wz

Šumavou kvetoucí - II.

Nad Šumavou se probouzí další den. Slunce vychází nad Medvědí horou a začíná prozařovat les v místech, kde stávala obec Lipová. Tehdy ale o necelé dva kilometry níže nešplouchaly vlnky našeho horského moře - přehradního jezera Lipno.

 

 

Je konec srpna, léto již tady na horách pomalu přechází v časný podzim. Fialové hlavičky bodláků se mění v načechrané chumáče chmýří, ráno ozdobené nespočetnými perličkami z rosy; ta zviditelňuje i pavučiny a propůjčuje jim podobu náhrdelníků a broží, jako kdyby právě vyšly z dílny mistra šperkaře.

 

 

Kapky rosy jsou pomíjivé a setkání s paprsky Slunce dlouho nepřežijí. Proto, chceme-li vodu, musíme se za ní vydat. Kolik takových kapek z bodláku by se asi vešlo do vod Lipna. Na přehradní jezero se spolu díváme z místa zvaného Cikánský hrad - vlevo se tyčí vrcholky Svatotomášského pohoří a vzadu, v letním oparu, prosvítají vrcholy hor, v jejichž klínu leží Plešné jezero. Tam někde Lipno, zhruba po čtyřiceti kilometrech odsud, končí.

A protože se budeme opět sklánět k zemi, abychom se potěšili s drobnými květinkami, neuškodí se občas narovnat a potěšit se pohledem na vodní hladinu ...

 

 

Vlevo je kytička, kterou znáte určitě i z nížin - ale i na Šumavě se jí daří moc dobře. Jmenuje se čičorka pestrá a - podržte se - její květ a semena jsou považovány za slabě jedovaté! Tahle vykvetla poblíž Prášil - stávala tam kdysi obec Slunečná ...

Na druhém obrázku je chrastavec lesní - ten má rád spíše horské lesy (tenhle jsem fotografoval v údolí Roklanského potoka), ale s kolegou chrastavcem rolním se můžete hojně setkat na kvetoucích loukách v nížinách.

 

 

A tohle je klenot šumavských květin - hořec šumavský (panonský). Říká se, že je vlastně symbolem Šumavy. Pozůstatek doby ledové, tak zvaný glaciální relikt. Byl sbírán pro svůj kořen, který byl vyhledávanou součástí lihových extraktů, čímž byla ohrožena jeho samotná existence. Vznik železné opony, tak špatné pro lidi, se této rostlině stal naopak dobrodiním. V zakázaných oblastech se mohla znovu rozšířit a dnes se vrací i na své původní stanoviště. Teď je ovšem, jako všechny hořce, chráněný !!! Jejich květy mě vždy potěší kolem Modravského potoka ...

 

 

Jestřábníků je celá spousta druhů, takže ten žlutý, na jehož nektaru si pochutnává bělásek, si netroufám ani pojmenovat. Vím o něm jen to, že rostl kousek od Rybárny, poblíž Roklanského potoka. To jeho oranžový kolega vlevo to má jednodušší. Jeho jméno odpovídá vzhledu - zkrátka jestřábník oranžový. Tenhle rostl pod Březníkem, u odbočky vedoucí k Černé hoře. Není sice ze zákona chráněný, je ale u nás na červené listině ohrožených druhů.

 

 

Doslova bufet pro motýly ... sadec konopáč. Skupinu těchto rostlin jsem nalezl na úplně opačném konci Šumavy, kde již je na dohled rozhraní s Novohradskými horami. Stávala tu poblíž obec Frantoly a je to pod hřebenem, kde se poblíž vrcholu Hvězdné (Sternstein) otáčí vrtule asi sedmi větrných elektráren - ty nemůžete přehlédnout. A pokud někdo tvrdí, že tyhle elektrárny jsou přívětivé k životnímu prostředí, má možná pravdu - ale jen co se týče exhalací ... kdybych měl doma poslouchat ten protivný svist, co se vtírá do podvědomí na kilometry daleko, asi se zblázním. Ale těm motýlům to naštěstí  nevadilo ...

 

 

Teď se na chvilku narovnejme, jak jsme si na začátku slíbili, aby nás nebolela od prohlížení kytiček záda. Nooo ... tipl bych si, že málo kdo ví, co je tohle za jezírko. Ale nenechte se mýlit. Není to přírodní jezírko, je to vesnický rybník. Vpravo je vidět jeho hráz. Tam nahoře, jak je les, stávala prastará obec Kapličky (Kapellen) - býval tam i velký gotický kostel ze 13. století. Tady dole bývala vesnička Dobau. No a tohle byl prostě rybník. Říká se tu U překopané hráze - a je to pravda. Po likvidaci pohraničních obcí komunisté zničili i ten rybník, prostě mu prokopali hráz. Ale teď je hráz opravená a je tu nádherné romantické lesní jezírko.

 

 

A zase se skloníme ke kytičkám. Kopretinu jistě netřeba představovat ... Jen snad, že tu není těch květin zase až tak moc, všimněte si toho čilého ruchu na květech. Modrý mléčivec alpský o nejhezčí část svého květu přišel - nějaký bezohledný turista ho prostě a sprostě urval a zahodil ... Ale i tak má krásné květy. Rostl poblíž  Ptačí nádržky pod Černou horou, jedné z tzv. klauzur, tedy nádrží shromažďujících vodu pro plavení dříví (zde pro Vchynicko-Tetovský kanál).

 

 

No a tahle zajímavá květina rostla pod bývalým Zhůřím kousek od břehu Křemelné ... a budete se mi asi smát, ale nepodařilo se mi objevit, jak se jmenuje. Ale ty květy jsou při pohledu z blízka opravdu krásné, ne?

