wz

Putování za kanárskou borovicí

Nikoho asi nepřekvapí, že nejvíce endemitů, tedy rostlin, které nenajdete na celém světě jinde, než právě na tom jediném místečku, mají ostrovy. Čím odlehlejší, tím pro tento účel lépe.

Také Kanárské souostroví se v tomhle směru rozhodně stydět nemusí, nejdete jich tu téměř tisíc! Pro botanika je tady tudíž hotový ráj, máte li nějakého v rodině, doporučuji ho rozhodně vybavit vlastním fotoaparátem, mapou a u těch bohatších i autem…Dostat ho totiž odkudkoliv je úkol přímo nadlidský..

V některých případech se ale vyplatí k němu přidat, protože tím přijdete ke krásnému výletu.

Borovice kanárská ( Pinus canariensis), je endemický, stálezelený, zhruba 20 metrů vysoký strom, který se od naší běžné, lesní borovice liší hlavně dlouhatánským ,skoro 8 cm dlouhým jehličím, které má v mládí navíc krásnou , sivozelenou barvu. Na rozdíl od naší borovice lesní, které vyrůstají jehlice vždy ve dvojici, má kanárská borovice svazečky s trojicí jehlic. Šišky jsou jednotlivé nebo po dvou, přisedlé nebo až na 2cm dlouhých stopkách, po otevření široce vejcovité, leskle oříškově hnědé.

Strom se spokojí s nejchudší, skalnatou půdou a projevuje mimořádnou odolnost proti ohni, hlavně díky své silné rudohnědé borce .

Pinus canariensis roste v nadmořské výšce mezi 800 - 2200 m na celém Kanárském souostroví, nejvíce jich najdete na Tenerife v oblasti „Corona Forestal“ (s rozlohou skoro 47 tisíc hektarů), která obklopuje ze všech stran vulkán Pico del Teide.

 

 

Náhorní planina a borové lesy pod sopkou Teido

 

Tolik tedy moudré knihy.

Pokud si chcete tyto údaje ověřit v praxi, doporučuji následující výlet, rozhodně nebudete litovat, pokud natrefíte alespoň na trochu příjemné počasí, což na konci prosince v našem případě nebylo až tak jednoduché.

Rozhodně nedoporučuji vyrazit na horské serpentýny v případě, že je pokrývají husté mraky – silničky v horách Tenerife jsou neobyčejně strmé a úzké, jakákoliv chyba se šeredně nevyplatí, což dosvědčují hojné pomníčky dílem ve skalách podle vozovky, dílem v propastech pod ní..Oceníte malé auto, (jinak ledaskde nezaparkujete, ani se neotočíte, nicméně silný motor.)

Konec ale strašení a vzhůru na výlet.

Vyrazíme z hlavního města Santa Cruz po dálnici směrem na další velké město La Laguna. Jedete li zde poprvé, patrně se vám zatočí hlava nad množstvím pruhů, nadjezdů a odboček,ale pokuste se držet hnědých ukazatelů s názvem El Teide, které označují směr k národnímu parku…Nu a pokud se netrefíte, poznáte zase jiná zajímavá místa, v případě hodně velkého štěstí dokonce skončíte na jakési nedlážděné, strmé prašné cestě, kde se několik kilometrů nedokážete ani otočit, kterýžto manévr se zdaří až na dvorku překvapeného domorodce, který pak přihlíží vašemu jízdnímu umu spolu s hejnem slepic a oslem, eventuálně jinou zvířenou. Je dobré předem vědět, že třetina, ba možná polovina tenerifských silnic nevede nikam- prostě končí slepě někde v polích,horách, případně na útesu nad mořem, kde se změní v pěšinu vhodnou pro hodně otrlého cyklistu.

