wz

Strom a člověk

Strom světa, strom života a strom poznání

Snad ve všech světových mýtech a legendách vystupuje strom jako obraz vesmíru, naší planety a jako dárce života. Vznik naší planety se zde popisuje jako vytvoření „osy světa“. Z té potom rozšířením vznikl strom světa… nebo taky strom života. Býval dále rozdělován na tři nebo devět úrovní, přičemž základní členění bylo podsvětí – země – nadsvětí. Symbolizuje mimo jiné také propojení se Sluncem. Nebudu příliš zabíhat do podrobností, nechť si čtenář nalistuje třeba severské ságy…
Důležité je spíš to, že takovéto pojetí stromu známe skoro ze všech kultur na Zemi a také napříč časem tahle představa přetrvala docela dlouho… Obrazy stromu života se vyskytují na Sibiři, v Číně, na Krétě, u Vikingů, popisuje jej Nabukadnézar i Indiáni ze Severní Ameriky, píše se o něm ve Zjevení Janově. Strom a Slunce byly pro naše předky základem všeho jejich bytí.

Jak kruté muselo být pro lidi po příchodu křesťanství zjištění, že je strom rázem nepřítel. V Bibli vystupuje strom v nelichotivé podobě stromu poznání, který částečně může za to, že had po něm se pnoucí nabídl Evě jablko. Stromy na venkově byly označovány za sídla zlých duchů. Lidé jim proto dary namísto z vděčnosti nosili ze strachu, čehož církev obratně využila a převodem oveček na křesťanství je vlivu těchto „zlých duchů“ zbavila. Jeden druh stromu byl dokonce označen za hříšný za to, že poskytl dřevo na Kristův kříž!

Muří nohy a kosočtverec

Strom světa a poznání býval v šamanských dobách zobrazován ve dvou základních podobách:
Jako žebřík:

 

 

Či jako strom s větvemi a kořeny:

 

Žebřík to byl pouze duchovní, ne že by šaman skočil na jedli a šplhal nahoru. Ovšem v transu mohl cestovat po příčkách žebříku a žádat duchy o radu a pomoc. Ještě více vynikne tato představa ve spojení s myšlenkou, že po stranách se větve a kořeny stromu stýkají, a tudíž že všechny tři světy jsou propojené a propletené větvemi do sítě. Vzpomenete si jistě na Wyrd – Osud ze severských legend, kde přadleny tkají osud každého člověka a vetkávají také jeho skutky do „pavučiny“ vesmíru…

Strom s větvičkami a kořínky zase nápadně představuje čarodějnické muří nohy. Není divu, protože tyto značky se používaly ještě ve vikingské době jako runy – písmena abecedy. Časem se ovšem jejich význam trošku posunul dál od stromu a blíž k člověku.

Ještě ve starším Futharku (to je severská runová abeceda používaná v předvikingských dobách) znamenají následující znaky alhiz – božská dvojčata Alhy (v prvním pádě mn.č. Alhové):

 

 

 

Znak alhiz znamenal pro šamany jednotu a celistvost, vždyť to byl strom života vepsaný do kruhu.

V mladším Futharku, který již pochází z vikingské doby, a zejména v jeho mladších verzích, se již posunul význam těchto písmen.

Náslledující znaky pak značí hagalaz, krupobití, tedy totální pohromu pro zemědělce. Trošku posun od jednoty a dokonalosti…

 

nebo také nověji) (

 

Tento znak se nazývá manaz a označuje člověka nebo muže, v pozdějších pokřesťanštěných výkladech též Muže na kříži – Krista. Je tedy pravda, že znám v Praze jeden kostel, kde mají tuhle runu místo kříže na špici věže, takže něco pravdy na tom asi bude.

Znak na obrázku vpravo zase s oblibou používají anarchisti.

 

A teď ještě tu spojitost se Sluncem. Slunce se už v době kamenné značilo:

 

takhle

 

nebo také takhle

 

Kosočtverečný obrazec se lépe  tesal do kamene. Rozdělení roku na světlou a tmavou polovinu či na léto a zimu pak vypadalo takhle:

 

 

Z posledního uvedeného znaku, když se nakreslil dvakrát za sebou, vznikl také začátek nového roku neboli den zimního slunovratu

 

  

 

Ve starším Futharku znamenají runy

 

inguz, Boha a runa dagaz  (obrázek vpravo) znamená den.

Na Sibiři i v Číně se našla spousta znaků, která spojuje Slunce a Strom – třeba takovéhle:

 

 

Tento obrazec měl zřejmě symbolizovat poledne? Nebo letní slunovrat? Opravdu nevím…

Co nám jméno napoví?

Úctu našich předků ke stromům jistě dokládá i to, že většině indoevropských jazyků je shodný kořen slova u významů mudrc a les, vědění a strom, a podobně. Např. islandské vídr = les dalo vznik slovu vidr-taka = moudrý, dobročinný člověk. Nebo anglosaské wudu = les dalo vznik slovu vitiga = moudrý člověk. Jistě by se našla i příbuznost moderních anglických slov wood = les a witch = čaroděj (nice) nebo wizard = čaroděj, průvodce. Ve velštině je zase gwydd = les a gwyddon = mudrc. Indoevropský kořen wid nebo vid znamená vědění.

