wz

Když se urodí…

Také se vám zdá, že letošní podzim nastal dřív než skončilo léto? Poslední slunné dny v polovině září byly na zahrádce ještě příjemné, ovšem množství spadaných jablíček mělo signalizovat, že studené a pošmourné dny jsou za dveřmi.
(To se minulý týden zcela potvrdilo, i když teprve dneska v 17:44 hodin, nastane oficiální podzim.)

 

 

To jsem ale ještě nevěděla, když jsem se brodila tou spoustou jablek. Zahrádku mám ve svahu a tak možnost, že by si někdo jablíčka odvezl - třeba pro nějaké zvíře - byla nulová.

 

 

Před dvěma roky jsme ještě tato padaná jablíčka naložili do bedýnek a vozili je ke známým až k Písku jejich koníkům. Ti pak měli jablíčka jako pochoutku pomalu až do vánoc.

 

 

Letos však jablíčka padala na zem již zpola ohnilá. O co jich bylo více, o to byla špatnější, i když na pohled se nezdála. Která nebyla nahnilá, tak zase byla potlučená, vždyť padat z takové výšky není žádná legrace...

 

 

Naše jabloň - pamětnice - již na jaře avizovala, že jablek bude mít požehnaně - tedy pokud jí pomohou včelky a čmeláci. Vykvetla nebývalým množstvím květů, že zcela zakryly zelené listy a nám se pod ní v jarním sluníčku krásně odpočívalo. Když teď začalo opadávání "úrody" připadala jsem si jak inspektor Trachta (ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný) - kam jsem se podívala tak byly jabka, jabka, jabka....
Nemáme totiž na zahrádce jen tuto jednu superjabloň, ale ještě tři další; a půlka koruny sousedovic jabloně k nám shodí další várky padavčat, jakoby jsme vlastních neměli dost...

 

 

Kromě toho, že je naše jabloň krásná v každém ročním období, je na podzim také nebezpečná. Když vám takové jablko spadne na hlavu, tak to je jako rána palicí. A pro naši malou Ádu je to přímo životu nebezpečné! (Áda jest náramně chytrá trpasličí pinčlí slečinka.)
Takže nezbývalo než se této jablečné nadílky zbavit pomocí žebříku a otrhat vše, kam ruka dosáhla. Naštěstí nebyl zrovna vítr, takže k žádnému úrazu nedošlo, i když pár nahnilých padavčat k zemi samovolně padlo. Áda paničku balancující na žebříku a padající jablka pozorovala pěkně z povzdálí mimo území dopadu. Když akce skončila a začala jsem jablky plnit kbelíky, došla si pro jedno malé a odnesla si ho na hraní. Pak si došla pro druhé, pro třetí, pro... a mohla jsem je jít posbírat znova.

 

 

Některá jablíčka byla tak pěkná, že jsem je dala stranou i pro sebe. Doma jsem z nich uvařila kompot, který svou jablečně-skořicovou vůní připomínal Vánoce, ano ty Vánoce, od kterých nás dělí už jen čtvrt roku...


VEZA

Zpět na stránky Zelených přátel ...

Zpět k Mostu ?