 

Pinus canariensis - les na severu ostrova a stromy na lávovém skalisku

 

Pokud ale zdárně zahnete na silnici číslo C 824, máte po starostech, téměř už zabloudit nemůžete a v prudkých serpentinách stoupáte během několika kilometrů z pouhých 500 metrů až na 2000 nad mořem. Les zprvu tvoří nepůvodní eukalypty, promíchané s cypřišky a nějakou tou palmou, brzy však je vytlačí souvislý porost kanárských borovic.Rozhodně se vyplatí zastavit na některém z odpočívadel a kochat se…

 

 

Semenáček Pinus canariensis a houba v jehličí kanárské borovice

 

Půda je pokrytá souvislým kobercem jehličí, ale ejhle, dokonce i houby tady rostou…Nejvíce připomínají naše babky a nejspíš budou i jedlé. Kvůli houbaření tady ale nejsme, proto je lépe obrátit hlavu nahoru…Stromy jsou skutečně mohutné, navíc ale dočista pokryté závoji lišejníků, které povlávají v mírném větru jako Krakonošovy vousy…Je to svým způsobem velice majestátní…Les vypadá dost neprostupně, kromě borovic tu trčí více než čtyřmetrové stromovité vřesovce (Erica arborea) z jehož houževnatého dřeva se dělají proslavené dýmky, bohužel na bílé květy bychom ale museli čekat do jara.

 

Pinus canariensis ověšený lišejníky; detail lišejníků na větvích borovic

 

Další nápadnou dřevinou jsou mohutné kručinky (Genista fasselata), a jen litujeme, že se v plné zlatožluté kráse a vůni také ukážou až za pár měsíců, nicméně při troše trpělivosti na pár kvítků přece jen narazíme.

Kapitolou samou pro sebe jsou semenáčky i výmladky starých mohutných borovic…Je jich totiž všude plno. Huňaté a sivé jako přerostlé vánoční stromečky zaplňují každý volný koutek, začínám chápat, že dávní cestovatelé se bez mačety neobešli…Teprve stoupající nadmořská výška zabrzdí jejich zběsilý růst a jednotlivé stromky trčí z černého sopečného písku až skoro přízračně…

 

Pinus canariensis - stoletý strom a Pinus canariensis v černém písku na severu ostrova

 

Nechápu z čeho tu mohou být živy, ale údajně jim stačí vlhkost, která se sráží právě na těch dlouhých jehlicích, protože pomocí byť dlouhých kořenů se k vodě většinou nedokáží dostat, neb tu žádná není.)

Ve výšce zhruba 1700 metrů nad mořem neopomeňte odpočívadlo po levé straně.Nejen že nabídne krásný pohled na oceán a pobřežní domečky, případně jako z letadla na vrstvu níže položených mraků, ale hlavně tu roste několik keřů dalšího kanárského endemitu.Je to čilimník Cytisus palmensis, starším názvem Cytisus proliferus... A odměnil nás zážitkem z kategorie malých zázraků.Ačkoliv má kvést v únoru až dubnu, byl obalený bělostnými květy už nyní, 29. prosince. Voněl na několik metrů daleko a včely si na něm dopřávaly opulentní oběd...

 

Cytisus palmensis (proliferus) a jeho detail

 

Ve zhruba dvoutisícové výšce stromy mizí a vjíždíme do bizardní vulkanické krajiny národního parku Teide,na silnici C 821 který si ale zaslouží samostatný článek, proto se vraťme k borovicím, které znova potkáme o pár desítek kilometrů dále, kde silnice klesá strmě k jihozápadnímu pobřeží…Krajina je tu ale dočista odlišná než na severu ostrova.

Pole lávy připomínají zorané lány někde v Polabí s obrovitými hroudami, které však tvoří ostrá, tvrdá pemza, ze které trčí ohromné kmeny borovic, mnohé doopravdy kapitální…

 

Borovice trčící z balvanů a mladší les

 

Pinus canariensis je nejvyšším druhem borovice Starého světa a nejvzrostlejší exemplář o výšce 60 metrů byl nalezen právě u silnice severně od nedaleké vesnice Vilaflor .Zda jsme viděli právě ten nedokážu poznat, zato však jsem propásla možná největší příležitost své skalničkářsko - bonsajové kariéry…Na jedné z mohutných borovic totiž trůní čarověník, možná skoro metr v průměru, jehličky má snad jen centimetr dlouhé, překrásně sivé a celý je přepychově kompaktní..