 

 

Náprstníky ... rostliny doslova s aristokratickým držením těla; k nim se opravdu ohýbat nemusíme. Jsou krásné, ale prudce a většinou i smrtelně jedovaté. Ten růžový rostl při cestě na Hofmanky nad Železnou Rudou. Žlutý je z druhého konce Šumavy, od Lipové a ten bílý ... jistě za ním poznáváte Velký Javor (Großer Arber)), nejvyšší horu Šumavy. Je vysoká 1 456 m a leží v Bavorsku, nedaleko od Železné Rudy.

 

 

Kontrast mezi zdánlivě obyčejnou pomněnkou lesní a vzácnou protěží (plesnivec alpský). Ale každá má svou krásu. Ale počkat - protěž na Šumavě? No .. je to tak. Fotografovaná ovšem byla v botanické zahradě v Prášilech, kde se jí, jak je vidět, daří velice dobře.

 

 

To sluníčko také znáte - pupava, květ který se dá velmi dobře usušit jako dekorace - prostě sluníčko do zásoby, na temné zimní dny. Tahle rostla pod Hvězdnou a dívala se do kraje směrem na Novohradské hory. Jako děti jsme jídávaly zdužnatělé květní lůžko - má chuť podobnou kedlubně, ale za ty popíchané ruce to snad ani nestojí ... každý se brání, jak umí - i ty květiny. No a ten řebříček - roste si všude, u nás na zahrádce, stejně tak jako kousek od Modravy. Sbírá se a suší jako léčivka se širokým spektrem použití.

 

 

Slzičky panny Marie ... hvozdík kropenatý ... krásný malý karafiátek, všichni ho znáte. Preferuje chudé a kyselejší půdy; tenhle rostl na břehu Schvarzenbeského kanálu nad Novou Pecí. Silenka dvoudomá, také růžové barvy, je častým hostem podhorských luk. Zde na okraji polní cesty při zaniklé sklářské osadě Starý Brunst.

 

 

Rostlin se jménem starček  je celá řada (píše se, že 1 300 druhů!) ...  podobně jako jestřábníků. Tyhle rostly na břehu Modravského potoka, na polovině cesty mezi Modravou a Březníkem. Pozor na ně, jsou jedovaté ... naštěstí ne pro oči.

 

 

Starček je vyšší, takže se k němu příliš sklánět netřeba ... ale opět udělejme oddechový čas pro záda unavená ohýbáním. Stojíte nad Plešným jezerem poblíž "jehly" Stifterova pomníku a díváte se dolů na jezero a ještě dále, kde mezi horami prosvítají vody Lipna.

 

 

V místě, které se jmenuje Nový Brunst, stávala kdysi velká sklárna. Dnes tu po ní zůstala jen budova velké stodoly - a kvetou tu tisíce vrbovek úzkolistých. Možná proto, že tato rostlina patří mezi rostliny antrakofilní ... to divné slovo prostě znamená, že se té hezké léčivce  daří obzvláště dobře na spáleništích ... což je tady splněno. Soukromě mohu říci, že je zde nejkrásněji v podvečer, když Slunce zapadá nad Pancíř a jeho již červené  paprsky se mísí s červenofialovou barvou květů ...

 

 

Keříky vřesu neodmyslitelně patří k sluncem prohřátým vřesovištím i lesním pasekám a jsou spolehlivým indikátorem kyselých půd. Krásné vřesoviště je vpravo u cesty vedoucí z Modravy na Javoří pilu, a to kousek za Rybárnou, kde odbočuje cesta na Tříjezerní slať. Ale setkáte se s ním všude možně - snímek vpravo by pořízen přímo na hrázi již zmiňovaného jezírka u Kapliček.

 

 

Díváte se na českou orchidej zvanou Prstnatec Fuchsův. Zástupci rostlin vstavačovitých skutečně patří mezi orchideje a jsou ohrožené a chráněné - podle druhu, jichž u nás roste celá řada. Krása a mnohotvárnost jejich květů vynikne při pohledu zblízka.

 

 

Zvonce, zvonky a zvonečky ...  dodávají lučnímu kvítí do jeho spektra barev tu správnou modrou. Ten vlevo rostl pod Prášilským jezerem a ten vpravo - broskvolistý - byl jedinou květinou kvetoucí na krásném místě zvaném Maria Rast am Stein nad Vyšším Brodem.

 

 

Díváme se na Jelení jezírko; najdete je v oblasti Jeleních vrchů nad stejnojmennou osadou. Nádherné místo, kde se zastavil čas. Ale ani tohle není výtvor přírodní, ale nádrž, od které začínala tzv. Jelením smykem stará část Schwarzenberského kanálu. Dnes již jezírko zapadlo do krajiny, jako by tu bylo odjakživa. Ale bylo vytvořeno v roce 1835 jako umělá nádrž s kapacitou kolem 9 000 m3 vody.  Plnilo se deset dnů - a pak bylo schopné po dobu pěti hodin dodávat do kanálu 400 litrů vody za sekundu.

 

 

Magická rostlina vratič ... najdete ho na Šumavě na mnoha místech. Ten dosud plně nerozkvetlý byl v místě zvaném "U obrázku" nad Starým Brunstem.  Na rozkvetlejším si pochutnává motýl pod bývalým Zhůřím.

 

 

A o měsíc později - již v plném květu - vratič poblíž Kapliček.

 

 

Nad Svatotomášským pohořím nad vodami Lipna zapadá Slunce. Nadešel čas se rozloučit. Ale ještě před tím si něco slibme ... odvděčme se Šumavě ... a nejen jí ... za tu krásu, co nám nabízí. Chraňme ji jako oko v hlavě. 

 

 


zpět na Stránky bylinkové

Zpět k Mostu ?

JL (Vlk Samotář)