wz

O železném dřevu

Byl jednou jeden strom. Lidé si při štípání polen všimli, že má tvrdé, těžko opracovatelné dřevo a nazvali ho stromem se železným dřevem. Ten strom se jmenuje habr a my si o něm něco můžeme povědět.

Habr patří do čeledi habrovitých (Carpinaceae) a u nás má jediného přirozeného zástupce – habr obecný (Carpinus betulus L.). Jedná se o jednodomý listnatý strom. Dorůstá výšky asi 25 metrů a průměr kmene je obvykle do jednoho metru. V extrémně nepříznivých podmínkách tvoří keřovité porosty. Kořeny má srdčité, v mělkých půdách ovšem ploché a často se vyvrací. Má velkou pařezovou výmladnost, někdy tvoří celé porosty vzniklé vegetativní cestou. Kůra je šedivá se světlejšími bělavými pásy, málokdy tvoří rozpukanou borku. Listy jsou vejčité, dvojitě pilovité, svrchu lesklé s výraznou žilnatinou. Kvete současně s rozvíjením listů v dubnu nebo v květnu. Samčí květy jsou dlouhé jehnědy, samičí jsou kratší. Plodem je oříšek, umístěný na trojcípém křídle. Zůstává na větvích přes celou zimu.

Habr je rozšířen v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Vyhýbá se chladnému severu a východní, kontinentální části Evropy. Nevyskytuje se na ostrovech Středozemního moře, ve vyšších polohách Alp a v Panonské nížině. U nás je ponejvíce součástí smíšených dubohabrových pahorkatinových porostů, občas roste s lípou malolistou, javorem i bukem Poměrně dobře snáší zastínění, dává přednost vlhčím stanovištím, ale dokáže růst i na suchých a vysýchavých místech. Dožívá se 150, výjimečně i 300 let.

   

Habr

Buk

Dřevo habru je pevné a tvrdé, ale málo trvanlivé. Používá se ojediněle na výrobu dřevěných nástrojů a je výborné jako topivo kvůli své výhřevnosti.

Habr je výborný na výsypky, do protihlukových stěn kolem cest. Poskytuje bohatý úkryt ptákům. V zahradnictví je známý jako solitér i v živých plotech. Tenké větve byly dříve používány ke splétání klecí na ptáky, listy a mladé větévky chutnají kozám. Z habru je také výborné přírodní koště – vzpomeňte si na E.T.Setona! Vezme se habrový kmínek asi jako ruka a začnou se z něj ořezávat pruhy dřeva, až zůstane kmínek silný jako násada na koště. Pak se pruhy obrátí a svážou, konec se zarovná sekerou – a je to…

Podle keltského stromového kalendáře jsou lidé narození ve dnech habru (31.5. – 10.6. a 1.12. – 10.12) poctiví, milující řád, kázeň a pořádek, ale někdy s nedostatkem vlastní iniciativy. Často si vysní svůj vlastní svět, do kterého utíkají z reality.

A na konec ještě pohádka – o Libáňském habru. Libáň je vesnička u Jičína a habr je v lese zvaném Bažantnice. Má tvar širokého keře – lidé ho často ořezávali, aby zůstal nízký a hustý kvůli bažantům. Kdysi se pod ním scházela mlynářovic Andulka se svým milým, jenže tatík na to přišel, milého poslal na vojnu a Andulku namluvil panskému myslivci. Andulka však na milého Jiříka myslet nepřestala, a když byl se svým plukem v okolí Jičína, pod habrem se scházeli dál. Myslivec je nachytal a pohádky byl konec – Jiříka zastřelil a sám byl sťat…


Falka

Zpět na stránky Zelených přátel ...

Zpět k Mostu ?