Nu a proč to nadšení? Čarověníky jsou v podstatě nepřirozený útvar, často způsobený nějakou virovou nákazou či poškozením, přesto však po nich touží skalničkáři všech ras ze zcela prostého důvodu…Pokud ho naroubujete na vhodnou podnož, získáte miniaturní stromek, přirůstající sotva pár centimetrů ročně, mnohdy ani to ne. Pro majitele japonské či horské zahrady je to k nezaplacení, vždyť kdo by chtěl mít na své minizahrádce třicetimetrový strom….odebrané rouby vydrží při vhodné péči několik dnů a pokud se ujmou, může si je úspěšný pěstitel i pojmenovat – výsledný kultivar se totiž množí dál pouze vegetativně a je naprosto unikátní…

Nicméně náš čarověník byl ve výšce dobrých dvaceti, třiceti metrů a v autě přítomná babička začala vykřikovat, že pokud zastavíme a pokusíme se ho ze stromu sundat, vrhne se na protest z útesu, zřejmě při představě jak za šera blížící se noci vyrábíme žebřík z kmene další borovice a následně nás strážci parku všechny zavřou…

Její protest měl bohužel za následek fakt, že zastrašený řidič vozu (jsa vnukem té dámy), odmítl zabrzdit byť jen focení a tak mohu jen popřát hodně zdaru v hledání nějakému šťastnějšímu pěstiteli, aniž mu poskytnu alespoň obrazové vodítko…Musí mu tedy postačit rada, aby při jízdě silnicí C 823 vedoucí do Santiago del Teide důkladně valil oči kolem sebe.

Jako kultivarové jméno nicméně nabízím zcela zadarmo libozvučné: abuela sañudo ( a přeložte si to každý samostatně).

Po dalším zhruba kilometru klesání se nám podařilo ale aspoň rozlousknout záhadu místního podivně pustého lesa. Ze změti balvanů totiž trčí pouze dospělé borovice, po nějakých keřích a bylinkách ani stopa...

 

Detail kmene po požáru a detail ohořelé kůry

 

Teprve zblízka postřehnete, že kmeny jsou dočerna ohořelé, je skutečně podivuhodné, jak mohl celý les přežít takovou katastrofu..

Většina jehličnanů potřebuje pro dýchání jehličí ze čtyř posledních let, a proto se poté, co jim ohoří větší část jehlic se v podstatě udusí. Kanárská borovice má ale obdivuhodnou vlastnost – obráží přímo na kmeni, takže ohořelé stromy jsou mnohdy přímo obaleny jasně sivozeleným kabátkem mladého jehličí ve všech fázích vývoje…

 

Tři roky po požáru - borovice má úžasnou regenerační schopnost

 

Později jsem dohledala, že na Tenerife bylo v letech 1968 – 1994 zaznamenáno na čtrnáct set lesních požárů, bohužel někdy i úmyslně založených. Kupříkladu velký požár v létě 2007 údajně způsobil lesní dělník, který měl přijít o práci …a zdevastoval tak mnoho hektarů lesa.Právě zde…

Povídání o kanárské borovici tak mohu zakončit krásným citátem : Jediné, co můžeme ve svém životě změnit je budoucnost…

Ten kdo se nevzdává, dokáže někdy naprosto nemožné věci, přežít v podmínkách tak nehostinných,že to snad ani za pokus nestojí…Kanárská borovice to ale zkusila a odměnou omládla, zase má na sobě dětské sivozelené jehličí a s trochou štěstí tu bude stát ještě pár set roků, vzpřímená a nezmrzačená…

Nu a pokud vás zajímá, jak se z výletu dostat do civilizace, prozradím ještě, že z vesničky Santiago del Teide hledejte frekventovanější C 820, jinak opět skvěle zabloudíte…Dopravní mi značkami varujícími před padajícím kamením se nedejte znervóznit, jsou totiž všude. V případě úspěchu pak po pár kilometrech podél západního pobřeží natrefíte na dálnici, kterou místní neustále prodlužují, ve snaze obkroužit celý ostrov kolem dokola .

 


Amanita Citrónová z Harwiche

Zpět na stránky Zelených přátel ...

Zpět k Mostu ?