wz

Líska obecná
(Corylus avellana )

Líska je listnatý opadavý keř z čeledi lískovitých. Má polokulovitou korunu a v dospělosti dosahuje výšky zhruba 4 - 5 m. Průměr koruny může dosáhnout až 12 m.

Kůru má hladkou (ve stáří mírně popraskanou) šedohnědé barvy. Pupeny jsou střídavě dvouřadé, vejčité až kulovité, žlutavé až zelenohnědé. Líska má okrouhle vejčité hrubě pilovité listy, na rubu pýřité a na koncích zašpičatělé. Na větvičce jsou postavené střídavě. Samčí květy jsou dlouhé převislé jehnědy (jde vlastně o květenství). Samičí květy jsou drobné, pupenovité s drobnými červenými bliznami. Líska kvete v únoru až dubnu, před vyrašením listů. Produkcí obrovského množství pylu je plně přizpůsobená k opylování větrem. Plodem je oříšek v obalu ze srostlých listenců. Oříšky mají tvrdou hnědou skořápku a jsou většinou srostlé po 2-4 kusech.

 

 

Vyskytuje se téměř po celé Evropě, v severní Africe, Malá Asii, na Kavkaze a v Sýrii. U nás je hojná v pahorkatinách, jako podrost světlých listnatých i smíšených lesů. Vystupuje až do výšek přes 1000 m. V sadařství se dá využít jako solitéra. Půdu má ráda alkalickou a propustnou. Snáší jen velmi mírné zastínění a má ráda teplo a slunce. Snese střední znečištění ovzduší.

Název keře pochází z řeckého karyon – ořech, jádro. Jeho listy mají léčivé účinky. Droga obsahuje malé množství glykosidu myricitrinu a myricitrosidu, silici, tříslovinu a flavonové deriváty. Tyto látky působí spasmolyticky a uklidňují střevní peristaltiku. Dnes je to droga zastaralá a málo užívaná.

Příbuzné rostliny

Proč mám lísku ráda?

Lísky jsou nenápadné stromky či spíše keře, skrývající však v sobě mnoho dobrého a užitečného. Podle keltské tradice je líska stromem moudrosti, inspirace a poezie a objevuje se v mnoha starých bájích a pověstech.

Kdesi v „jiném světě“ byl podle keltských pověstí lískový keř s devíti oříšky, které obsahovaly veškerou moudrost světa. Bohyni nebo duchu tohoto keře sloužilo devět kněžek. Tradice devíti panenských kněžek, žijících odloučeně od ostatních lidí, je velmi rozšířená v celém keltském světě, její stopy lze nalézt i v našich pohádkách i pověstech (i sudiček bylo původně devět) a velmi pravděpodobně odráží historickou skutečnost. Devět let trvá lísce, než přinese první plody. Devítka (tři trojky) je nejposvátnějším číslem v keltské tradici a s lískou a lidmi narozenými v jejím znamení je vždy spojena.

Lískový keř v sobě prý také tají schopnost odhalovat skryté poklady. Snad proto používají proutkaři tak rádi právě lísku k výrobě virgulí. Vzpomeneme-li si ještě na původní verzi pohádky o Popelce, ořechy, které jí přinesly štěstí, pocházely z keře, který vyrostl na hrobě její pravé maminky. I tady je možné hledat prvky keltské tradice, kde se lidské duše po smrti převtělují do stromů.

Keltové lísku spojovali se schopností inspirace a věštby. Říkalo se, že spánek pod lískou přináší prorocké sny. Druidové si z lísky zhotovovali hůlku, pomocí které prý dokázali zjistit „vše, co se událo a co se ještě stane.“ Lískové ořechy byly odedávna člověku nejen užitečnou pochutinou, ale i spolehlivým lékem. Klasickým lékem proti nachlazení a zejména chronickému kašli byla pasta utřená z jemně rozemletých lískových oříšků a medu. Lískový olej má blahodárný vliv na pokožku a byl doporučován zejména těhotným ženám. Pobyt poblíž lískového keře prý rozjasňuje mysl a odhání chmury, doporučuje se zejména lidem zklamaným a zarmouceným.

Lískový keř kdysi nesměl chybět na žádné zahradě, tento zvyk se udržel až do středověku a nebylo by vůbec na škodu jej obnovit.


Falka

Zpět na stránky Zelených přátel ...

Zpět k Mostu ?