Také představa Valhaly jako pláně se zámkem, kde se uchlastávají mrtví válečníci a valkýry pak mají co dělat, aby je vzkřísily, asi vezme za své. V germánských jazycích znamenalo Walhalla posvátný háj.

Keltové se s oblibou pojmenovávali podle kmenových stromů – Euburoni podle tisu, Avernové podle olše, Lemnovicové podle jilmu… Irský král Mac Cuill nosí jméno lísky, Mac Ibar zase tisu.

Na tomto místě si dovolím jeden citát z Tacitovy Germánie:
„Jinak Germáni věří, že vznešenosti nebeské není přiměřené ji uzavírat do stěn nebo ji nějak připodobňovat lidské podobě. Zasvěcují své háje a lesy a božskými jmény pojmenovávají onu tajuplnou bytost, kterou spatřují pouze v zbožném uctívání.“

Levná a funkční klimatizace

Teď se opovážím úplně pominout životní pochody stromů ve smyslu jejich vlastní potřeby a zkusím se zaměřit na potřeby člověka. Kromě toho, že nás jako první napadne, že strom pěstujeme na dřevo, má strom mnoho jiných člověku prospěšných „vlastností“. Jen tak mimochodem, i to dřevo nás provází celým životem, od kolébky až po rakev…

Strom svým odpařováním vody způsobuje vyrovnávání teplot a vlhkosti ve své blízkosti. Ve dne a v létě je u stromu nebo v lese chladněji, v noci a zimě zase tepleji než v okolí. Někteří vědci dokonce tvrdí, že les dokáže zvýšit srážkovou četnost, ale měření dokázala zvýšení četnosti srážek jenom o pár procent oproti okolí. Lesy také úspěšně zachytávají ve většině případů „přebytečné“ srážky, takže zabraňují povodním. Stromy, zejména listnaté, mají úžasnou schopnost odstínit hlučná a rušná prostředí od obytných zón. Půda pod stromy je chráněná proti větrné i vodní erozi, opad ze stromů umožňuje život mnoha rostlinám, drobným živočichům i baktériím a také vytvoření kvalitního „půdního profilu“. Stromy často odchytí blesky, které by jinak zasáhly lidská obydlí. Stromy také umožňují lepší vsakování vody do země a tím napomáhají jejímu chlazení a čištění pod zemským povrchem. Podél řek zpevňují břehy a hráze a stíní vodu, svými kořeny vytvářejí životní prostor mnoha rybám a obojživelníkům.

Stromy jsou vlastně taková malá soběstačná města – žije v nich spousta různých obyvatel a mají všechno, co k životu potřebují. Vodu, světlo, teplo, živiny, ochranu před počasím, funkční likvidaci odpadů… a to všechno bez technických výkresů, bagrů a betonu.

Magnetismus Země

Odchylka mezi magnetickým pólem a osou otáčení by měla být normálně spočitatelná veličina… ale není to tak úplně pravda. Nejvyšší absolutní hodnota magnetického pole Země se nyní nachází nad Kanadou, nad oblastí velkých lesů. A aby to nebylo tak jednoduché, takovýto bod je na severní polokouli ještě jeden – nad velkými lesy Sibiře…

Na jižní polokouli naproti tomu je magnetický pól přesně tam, kde by měl podle výpočtu být – nad Antarktidou. Tam ovšem žádné lesy nejsou… Je možné, že stromy svým z našeho pohledu slaboučkým elektromagnetickým zářením mohou dobíjet magnetické pole Země? Je možné, že mohou vyrovnávat jeho anomálie?

Dřívější teorie striktně tvrdily, že magnetické pole se udržuje nebo „dobíjí“ pomocí železoniklového jádra. Dnes je pokles intenzity magnetického pole tak markantní, že ho někteří vědci začali dávat do souvislosti s úbytkem velkých zalesněných ploch. Takže by to v důsledku znamenalo, že až si vykácíme poslední větší les, poklesne intenzita magnetického pole natolik, že budeme ostřelováni částicemi slunečního větru mnohem víc než dnes. Za následek by to mohlo mít prudké bouře, zvětšování ozónové díry, zvyšování oteplování povrchu planety a tím i zvýšení skleníkového efektu… Vědci spočítali, že úbytek intenzity magnetického pole o 1% ze současného stavu způsobí zvýšení množství neutronového záření dopadajícího na povrch ve výšce hladiny moře o 2 % oproti současnému stavu.

Co z toho plyne

Nechci vůbec někoho poučovat, ale mám na závěr malou prosbu. Nekácejte stromy, pokud nemusíte, a pokud můžete, sázejte nové. Pokud se vám chce, zkuste se se stromy ve vašem okolí trochu skamarádit – dozvědět se o nich trochu víc, než vám do hlavy natloukli ve škole. Stromy tu byly mnohem mnohem dřív než my a bylo by jen dobré, aby tu byly i po nás… A ještě jedna věc: strom bez člověka je v pohodě. Ale člověk bez stromu žít nemůže!

 

 


Falka

Zpět na stránky Zelených přátel ...

Zpět k Mostu ?