z dia (pomluva) + ballein (mrštit). Časem se slovo pořečtilo na diabolos, což lze vyložit jako "někdo, kdo falešně nařknul". Z latinského diabolus vzniklo staroanglické deofol a později devil.

Satanovi jsou v hebrejské bibli, Koránu, Apokryfech, ve Starém i v Novém zákoně připisovány různé úlohy. Podle Hebrejců byl Satan anděl nižší kategorie, kterého Bůh používal k prověřování lidí, zda-li jsou dostatečně zbožní a pevní ve víře. V Apokryfech a Novém zákonu je Satanovi připsána nadpřirozená entita: vzpurný zlý démon, který je nepřítelem Boha i lidstva. Je komplexním ztělesněním všeho známého zla. Satan je ale také znám jako ďábel (kníže temnoty), Beelzebub, Belial, Lucifer (světlonoš) a Mephistopheles. V Talmudu a některých kabalistických spisech je Satan nazýván Samael. Islám uznává pouze jediného ďábla Iblise. Podle východního ortodoxního křesťanství je Satan, spolu s hříchem a smrtí, jedním ze tří nepřátel lidstva. Různé gnostické sekty vyzdvihují a obdivují Satana jako dárce znalostí s odkazem na jeho pojmenování Lucifer - světlonosič.

Zvláště ve středověku byl Satan často vypodobňován s rohy na hlavě a kozím kopytem na jedné noze, s dlouhým zakrouceným ocasem (jako had) a v ruce držel trojzubec. Tato vyobrazení vypovídají, že se nezakládají na křesťanských biblických představách, ale že mají základ v pohanském zobrazení boha s rohatou helmicí na hlavě, možná Dionýsa, kterého měl křesťanský Satan nahradit. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena a existuje také několik obrazů, kde je Satan překrásný anděl.

Pokud se Satan vyskytuje v biblickém textu, tak především jako člen Božího dvora , kde má funkci prokurátora - žalobce. První zmínka o pádu andělů pochází z babylonských rukopisů. V nebi zuřila válka. Zlotřilý anděl Satanel vedl vzpouru proti celému vesmíru a popíral existenci Boha. Rozzlobený Pán Bůh všechny provinilce zbavil jejich zvláštních božských sil a svrhl je z nebeských výšin na zem a do podzemí. Zde se stal ze Satanela Satan (někdy byl i nositelem zvláštního jména Samael) a je to právě on, kdo přinesl na svět smrt. Náboženské skupiny Satanistů, které se odchylují od křesťanství věří, že v posledních dnech světa vystoupí Satan zpět na nebesa a stane se opět dobrým andělem. Jiná náboženská skupina Adventistů věří v druhý příchod Ježíše Krista a v soudný den, ve kterém bude svedena bitva mezi dobrem a zlem, tzv. Armageddon, kdy bude Satan zničen jednou pro vždy, Země očištěna od veškerého zla a bude " nová nebe a nová Země", kde hřích již nikdy nebude vládnout.

 

 

Láska a pomoc andělů prý obklopuje každého z nás a v existenci andělů věří miliony lidí

Není divu, protože jak ochuzený by asi byl svět bez okřídlených nebeských bytostí, které mají rády člověka i přes jeho chyby a nedostatky. Navíc nám jejich podobu přiblížili velcí umělci gotiky, renesance i baroka. Díky jim vlastně víme, jak takový anděl vypadá. Reformace sice kult andělů potlačila, ale těm to nijak nevadilo. Vždyť i církevní koncily potvrdily, že andělé existují a jsou stvořeními božími a také bytostmi duchovními, nesmrtelnými a obdařenými poznáním a svobodou...

 

Poznámka: V článku byl použit jako výchozí text PhDr. Jiřího Bílka. Pokud se chcete dozvědět o andělech více, podívejte se na anglickou webovou stránku Jména andělů.

 


zpět na Stránky s nádechem tajemna

Zpět k Mostu ?

VEZA